Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2012/2013

Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Irena Vaňková

[Reviews and reports]

(pdf)

Circle of Friends of the Czech Language during the academic year 2012/2013

Tak jako jarní běh 2012, i běh podzimní jsme zahájili přednáškou, v níž se obecenstvu Kruhu představil spřátelený spolek. Po Pražském lingvistickém kroužku přišla na řadu Matice česká – její význam, minulost a současnost. Předsedkyně Matice české Magdaléna Pokorná (Praha) připomněla 3. 10. 2012 zásluhy této instituce nejen o rozvoj „národních ctností“ a národní paměti, nýbrž i o vydání Jungmannova slovníku a dalších významných knih a o iniciaci literární kritiky a literárních cen. Podala přehled profesní příslušnosti „údů“ Matice v prvních desítiletích její činnosti a seznámila přítomné i s její činností současnou. 10. 10. představily Irena Vaňková a Veronika Čurdová (Praha) téma Antropologická lingvistika a tělesnost. [47]Ukázaly přístup akcentující oproti funkčnosti (instrumentálosti) jazyka jeho antropologickou a kognitivně-kulturní dimenzi. Jazykovědu tak lze profilovat jako humanitní, filologicky založenou disciplínu. Jedním z jejích základních témat je tělesnost. V přednášce byl (s oporou v představových schématech M. Johnsona a pojmových profilech J. Bartmińského) na příkladech vyložen specifický přístup ke studiu a popisu somatismů (názvů částí těla). Diskusi vzbudily zejména otázky kognitivně-kulturního přístupu v lexikografii. O adjektivech, která Jungmann nabídl Čechům, o jejich variantnosti a rovněž o dějinách slovotvorného popisu češtiny pohovořila 17. 10. Stanislava Spinková (Brno). O týden později (24. 10.) přijela do Prahy Jana Davidová Glogarová (Ostrava) s přednáškou Dvojí tvář Ladislava Jehličky – kontrasty a rozpory v díle katolického publicisty. Kromě vhledu do Jehličkova publicistického díla seznámila naslouchající s metodou kvantitativní lingvistické analýzy textů, kterou při zkoumání obsahu studovaných textů uplatnila; sledování frekvencí klíčových slov konfrontovala s intuitivním „čtením“ textů a dojmem o jejich obsahových akcentech. Natalia Zaněginová (Praha, Moskva) se 31. 10. v přednášce Naivní obraz světa a jazyk zabývala tématem, které se již dávno promýšlí v ruské jazykovědě. Dnes se dostává do popředí v souvislosti s kognitivnělingvistickým pojetím kategorizace a vůbec s povahou jazykového obrazu světa. Publikum se seznámilo s podstatou naivní perspektivy v jazyce a s metodami jejího zkoumání (na česko-ruských příkladech) a díky ukázce slovníkových hesel se přesvědčilo o užitečnosti tohoto přístupu v lexikografii. 7. 11. zavítal do Kruhu Rudolf Šrámek (Brno). Ve svém vystoupení, nazvaném Hodnoty existenčních forem současné češtiny, se zaměřil především na rozdílný vývoj tradičních nářečí v Čechách versus na Moravě a ve Slezsku a rovněž na rozdílný vztah uživatelů jazyka z těchto území ke spisovnosti i k nespisovnosti. Zatímco v Čechách panuje v mluvené komunikaci monoglosie, nanejvýš diglosie, na Moravě a ve Slezsku, kde se stále dotvářejí interdialekty, je pravidlem triglosie, místy i tetraglosie (nářečí, interdialekt, nadinterdialekt, mluvený spisovný jazyk). V takové situaci není možné, aby se spisovný jazyk „zezdola“ obohacoval jen ze strany jednoho interdialektu – obecné češtiny. Na 14. 