Obojí, oboje, obé, všechno
Vojtěch Veselý
[Články]
The deictic words obojí, oboje, obé and všechno
The incongruent deictic words obojí, oboje, obé and všechno are parallel to the congruent forms oba, obojí, oboje, obé and všechen. Whereas in Czech monolingual dictionaries všechno–všechen are interpreted as two units, obojí, oboje (congruent) and obojí, oboje, obé (incongruent) do not have a separate intepretation, but should. In most cases, the quantification expressed by the incongruent forms obojí, oboje, obé – in contrast to obojí, oboje (congruent), všechno, všechen and other words with quantificational function – relates to textual positions, not to the external reality.
Key words: quantification of textual structure, referential quantification, substantivized numeral, substantivized pronoun
Klíčová slova: textověstrukturní kvantifikace, referenční kvantifikace, zpodstatnělá číslovka, zpodstatnělé zájmeno
[1]1. Úvodem
Problematice tzv. úplnostních číslovek oba, obojí, obé se podrobně věnoval František Daneš (1968).[2] V tomto článku se budu zabývat substantivizovanými číslovkami obojí, oboje, obé (o nich v Danešově textu najdeme jen stručnou zmínku) a substantivizovaným zájmenem všechno. Pokusím se ukázat, že sémantická a syntaktická paralelnost těchto prostředků by měla být motivem pro jejich analogické lexikografické zpracování.
2. Lexikografické zpracování číslovek obojí, oboje, obé a zájmena všechen
V Slovníku spisovné češtiny (dále jako SSČ) je číslovka obojí přihnízdována k heslu oba. SSČ řadí obojí mezi číslovky druhové. V prvním vydání SSČ byl význam číslovky základní naznačen odkazem na heslo dvojí (zde jsou oba významy explicitně uvedeny), v druhém vydání již tento odkaz chybí.
[182]oba čísl. zákl. ‚jeden i druhý (k sobě patřící a již dříve zmínění)‘: přišli oba (dva), s oběma dětmi; držet oběma rukama; v obou případech; po obou stranách; obojí čísl. druh.: navrhl to i ono, obojí nevyhovuje; – obojí, oboje šaty (se jí líbí); mládež obojího pohlaví; hist., náb. přijímat pod obojí (způsobou); v. i podobojí.
Slovník spisovného jazyka českého (dále jako SSJČ) zpracovává číslovku obojí jako samostatné heslo a interpretuje ji jako polysémní lexém s významem druhovým a nedruhovým.
obojí
čísl. druh. (má též tvary jmenné: j. 1. ž. obojí, *oboje, 4. obojí, *oboji; 1., 4. s. obojí, *oboje; mn. 1. m. živ. obojí, *oboji, neživ. oboje, 4. m. obojí, oboje; 1., 4. ž., s. obojí, oboje; u jmen pomn. a hromad. se tvarů jmenných užívá většinou též ve význ. čísl. zákl., např.: dostat oboje uhlí ‚za letní i zimní období‘; složený tvar tu častěji vyjadřuje spíše druh: obojí uhlí, tj. ‚oba druhy‘, např. ‚černé i hnědé‘; zř. jako podst. s. obé, -ého)
1. ‚jsoucí v obou růz. druzích‘: pekly se koláče i mazance a o. se rozdávalo; o. vojáci, aktivní i rezervisté; trochu suchých konvalinek, trochu fádních upomínek – obé za nic nestojí (Mach.)
2. u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. též ve význ. čísl. zákl. ‚oba‘: oboje housle; oboje mužstvo; o. látka; o. možnost, snaha; mládež o-ho pohlaví ,hoši i děvčata‘; náb. přijímat pod o. (též podobojí), pod o. způsobou ‚pod způsobou chleba a vína‘
Číslovka obé má podle SSJČ pouze tvary neutra. Daneš (1968, s. 13) si všímá toho, že obé se spojuje se jmény mužského (sic!) a středního rodu (obého druhu, obého pohlaví).[3]
Obecnější výklad významu lexému obojí (ve srovnání se SSJČ) najdeme v Příručním slovníku jazyka českého: ‚jeden i druhý ze dvou druhů n. vůbec z počtu dvou‘ (heslo obojí). Díky značné obecnosti této definice lze pod ni subsumovat i taková užití lexému, pro která výkladové definice ze SSJČ nevyhovují.
U hesla všechen uvádí SSČ tři významy:
1. ‚pojímá osoby n. věci souhrnně, jako úplný soubor, celek‘: všichni Češi; beze všeho důvodu, beze všech důvodů jakéhokoliv, jakýchkoliv;
2. jen všechno, všecko, vše ‚vyj. souhrn, celek událostí, věcí, popř. osob‘: přijít o všechno;
3. (jen v j. č.) ‚vyj. úplnost, bezvýhradnost‘: byla všecka smutná.
