[Drobnosti]
-
Na oznámení o uložení zásilky jsem se mj. dočetl, že jde o zásilku s dodejkou. Pozastavil jsem se nad výrazem dodejka. Nenašel jsem ho v žádném slovníku češtiny, a tak se domnívám, že jde o pošťácký slang. Zajímal by mě váš názor.
Slovo dodejka je utvořeno opravdu neústrojně. Nemáme doloženo žádné jiné české slovo (snad s výjimkou termínu výkolejka), které by bylo utvořeno od slovesa příponou -ejka. Existují sice slova výdejka a prodejka, ale ta jsou odvozena od podstatného jména výdej a prodej běžnou příponou -ka. Podstatné jméno *dodej, ze kterého by bylo možné ústrojně příponou -ka utvořit podstatné jméno dodejka, však neexistuje. Slovo dodejka je evidentně utvořeno analogií se substantivy výdejka a prodejka. K takovému nesystémovému tvoření slov, založenému na mechanické analogii se slovy tak či onak podobnými, ovšem dochází poměrně často (nesystémově je tvořeno např. i slovo šlehačka ve významu ‘šlehaná smetana’), a taková slova se leckdy ujmou, ustálí se a za nějaký čas nikomu nepřipadají nějak divná a zvláštní.
Ve vyhlášce Ministerstva dopravy a spojů 28/2001 Sb. je slovo dodejka uvedeno jako termín. Nelze proto mluvit o „pošťáckém slangu“.
Nakolik vhodné jsou v počítačové terminologii výrazy odinstalovat a deinstalovat? Dají se v této souvislosti označit za synonyma slova odebrat?
Přejatá slova na -ovat nebývají schopna rozlišit vid (konstatovat: jednou? opakovaně?). Proto si k nim čeština vytváří předponové odvozeniny, které jsou jednoznačně dokonavé, např. vyfotografovat, nadiktovat. Tímto způsobem se k vidově nerozlišenému instalovat přitvořilo dokonavé nainstalovat. Opakem, který by vyhovoval potřebě vyjádřit vid, je odinstalovat. Předpona latinského původu de- toho totiž není schopná: celý den demontovali most – podle smyslu nedokonavé, včera konečně demontovali most – podle smyslu dokonavé. Mnoho dvojic založených na cizí předponě sice zůstane i se svou vidovou nezřetelností (např. komprimovat – dekomprimovat), ale aspoň tam, kde se jednoznačná česká přípona už užívá, dávejme právě přednost jí.
Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 5, s. 272
Předchozí Lumír Klimeš: Kdo je autorem slova dálnice?
Následující Josef Hrbáček: Promluva