Ty, či ta Nedvědice?

Libuše Čižmárová

[Články]

(pdf)

-

Jestliže chceme rozhodnout, zda místní jméno zakončené na -ice je v jednotném, nebo množném čísle, zpravidla je třeba znát jeho původ. Současná kodifikace místních jmen tohoto typu při určení jejich čísla vychází totiž dosud obvykle z jejich původu. Většinou nezáleží na tom, v jakém čísle je jméno v nářečí; tam mohlo dojít k různým změnám, a to často pod vlivem gramatického čísla jmen vyskytujících se v okolí. V dnešní spisovné češtině se číslo jména tedy zpravidla řídí tím, co [230]jméno označovalo, k čemu se vztahovalo v době svého vzniku.

Běžný uživatel češtiny však často naráží na nemalé problémy, má-li určit číslo některého méně známého toponyma na -ice. Původ jména není někdy na první pohled zřejmý, a potom nezbývá nic jiného než nahlédnout do odborné literatury. Bohužel však ani zde nenajdeme vždy jméno, které právě potřebujeme. Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960—71) zahrnuje jenom některá nejfrekventovanější jména tohoto typu; stejně i Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha 1978). Příručka I. Lutterera, M. Majtána, R. Šrámka Zeměpisná jména Československa (Praha 1982) nemá kodifikační charakter a ani zde nejsou zachycena všechna jména na -ice. Jediná publikace, která obsahuje jména všech dnes existujících obcí v Československu, a tedy i všechna jména na -ice, je Statistický lexikon obcí ČSSR (poslední vydání je z r. 1974). Ten je však veřejnosti málo dostupný a kromě toho lze mít pochybnosti o jeho kodifikačním charakteru. Singulárová jména na -ice zde mívají označení j. č., plurálová jsou pak obvykle bez označení. Tato zásada bohužel není uplatněna důsledně (viz Sušice u Písku bez označení, ale v dalším dokladu Albrechtice u Sušice). Z nedostatku spolehlivější literatury jsme však nuceni se o uvedenou příručku opírat i v poradenské praxi.

Je tedy zřejmé, že kodifikační literatura týkající se místních jmen na -ice je u nás nedostačující.[1] Pokusme se proto alespoň stručně tato toponyma (zeměpisná jména) systemizovat z hlediska jejich zařazení k číslu ve vztahu k jejich původu,[2] tak jak se tento vztah odráží v dosavadní kodifikaci.

Základní pomůckou pro určení čísla u jmen uvedeného typu je zjištění, zda je jméno odvozeno od osobního vlastního jména, nebo od apelativa. Místní jména odvozená od jmen osobních, v češtině zastoupená nejhojněji, jsou vždy v množném čísle. Znamenají ‚ves lidí X-ových‘, kde X je vlastní jméno osobní (řidčeji i jméno obecné, které však vždy označuje určitou osobu), od něhož bylo místní jméno odvozeno. Tato jména jsou tvořena:

/1/ příponou -ice: Svatobořice = ‚ves lidí Svatoborových‘, Šlapanice = ‚ves lidí Šlapanových‘; podobně Šitbořice, Kanice, Martinice, Popice;

/2/ Příponou -ovice: Bedřichovice = ‚ves lidí Bedřichových‘; podobně Jiříkovice, Svatoňovice, Kohoutovice, Rozdrojovice, Bílovice, Slušovice. Původní přípona zněla -ici, -ovici, tedy Svatobořici, Šlapanici, Jiříkovici [231]apod. Dnešní podoba je ustrnulý 4. pád tohoto obyvatelského jména.