Význam č. 1 podle SSČ odpovídá významům č. 1 a 2, které postuluje SSJČ:
1. ‚vyjadřuje, že se žádná osoba ani věc nevyjímá‘: pokoj všem lidem dobré vůle
2. ‚takový, kt. je vůbec možný, kt. vůbec přichází v úvahu; jakýkoli, kterýkoli 1, každý‘: dojeli beze vší nehody; nemoci všech druhů, všeho druhu
3. ‚takový, z kt. nic nechybí; celý 1, úplný 2, plný 2‘: je v. černý; mít všechno pohodlí
[183]4. jen s. vše, všechno, všecko, všeckno ‚vyjadřuje úplnost, celost něčeho; nic nevyjímajíc‘: v. dobře dopadne; v. bylo zadarmo[4]
Zatímco zpodstatnělé tvary obojí, oboje, obé SSČ i SSJČ subsumují pod význam druhový, zpodstatnělé všechno je v obou slovnících zpracováno jako samostatná lexie.[5]
3. Substantivizace úplnostních číslovek
Je zjevné, že tvary obojí, oboje, obé v příkladu SSJČ pekly se koláče a mazance a o. se rozdávalo mají jinou syntaktickou povahu než oboje v příkladu (1):
(1) Chlapec měl například dvoje Vánoce, oboje bohaté.[6]
V obou případech se adjektivní číslovka substantivizovala. V příkladu (1) se jedná o substantivizaci gramatickou, textovou, kterou je nutno považovat za výsledek elipsy (oboje Vánoce byly bohaté). V příkladu ze SSJČ jde o substantivizaci lexikalizovanou; morfologická forma predikátu ukazuje, že oboje se zde syntakticky chová jako substantivum středního rodu.
Tvar obé charakterizuje SSJČ jako substantivní.[7] Pro tento slovník je typické, že číselné výrazy s gramatickými vlastnostmi substantiv klasifikuje jako substantiva (např. čtvero, patero, ale i dvé, tré). Tvar obé je ovšem uveden pouze v gramatické a příkladové části hesla obojí, jako samostatné (substantivní) heslo zpracován není.
K slovnědruhovému zařazení výrazu obé se vyjadřuje také Daneš (1968, s. 12): „Domníváme se, že v případech, kdy u těchto výrazů [dvé, obé, tré, doplnil V. V.] stojí jméno počítaného předmětu (v 2. pádě čís. množného), nechápou se jako podstatná jména, nýbrž jako číslovky. […] tvary dvého, obého, trého se chápou jako pouhé archaické varianty běžných tvarů dvojího, obojího, trojího.“ S tímto hodnocením souhlasím, za číslovky ovšem budu považovat i ty výrazy dvé, obé a tré, u kterých nestojí jméno počítaného předmětu. Vedou mě k tomu především důvody sémantické: v obou případech se jedná o kvantifikátory[8].
Substantivizace výrazů obojí, oboje, obé nedošla tak daleko, aby je bylo možné rozvíjet substantivem s formálními vlastnostmi neshodného přívlastku (pět lidí) nebo adjektivním přívlastkem (mladý hajný). Přesto existují gramaticko-sémantické [184]důvody, proč tyto číslovky chápat jako morfologické znaky Q/D/Ss, nikoli Q/D/As[9]: 1) Ve větě plní primárně funkci substantivní – funkci adjektivní plnit nemohou.[10] Ztrácí ostatně i jednu ze základních vlastností adjektiv, totiž kongruenci; budu o nich proto mluvit jako o úplnostních číslovkách nekongruentních. 2) Substantivům se přibližují i v ohledu sémantickém: zastupují substance, popř. příznaky substančně pojaté (srov. níže příklady (17)–(19)). Slovnědruhová transpozice zde má tedy povahu slovotvornou, nikoli gramatickou. Se slovnědruhovým přehodnocením těchto jednotek koresponduje rovněž jejich lexikálněsémantické osamostatnění: v rámci polysémního lexému vytvářejí samostatnou lexii.
4. Obojí, oboje, obé jako prostředky variantní
Pokud mají tvary obojí, oboje, obé ve větě adjektivní platnost, mohou mít význam číslovky druhové, nebo číslovky základní. Existuje tendence, aby složený tvar obojí označoval počet druhů a jmenný tvar oboje počet kusů nebo souborů – o závazné pravidlo však nejde. Všímá si toho i Internetová jazyková příručka (heslo obojí): „Tvar adjektivní (obojí) se obvykle u pomnožných a hromadných jmen užívá ve významu oba druhy. Tvar jmenný (oboje) ve významu základní číslovky. U ostatních typů podstatných jmen se ve významu druhovém užívá tvar jmenný i adjektivní (oboje i obojí jablka = oba druhy jablek). Rozlišení významu druhového a základního však není v češtině zcela striktní a formou druhové číslovky lze vyjadřovat prostý počet i počet druhů u všech typů substantiv.“ Číslovka obé v adjektivní platnosti může mít význam druhový (doktor obého práva), nebo význam číslovky základní (děti obého pohlaví) – srov. výše pozn. č. 3.
