Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dotaz

Na přelomu 80. let byl oficiální název státu Barmy změněn na Union of Myanmar nebo zkráceně Myanmar (v anglickém znění). Myslím si, že by nové pojmenování měla čeština respektovat, ale jak pak zní správný český název: Myanmar, nebo Myanma? Dále mě zajímá podoba přídavného jména, obyvatelského jména, jak se pojmenovává úřední jazyk a jak zní název hlavního města.

Odpověď

Oficiální název Myanma/Myanmar se v češtině objevuje jen zřídka, přestože se tak bývalá Barma nazývá od května roku 1989. Pod heslem Barma najdete informace o této zemi i v nových encyklopediích, např. čtyřsvazková Všeobecná encyklopedie (1996) uvádí Barma, Barmský svaz, barmsky Myanmar, Myanmar nainngamto; Velká všeobecná encyklopedie (2000) má Barma, Myanmar. Rovněž v tisku se název Myanma(r) objevuje spíše sporadicky: v databázi Českého národního korpusu jsme nalezli pouze 21 dokladů užití tohoto jména (oproti několika stům dokladům názvu Barma).

Podoba zeměpisného jména není ustálená a jednotná. V tisku převažuje Myanmar, rovněž obě zmiňované encyklopedie ji takto uvádějí. Podobu bez -r, která odpovídá místní výslovnosti, najdeme v publikaci Vladimíra Liščáka a Pavla Fojtíka Státy a území světa (Libri, Praha 1998). Pod heslem Myanma (Barma) je uvedena i oficiální podoba názvu Pyijtchaunsu Myanma nainngamto.

Autoři této příručky se také zmiňují o tom, že u barmských geografických názvů existuje několik přepisů, které se někdy značně liší. Vedle českého přepisu se v textech setkáme i s mezinárodním a anglickým přepisem. Např. hlavní město se objevuje v podobách Rangún/Yankoun (Rangon/Yangon); město Mandalaj najdeme i v podobách Mantalei, Mandalay, Mandale. V českém tisku se stále setkáváme pouze s podobou Rangún.

Úředním jazykem je i nadále barmština. Obyvatelstvo tvoří převážně Barmánci. Pokud bychom chtěli utvořit obyvatelské jméno přímo k názvu Myanma, nabízí se pravidelně tvořené podstatné jméno Myanmánec, Myanmánci nebo můžeme využít pojmenování opisem: obyvatelé Myanmy. Přídavné jméno tvoříme pomocí vkladného -e-: myanemský (obdobně jako třeba anenský od Anna).

Dotaz

Mám pochybnosti o správnosti používání výrazu vstup v souvislosti s jednáním o členství České republiky v Evropské unii. Domnívám se totiž, že vstup je akt závislý jen, či zejména na mé vůli. V tomto případě však je k přijetí (přistoupení) nutný souhlas všech současných členských zemí Unie. Členství v Unii je tedy spíše přistoupením, připojením se než vstoupením, vstupem.

Odpověď

Ve slově vstup v souvislosti s naším možným budoucím členstvím v EU bychom neviděli problémy. Substantivum vstup je odvozeno od slovesa vstoupit a jedním z významů tohoto slovesa, jak uvádí čtyřsvazkový Slovník spisovného jazyka českého, je ‘stát se členem nějakého společen[168]ství’. Myslím, že když hovoříme o tom, že někdo vstoupil do války nebo do kláštera nebo do nějaké strany, tak nás přitom v podstatě nezajímá, zda tam vstoupil ze své vůle nebo z donucení, zda někdo tomu vstupu bránil, či naopak ten vstup někdo podporoval atd. Výraz vstup do Evropské unie je dnes již vžitý, běžně se užívá v tisku (v našem počítačovém Českém národním korpusu, který obsahuje sto milionů slov, se spojení vstup do EU vyskytuje 301krát) a nebylo by asi příliš rozumné snažit se ten výraz vymycovat. Ono by nám to s největší pravděpodobností stejně nebylo nic platné.

Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 3, s. 167-168

Předchozí Lucie Hašová: Jak se (také) pojmenovávají Pražané

Následující Alena Jaklová: Persvaze a její prostředky v současných žurnalistických textech