Časopis Naše řeč
en cz

Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2010/2011

Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Vladimír Šmilauer, Irena Vaňková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

The Circle of the Friends of the Czech Language in the academic year 2010/2011

This article is a report on the talks in The Circle of the Friends of the Czech Language in the academic year 2010/2011.

První setkání Kruhu po letní přestávce se konalo 6. 10. 2010. Taťána Vykypělová (Brno) vystoupila s přednáškou Konfesní aspekty češtiny v 16. století ve středoevropských souvislostech. V historiografii raného novověku běžný pojem konfesionalizace uplatnila při výkladu o dějinách češtiny v 16. století, hlavně na příkladech sporů o češtinu biblických překladů. Přednášející uvažovala o tom, proč se navzdory náznakům konfesně podmíněných variant nakonec v češtině tzv. konfesní jazyky neuplatnily. Tématem vystoupení Lucie Chlumské (Praha) 13. 10. byla variantnost řadových číslovek v současné češtině. Ve výzkumu založeném na datech Českého národního korpusu se autorka zaměřila na varianty pravopisné (stoprvní/sto první, zaprvé/za prvé), morfologické (u řadových číslovek jednoduchých – prvý/první – a složených – dvacátý první/jednadvacátý/jedenadvacátý/dvacátý prvý) i lexikální, a to ty, které se objevují ve frazémech obsahujících řadovou číslovku (např. sedmý/osmý div světa, druhé/n-té housle). Zjištěné skutečnosti jí umožnily představit přítomným alternativu k informacím, které jsou dostupné v mluvnicích a jazykových příručkách, jež se sice o variantnosti u řadových číslovek mnohdy zmiňují, ale už neuvádějí informace o tom, které jevy jsou v současném jazyce centrální a které frekvenčně periferní. Pečlivě připravenou přednášku prezentoval 20. 10. Václav Velčovský (Praha): Češi a Němci – oficiální jazyková politika 1918–1945. Měli jsme možnost sledovat dějiny jazykové politiky v pramenech právní povahy: autor ukázal, jak měly jazykové vztahy vypadat de iure. Situace de facto byla představena na dobových dokumentech prvorepublikových i protektorátních. Přednáška neměla jen historickou perspektivu, ale docházela i k obecným otázkám jazykové politiky. Nečekaně se pak téma aktualizovalo, když se ukázalo, že přednášející je nejen akademický badatel, ale i ministerský úředník, který s vícejazyčností a jazykověpolitickými problémy přichází pracovně do styku. V dušičkovém čase (3. 11.) se pod názvem Poručík Columbo dostává výhrůžné e-maily (s podtitulem Nad tématy forenzní lingvistiky) uskutečnila přednáška Ondřeje Kleina (Praha). Autor na příkladech několika kriminálních případů, k jejichž vyřešení (či alespoň [48]k výraznému posunu při vyšetřování) přispěla forenzní lingvistika, přiblížil základní problematiku a témata tohoto oboru aplikované lingvistiky, jako jsou zjišťování autorství, analýzy svědeckých výpovědí, metody výslechu, posuzování srozumitelnosti a jasnosti jazyka právních textů apod. 10. 11. se u kulatého stolu na téma Jazyková serióznost České televize sešli Ondřej Sedláček, Světla Čmejrková, Jiří Kraus a Zdena Palková. Předmětem debaty, inspirované internetovou Výzvou za obnovení kvality a serióznosti ČT, byla jednak stylová poloha zpravodajství a publicistiky ČT, nacházející se dlouhodobě na samé hranici spisovnosti a diváky často interpretovaná jako projev bulvarizace a jako neúcta k publiku, jednak obsah a závěry jazykových analýz vysílání, které pro ČT pravidelně vypracovává kolektiv lingvistů z oddělení stylistiky a lingvistiky textu ÚJČ. 24. 