Zpodstatnělé tvary obojí, oboje, obé jsou sémanticky totožné (podrobněji viz část 7) a ve většině pádů je lze užívat promiscue. Na tuto variantnost vhodně upozorňuje Vášův-Trávníčkův Slovník jazyka českého:
obojí (skloňov. jako u dvojí), druhová číslovka k oba = ‚obojího druhu, způsobu, vlastnosti; ten i onen, ten i ten‘; obojí víno, způsob, příčina // oboje víno, dvéře, hodiny…; zpodstat. stř. oboje, obojí (-jího) // kniž. obé (-bého): o. se hodí, je špatné…
Tripleta je ovšem pouze v nominativu a akuzativu, např.:
(2) Uměl spát i snít. Obojí [/Oboje/Obé, doplnil V. V.] měl rád.[11]
[185]V nepřímých pádech si složený a jmenný tvar nekonkurují, zde jsou jen tvary složené.
(3) Dobré víno je jako dobrý aforismus. Obojímu [/Obému, doplnil V. V.] je třeba napřed porozumět, neboť teprve pak je lze správně vychutnat.
Daneš (1968, s. 13) při výčtu spisovných tvarů tvořících paradigma sg. neutra neuvádí tvar instrumentálový (obém).[12] Zpodstatnělý tvar obém je i v korpusu SYN doložen skutečně pouze pro lokál.
(4) Režisér Jan Kačer si přizval do hlavní role Alexeje Pyška z Národního divadla. Ačkoliv bývá krumlovský park více prověrkou atletickou než hereckou, prokázal Pyško kvality v obém.
V genitivu, dativu a lokálu jsou tedy dublety (obojího, obého atd.), v instrumentálu se užívá tvar jediný (obojím).
Podobu obé (podobně jako číslovky dvé a tré) charakterizuje Daneš (1968, s. 12) jako zastaralou, užívá se jí podle něj zřídka. Korpus SYN ovšem ukazuje, že zřídka se užívá především spojení číslovky obé se jménem počítaného předmětu (pouze 100 dokladů, většinou jde o ustálená spojení typu lidé obého pohlaví nebo doktor obého práva), výskyt této číslovky bez jména počítaného předmětu je podstatně vyšší (629 dokladů).
Domnívám se, že substantivizované obé není na rozdíl od obé kombinovaného se jménem počítaného předmětu a lemmat dvé, tré archaické, ale spíše knižní, omezené na sféru psaného textu, popř. na velmi formální projevy mluvené. Nasvědčují tomu i doklady nalezené v mluvených korpusech PMK, BMK, ORAL2006 a ORAL2008 substantivizované obé zde na rozdíl od substantivizovaných tvarů obojí, resp. oboje doloženo není.
SSJČ uvádí jmenné tvary sg. neutra číslovek obojí, dvojí s hvězdičkou (*oboje, *dvoje), kdežto SSČ hodnotí oba tvary jako neutrální (explicitně jen u dvojí). Vhodnější je podle mého názoru řešení SSČ.[13]
5. Kongruentní oba vs. nekongruentní obojí, oboje, obé
Chceme-li pomocí úplnostní číslovky odkazovat k pojmenováním osob, užijeme vždy kongruentní podobu oba. Je přitom lhostejno, zda jsou tyto osoby označeny souhrnně jediným substantivem nebo dvěma substantivy v poměru koordinačním, popř. jinak.
(5) Rodičům je k padesátce, oba dost pijí.
[186](6) S Kavanem bude Havel hojně komunikovat, neboť oba budou zodpovídat za tvorbu zahraniční politiky země.
Zdá se, že výlučně pomocí kongruentního oba se odkazuje i k pojmenováním zvířat.
(7) Symbolem letošního festivalu je totiž kočka Mína a kocour Macek (oba se vystřídali při pózování na plakátech) cvičitelů Barešových.
Případy jako (5) považuji za textovou elipsu, případy typu (6) a (7) jsou zřejmě na pomezí mezi substantivizací textovou a lexikální.[14]
Jestliže jsou antecedentem číslovky substantiva označující věci neživé (ať už povahy hmotné nebo abstraktní), není volba mezi prostředkem kongruentním a nekongruentním zdaleka tak jasná. V případě, že je antecedent tvořen jediným substantivem, užijeme číslovku oba (jedná se o textovou elipsu podobně jako v příkladě (5)).
(8) HUDBA-ZPĚV-TOMBOLA slibovaly dva plakáty, oba vymalovala Soňa barvičkami ještě ze školy, jeden přitloukla na vrata Hubertusu a druhý na dveře pošty na hrušovském nádraží.
Pokud odkazujeme ke dvěma substantivům s neživým denotátem, která mají stejný jmenný rod, můžeme užít podobu kongruentní i nekongruentní; obvyklejší je ovšem druhá uvedená možnost. Volba číslovky kongruentní je zřejmě motivována faktory lexikálněsémantickými i větněsémantickými: kongruentním prostředkem budeme odkazovat k substantivům sémanticky blízkým a k substantivům majícím přes svůj neživý denotát ve větě zřetelně akční povahu (a někdy tak metonymicky poukazujícím k denotátu živému).
(9) Ze soutěže vypadla firma UNISYS a společnost IDOM. Obě vznesly protest s tím, že požadované dokumenty odevzdaly se všemi nutnými náležitostmi a zmizelá razítka považují za formální nedostatek.
