Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2008/2009

Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok

[Posudky a zprávy]

(pdf)

The Circle of the Friends of the Czech Language in the academic year 2008/2009

This article is a report on the talks in The Circle of the Friends of the Czech Language in the academic year 2008/2009.

I v uplynulém akademickém roce zorganizoval Kruh přátel českého jazyka – nově pod patronací Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze – dvě desítky populárně založených přednášek na rozmanitá témata jazykovědná i literárněhistorická. Jazyk Jaroslava Durycha analyzoval Karel Komárek (Olomouc) v přednášce Jaroslav Durych v chrámě češtiny (8. 10. 2008). Soustředil se přitom na vybrané rysy autorova jazyka, které jsou pro jeho texty zvlášť charakteristické: slovosled (vědomě napodobující češtinu barokního období), neutralizaci autorské 1. osoby, rytmus prózy a intertextuálnost založenou na citátu. Konkrétně tak zdokumentoval a v mnohých případech i úspěšně zkorigoval dosavadní obecná tvrzení o záměrné archaizaci Durychova jazyka a stylu. Pozornosti a komentáři K. Komárka neušla ani úroveň pravopisných a jazykových úprav v novějších edicích Durychových textů. 15. 10. bylo početné auditorium svědkem a posléze i diskutérem Kulatého stolu ku příležitosti 70 let Kruhu přátel českého jazyka, který se odehrával pod taktovkou Jana Chromého a Františka Martínka. V chronologicky uspořádaných vstupech promluvili o jednotlivých dějinných etapách Kruhu Jan Chromý (úvahou o myšlenkových východiscích a předchůdcích Kruhu a o osobnosti J. Hallera), Ivan Lutterer (četbou starší publikované vzpomínky i následným vstupem do diskuse), Vladimír Šmilauer ml. a František Martínek (zprostředkováním vzpomínek Vladimíra Šmilauera st., Marie Hallerové a J. V. Bečky), Jarmila Panevová (odborně i osobně vřelou připomínkou klíčové osobnosti Kruhu – Vladimíra Šmilauera) a Ondřej Koupil (zamyšlením nad „soudobými“ dějinami Kruhu pod vedením A. Sticha). Básnická osobnost Josefa Kostohryze (1907–1987) byla o týden později (22. 10.) tématem vystoupení Jany Steinerové (Praha). Autorčiným cílem bylo připomenout tuto významnou osobnost české literatury 20. století, jíž v nedávno uplynulé době nebyla z ideologických důvodů téměř věnována pozornost. Přednáška nabídla tematicko-chronologický průřez Kostohryzovým básnickým dílem s poukazem na okolnosti dobového literárněhistorického kontextu a básníkova osobního životního příběhu; zaměřila se rovněž na základní témata a aspekty Kostohryzovy tvorby (prožitek času, pomíjivost, zánik, smrt; syntéza antické a křesťanské kulturní a duchovní tradice; zápas o smysl poezie; prožitek osamělosti a básnický dialog; otázka viny, a to na rovině osobní i společenské aj.). 29. 10. se zaměřil Jan Randák (Praha) ve své důmyslné přednášce o Kro[51]nikách a kronikářích na přelomu 18. a 19. století na teoretické zhodnocení a docenění těchto materiálů, jedinečného pramene fixovaného svébytnými jazykovými a rétorickými prostředky, které představují pro dnešní historiky výzvu nahlédnout do „životních světů“ jejich autorů. Dále atraktivním a úmyslně kontrastním způsobem přiblížil řadou ukázek svérázné vztahování se těchto kronik k událostem vnímaným dnes až příliš učebnicovým způsobem (josefínské reformy, revoluce 1848 aj.). Výraznou diskusi, až polemiku vyvolalo 5. 11. vystoupení Jany Valdrové (České Budějovice) Hledáme kandidáta na prezidenta – K (ne)příznakovosti generického maskulina, ve kterém referující na řadě příkladů dokazovala, jak může používání mužského rodu ve funkci generického maskulina ovlivnit vnímání skutečnosti a představy o ní. Mimořádný zájem vzbudila 12. 11. strhující přednáška Martina Hilského (Praha) nazvaná Shakespeare a divadlo řeči. Na příkladech z her Romeo a Julie a Antonius a Kleopatra ukázala stvořitelskou a imaginativní roli slova v Shakespearových dramatech: nejzávažnější a nejpůsobivější obrazy v nich nejsou ztvárněny přímo, nýbrž zprostředkovány mluvící postavou. Vlastimil Válek (Brno) promluvil 19. 11. o úpravách klasických textů v dnešních vydáních literatury pro děti (Jsou úpravy klasických textů v současných nových vydáních literatury pro mládež opodstatněné?). Jednak ukázal, že se do textů klasiků zasahuje hojně, jednak – a to hlavně – kritizoval, že se o rozsahu a důvodech úprav a „oprav“ často nedočteme v žádné ediční poznámce. Pozdní romány Karla Sabiny publiku představil 26. 11. Michal Charypar (Praha). Dnes zapomenutá díla, napsaná poté, co byl Sabina odhalen jako policejní konfident, obsahují karikatury postav revolucionářů a negaci romantické poetiky máchovské. O týden později, 3. 12., seznámila Jana Svobodová (Ostrava) přítomné posluchače s výsledky prvních z řady dotazníkových výzkumů zaměřených na význam spisovné češtiny v životě a na roli jazykovědců v péči o spisovný jazyk. Přednáška se jmenovala Spisovnost kolem nás a v nás. Desátá přednáška běhu připadla právě na 10. 12. a Martin Svatoš (Praha) v ní představil Výuku rétoriky na jezuitských gymnáziích v 17. a 18. století a Balbínova Quaesita oratoria. Popsal spor dvou rétorických přístupů v průběhu 17. století, tradiční humanistické rétoriky a nového umění „ostrovtipu“; učený jezuita Balbín, sám klasicista, dovedl svým studentů zprostředkovat i poznání nového stylistického směru. Podzimní běh zakončila 17. 12. Martina Šmejkalová (Praha) přehledem Vyučování češtiny v historickém kontextu 20. století. Ukázala v něm mj., jak do vyučování češtiny zasahovaly historické společenské změny i jakým způsobem se do něj promítaly dominující lingvistické názory.