11. jsme vyslechli poutavou přednášku zahraničního hosta: bohemista a kognitivní lingvista David S. Danaher (Wisconsin-Madison, USA) promluvil na téma Jak se překládají výrazy „domov“, „svědomí“ a „lidský“ do angličtiny? (Kognitivní přístup ke třem klíčovým slovům v textech Václava Havla). Texty Václava Havla jsou mnohem známější v zahraničí než doma, avšak pochopitelně hlavně prostřednictvím svých překladů do angličtiny. Přednáška se věnovala etnolingvistické analýze Havlových klíčových slov domov, svědomí a lidský; ta sice mají stabilní anglické překlady (home, conscience, human), ale ukazuje se, že tyto „ekvivalenty“ nejsou z konceptuálního hlediska vůbec ekvivalentní – a že zde přesné ekvivalenty, tak jak tomu u kulturně klíčových slov bývá, vlastně neexistují. To má ovšem vliv na interpretaci Havlových textů v překladu, jak přednáška (mimo jiné) na bohatém „důkazním“ materiálu předvedla. 1. 12. Kruh přátel českého jazyka poblahopřál k významnému životnímu jubileu prof. Jaroslavě Janáčkové (Praha). Jubilantka při té příležitosti proslovila přednášku Gabriela Preissová a ofenzíva Moravy v národní umělecké kultuře s podtitulem Její pastorkyňa 1890–1938. Dobové spory o Její pastorkyni a další moravská realistická dramata v ní pojala jako boj moravské kultury a na Západ obrácené Prahy. Sledovala i proměny Její pastorkyně v Janáčkově operním libretu, v němém i zvukovém filmu a konečně i v uhlazené románové podobě, již jí po mnoha letech dala – soutěžíc s filmovým zpracováním – sama Preissová. Předposlední přednášku podzimního běhu proslovil 8. 12. Robert Dittmann (Praha) a nazval ji Dynamika textu Kralické bible v české překladatelské tradici. Kralickou bibli sice obvykle spojujeme hlavně s koncem 16. století a tak jako u jiných památek se soustřeďujeme především na její úlohu v době vzniku, tentokrát jsme však byli konfrontováni s celou recepční historií textu až do přítomnosti. Přednášející nám pomocí tabulek a přehledů umožnil sledovat strategii úprav jednotlivých vydání, včetně nejrozšířenější úpravy Karafiátovy z 19. století, kterou běžně zaměňujeme za Kralickou bibli jako takovou. 15. 12. jsme se setkali nad novými edicemi České knižnice. Po jejím přesunu do nakladatelství Host stačilo vyjít v nové grafické úpravě již několik knih. O současné situaci České knižnice i o jejích plánech do budoucna informoval předseda její vědecké rady Jiří Holý. Z řad editorů přijali pozvání Věra Brožová, která poutavě promluvila o svém vydání povídek Zikmunda Wintra, a Dalibor Dobiáš – ten představil svou edici Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Do diskuse, týkající se problémů literárněhistorických, jazykových i edičních, se mohly zapojit např. i Věra Menclová, jednatelka České knižnice, či Zdeňka Nováková, její dlouholetá redaktorka. Rádi bychom tímto předvánočním setkáním v Kruhu přátel českého jazyka zahájili novou tradici a věnovali edičně zajímavým novinkám České knižnice vždy poslední přednášku každého kalendářního roku.