(10) Škola i nemocnice jsou už dnes pořadateli řady kongresů a konferencí a oběma vhodné prostory chybějí.
V řadě případů je možno užít prostředek kongruentní i nekongruentní.
(11) Mírou je homologie mezi duší a polis. Mezi oběma [/obojím, doplnil V. V.] podle Platóna existuje strukturní analogie.
Někdy se odkazuje ke dvěma substantivům v pretextu, s nimiž je apozičně spojeno substantivum označující nadřazený rodový pojem, popř. je takové substantivum implikováno. Tyto příklady vykládám jako textovou elipsu.
(12) Designérsky nejzajímavější jsou přístroje Onkyo a Denon. Oba se tváří, že mají na více než ostatní.
[187](13) Makedonští nacionalisté mají také strach z toho, že sousední Řecko a Bulharsko, obě s podstatnými makedonskými menšinami, mohou vznést požadavky na makedonské území.
Odkazuje-li se ke dvěma substantivům s neživým denotátem, která mají různý jmenný rod, a nadřazený rodový pojem není vyjádřen ani implikován, je vhodnější užít prostředek nekongruentní. Číslovku kongruentní pociťujeme v těchto kontextech jako nevhodnou zejména v přímých pádech. V pádech nepřímých se mnohdy jeví jako přijatelná, zřejmě proto, že formální synkretismus těchto tvarů oslabuje jejich rodovou vyhraněnost.
(14) Číšník přinesl kávu i koňak, obojí postavil na stolek a odešel do kuchyně.
(15) Její členové se scházejí každý rok, střídavě na kolokviu a kongresu. Oba mají odborný charakter, konají se vždy v jiném státě a jejich cílem je seznámení se s významnými knižními sbírkami určité země, což je doplněno o odborné přednášky a společenské akce. [lépe: Oboje má…]
(16) Rovná totiž je strašlivou kombinací vesnice a velkoměsta. Z obou [/obojího, doplnil V.V.] si vzala to špatné.
Obojí, oboje, obé může odkazovat také k dějům, ať už jsou vyjádřeny verbem finitem anebo infinitivně. V těchto případech se kongruentní číslovka zásadně nepoužívá. Pokud jsou příslušné děje vyjádřeny jménem dějovým, popř. pokud má dějovou povahu alespoň jedno ze substantiv, k nimž se odkazuje, cítíme jako vhodnější prostředek nekongruentní.
(17) Sedíme s překříženýma nebo s nataženýma nohama, což je oboje špatné přinejmenším pro krevní oběh.
(18) Nastřelit čtyřikrát tyč je jistě smůla a vyhrát gólem v poslední minutě zůstává pro změnu štěstím. Potkalo nás oboje, a proto snad lze říci, že náš postup je zasloužený.
(19) Les a lov – oboje patřilo k životu šlechty.
6. Obojí, oboje, obé jako deiktické kvantifikátory
Číslovky obojí, oboje, obé vyjadřují kromě deiktického významu také význam počtu dva, jedná se tedy o deiktické kvantifikátory. Kvantifikování pomocí zpodstatnělých číslovek obojí, oboje, obé je ovšem typologicky odlišné od kvantifikace realizované prostředky jinými. Srovnejme několik příkladů:
(20) Doprovázel ji lord komoří a ministr vnitra, oba v žaketech.
(21) Dieter měl s sebou i své dva desátníky, oba s puškou.
(22) Okapovou rouru a dvě kolena, oboje z mědi, chtěl ukrást drzý mědikop (31) u ústeckého městského divadla.
(23) Na 2 lžících oleje podusíme dvě cibule a 2 stroužky česneku, obojí nadrobno nakrájené.
(24) Jde o dva nové motocykly, dvě nová jízdní kola, obojí s příslušenstvím, a také dva počítače s tiskárnou.
[188]Zatímco v příkladech (20) a (21) koinciduje počet denotovaných entit s kvantifikačním významem číslovky, v příkladech (22)–(24) tomu tak není. Zdá se, že kvantifikovány nejsou předměty mimojazykové reality, ale syntaktické pozice. Obojí, oboje, obé předpokládá přítomnost dvouprvkové syntaktické struktury v pretextu; nejčastějším typem sémantického vztahu mezi oběma prvky je koordinace, v úvahu ovšem přicházejí i vztahy jiné. Kongruentní oba deixi k dvouprvkové struktuře nevylučuje, avšak ani ji přímo nevyjadřuje – předměty reality, k nimž se odkazuje, mohou být vyjádřeny i souhrnně jedinou nominální frází.
