Časopis Naše řeč
en cz

Proč jdou věci šejdrem? (K etymologii slova šejdrem na základě dokladů z češtiny doby střední)

Kateřina Rysová

[Drobnosti]

(pdf)

Why do thing go "šejdrem"? (Towards the etymology of the word "šejdrem" based on data from the middle Czech)

This article discusses the origin of the Czech lexeme šejdrem.

[1]Jde-li nebo je-li něco šejdrem, pak s tím není něco v pořádku. Jde to nakřivo, na stranu, bokem, napříč, šikmo či úkosem (srov. SSJČ), zkrátka nějak to vybočuje ze směru rovně čili šejdruje to. Zatímco sloveso šejdrovat se v dnešní češtině objevuje spíše okrajově, adverbium šejdrem se v ní drží pevně, a to již několik staletí. Jeho etymologie však není zcela jednoduchá a průhledná na první pohled.

Všechny etymologické slovníky češtiny u hesla šejdrem uvádějí, že jeho původ je málo jasný. Také výklady tohoto lexému se v nich mezi sebou výrazně liší.

Slovník J. Holuba a F. Kopečného (1952) uvádí slovo šejdrem pod heslem šejdíř a nabízí dvě varianty jeho výkladu. Odvozuje jej v první řadě z německého scheidern gehen ‚nejít na věc rovnou, ale podvádět‘, za pravděpodobnější ale považuje původ v německém Scheider odvozeném od slovesa scheiden ‚odlučovat, rozdělovat‘: „Alchymista, jenž odlučoval ryzí kov od nerostů méně cenných a přitom si i svého zisku hleděl.“ Za příbuzné přitom považuje slovo šiditi.

Podobně vykládá původ lexému šejdrem i J. Rejzek (2001). Podle něj pravděpodobně souvisí se slovy šejdíř a šidit, celkově ale jeho etymologii považuje za málo jasnou. Slovo šidit přitom dává podobně jako J. Holub a F. Kopečný do souvislosti s německým scheiden, které bylo i alchymistickým termínem, a odtud podle něj zřejmě pochází i význam ‚podvádět‘.

Jiného názoru je V. Machek (1971). Podle něj šejdrem pravděpodobně vzniklo na Moravě ze ševerem, které zřejmě souvisí s moravským uvirý ‚zborcený, zkřivený‘ (srov. např. i šuvírý, šurý šurá deska ‚křivá deska‘, dále šúrem a šourem v moravských nářečích; srov. Nejedlý, 1977, s. 213n.). Uvádí i podoby šnejdrem a šlejdrem, které označuje za nářeční.[2]

Etymologický slovník J. Holuba a S. Lyera (1978) předpokládá stejně jako V. Machek domácí původ. Podle něj nejspíše vzniklo z moravského švidrem a to má původ ve slově svidřík. Slovo svidřík je považováno za všeslovanské, mající původ v praslovanském *svьrd-, starém druhotvaru k vrtati.

České etymologické slovníky tedy nabízejí vcelku dvě hlavní teorie původu slova šejdrem. První z nich tvrdí, že se jedná o slovo s kořeny v němčině, druhá vidí jeho původ ve slovanštině. První shledává jeho významový základ v ‚podvodném, nerovném jednání‘, druhá ho dává do souvislosti s významem ‚křivý‘ nebo jeho sémantický vývoj nechává bez bližšího komentáře.

[267]Také pokusy o rekonstrukci původní podoby tohoto slova vedou k velmi rozdílným výsledkům. Pokusíme se proto najít doklady jeho výskytu v textech, s nimiž v jejich souborné podobě etymologové dosud neměli možnost pracovat, a možný původ lexému pak vyvodit na jejich základě. Využijeme k tomu nově vytvořenou elektronickou Lexikální databázi humanistické a barokní češtiny (Nejedlý et al., 2000) obsahující lexikální materiál češtiny doby střední (srov. Lehečka-Martínek-Vajdlová, 2007, s. 97n.).

V této databázi najdeme pět dokladů odpovídajících našemu šejdrem, ovšem pouze v podobě šnejdrem. Dva z nalezených dokladů pocházejí ze dvou různých děl Daniela Adama z Veleslavína (Dictionarium linguae latinae, 1579; Silva quadrilinguis, 1598), ve dvou dalších je citována stejná pasáž z jiného Veleslavínova díla, z Kalendáře historického, 1578 (Paprocký: Zrcadlo slavného markrabství moravského, 1593; Jungmann: Slovník česko-německý, 1834–1839). Kromě dokladů od Veleslavína nebo citací Veleslavína v jiných pracích se v databázi vyskytuje ještě doklad od Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (Putování, 1608) – srov. doklady:

 

