Jména nedospělých dětí v českých dialektech

Zuzana Hlubinková

[Drobnosti]

(pdf)

Children's names in Czech dialects

The article focuses on some patronymics (e.g. Staš – Stašeček, Beneš – Benešík) and supplements the data from a Přemysl Hauser’s essay on diminutives in surnames.

[1]V příspěvku se zabýváme jmény nedospělých dětí v českých nářečích[2]. Při jejich tvoření se uplatňují deminutivní sufixy připojené k otcovu příjmení zakončenému nejčastěji na souhlásku. K nejužívanějším patří sufix -ek, ojedinělé je tvoření formanty -eček, -íček, -áček a -ík. K nářečním dokladům se sufixem -ek patří: Novák – Nováček/Novaček[3] = nedospělý syn otce Nováka (svč., střč., zč. a slez. dialekty[4]; odvozování tímto sufixem je spojeno s hláskovou alternací, viz i dále), Martínek – Martíneček (vm.), Dvořák – Dvořáček (zč., střm.), Řehák – Řeháček (střm.), Šrámek – Šrameček (slez.), Drhlík – Drhléček [227](střm.), Jandas – Jandásek (vm.). Další jména se tvoří formanty -eček: Staš – Stašeček (vm.); -íček: Štál – Štálíček (zč.), Polášek – Polašiček (slez.; uplatnění resufixace), Barva – Barviček (střm.); -áček: Pourek – Pouráček (svč.; uplatnění resufixace), Paďour – Paďouráček (střč.). Následující doklady jsou tvořeny sufixem -ík: Beneš – Benešík (zč.), Král – Králík (jč.), Mach – Mašík (jč.; odvozování tímto formantem je též spojeno s hláskovou alternací, viz i dále), Čipera – Čipeřík (čm.). Všechny tyto citově zabarvené názvy, které řadíme k neoficiálním vlastním jménům osob (tzv. živým jménům), označovaly nedospělé syny a vyjadřovaly i jejich příslušnost k rodině. Je potřeba zdůraznit, že vznikaly pouze v některých rodinách. Jejich užití bylo omezeno jen na malý okruh uživatelů a menší ves.

Na základě nářečního materiálu doloženého z celého území našeho národního jazyka lze vymezit území, na nichž se tyto typy neoficiálních jmen ještě na začátku druhé poloviny 20. století užívaly: Typ na -ek byl doložen velmi sporadicky z celých Čech (kromě jižních oblastí), ze Šumperska a střední Moravy, z Břeclavska, dále ze severního Valašska a východního Slezska s přechodovými česko-polskými nářečími. Typ na -ík byl několikrát zaznamenán jen v jihočeské oblasti a v kopaničářských dialektech (viz Hlubinková, 2010, mapa s. 257).

Lze soudit, že územní rozsah výše uvedených jmen byl v minulosti větší. Tato neoficiální jména osob zanikala – dnes jde již o tvoření neživé. Stala se rovněž jedním ze zdrojů vzniku příjmení. Většinu nářečních jmen nedospělých synů v přehledech českých příjmení vůbec nenajdeme, ale z některých se příjmení nakonec vyvinula (Nováček, Dvořáček, Řeháček, Jandásek, Benešík, Králík a Mašík). Tato příjmení se svou formou shodují s jinými deminutivními příjmeními utvořenými sufixy -ek a -ík, proto – jak píše Přemysl Hauser ve svém článku Deminutiva v příjmeních (Hauser, 1995, s. 16) – „není vždy zřejmé, zda jde o deminutivum nebo o patronymikum, proto je vhodné probírat všechna tato jména jako deminutiva“. Na základě zjištěného – dnes již velmi vzácného – nářečního materiálu můžeme Hauserův článek o příjmeních zpřesnit právě o tato patronymika.

Z výše uvedeného také plyne, že Český jazykový atlas, který přináší cenný jazykový materiál a doplňuje poznatky o starších podobách češtiny, obohacuje svými zjištěními i jiné jazykovědné obory, v našem případě onomastiku, zejména v oblasti vlastních jmen osobních.

LITERATURA

Dotazník pro výzkum českých nářečí (1964–1965). Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, s. 196.

HAUSER, P. (1995): Deminutiva v příjmeních. In: R. Šrámek – J. Bartůňková – V. Koblížek (eds.), Onymické systémy v regionech. Hradec Králové: Gaudeamus, s. 15–22.

HLUBINKOVÁ, Z. (2010): Jména nedospělých dětí a neprovdaných dcer v českých nářečích. Linguistica Brunensia, 58, s. 253–257.

MOLDANOVÁ, D. (2010): Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, s. r. o.

---

[1] Příspěvek vznikl za podpory grantu GA ČR P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka.

[2] Tento nářeční materiál byl získán pro Český jazykový atlas v 60. letech a v první polovině 70. let 20. století ve 420 venkovských lokalitách tradičního osídlení.

[3] Výchozí mužská příjmení uvádíme ve spisovné podobě, doklady v podobě nářeční (např. jméno Novaček je zaznamenáno se slezským krácením, Drhléček se středomoravskou změnou, Barviček s krácením v sufixu).

[4] Zkratky v závorkách označují nářeční oblast, ve které bylo dané jméno zachyceno: svč. – severovýchodočeské dialekty, střč. – středočeské d., zč. – západočeské d., jč. – jihočeské d., čm. – českomoravské d., střm. – středomoravské d., vm. – východomoravské d., slez. – slezské d. s přechodovými nářečími česko-polskými.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 602 00 Brno
hlubinkova@iach.cz

Naše řeč, ročník 96 (2013), číslo 4, s. 226-227

Předchozí Pavel Štěpán: Luhský potok, Blukský mlýn, Mnichská ulice

Následující Z dopisů jazykové poradně