Kvantitativní poměr mezi nekongruentními číslovkami obojí, oboje, obé a frázemi tvořícími jejich antecedent je 2 : 1. Nahradíme-li úplnostní číslovku koordinačním spojením dvou demonstrativ (ten i onen, ten i ten), bude každé z frází odpovídat zvláštní odkazovací výraz. Vztahy mezi deiktickým prostředkem a jeho antecedentem lze vyznačit pomocí indexů:
(25) Doprovázel ji [lord komoří]i a [ministr vnitra]j, [oba]i+j v žaketech. ([ten]i i [onen]j v žaketech)
(26) Dieter měl s sebou i [své dva desátníky]i, [oba]i s puškou. (*toho i onoho s puškou)
(27) Na 2 lžících oleje podusíme [dvě cibule]i a [2 stroužky česneku]j, [obojí]i+j nadrobno nakrájené. ([to]i i [ono]j nadrobno nakrájené)
Antecedentem nekongruentních úplnostních číslovek jsou většinou jmenné fráze, mohou jím být ale i fráze verbální (28). Syntaktická funkce číslovky v takovém případě zůstává substantivní; svědčí o tom mimo jiné morfologická forma přístavku reduplikujícího antecedent (29).
(28) Naši politici jsou naneštěstí buď neschopní, anebo prodejní. Někdy stihnou za jeden den oboje.
(29) Naši politici jsou naneštěstí buď neschopní, anebo prodejní. Někdy stihnou za jeden den oboje, tedy být neschopní i být prodejní. [upravil V. V.]
Sémantický rozdíl mezi oběma typy úplnostních číslovek lze vysvětlit odlišným poměrem mezi funkcí kvantifikační a funkcí deiktickou. Soudě podle dokladů z korpusu, nekongruentní číslovky obojí, oboje, obé se vždy chovají endoforicky[15]. Kvantifikační funkce nekongruentních úplnostních číslovek se vztahuje pouze k první složce endoforického aktu (srov. pozn. 15), kdežto kvantifikační funkce kongruentních úplnostních číslovek – a pokud vím i všech ostatních kvantifikátorů – [189]se týká složky druhé. Lze proto rozlišovat dva typy kvantifikace: referenční (centrální typ) a textověstrukturní (periferní typ).[16]
Jeden z recenzentů mě upozornil na kontexty, v nichž obojí, oboje, obé evidentně nekvantifikuje syntaktické pozice, nýbrž předměty mimojazykové reality (přesněji jejich druhy):
a) Dal si vodku, pak fernet, pak ještě jednu vodku, pak ještě jeden fernet, ale obojí mu připadalo stejně hnusné.
b) Vzal jsem si do košíku rohlík, jogurt a ještě jeden rohlík a pak jsem to oboje snědl v parku na lavičce.
Jde o příklady vymyšlené, ale nepochybně gramatické a smysluplné. Moje vysvětlení je následující: Každý kvantifikátor operuje na množině entit. Nekongruentní číslovky obojí, oboje, obé primárně kvantifikují textové pozice; není-li v bezprostředním textovém okolí číslovky vhodná[17] dvouprvková struktura k dispozici, hledá kvantifikátor jinou množinu, na níž by mohl operovat – nachází ji ve sféře extratextové. Kvantifikace textověstrukturní se tedy mění na kvantifikaci referenční. O tom, že dříve uvedený typ je pro tyto číslovky primární, svědčí fakt, že struktury, k nimž odkazují, jsou nezřídka obsazeny jmény abstraktními nebo slovesy, tj. výrazy označujícími jevy nepočitatelné.
7. Obojí, oboje, obé: úplnostní číslovky druhové?
František Daneš (1968, s. 7) uvádí tyto sémantické rysy číslovky oba: „Z uvedených příkladů vyplývá, že: (1) oba může ve větné (mezivětné) souvislosti následovat za dva, nikoli však naopak, a že tedy oba se vztahuje na nějaké dvě osoby (zvířata, věci), o nichž už byla řeč nebo které jsou jinak už známé; (2) že oba se nevztahuje na jakékoli dva předměty, o nich už byla řeč atp., nýbrž na nějakou dvojici, pár, tedy na dva předměty chápané jako ucelená skupina, vyčerpávající všechny předměty, o něž jde. Stručně bychom mohli první z uvedených významových rysů nazvat odkazováním, druhý pak dvojnou souvislostí a prohlásit, že to jsou právě tyto dva rysy, co odlišuje číslovku oba od číslovky dva.“ Obojí, oboje, obé chápe Daneš (tamtéž, s. 10) analogicky: „Zájmenná souhrnná číslovka oba se objevuje nejen v této podobě číslovky základní, ale i jako číslovka druhová obojí/oboje (např. občané obojího pohlaví a zpodstatnělý tvar obé) […].“
MČ 2 (s. 120) připouští, že obojí může mít i význam nedruhový: „Druhovou platnost může mít i úplnostní číslovka obojí (tj. obou dvou druhů), srov. Mám sušenky kakaové a kokosové, které chceš? – Vezmu si obojí. Někdy se ovšem těchto číslovek užívá i bez druhového významu: Vezmeš si na cestu čaj, nebo kávu? Vezmu si obojí. [190]Snažil se na to zapomenout a být k ní vlídný: obojí ho stálo mnoho sebezapření. Je zřejmé, že se u číslovek úplnostních a neurčitých ne vždy zřetelně rozlišují počty druhů a prosté počty jednotlivých jevů; přesněji řečeno při běžném vyjadřování se zpravidla přesně neidentifikuje úplnostní a neúplnostní druhovost.“ Podle mého názoru číslovka obojí v žádném z uvedených příkladů druhový význam nemá. Kvantifikován je prostý počet textových pozic; individuální nebo druhový význam lze připisovat pouze substantivním frázím, které tyto pozice obsazují.
