Hvozd

Petr Nejedlý

[Drobnosti]

(pdf)

-

V. Machek ve svém Etymologickém slovníku[1] uvádí pod heslem hvozd ‚sušárna sladu‘ vedle odvozených slov novočeských pouze nemotivovanou staročeskou podobu ozd a od ní odvozené sloveso ozditi.[2] Soudíme, že není třeba pojímat české (a polské) substantivum ozd jako izolovanou lexikální jednotku, mající paralely jen v řečtině a arménštině, jak uvádí Machek, popř. ještě v ger[164]mánském kořenu ast- a lat. areo (tak pro polštinu Brückner ve svém etymologickém slovníku a též Gebauer v materiálu k nevydané části jeho Slovníku staročeského; vše ve významu ‚suchý‘). Za dominantní sémantický rys totiž nepokládáme atribut ‚suchost‘, nýbrž ‚zděný objekt‘, tj. ‚pec‘ (pec sušárny), doložený pro slovanský kořen *zid- a baltoslovanský *geid-[3] ‚tvořit z hlíny‘, popř. ie. *dheigh- ‚budovat, stavět‘ (např. řecké teichos, lat. fingo). Ozd pak bude jméno prostředku odvozené ze stč. slovesa ozditi (< zdíti), podobně jako litevská deverbativa (např. žaidas ‚pec‘, židinys ‚krb‘) jsou odvozena ze sloves s významem ‚stavět z hlíny‘. Odpovídají tomu ve staré češtině doložené významy ‚zeď okolo něčeho‘ a ‚obezděný prostor‘. Teprve sekundárně s ústupem předponových kořenných deverbativ s neslabičnou bází na periférii slovotvorného systému se význam slova ozd přesunul do oblasti „odborných“, speciálních názvů (která by naopak podle Machka byla důvodem k udržení jinak izolovaného a nemotivovaného slova). Znamená to tedy, že pro češtinu musíme mezi slevy ozd (resp. hvozd) a ozditi předpokládat opačný fundační poměr slovotvorný, než jaký uvádí Machek.

---

[1] Praha 1968², s. 192.

[2] Toto sloveso však nemáme podle staročeského lexikálního archívu ÚJČ doloženo pro starou dobu, nýbrž až pro dobu střední (s protezí vozditi, hvozditi — Veleslavín aj.).

[3] Z typografických důvodů jsou některé cizí grafémy uvedeny bez diakritických znamének.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 3, s. 163-164

Předchozí Rudolf Forstinger: Sopka svaté Heleny?

Následující Hana Prouzová: Přírodní, nebo přírodová péče?