1. Paprocký: Zrcadlo slavného markrabství moravského (1593); cit. Veleslavín: Kalendář historický (1578):

jeda na lov [pan Jindřich z Hradce, 1506], sám sebou uhodil na oštíp, když se sáně šnejdrem [ſſneydrem] daly, a uhodil se v stehno, až mu oštíp skrze ledví vyvil a v korbě uvázl[3]

2. Veleslavín: Dictionarium linguae latinae (1579):

titubo, are […] ebriorum proprie est, et exhaustis viribus senum; motati se, šnejdrem [ſſneydrem] choditi, jako ožralí a staří lidé

3. Veleslavín: Silva quadrilinguis (1598):

klátiti se, motati se, viklati se, šnejdrem [ſſneydrem] choditi; vacillare, nutare

4. Harant: Putování (1608):

Obrátil se vítr a vál nám stranou, pročež musili jsme lavirovati a šnejdrem [ſſneydrem] s naváženou lodí na jednu stranu jeti.

 

V době veleslavínské je tedy několika různými autory zachycena podoba šnejdrem. Výskyt podoby šejdrem nebyl v dokladech z databáze zaznamenán vůbec. Předpokládáme tedy, že podoba šnejdrem byla podobou původní, základní a teprve z ní v pozdějším vývoji vznikla podoba šejdrem. Při hledání původu slova šejdrem proto vyjdeme z podoby šnejdrem jako ze staršího a původního tvaru.

Lexikální databáze češtiny doby střední přitom obsahuje také slovo šnejdar (ve variantách šnejdar, šnejdr, šnejdář a šnajdr) ‚nástroj, kterým se vrtá; nebozez‘. To po formální stránce vykazuje se slovem šnejdrem nápadnou podobnost, i když se na první pohled zdá, že po stránce významové mezi oběma slovy z novočeského hlediska spojitost není. Formální hledisko ale souvislost mezi slovy nabízí, proto se budeme zabývat zároveň i původem slova šnejdar.

Podoba šnejdar byla přejata z německého Schneider. To bylo odvozeno od slovesa schneiden (v základním významu) ‚řezat, krájet‘ příponou -er (schneiden > Schneider), která v němčině slouží mj. k derivaci názvů prostředků a nástrojů od slovesných základů. Otázkou je, zda se s tímto slovesem nemůže pojit i slovo šnejdrem.[4]

[268]Německý slovník J. a W. Grimmových Deutsches Wörterbuch (1991) uvádí u slovesa schneiden několik významů, mezi jinými i ‚einen geraden Weg einschlagen, um einen Umweg zu vermeiden‘, tj. ‚dát se přímou cestou, a tak se vyhnout oklice‘. Je možné, že zde při přejímání do češtiny došlo k významnému posunu (vyhnout se oklice – dát se oklikou) a že slovo šnejdrem > šejdrem může mít původ právě v tomto německém slovese – stejně jako slovo šnejdar ‚nástroj na vrtání, nebozez‘.[5]

Slovník T. Menzela a G. Hentschela Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Teschener Dialekt des Polnischen (2003) upozorňuje na souvislost mezi frazémem die Kurve schneiden a původem slova šejdrovat, resp. sznajdrować. Podoba sznajdrować totiž existuje v těšínském nářečí a podle tohoto slovníku do něj přišla právě z češtiny. Původ slova šejdrovat přitom slovník spojuje také se slovesem schneiden.

V lexikální databázi češtiny doby střední se lexém šejdrovat/šnejdrovat nevyskytuje. Buď v té době v češtině nebyl, nebo nebyl zachycen při excerpci textů do databáze (databáze obsahuje přibližně 550 000 výpisků z několika desítek dobových textů různého tematického i žánrového zaměření). Doklady na výskyt slova šejdrovat (ani šejdrem) ale neposkytuje ani dosud zpracovaný lexikální materiál češtiny staré přístupný v rámci aplikace Vokabulář webový. Je tedy možné se domnívat, že se slovo šejdrovat v češtině objevilo až později.

Doloženo je spolehlivě až v nové češtině (srov. např. SSJČ): „šejdrovat (nář. šnejdrovat Rais, šnajdrovat V. Mrš.) […] ‚jít, pohybovat se stranou, šejdrem‘“.

V současné (psané) češtině se ale vyskytuje již velmi zřídka – v Českém národním korpusu SYN2005 má 0 výskytů, internetový vyhledávač Google našel 5 výskytů (např. Budou s tím za jízdy šejdrovat, protože nepochopí, že DSG řadí samo).

Lze se proto domnívat, že slovo šejdrovat je mladší než slovo šejdrem a bylo odvozeno právě od něj, i když se jedná jen o úvahu. Další otázkou zůstává, od čeho pak bylo bezprostředně odvozeno slovo šejdrem. Nabízí se možnost schneiden > šnejdar > šnejdrem > šnejdrovat, ale nelze ji spolehlivě doložit.