11. si Kateřina Voleková (Praha) připravila přednášku Slovníčky na přídeštích (prvním čistém dvojlistu v knize, při vazbě jednou polovinou přilepeném k desce, předsádce) s podtitulem Cesty české středověké lexikografie. Takovéto krátké a obvykle tematicky zaměřené slovníčky se vyskytovaly na nepopsaných místech v rukopisných kodexech už od čtrnáctého století a vytvářeli je většinou teologové, kazatelé, úředníci, učitelé a studenti z pražské univerzity jako praktické pomůcky pro porozumění latinským výrazům. Nad edicí Štajerova tzv. Žáčka, nad osobou jeho autora a nad duchovním prostředím druhé poloviny 17. století se 21. 11. zamýšlel Ondřej Koupil (Praha, Olomouc). V přednášce, pronesené spatra s mnoha výstižnými přirovnáními a metaforami, rekonstruoval síť lidí spojených v dané době i přes předěly času společnými zájmy a aktivitami, mezi které patřilo překládání, vydávání a šíření textů a jazyková reflexe. Adventní a vánoční atmosféra zavládla v Kruhu 28. 11. při vystoupení Pavla Koska (Brno), Marie Škarpové (Praha) a Tomáše Slavického (Praha) Brideliovy „Jesličky“ z hlediska jazykového, literárního i hudebního. Přednášející hovořili o přípravě kritické edice zpěvníčku adventních, vánočních a katechismových písní Fridricha Bridelia. Vedle seznámení se zvolenými edičními řešeními a nastínění obecnějších metodologických otázek týkajících se zkoumání dějin bohemikální hymnografie raného novověku nechyběly ani hudební ukázky. U příležitosti 100. výročí úmrtí dvou velkých českých básníků lumírovské skupiny uspořádal Kruh přátel českého jazyka přednášku dne 5. 12. Petr Šrámek (Praha, Liberec) [48]ji nazval Vrchlický a Sládek dětem 19. století a po přehledu dosavadních edic jejich básní určených dětem představil publiku svůj výbor z Vrchlického veršů Začarovaný tatrmánek a velký ilustrovaný kaleidoskop poezie 19. století nazvaný Hrábky drápky odpadky. V přednášce Funkční slova v psané češtině českých neslyšících, konané 12. 12., představily Eva Lehečková a Hana Prokšová (Praha) projekt zaměřený na problém, jak čeští neslyšící ve svých psaných textech užívají předložky a spojovací výrazy. (Zdrojem pro výzkum byl korpus DEAF, s nímž návštěvníky KPČJ seznámila v roce 2011 Klára Richterová.) Posluchači byli seznámeni s rozsáhlou anotovanou databází výskytů předložek a spojkových výrazů. Předveden byl i výukový materiál určený pro žáky s vadami sluchu, který řešitelé projektu zpracovali. Poslední přednáška před Vánocemi 19. 12. byla již tradičně věnována novým edicím České knižnice. Představil je Jiří Holý (Praha) a poté předal slovo Milanu Blahynkovi (Brno) – znalci díla Vítězslava Nezvala, jehož básnické dílo postupně v České knižnici v Blahynkově redakci vychází. O různých verzích Nezvalových básní i o četných edičních problémech, které jsou s vydáváním jeho díla spojeny, se publikum dozvědělo z úst jednoho z pamětníků kontroverzního básníka a zároveň i předního znalce jeho díla. Kulturněhistorické obzory (honoráře, barevné nařezané papíry připravené pro básně, kontakty s nakladateli) jsme si rozšířili díky Nezvalovu editorovi (a více obdivovateli než kritikovi), který prohlásil: „Měl jsem štěstí, že mě Nezval zval.“