8. Odkazování pomocí zájmena všechen. Formy kongruentní a nekongruentní. Substantivizace
Chce-li mluvčí odkazovat k více než dvoučlenné struktuře v pretextu, má k dispozici zpodstatnělé tvary zájmena všechen (řidč. všecek, všecken). Podobně jako v případě úplnostních číslovek i zde existují formy kongruentní a nekongruentní. Kongruentní formy se používají v plurálu všech rodů (v nominativu: všichni, všechny, všechna)[18], nekongruentní forma obligatorně vyjadřuje kategorie neutra a singuláru (všechno)[19]. Aby byla zdůrazněna odkazovací, anaforická funkce zájmena všechen, bývá často doplněno demonstrativem ten (v kongruentní, resp. nekongruentní formě).
(30) Natrhala tedy houby, kůru ze stromů, posbírala jehličí a listí, a to všechno vložila do kamenného hrnce.[20]
O konkurenci kongruentních a nekongruentních zpodstatnělých forem zájmena všechen platí v zásadě totéž, co bylo řečeno výše o číslovkách oba vs. oboje, obojí, obé. Rozdíl je především v tom, že lexém všechen zahrnuje tři sady zpodstatnělých tvarů, které se liší „silou“ sémantického rysu zevšeobecnění i mírou substantivizace (zapsáno sestupně): 1. všechno, 2. všichni, 3. všechny, všechna. Rodové podoby všechny, všechna odkazují většinou ke jménu/jménům v pretextu a shodují se s ním/nimi v rodě a čísle. Substantivizaci tohoto typu lze interpretovat jako výsledek textové elipsy; zájmeno nese funkci Q/D/As. Tvary všichni a všechno explicitní přítomnost antecedentu v pretextu nevyžadují – mohou odkazovat kontextově v širokém slova smyslu. Zpodstatnělý tvar všichni lze syntakticky interpretovat tak, že se shoduje s elidovaným (a „zpětně“ doplnitelným) substantivem lidé, popř. s jiným substantivem v rodě mužském životném; je tedy nositelem funkce Q/D/As. Někdy je tato [191]shoda pouze kontextová, zpodstatnělé zájmeno pak za výsledek elipsy považovat nelze: všichni si musíme pomáhat. Zpodstatnělé všechno doplnění žádného substantiva neumožňuje, toto zájmeno je vždy nekongruentní; tvar všechno je proto nositelem funkce Q/D/Ss. Míra zobecnění jeho sémantiky je vyšší než u rodové podoby všichni: všechno poukazuje jak k věcem, tak expresívně i k lidem.
(31) Boucháme u starosty, všechno spí […].
Někdy se nekongruentní všechno užije i tam, kde by gramatika připouštěla kongruentní podoby všechny, všechna (srov. níže příklad (36)).
9. Zájmeno všechen jako deiktický kvantifikátor
Všechny tvary lexému všechen plní funkci deiktických kvantifikátorů. Obsah množiny, na níž tento kvantifikátor operuje, bývá více či méně neurčitě vyjádřen příslovečným určením (příklad (32)), restriktivní vedlejší větou (příklad (33)), popř. se pouze vyrozumívá z kontextu či situace (příklad (34)). Pokud všechno odkazuje k antecedentu explicitně vyjádřenému v pretextu, neznamená to, že množina předmětů denotovaných tímto zájmenem nemůže být širší. Některé výpovědi jsou dvojznačné (příklad (35)).
(32) Němý křik mého tichého zoufalství vklouzl do sklepení, kanálů, stok a uvedl tam všechno do pohybu.
(33) Všechno, co se dá jíst za studena, je velmi DIETNÍ!
(34) „Je všechno v pořádku?“ zeptal se.
(35) Neodmítejte sponzorské dary, pozornosti od milenců ani zemědělské přebytky od příbuzných. Všechno se bude hodit!
Jak kongruentní, tak nekongruentní formy zájmena všechen jsou prostředkem kvantifikace referenční. Svědčí o tom jednak případy, kdy antecedentem zájmena je jediná jmenná fráze, odpovídající jedné pozici v syntaktické struktuře textu (příklad (36)), jednak možnost užít zájmeno všechno tam, kde jsou denotovány nejméně tři entity, avšak antecedent je rozložen do dvou syntaktických pozic (příklad (37)). Je obvyklé, že antecedent referuje k třem a více entitám, vyloučen ale není ani počet dvě nebo jedna (v případech, kdy je entita pojímána jako spojitá). Nekongruentní zájmeno všechno se tak částečně funkčně překrývá s nekongruentními číslovkami obojí, oboje, obé. Ze všech dosud probíraných odkazovacích prostředků je sémantika zájmena všechno nejvíce zobecňující: lze je užít nejen místo kongruentních tvarů téhož lexému, ale i místo nekongruentních číslovek obojí, oboje, obé a kongruentní číslovky oba (příklad (38)).