U jmen odvozených od podstatných jmen obecných může být číslo obojí. V jednotném čísle bývají zpravidla původní hydronyma, tj. pojmenování vodních toků, která se později přenesla i na osady založené v jejich blízkosti. Např. Bystřice znamená původně ‚bystrá voda‘, později ‚ves, osada u bystré vody‘. Blištice se zase jmenuje podle potoka téhož jména, které znamená ‚potok s průzračnou vodou‘. Jméno Dyjice je původně zdrobnělina ke jménu Dyje. Téhož původu jsou s větší či menší pravděpodobností i jména Blatnice, Brtnice, Lednice, Lomnice apod. Patří sem většinou i jména, v jejichž základu je pojmenování nějakého stromu, např. Vrbnice, Březnice, Lipnice, Olešnice, Bukovice, Dubnice apod. Vrbnice je tedy původně ‚voda, říčka, která teče mezi vrbami‘. Stejný význam má Telnice, původně Vtelnice, jméno odvozené od staročeského podstatného jména vetla (vrba). Je však možné, že tato jména označovala přímo místa s charakteristickým porostem, kde vznikla osada. Nemusíme tedy nutně předpokládat, že to byly původně názvy potoků.

V jednotném čísle jsou zpravidla i jména z apelativních zdrobnělin zakončených na -ice, např. Kaplice (ke kaple), Korouhvice (ke korouhev), Doubravice (k doubrava). Jednotné číslo si zachovávají většinou i toponyma vzniklá z adjektiv substantivizující příponou -ice, např. Hlásnice ‚hlásná ves‘, Strážnice ‚strážná ves‘.

Má-li naopak jméno v základu pojmenování nějakého zvířete (obvykle takového, které je možno chovat nebo ochočit), např. Kobylnice, Sokolnice, bývá v čísle množném, neboť odvozenina od názvu zvířete označuje často lidi, kteří zvíře chovali. Obyvatelská jména Kobylníci, Sokolníci měla ve 4. pádě tvary Kobylníky, Sokolníky a ty se později působením analogie změnily v dnešní tvary na -ice.

Někdy je nutný hlubší zeměpisně historický nebo kulturně historický pohled, chceme-li správně určit původ jména. Např. jméno Jedovnice znamená původně ‚ves lidí vařících jedy‘, tedy „jedovníků“, proto je v množném čísle. V průběhu historie ovšem číslo u tohoto jména kolísalo a teprve od konce 16. stol. se ustálilo číslo množné. Jméno Podolice označuje ‚ves lidí žijících v podolí‘, má být proto také v plurálu. Stejně tak je tomu se jménem brněnské čtvrti Zábrdovice, které má původní význam ‚ves lidí bydlících za brdem, tj. za kopcem‘. (Vzhledem ke Starému Brnu jsou Zábrdovice skutečně za kopcem.) Tento typ tvoření místních jmen byl poměrně produktivní, srov. jména Záhorovice, Záhlinice, Zádveřice, Podbřežice, Mezilesice.

[232]Může se stát, že dvě obce mají totéž jméno, ale každé je jiného původu, proto by mělo být v jiném čísle. Např. jméno Nedvědice (pod Pernštejnem) je (a i v místním nářečí vždy bylo) v jednotném čísle, je to totiž původně ‚medvědí ves‘ (Pernštejn je z německého Bärenstein = medvědí kámen). Přesto se někdy užívá tohoto jména v čísle množném, a to vlivem jiných místních jmen na -ice, u nichž je množné číslo motivováno jejich původem ze jmen osobních. Naproti tomu jméno Nedvědice v jižních Čechách vzniklo odvozením od vlastního jména Nedvěd (Medvěd), proto mu z hlediska původu přísluší číslo množné. Podobně jméno Jamnice, Jemnice (obcí s tímto jménem je u nás celkem pět) je někdy v čísle jednotném, jindy v množném, a to opět v závislosti na původu. Je-li v čísle jednotném, znamená asi původně ‚potok tekoucí, vyvěrající z jam‘ nebo ‚vrch s jámami‘, v čísle množném označuje ‚ves jamníků, tj. lidí, kteří bydlí nebo pracují v dole‘. Také jméno Sušice může být podle původu v singuláru i v plurálu. Tam, kde jde původně o ‚ves na suchém místě nebo kde se něco sušilo‘, je jméno v čísle jednotném (např. Sušice v jižních Čechách; sušil se zde zlatý písek po vyprání), kdežto tam, kde jméno původně znamenalo ‚ves lidí Suchových nebo Sušových‘, je číslo množné (Sušice u Přerova a u Uherského Hradiště).

