Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dotaz

V jazyce psychologů a terapeutů se objevuje slovo projikovat, odvozené od slova projekce, ve smyslu promítání vlastních pocitů a představ na druhou osobu. Domnívám se, že to není spisovně, a nahradila bych ho českým promítat. V případě překladů z cizích jazyků jsem dokonce objevila slovo projektovat, které je však, jak se domnívám, zcela špatně (ani film se neprojektuje, ale promítá). Známá psycholožka mi tvrdí, že projikovat je jediné možné a že se dnes již běžně mezi psychoterapeuty používá (při hledání v Českém nárorním korpusu jsem však nebyla úspěšná, ani ve Slovníku spisovné češtiny od Academie).

Odpověď

K latinskému próició, -iectum máme české sloveso projektovat. Sloveso projikovat kodifikační příručky českého jazyka neuvádějí, v Českém národním korpusu nalezneme jen pár dokladů tohoto slova (celkem 4× projikovat a 5× projikovaný). Přestože bychom doporučili kodifikované projektovat, kolega latinář připustil i možnost vytvoření latinismu projikovat, a to právě z důvodu odlišení projekce technické a psychické.

Dotaz

Chtěla bych Vás poprosit o nějaké podrobnější vysvětlení rozdílu mezi dublety slov brýle a brejle.

Odpověď

Brýle/brejle pocházejí z něm. Brille, které je odvozeno od jména polodrahokamu beryl (lat. berillus), což je materiál, ze kterého byla kolem r. 1300 v severní Itálii zhotovena první oční skla. Jungmannův Slovník česko-německý uvádí obě podoby (tehdejším pravopisem) a jako první varianta jsou uvedeny brylle, jako druhá breyle. Příruční slovník jazyka českého ze 30. let uvádí už na prvním místě brejle a na druhém brýle. To, že začal být tvar brejle považován za základní, dokazuje článek v časopise Naše řeč z r. 1936, kde píše Jiří Haller, že „vedle běžného tvaru brejle je stále ještě živý tvar brýle, stejně jako u příd. jména brejlatý, brýlatý, ale jiná slova od téhož základu mají už jen -ej-: brejliti, brejličky, brejlovec“. Pravidla z roku 1957 uvádějí obě podoby bez stylového rozlišení a to přejala i nová Pravidla z r. 1993. Oproti očekávání jazykovědců se však ukázalo, že tato rovnocennost variant v běžném úzu tak docela neplatí. Český národní korpus uvádí 205 výskytů slova brejle (přičemž většina dokladů pochází z nespisovných textů, zejména z beletrie). Naproti tomu slovo brýle se v něm vyskytuje 2384krát. To ukazuje, že běžní uživatelé zpravidla vnímají brejle jako stylově nižší, ba přímo nespisovné slovo, a naopak brýle jako výraz stylově vyšší, spisovný. Bezesporu zde hraje roli spojení hlásek e a j v -ej-, které vyvolává asociace s nespisovnými tvary (mladej, krátkej, strejc, pejcha). Na rozdíl od Pravidel bychom tedy spíše dali přednost stylovému rozlišení na vyšší (brýle) a nižší (brejle). Ovšem s poznámkou, že podle Pravidel českého pravopisu nelze ani jednu z těchto variant hodnotit jako chybnou.

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 1, s. 56

Předchozí Josef Šimandl: Aspirující

Následující Martin Prošek: O jednom typu univerbizovaných pojmenování míst na -ák