Kujal

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. K.) je staré české jméno. Nejstarší doklad jeho nalézáme v Tomkových Základech 2, 133, kde se k r. 1356 připomíná Jakub Kujal, majetník domu v Podskalí, při břehu vltavském, u něhož se mělo začínati stanoviště vorů po řece do Prahy plavených. K r. 1406 se jmenuje quidam Tomssius (Tomeš) Kujal, (Tadra, Soudní akta 5, 207), k r. 1460 Dorota, žena Filipova Kujalova (Arch. č. 25, 136a), k r. 1494 Beneš Kujal (Smeták), poddaný pardubický (17, 443), k r. 1497 Kujal z Ředhoště, člověk pana Jetřicha z Kolovrat (t. 10, 469). Podle tvaru i jiných okolností bylo to asi jméno přezdívkové, původu slovesného, tedy asi téhož typu jako Kecal, Klouzal a p. Uváděti je ve spojení se slovesem »kouti« (kuji), není možné (musilo by zníti »Koval«). Spíše bychom je mohli pokládati za tvar slovesa »kujati« (csl. kujati, kujają), které znamenalo asi křičeti (souvisí s ním podle Bernekera i slovo kavka), reptati, bručeti a p. V češtině sice toto sloveso není dosvědčeno, leda snad v odvozených z něho místních jménech jako Kujava (říčka »bublající« Černý—Váša 209), ale ve vlastních jménech bývají často zachována slova, která jinak dochována nejsou, anebo která dávno z usu vymizela. Je-li tento výklad správný, znamenalo by jméno Kujal přezdívku podobnou jménům Broukal, Mumlal, Reptal a p.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 7, s. 221

Předchozí Dělobitna

Následující Lichník