Z jazykové poradny

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

Dopis:
Obracíme se na Vás jako vlastník ochranné známky „Večerníček“. Jak jsme zjistili, Váš ústav v Internetové jazykové příručce uvádí následující informace k heslu týkajícímu se slova večerníček: „název pořadu (s velkým písmenem); televizní (a poté i knižní) žánr (s malým písmenem)“. K tomu namítáme, že užití označení večerníček soutěžitelem ve spojitosti s knihami či televizními pořady bez licence k ochranné známce by představovalo porušení práv k ochranné známce. Rozdíl v pouhé velikosti písmene, a to i na začátku slova, není dostatečný k tomu, aby odlišil užívané označení od registrované ochranné známky.
Výše uvedené informace uveřejněné Vaším ústavem v předmětné jazykové příručce přímo rozporují existenci rozlišovací způsobilosti ochranné známky „Večerníček“. Úřad průmyslového vlastnictví zápisem ochranné známky „Večerníček“ ve prospěch České televize potvrdil, že toto označení rozlišovací schopnost má, a že se tedy nemůže jednat o pouhé popisné označení žánru.
S ohledem na tyto okolnosti Vás na základě § 9 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, žádáme, abyste ve výše uvedené Internetové jazykové příručce provedli opravu hesla večerníček tak, aby příručka neobsahovala zavádějící informaci o popisném významu slova večerníček a aby bylo heslo opatřeno údajem o tom, že „Večerníček“ je zapsanou ochrannou známkou České televize. Dále Vás žádáme, aby bylo stejným způsobem upraveno příslušné heslo v připravovaném Akademickém slovníku současné češtiny.

Odpověď:
Slovo večerníček je původem o b e c n é. Lexikální archiv Ústavu pro jazyk český AV ČR má první doklad na užití tohoto slova z r. 1880. Podle Příručního slovníku jazyka českého (1936–1957) znamená večerníček ,zvonek, jímž se zvoní večerní klekání‘. Uvedený slovník přináší ještě druhý význam: ,expr. zdrobněle k večerník; večerní noviny‘. Stejně definuje toto slovo i Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). K těmto významům přibyl později význam další, zachycený ve Slovníku spisovné češtiny (1978): ,večerní pořad pro děti‘.
Z toho je zřejmé, že jako ochranná známka, a tedy jako vlastní jméno, bylo zvoleno od původu o b e c n é podstatné jméno. Výrazy, které jsou od původu obecné a zároveň se později staly vlastními jmény, si v češtině tuto dvojí funkci stále ponechávají. Jmenovat můžeme názvy institucí jako např. Česká televize, Ministerstvo vnitra, Muzeum fotografie či ochranné známky Třeboňský kapr, Třeboňské oplatky, Bílovický chléb.
Co se týče slova VEČERNÍČEK, nelze zakázat – a to bez ohledu na to, že jde zároveň o ochrannou známku –, aby se používalo i nadále jako označení druhu (televizního) pořadu, podobně jako je tomu např. v případě výrazů UDÁLOSTI (také ochranná známka ČT), TELEVIZNÍ NOVINY (ochranná známka TV Nova) nebo ODPOLEDNÍ ZPRÁVY (ochranná známka TV Prima).
Podle našeho názoru se tím, že v Internetové jazykové příručce uvádíme slovo večerníček i s malým písmenem, neproviňujeme proti § 9 zákona č. 441/2003 Sb., který zní: „Vzbuzuje-li reprodukce zapsané ochranné známky [...] dojem, že se jedná o druhový název zboží nebo služeb, má vlastník ochranné známky právo žádat [...], aby reprodukce ochranné známky byla [...] opatřena údajem, že se jedná o zapsanou ochrannou známku.“ Nejde totiž pouze o ochrannou známku, ale zároveň i o druhové označení, jež existovalo ještě p ř e d t í m, než bylo slovo večerníček zapsáno coby ochranná známka do rejstříku ochranných známek.

Naše řeč, ročník 101 (2018), číslo 5

Předchozí Anna Černá: Chatbot

Následující Martin Beneš, Ondřej Dufek, Martina Rybová, Michal Hořejší: Úvodní slovo redakce