U některých jmen se však dnes už původ zjistit nedá. Např. jméno Konice vzniklo buď ze staročeského apelativa konnicě ‚stáj pro koně‘, nebo z osobního jména Kóň (Kóna) (pak znamená ‚ves lidí Koňových, Kónových‘). Proto číslo u jmen tohoto typu kolísá: na Moravě jsou např. dvě obce se jménem Konice v čísle jednotném (jedno z nich však v průběhu vývoje kolísalo), v Čechách je jedna v čísle množném.

Výjimečně se setkáváme s tím, že je konkrétní místní jméno v dnešní spisovné češtině chápáno, pokud jde o číslo, jinak, než napovídá jeho původ. Zpravidla jde o přechod od původního, vzácnějšího jednotného čísla k častějšímu číslu množnému. Např. jméno Moutnice znamenalo původně ‚kalná voda, říčka s kalnou vodou‘ (mútný označovalo ve staré češtině ‚kalný‘), a přesto dnešní podoba zní „ty Moutnice“ (v místním úzu i podle Statistického lexikonu obcí ČSSR). Stejně tomu bylo asi se jménem Čeložnice, které vzniklo snad z Čelustnice ‚čelustná (voda, říčka, ves)‘, což je adjektivum ke staročeskému čelust (čelist). A do třetice můžeme uvést jméno Dolenice, kterým byla původně pojmenována ‚dolní ves‘. Jeho dnešní spisovná podoba je však plurálová.

 

[233]Tab. 1. Přehled místních jmen podle původu a čísla

		-ice	-ovice
množ. č.	z osobních jmen	Svatobořice, Šlapanice, Šitbořice, Kanice, Martinice, Popice, Konice*, Nedvědice*	Bedřichovice, Jiříkovice, Svatoňovice, Kohoutovice, Rozdrojovice, Bílovice, Slušovice
	z apelativních základů	Kobylnice, Sokolnice, Podolice, Jedovnice, Podbřežice, Záhlinice, Zádveřice, Mezilesice, Jemnice*	Zábrdovice, Záhorovice
	ze singuláru	Moutnice, Čeložnice, Dolenice
jedn. č.	původní hydronyma	Bystřice, Blištice, Dyjice, Vrbnice*, Březnice*, Lipnice*, Olešnice*, Bukovice*, Dubnice*, Telnice*, Blatnice*, Brtnice*, Lednice*, Lomnice*, Jemnice*
	z apelativních základů	Konice*, Nedvědice*, Sušice*, Hlásnice, Strážnice, Kaplice, Korouhvice, Doubravice, Vrbnice*, Březnice* …; Jemnice*

Pozn.: Toponyma, u nichž je možná dvojí (příp. trojí) interpretace, jsou označena hvězdičkou.

 

Z tabulky vyplývá, že v množném čísle jsou místní jména označující původně ‚lidi, kteří někomu patří, někde bydlí nebo se něčím zabývají‘, v jednotném čísle jsou místní jména znamenající původně ‚osada, ves, místo nějak charakterizované‘. Obě skupiny rozlišit není však vždy snadné a někdy ani možné (srov. jména přešlá od singuláru k plurálu a jména typu Konice).

Z rozboru několika místních jmen, který jsme podali, je zřejmé, že z hlediska současné kodifikace založené na původu jmen není určování čísla u českých toponym zakončených na -ice jednoduchou záležitostí.

---

[1] Mezeru v této oblasti nepochybně vyplní nová publikace A. Polívkové Naše místní jména (a jak jich užívat), Praha 1985.

[2] Etymologické výklady jsem čerpala z těchto prací: A. Profous, Místní jména v Čechách I—IV, Praha 1947—1957; L. Hosák, R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, II, Praha 1970, 1980.

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 5, s. 229-233

Předchozí Pozn. redakce

Následující Alena Polívková: K vývojovým tendencím českých místních jmen zakončených na -ice