Není také zcela jasné, jak nastala změna podoby šnejdrem na šejdrem. Je možné, že postupně došlo ke kontaminaci s jinými, podobně znějícími slovy, jako šejdovna ‚mlýn na kůlech; pekařská mlýnice‘ nebo šejdíř ‚tovaryš, který měl ve mlýně ve správě obilí pekařů‘, majícími původ ve slovese scheiden. Pekařská mlýnice je v databázi střední češtiny doložena i jako šejdrovna (F. Oberpfalcer: Jazyk knih černých, jinak smolných, 1935) či šejrovna (J. Jungmann: Slovník česko-německý, 1834–1839).

Jisté ale je, že slovo šejdrem, resp. šnejdrem se používalo již v době veleslavínské. Zároveň je pravděpodobné, že má původ v německém slovese schneiden a je etymologicky příbuzné se slovem šnejdar ‚nebozez‘.

 

LITERATURA

Český národní korpus – SYN2005 (2005). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný z WWW: < http://www.korpus.cz >.

GRIMM, J. – GRIMM, W. (1991): Deutsches Wörterbuch. München et al.: Deutscher Taschenbuch Verlag.

[269]HOLUB, J. – KOPEČNÝ, F. (1952): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic.

HOLUB, J. – LYER, S. (1978): Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem ke slovům kulturním a cizím. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

JUNGMANN, J. (1989): Slovník česko-německý. Praha: Academia.

LEHEČKA, B. – MARTÍNEK, F. – VAJDLOVÁ, M. (2007): Příspěvek k poznání české slovní zásoby doby střední. In: J. Kamper--Warejko et al. (eds.), Studia nad słownictwem dawnym i współczesnym języków słowiańskich. Toruň: Wydawnictwo Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, s. 97–102.

MACHEK, V. (1971): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

MENZEL, T. – HENTSCHEL, G. (2003): Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Teschener Dialekt des Polnischen. Oldenburg: Bibliotheks- und Informationssystem der Universität.

NEJEDLÝ, P. (1977): Co ve slovnících nenajdete: zhůvěřilost. Naše řeč, 80, s. 213–215.

NEJEDLÝ, P., et al. (2010): Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online]. Praha: ÚJČ AV ČR, v. v. i. Cit. 2010-05-14. < https://madla.ujc.cas.cz >.

NEWERKLA, S. M. (2004): Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch. Frankfurt am Main: Peter Lang.

REJZEK, J. (2001): Český etymologický slovník. Praha: Leda.

SSJČ (1960–1971): Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Nakl. ČSAV.

Vokabulář webový (2006–2010) [online]. Verze 0.4.2. Praha: Oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i. Cit. 2009-11-08. < http://vokabular.ujc.cas.cz >.


[1] Příspěvek vznikl jako součást projektu Slovní zásoba češtiny doby střední – „editio princeps“, řešeného v rámci programu Podpora projektů cíleného výzkumu (č. 1QS900610505) a zároveň v rámci činnosti Výzkumného centra vývoje staré a střední češtiny (č. LC 546).

[2] Jako nářeční označuje podobu šnejdrem i S. M. Newerkla (2004, s. 350n.). Předpokládá, že tato varianta vznikla kontaminací s německým slovesem schneiden.

[3] Týž doklad uvádí i Jungmannův slovník.

[4] Ve staré češtině substantivum šnejdar ani adverbium šnejdrem doloženo nemáme, na sklonku stč. období (1490) je však zaznamenáno jednou antroponymum Šnejdar, nepřímo poukazující na skutečnost, že naši předkové již znali nástroj zvaný šnejdr, šnejdar, šnejdář, šnajdr, možná po něm i pojmenovávali profesi člověka, který s ním pracoval. V úvahu ale připadá i varianta, že proprium Šnejdar má původ ve slově Schneider ve významu ‚krejčí‘.

[5] Je zajímavé, že i mezi významy ‚řezat, vrtat‘ a ‚vydat se někudy‘ nacházíme spojitost, a to i v dnešní češtině. Dokládá ji hojně užívané spojení řezat zatáčky, které existuje i v němčině (die Kurve schneiden), a do češtiny se tak pravděpodobně dostalo z němčiny jako kalk (v současné němčině se schneiden používá i ve významu ‚udělat myšku při předjíždění‘ – tj. ‚vybočit, odbočit‘).

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
rysova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 93 (2010), číslo 4-5, s. 266-269

Předchozí Martin Beneš: Jak psát dějiny lingvistiky. Lingvistické myšlení F. de Saussura jako předmět koncepce dějin lingvistiky E. F. K. Koernera

Následující Veronika Štěpánová: Silnice se v zimě udržuje pouze pluhováním (O slovesech plužit a pluhovat)

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1