(36) Chvíli stáli všichni tři zahleděni na hvězdy. „A to všechno jsou světy,“ řekl Hagen.
(37) Jde o dva nové motocykly, dvě nová jízdní kola, [to] všechno s příslušenstvím, a také dva počítače s tiskárnou. [upravil V. V.; srov. s příkladem (25)]
(38) „Zdeněk Machota vybojoval dvě stříbrné medaile, a to vše ve stolním tenisu,“ říká ředitelka.
[192]10. Rys opakovanosti a rys spojitosti
Zdeněk Hlavsa (1975, s. 84) předpokládá dvě funkce lexému všechen: „Substantiva, kterým přisuzujeme kladnou hodnotu rysu opakovanosti a zápornou rysu spojitosti, jsou kompatibilní jen s plurálovou formou všichni, všechny, všechna. Takto utvořené fráze vyjadřují úplnost prvků v množině: všichni studenti, všechna jablka, kamna. Pokud jde o singulárovou formu všechen, plní funkci jinou než její plurálový protiklad. Spojuje se především obecně se substantivy spojitými, a to – podobně jako mnoho2 při rozvíjení Ssg – bez ohledu na rys opakovanosti. Takto utvořená fráze označuje úplnost množství vymezeného buď v kontextu promluvy, nebo přímo v mimojazykové situaci, v níž se promluva realizuje.“
Neznamená to ovšem, že by singulárové formy nebyly s rysem opakovanosti vůbec slučitelné. Platí to jak pro formy kongruentní (všechen lid, všechna havěť a další spojení s kolektivy), tak pro formy nekongruentní (příklad (39)).
(39) Nepůjdeš ven, dokud všechno nevypiješ.[21]
11. Synoptická tabulka
V tabulce níže uvádím syntakticko-sémantické rysy vybraných číslovek a zájmen.
|
| primární synt. funkce | typ kvantifikace[22] | počet kvantifikovaných entit[23] |
| oba, obojí, oboje, obé | Q/D/Aa | R | x = 2 |
| obojí, oboje, obé | Q/D/Ss | T (R) | x = 2 |
| všechen (pl.) | Q/D/Aa | R | x ≥ 3 |
| všechen (sg.) | Q/D/Aa | R | x ≥ 1 |
| všechno (sg.) | Q/D/Ss | R | x ≥ 1 |
12. Závěr
Syntakticko-sémantické rozdíly mezi kongruentními a nekongruentními číslovkami obojí, oboje, obé by ve výkladovém slovníku měly být reflektovány. U jiných deiktických výrazů tomu tak je: nekongruentní podoby jsou zachyceny v rámci samostatné lexie polysémního lexému (všechen – všechno, ten – to).
Nekongruentní úplnostní číslovky mají blíže k číslovkám základním než druhovým: až na výjimky vyjadřují prostý počet, nikoli počet druhů. Na rozdíl od číslovek základních ovšem v těchto případech nekvantifikují předměty mimojazykové reality, nýbrž textové pozice.
Český národní korpus – BMK (2002). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný z WWW: < http://www.korpus.cz >.
Český národní korpus – ORAL2006 (2006). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný z WWW: < http://www.korpus.cz >.
Český národní korpus – ORAL2008 (2008). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný z WWW: < http://www.korpus.cz >.
Český národní korpus – PMK (2001). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný z WWW: < http://www.korpus.cz >.
Český národní korpus – SYN (2007). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný z WWW: < http://www.korpus.cz >.
DANEŠ, F. (1968): Oba, obojí, obé. Naše řeč, 51, s. 6–13.
HLAVSA, Z. (1975): Denotace objektu a její prostředky v současné češtině. Praha: Academia.
Internetová jazyková příručka (2008) [online]. Cit. 2010-11-05. < http://prirucka.ujc.cas.cz/ >.
KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. (2002): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN.
KOMÁREK, M. (2006): Systém autosémantických slovních druhů ve spisovné češtině. In Příspěvky k české morfologii. Olomouc: Periplum.
KOMÁREK, M. – KOŘENSKÝ, J. – PETR, J. – VESELKOVÁ, J. (1986): Mluvnice češtiny 2 (Tvarosloví). Praha: Academia.
Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství.
Slovník jazyka českého (1935–1938, 2. vyd. 1941). Praha: Fr. Borový.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971, 2. vyd. 1989). Praha: Nakladatelství Československá akademie věd / Academia.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978, 2. vyd. 1989). Praha: Academia.
VESELÝ, V. (2009): Lexikální sémantika neurčitých kvantifikátorů v současné češtině. Slovo a slovesnost, 70, s. 175–192.
[1] Příspěvek vznikl v souvislosti s budováním lexikální databáze Pralex (výzkumný záměr ÚJČ AV ČR, v. v. i., Vytvoření databáze lexikální zásoby českého jazyka počátku 21. století, AV0Z90610521).
[2] „Úplnostní číslovka“ je termín Mluvnice češtiny 2 (Komárek et al., 1986; dále jako MČ 2). Sám Daneš pracuje s termínem „číslovka souhrnná“.
