Nově poučně i hravě o češtině

Ivana Bozděchová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

A new informative and playful book on Czech

The article is a review Markéta Pravdová (ed.): Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia – Lidové noviny, 2016. 148 s.

Markéta Pravdová (ed.): Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia – Lidové noviny, 2016. 148 s.

Od 6. února 2015 začal v Lidových novinách vycházet na pokračování třicetidílný vzdělávací kurz (skončil 13. března 2015), připravovaný devatenáctičlenným kolektivem autorů z Ústavu pro jazyk český AV ČR pod vedením Markéty Pravdové. Vzbudil velký zájem čtenářů a právem se mu dostalo kladné odezvy v šíři, jež následně motivovala knižní vydání celého kurzu. A tak vznikla poutavá naučně-popularizační kniha Čeština nově od A do Ž.

Jak název napovídá, publikace obsahuje kapitoly uvedené jednotlivými písmeny české abecedy. Každá z kapitol má pět oddílů: obecné výklady (Téma), odpověď na časté či pozoruhodné dotazy, původně kladené jazykové poradně ÚJČ (Co to je a proč se říká…), pojednání o vybraném nářečním výrazu (Jak se kde říkalo…) a o původu osobního nebo zeměpisného jména (O původu českých jmen) a novinku v aktuální normě pro úpravu dokumentů (Čeština v práci)[1]. Kapitola dále zahrnuje krátké praktické cvičení, ve kterém si čtenáři mohou ověřit, zda a jak v ní pochopili výklady. Velký celkový test na konci knihy jim pak nabízí prověření znalostí ze všech kapitol. (Ke všem cvičením a testům je uvedeno správné řešení.) V publikaci je navíc vložena mapa českých, moravských a slezských nářečí a společenská hra (vycházející z principu hry Země, město) – i touto hrou lze procvičovat pohotovost ve vybavování si slov začínajících určitým písmenem. Pro úplnost dodejme, že je kniha vybavena i seznamem využité základní odborné literatury a rejstříkem rubrik.

Všechny výklady jsou podány v souladu s Akademickou příručkou českého jazyka. Obsahová i formulační (výrazová) podoba textu odpovídá žánru a je přizpůsobena (předpokládanému) čtenáři a uživateli – tj. širokému okruhu zájemců o češtinu, ale i studentům, žákům a učitelům (především rodilým mluvčím češtiny, příp. však i pokročilým studentům češtiny jako cizího jazyka). Vyznačuje se tedy jak přesností a (vesměs i) jednoznačností výkladů, tak i občasným zřetelným (a účelným) významovým zjednodušováním (včetně rozumné redukce lingvistických termínů, především internacionálních), vyniká přehledností (v obsahu i syntaktické výstavbě) a názorností (poskytuje dostatek příkladů). Úsilí autorů motivovat a popularizovat jazyková témata i dílčí jevy vede k příležitostnému humornému vyjadřování. Snaží se nakazit čtenáře zvídavostí, vést je k tomu, aby přemýšleli o podobách češtiny v různých částech naší republiky, o způsobech vyjadřování v rozmanitých komunikačních situacích, aby si uvědomovali a promýšleli faktory, které ovlivňují výsledný obsah a formu projevu, nebo možnosti a roli, jakou při tom sami jako účastníci komunikace mají, apod. Způsobem podání, zvolenou metodologií i formou (grafickou prezentací a úpravou) se tak publikace zařazuje mezi moderně pojaté výkladové, učební a popularizační materiály interaktivního charakteru; tím je atraktivní pro všechny věkové generace uživatelů.