[49]Jak vnímáme, zkoumáme a prožíváme češtinu klasiků 19. století, nastínil 2. 3. 2011 Karel Komárek (Olomouc). Ve svém vystoupení doložil řadu výrazů, tvarů a konstrukcí běžných u Jiráska, Arbesa či Herrmanna, jimž dnešní studenti bohemistiky (a dokonce i dnešní ediční úpravci!) nerozumějí. V návaznosti na tato zjištění nadnesl dvě provokativní otázky: zaprvé nakolik je platný termín „nová čeština“ a zadruhé zda nenastal čas jazyk literatury 19. století v edicích modernizovat – tato otázka vyvolala v obecenstvu živou diskusi. O týden později, 9. 3., představily Jarmila Panevová a Magda Ševčíková (Praha) jazykové korpusy jako moderní nástroj pro lingvistický výzkum. Zdůraznily zejména to, že korpusy mohou sloužit pro automatické zpracování jazyka, představily publiku různé způsoby a typy anotace korpusů a názorně ukázaly, co a jak lze vyhledávat v syntakticky anotovaném Pražském závislostním korpusu. Na 16. 3. připravila přednášku na téma Pojmová metafora v jazykových projevech anartriků Radka Majerová (Praha). Na základě několikaleté praxe v Jedličkově ústavu i důkladného mezioborového studia nejprve představila podstatu vývojové anartrie a její projevy a poté se věnovala jejím lingvistickým symptomům, dosud takřka neprobádaným. Jak ukázala, studium této poruchy může odhalit mnoho poznatků o fungování jazyka v kooperaci s mozkem a myslí. Lidé s vývojovou anartrií jsou celoživotně neschopni mluvené řeči a mateřský jazyk si osvojují spíše na bázi osvojování cizího jazyka. Jejich porucha se později v psané produkci projevuje nejen jako porucha řečová, ale i jazyková, dotýkající se i utváření pojmů. Potíže klientů s recepcí a produkcí metafor předvedla přednášející na konkrétních klinických kazuistikách. Psané projevy anartriků interpretovala z hlediska kognitivního pojetí metafory; její příklady byly velmi nevšedním vhledem do vztahu jazyka a myšlení. Na styčné body mezi dialektologií a onomastikou poukázala 23. 3. Zuzana Hlubinková (Brno) v přednášce Antroponyma v českých nářečích. Úvodní část vystoupení byla zaměřena na vlastní jména zpracovaná v Českém jazykovém atlase 1–5, jádrem přednášky pak bylo bližší seznámení s některými jmény osob v českých nářečích s důrazem na jména nedospělých dětí a neprovdaných dcer, přechýlené podoby ženských příjmení, jména obyvatelská a jména po chalupě. S tématem Sekvenční a prozodické aspekty rozhovorů vystoupil 30. 3. Martin Havlík (Praha), který na základě videonahrávek televizního diskusního pořadu Máte slovo analyzoval souběžné mluvení v dialogu. Ukázal, jak k této situaci dochází, jak je řešena a co následuje po ní, a zastavil se u rozdílů mezi „překrytím replik“ a úmyslným přerušením dosavadního mluvčího či dosavadních mluvčích. Marek Janosik-Bielski (Praha) dne 6. 4. vysvětlil posluchačům v přednášce Účel, zakázka a umělecká invence (Barokní kancionál jako společenský faktor), že kancionály nebyly tvořeny pouze jako výtvarná díla, působící především esteticky – to byla spíše až jejich druhotná stránka. Jejich prvotním smyslem bylo uchovat staré písně v původním znění a prostým lidem nesrozumitelné latinské písně převést do češtiny. Po této stránce kancionály sehrály velkou roli právě v dobách pro český jazyk nepříznivých – a to nejen ty bratrské a evangelické, nýbrž i katolické. Zajímavý byl poukaz na jednotlivé kancionály regionální: ty přebíraly písně obecně známé, ale objevovaly se v nich i písně o místních událostech. Přednáška pronesená 13. 4. na téma Dějiny výuky češtiny v rakouské armádě se poněkud vymykala z běžného úzu Kruhu. Přednášejícího Josefa Ernsta (Vídeň) nejprve představil vládní rada rakouského ministerstva obrany H. H. Weiländer; oba důstojníci přijeli v uniformách a darovali Kruhu a přítomným zájemcům na třicet výtisků monografie přednášejícího na dané téma. Přednáška s bohatou obrazovou dokumentací podala přehled rakouských vojenských škol, v nichž [50]byla v minulosti vyučována čeština, a přiblížila osobnosti ředitelů F. J. Kinského a M. M. Z. Poláka i „špráchmistrů“ J. V. Póla, V. M. Wiedemanna, M. Šimka, T. Buriana a F. Čenského. 