[3] Číslovku obé v uvedených příkladech zřejmě nelze považovat za druhovou. Existují dvě pohlaví, nikoli dva druhy pohlaví. Podobně spojení obého druhu pravděpodobně nedenotuje dva druhy druhů, ale zkrátka dva druhy.
[4] Z heslových odstavců v SSČ a SSJČ jsem vybral jen významové definice a několik relevantních dokladů.
[5] Zpodstatnělé zájmeno to je v těchto slovnících zpracováno podobně: tvoří samostatnou lexii polysémního lexému ten.
[6] Zdrojem pro příklady uváděné zde pod čísly (1)–(40) byl korpus SYN. Materiál, který jsem nasbíral, byl nepoměrně bohatší, avšak z ekonomických důvodů jsem vybral jen příklady reprezentativní.
[7] Potenciální substantivizace forem obojí, oboje je v SSJČ zachycena pouze v příkladové části hesla.
[8] K pojetí kvantifikátoru viz článek Lexikální sémantika neurčitých kvantifikátorů v současné češtině (Veselý, 2009, s. 177).
[9] Symboly zde označují sémantické báze a funkční příznaky. Podrobněji k tomu viz zejména MČ 2, 1986, s. 16–26 a Komárek, 2006, s. 13–94.
[10] V lexikální databázi Pralex považujeme za primární jen takovou syntaktickou funkci, která je u konkrétní lexie realizovatelná. Tím se naše pojetí odchyluje od původního pojetí M. Komárka (srov. např. Komárek, 2006).
[11] Z korpusových dokladů vyplývá, že tvar obojí je zdaleka nejfrekventovanější; tvary oboje, obé se v této funkci užívají výrazně méně (obojí: 5636 výskytů; oboje: 819 výskytů; obé: 459 výskytů).
[12] Daneš popisuje morfologické chování výrazu obé v těch případech, kdy u něj stojí jméno počítaného předmětu. Soudě však podle dokladů nalezených v korpusu SYN, platí tento popis i pro podoby substantivizované.
[13] SSČ ovšem uvádí také jmenný tvar dvoji pro akuzativ sg. fem. – ten v korpusu SYN doložen není.
[14] Vzhledem k tomu, že se tento prostředek i přes svou substantivizovanost chová kongruentně, považuji ho za číslovku adjektivní – nese tedy funkci Q/D/As.
[15] Endoforika neukazují ke skutečnosti přímo jako exoforika, ale „skutečnost identifikují v rámci textu, »vnitrotextově«: ukazují k jejímu pojmenování v (kon)textu […]“ (MČ 2, s. 92). Obvykle se předpokládá referenční identita antecedentu a endofory; viz heslo „antecedent“ v Encyklopedickém slovníku češtiny (Karlík et al., 2002, s. 41). (V této souvislosti je vhodné upozornit na fakt, že zatímco v hesle „antecedent“ je anafora chápána jako jazykový prvek, v hesle „anafora“ (tamtéž, s. 36), zpracovaném jiným autorem, je vykládána jako jazykový vztah.) Dá se tedy říct, že endoforický akt sestává ze dvou složek: 1) ukázání do (kon)textu, 2) reference ke skutečnosti prostřednictvím 1.
[16] Obojí, oboje, obé nepřímo vyjadřuje i kvantifikaci referenční: ta vyplývá z jeho funkce zástupné. Tento kvantifikační význam je však kontextový, nikoli inherentní.
[17] Vhodností zde míním, že deixe k dvouprvkové struktuře je smysluplná.
[18] Je třeba počítat i s variantními tvary všichni, všicci atd. – dále je neuvádím. Existují také zpodstatnělé kongruentní formy singulárové, ty však neodkazují k vícečlenné struktuře v pretextu.
[19] Patří sem rovněž zastaralé tvary všeckno, všecko a neutrální tvar vše. Dále je neuvádím.
[20] Demonstrativum může být také v postpozici: […] všechno to vložila do kamenného hrnce. Není zcela jasné, zda je v tomto případě vhodnější lexii to interpretovat jako D/Sa, nebo zda jde o apoziční spojení dvou lexií s funkcí Q/D/Ss, resp. D/Ss. Obě interpretace lze zpochybnit možností vložit mezi zájmena pomocné sloveso nebo jiné klitikon. Např. v 1. osobě: […] všechno jsem to vložila do kamenného hrnce. Všechno se zde svým syntaktickým chováním přibližuje kvantitativnímu doplňku.
[21] Povahu skutečnosti, která je kvantifikována, přesně neznáme, rys opakovanosti zde proto není ani pozitivně vyjadřován, ani popírán.
[22] R = kvantifikace referenční, T = kvantifikace textověstrukturní.
[23] „x“ je počet jednotek příslušným zájmenem lexikálně vyjadřovaný.
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
vvesely@ujc.cas.cz
Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 4, s. 181-193
Předchozí Milada Hirschová: Pragmatické motivace v psané podobě češtiny
Následující Pavel Štěpán: Prefixálně-sufixální adjektiva v pomístních jménech v Čechách
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1