[270]Publikace pokrývá (již výše naznačený) široký záběr jazykových témat; to umožňuje prezentovat pestrost a bohatost jazykových prostředků češtiny ve výběru uvozeném iniciálami slov. Ilustrujme ji příklady z jednotlivých (též výše uvedených) částí kapitol:
– Jak se kde říkalo: angreštu, dvojčatům, jídlu, malíčku, náledí, sedmikrásce, vařečce, žaludku aj.
– Co jsou, proč se říká / co znamená: abrahámoviny, cynik, enfant terrible, hapták, chřipka, moldánky, strdí, sednout někomu na vějičku, zblo, žentour aj.
– O původu českých jmen: Bohumil, Brno, Klára, Krkonoše, Stanislav, Slezsko, Zdeněk, Zlín aj.
– Téma: pravopis y–i, velká písmena, předložky s–z, za prvé – zaprvé, interpunkce, vybrané tvary jmen a sloves, odchylky od větné stavby, správná česká výslovnost, přídavná jména zakončená na -icí/-ící, -ní/-ný, přechylování apod.
– Čeština v práci: jakým způsobem psát v dopisech a v dalších dokumentech kalendářní data, časové údaje, značky a čísla, peněžní částky, akademické tituly, jak komunikovat elektronicky, upravovat text (podle norem), jak napsat dopis anglickým / německým obchodním partnerům nebo úřadům, jak napsat reklamaci, upomínku, zápis z jednání, životopis apod.

Jak patrno, prezentují se zde prostředky spisovné a neutrální i nespisovné a příznakové (dialekty, slangismy, přejímky, citátová slova, zastaralé výrazy, frazeologismy, idiomy) k pojmenování jevů a skutečností především z oblastí běžného života (gastronomie, zemědělství, přírody apod.). Geografické rozšíření nářečních variant zvoleného uvozujícího slova zachycují malé mapky v úvodu kapitol; ilustrují a upevňují povědomí o územní rozmanitosti mluvy (s odkazem na Český jazykový atlas zaznamenávají stav z 60.–70. let 20. století).

Praktické zaměření publikace také dokazují (v jazykových výkladech) živé, frekventované i nové příklady, se kterými se současní mluvčí běžně setkávají (např. prostředky cizího původu bio, image, know-how, skener, koaličně-opoziční atd.). Poutavému a srozumitelnému stylu knihy jako celku odpovídají ve výkladech (odborné) postoje a doporučení, jak respektovat jazykovou normu. Návodné a pro zapamatování užitečné je kladení podobných či blízkých prostředků (v rubrice Nenechte se zmást) – tím se upozorňuje na formální a významové shody a rozdíly slov a jejich tvarů, příp. na některé analogie a výjimky. Výrazně motivační až apelativní funkce výkladů je z původní publicistické podoby zachována dále také např. častým užíváním (skutečných i řečnických) otázek a neúplných výpovědí, a to zvlášť účelně v titulcích a podtitulcích (Kam s nimi?, Komu, kam a jak?, Ach, ty konce…, Zveme Vás… a jednejme!); ty ostatně i jinak vykazují nápaditost a zvídavost (Záludnosti, V labyrintu titulů, Aby byl text upravený). Interaktivnost – aktivní spoluúčast čtenáře – evokují i další kontaktové prostředky (Vzpomínáte na školní pomůcku?, Chybu neuděláme…, Připomeňme si rozdíl…).

Závěrem můžeme shrnout: Čeština nově od A do Ž je oživující, inspirující a inspirativní popularizační příručkou pro každodenní užívání pro každého, kdo chce být poučen, pobaven a inspirován.

 

LITERATURA

BOZDĚCHOVÁ, I. (2015): Korespondence v češtině: příručka pro cizince. Praha: Karolinum.

ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory (2014). Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

PRAVDOVÁ, M. – SVOBODOVÁ, I. (eds.) (2014): Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia.

---

[1] Viz též Pravdová – Svobodová (2014, s. 473–483), ČSN 01 6910 (2014) nebo Bozděchová (2015).

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
ivana.bozdechova@ff.cuni.cz

Naše řeč, ročník 99 (2016), číslo 5, s. 269-270

Předchozí Ondřej Dufek: O ČEZu, UNESCU a Ikee. Psaní iniciálových zkratkových slov a tendence k jejich skloňování

Následující Anna Černá: Sankcionovat