Jarní běh kruhu zahájil 4. 3. Bohumil Vykypěl (Brno) vystoupením Reflexe PLK v 30. letech: poznámky k jedné kapitole dějin českého intelektuálního života, v němž poukázal na úzkou spjatost předválečné činnosti Pražského lingvistického kroužku s intelektuálním životem první československé republiky. V přednášce Aspekty užívání přejatých slov v češtině, konané 11. 3., nastínila Diana Svobodová (Ostrava) základní problémy počešťování cizojazyčných lexikálních jednotek (všímala si zvláště formální adaptace projevující se ve výslovnosti i v dalších oblastech, např. pravopisné, mluvnické, slovotvorné a sémantické). Dotkla se i problematiky jazykové normy v této oblasti (především se zaměřením na nejnovější přejímky) a dále některých souvislostí stylistických a sociolingvistických. Erbovní literárněhistorické a lingvistické téma Kruhu – téma máchovské – rozvíjel 18. 3. Zbyněk Sedláček (Ústí nad Labem) v duchaplné přednášce nazvané Máchův král. K politickým tématům poezie Karla Hynka Máchy. Vedle výkladu zdánlivě konvenční Máchovy skladby Na příchod krále (1835), v níž přednášející [52]využil podnětů A. Sticha o Máchově politické poezii a D. Čyževského o mystickém rozměru některých Máchových básní, představil publiku Máchův způsob sémantické aktualizace některých exponovaných slov a jejich funkci v textu, jejíž výklad – citlivá Begriffsgeschichte aplikovaná na beletristický materiál – je nepochybně inspirativní pro literárněhistorické ohledávání české poezie nejen doby předbřeznové. Píšu, tedy myslím – tak nazval svou přednášku 25. 3. Ondřej Hausenblas (Praha). Psaní (zejména psaní věcných pojednání) je podle něho účinným nástrojem učení se a pomůckou pro rozvoj uvažování i společenských vztahů. Poněvadž je však obtížné a náročné, je třeba učinit jeho výcvik pro žáky osobně důležitým a potěšujícím: volit pro psaní témata bytostně se jich týkající a vřadit ho do sociálních aktivit třídy. V aprílovém termínu 1. 4. přišli do kruhu Ivana Bozděchová (FF UK v Praze) a David Kachlík (3. LF UK v Praze); po úvodním slově lingvistky přednášel lékař a pedagog O anatomickém názvosloví; v názorném a přehledně i vtipně proneseném vystoupení byli přítomní zasvěceni do dějin problému počešťování mezinárodního lékařského názvosloví; jeho neustálenost komplikuje nejen výuku, ale také přípravu a překládání odborných a populárních knih z oboru medicíny. Citátovým, naléhavě apelativním názvem „Slyšte, bratři, slyšte, povím vám o něčem novém a velkém!“ seznámila publikum 15. 4. Barbora Hanzová (Praha) se svými zajímavými Poznámkami k funkci exempla v kontextu středověkého kázání. Zamýšlela se nad úlohou dosud spíše přehlížených exempel v středověké kazatelské literatuře české provenience, vedle funkce zábavné vyzdvihla i nepochybné ambice informační a sociální, stranou její pozornosti nezůstala ani jejich specifická kompozice. Nezbývá než se těšit na referentčinu důkladnou pramennou a analytickou monografii k tomuto tématu. 22. 4. se Kruh díky Pavlu Janáčkovi (Praha) na chvilku ocitl v pestrém Světě literárního seriálu první poloviny 20. století. V návaznosti na Červenkovu typologii aktů zveřejnění se výklad zaměřil na to, jakými způsoby se na prozaickém díle projevovala skutečnost, že bylo zveřejňováno na pokračování na stránkách žánrově heterogenních tištěných médií. O týden později vystoupil Josef Tomeš (Praha) s přednáškou na téma Básník Viktor Dyk a jeho politické ideje, kterou pronesl zcela plynule spatra a proložil řadou citátů z Dykovy básnické tvorby. Dyka v ní připomněl jako tvůrce a občana, který nebyl s to „pouze se dívati“ a usiloval o sebevědomý demokratický národ a o charakterního člověka hrdého na to, že aktivně rozvíjí odkaz předků. Jarní běh přednášek Kruhu přátel českého jazyka pak 6. 5. 2009 zakončil Filip Smolík (Praha) přednáškou nazvanou Raná znalost jazyka. Rekapituloval v ní vývoj sporů mezi zastánci nativismu a empirismu a představil současnou méně vyhraněnou teorii časné struktury, která předpokládá, že nějaké vrozené kognitivní vybavení ve vztahu k abstraktním kategoriím nejspíš existuje, avšak není specificky jazykové.

Kruh přátel českého jazyka
Filozofická fakulta UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
vladimir.smilauer@tiscali.cz

Naše řeč, ročník 93 (2010), číslo 1, s. 50-52

Předchozí Anna Černá: Slovenský sborník o jazykové kultuře

Následující Štěpán Šimek: Kterak Huňové a Bohové byli aneb Ke dvěma staročeským etnonymům