Jarní běh zahájila 27. 2. 2013 Daniela Iwashita (Praha) tématem Dílo v dopisech a dopisy v díle Jakuba Demla. Ukázala nejprve specifické postavení dopisu v kontextu Demlovy tvorby, např. fakt, že četné knihy jsou komponovány z autentických dopisů, jiné jsou jako dopis stylizovány (např. Zapomenuté světlo). Poté se přednáška zaměřila na bohatou rukopisnou korespondenci, zejména prostřednictvím ukázek a interpretace dopisů, jež přednášející spolu se studenty edičního semináře ÚČLLV FF UK dlouhodobě soustřeďovala a edičně zpracovávala. Představila i jejich nedávno vydané knižní edice. V závěru se ukázalo, jak může soukromá korespondence osvětlit Demlovo dílo a přispět k jeho poučenější interpretaci. O týden později, 6. 3., promluvila Jasňa Pacovská (Praha) na téma Didaktika mateřského jazyka (z hlediska kognitivní lingvistiky). Věnovala se pojetí výuky češtiny, které vychází z poznávací funkce jazyka, a ukázala dosud málo využívaný výchovný potenciál kognitivního a kulturního přístupu. Zabývala se též komplementaritou sdělovací a poznávací funkce mateřského jazyka a kladla otázky, jak ji nejlépe zohlednit ve výuce. Součástí přednášky byly ukázky z nově připravované série učebnic pro střední školy, zpracované na kognitivnělingvistickém základě. 13. 3. ukázala klinická logopedka Dana Kutálková (Praha), jak vypadají současný stav a tendence ovládání mateřského jazyka u předškolních dětí: děti mají méně motorických aktivit, a tak nezvládají motoricky obtížnější hlásky, jejich výslovnost je vinou nepřesného vnímání často nekonzistentní. Omezuje se dýchání nosem, děti se nesoustřeďují na dialogickou komunikaci, nerozumějí výrazné hlasové modulaci atd. 20. 3. promluvila v Kruhu Martina Šmejkalová (Praha) o svém výzkumu fondu pozůstalosti prof. Šmilauera v LA PNP, čítajícího 79 kartónů archívních dokumentů. S pomocí řady ukázek předvedla Vladimíra Šmilauera jako člověka nesmírně pracovitého a aktivního nejen v činnosti autorské a recenzní, nýbrž i v životě spolkovém a v osobní korespondenci a jako jazykovědce s neustálým ohledem na laické uživatele jazyka, projevujícím se mj. požadavky srozumitelnosti a důslednosti. 27. 3. vystoupil Petr Potůček (Lucemburk) se zamyšlením nad pojímáním hodnot v jazyce a konceptem spisovnosti, které nazval Cicero a spisovná čeština. Klíčovým slovům a jejich využití v analýze [49]textu se 3. 4. věnoval Jaroslav David (Ostrava). Zaměřil se na jejich vymezení v různých přístupech k textu (historie, historická sémantika, textová analýza, kvantitativní lingvistika), na terminologickou nekompatibilitu odlišných lingvistických přístupů a vágní nakládání s termínem a na zahraniční i české práce, které se klíčovými slovy zabývaly nebo z jejich analýzy vycházely. Na materiálu vybraných novočeských a staročeských textů pak upozornil na možnosti a meze využití klíčových slov jako nástroje sledování sémantiky vybraných výrazů a tematiky textu. Přednášku o Vrchlického Hippodamii a jejím dobovém ohlasu proslovila 10. 4. Daniela Čadková (Praha). Scénickou trilogii v ní zařadila do širšího kontextu Vrchlického dramatické tvorby, dobové dramaturgie Národního divadla i divadelních zpracování antické mytologie; ze záznamu zazněly i ukázky textu doprovázené Fibichovou hudbou. Jazykový obraz rodiny v textech evangelií ekumenického překladu charakterizovala 17. 4. podle své diplomní práce obhájené na bohemistice FF UK Jana Drengubáková (Praha). V rámci kognitivní lingvistiky, kterou i obecněji představila, analyzovala text biblického překladu, jako by byl původním textem soudobým, tedy vlastně ze silně recepčního hlediska. Fonetická „nepolapitelnost“ slovního přízvuku v češtině byla tématem přednášky, kterou připravili Jan Volín a Radek Skarnitzl (Praha) a kterou 24. 4. proslovil první jmenovaný. Nejnovější fonetické výzkumy ukazují, že to, co v češtině vnímáme jako přízvučnou slabiku, se nevyznačuje žádnou konstantní, jednotnou vlastností, nýbrž je v různých situacích a pozicích tvořeno různými charakteristikami, namnoze přímo protichůdnými tomu, co vyznačuje přízvučné slabiky v jiných jazycích: nižší frekvencí zvuku oproti slabice následující, kratším trváním a změnami ve spektru; vyšší hladina zvuku (silovost), tradičně uváděná mluvnicemi jako podstata českého přízvuku, je paradoxně jedinou měřitelnou veličinou, která při odlišení přízvučných slabik od nepřízvučných v běžné, nestylizované řeči roli nehraje. Ročník byl zakončen 15. 5. vystoupením Lukáše a Jakuba Novosadových (Praha, Sobotka) s názvem Šrámkova Sobotka včera, dnes a zítra. „Festival českého jazyka, řeči a literatury“ byl představen jako fenomén natrvalo přítomný v životě svých příznivců různých generací, zejména studentů a učitelů češtiny. Bratři Novosadové hovořili o dílnách, přednáškách, představeních i o geniu loci a specifické atmosféře. Nastínili však i podstatné změny v pojetí festivalu a připojili pozvání na jeho 56. ročník, jehož ústřední téma znělo: „Xmíchu!“ Smích, humor a komika v jazyce a literatuře.

Kruh přátel českého jazyka
Filozofická fakulta UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
robert.adam@ff.cuni.cz

Naše řeč, volume 97 (2014), issue 1, pp. 46-49

Previous Marta Šimečková: Podkrkonošské vyprávěnky

Next Jiří Rejzek: K sémantickému vývoji adjektiva umělý