20. 4. jsme vzpomněli 200. výročí narození K. J. Erbena a při této příležitosti přivítali odborníka z oblasti kognitivně orientované etnoligvistiky Jana Kajfosze (Katovice, Polsko). V přednášce Projevy magického myšlení v Erbenově Kytici hledal odpověď na otázku, nakolik balady Kytice, tedy Erbenova autorského díla, představují magický obraz světa, přítomný v lidové slovesnosti Erbenových časů. Klíč k zodpovězení této otázky, jak přednášející ukázal, lze najít především díky analýze netematizovaných významových struktur (implikací), díky nimž se události líčené v jednotlivých baladách řadí do smysluplných souvislostí. 27. 4. promluvila Hana Goláňová (Praha) na téma Korpus vyučovacích hodin SCHOLA2010 (Mluva učitelů i žáků během vyučování). Ve své prezentaci představila tento unikátní projekt nejprve z hlediska jeho struktury: korpus je složen z přepsaných nahrávek vyučovacích hodin, získaných v letech 2005–2010, a jde zatím o jediný veřejně přístupný korpus tohoto typu. Důležitou úlohu v něm hrají sociolingvistické údaje. Korpus je sice určen především lingvistům a pedagogům, ale může poskytnout užitečné informace i badatelům z příbuzných oborů a zájemcům z řad mimoodborné veřejnosti. V závěru přednášející ukázala možnosti práce s korpusem na příkladu sociolingvistické interpretace několika jazykových jevů pocházejících z východomoravské nářeční oblasti (např. jaké osoby v jakých kontextech a situacích užily výrazu tož). Na začátku máje (4. 5.) zavítal do Kruhu Štěpán Šimek (Praha) a představil staročeský překlad světové kroniky Martina Poláka (Martiniani aneb Římská kronika ve staročeském překladu Beneše z Hořovic). Latinský text z 13. století nejprve adaptoval německy Jakub Twinger von Koenigshofen ze Štrasburku a poté česky, jak se soudí, Beneš z Hořovic († asi 1420). Badatel seznámil publikum se stavbou textu a jeho základní charakteristikou. Zdůraznil také oblibu díla, která vedla ke knižnímu vydání jeho rozšířené podoby v roce 1488. Poslední vystoupení letního běhu si na 11. 5. připravila Alena M. Černá (Praha). Svou přednášku nazvala Elektronické zdroje k poznání historického vývoje češtiny aneb Co ve vitríně neuvidíte (K 100. výročí založení Ústavu pro jazyk český) a věnovala se v ní pramenům k poznání historické češtiny, které jsou dostupné prostřednictvím internetu. Péčí oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., vznikly v roce 2006 webové stránky s názvem Vokabulář webový, na nichž je uživatelům k dispozici několik různých typů zdrojů ke studiu historické češtiny. Jde o slovníky (nově vznikající – Elektronický slovník staré češtiny – i starší, které byly převedeny z tištěné do elektronické podoby, např. Staročeský slovník, Slovník staročeský J. Gebauera, Deutsch-böhmisches Wörterbuch J. Dobrovského ad.), o textovou banku (v níž se vyhledává pomocí speciálního korpusového manažeru), o digitalizované kartotéky J. Gebauera a o elektronické edice téměř sta staročeských i mladších literárních památek. Přednáška byla koncipována jako doplněk k výstavě k stému výročí založení ÚJČ; představeny byly ty výsledky práce oddělení vývoje jazyka, které nelze prezentovat statickou výstavní formou.

Kruh přátel českého jazyka
Filozofická fakulta UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
vladimir.smilauer@tiscali.cz

Naše řeč, ročník 95 (2012), číslo 1, s. 47-50

Předchozí Hynek Bořil: Výlet za hranice neurčitosti

Následující Jan Volín: Jak se v Čechách "rázuje"

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1