K problematice tvoření detoponymických adjektiv (na základě materiálu pomístních jmen z území Čech)
Pavel Štěpán
[Články]
On the formation of detoponymic adjectives (Based on minor place-name material from the territory of Bohemia)
The paper, based on material consisting of minor place-names from the territory of Bohemia, provides an overview of the formation of adjectives from toponyms. A great deal of attention is devoted especially to the formation from reduced forms of toponyms, and – on the other hand – to the derivation by extended forms of the suffix -ský, i.e. -ovský, -anský, -enský, -ácký and -ecký. Although the absolute majority of detoponymic adjectives are formed using the suffix -ský (and its variants), also other suffixes – -ový, -ný and -ní – are analysed in the article.
Key words: detoponymic adjectives, minor place-names, suffixation, word-formation
Klíčová slova: detoponymická adjektiva, pomístní jména, sufixace, slovotvorba
[1]0. Úvod
Problematice tvoření českých detoponymických adjektiv byla ve vzdálenější[2] i zcela nedávné minulosti věnována řada studií a statí. Na prvním místě jmenujme dvě studie V. Šmilauera o přídavných jménech na -ský, uveřejněné v Naší řeči. První z nich (Šmilauer, 1939) se zabývá adjektivy odvozenými od proprií i apelativ, druhá pak podává podrobnější přehled tvoření adjektiv odvozených od toponym (Šmilauer, 1956). Poznatky obou těchto studií později Šmilauer shrnul v Novočeském tvoření slov (Šmilauer, 1971). Přehled tvoření přídavných jmen od jmen místních podala rovněž A. Polívková (1985, s. 48–57). Na detoponymická adjektiva v nářečích na Moravě a ve Slezsku se zaměřil K. Fic (1983). Jeho zjištění později doplnila Z. Hlubinková, která věnovala pozornost těmto adjektivům v českých nářečích v širším slova smyslu (Hlubinková, 2005). Dosavadní poznání tvoření [197]detoponymických adjektiv obohatila na základě výzkumu pomístních jmen z území Čech L. Olivová-Nezbedová (1995a, b). Na význam materiálu pomístních jmen upozornila rovněž S. Kloferová ml., která podrobně analyzovala (nejen detoponymická) adjektiva v názvech komunikací na Moravě a ve Slezsku (Kloferová, 2008). Také v našem příspěvku budeme vycházet z materiálu pomístních jmen, konkrétně pomístních jmen z území Čech.[3] Většina analyzovaných adjektiv je odvozena od místních jmen (dále MJ) – názvů obcí, osad a dalších osídlených objektů. Přihlížet ovšem budeme také k adjektivům vycházejícím z pomístních jmen – názvů objektů nesídelních.
Není nikterak překvapivé, že naprostá většina detoponymických adjektiv vyskytujících se v pomístních jménech je odvozena sufixem -ský nebo jeho variantami. V. Šmilauer, A. Polívková, K. Fic a Z. Hlubinková, kteří při své analýze nevycházeli z materiálu pomístních jmen, uvádějí pouze detoponymická adjektiva odvozená sufixem -ský, případně jeho variantami. L. Olivová-Nezbedová (pro Čechy) a S. Kloferová ml. (pro Moravu a Slezsko) navíc dokládají i tvoření detoponymických adjektiv příponami -ný a -ový. Jejich zastoupení je v našem materiálu relativně velmi malé, přesto se však jedná o pozoruhodný periferní způsob tvoření detoponymických adjektiv. Ojediněle bylo navíc v našem materiálu doloženo tvoření sufixem -ní.[4]
1. Sufix -ský
Podle Mluvnice češtiny 1 (MČ 1, s. 360) sufix -ský „existuje ve dvou komplementárních, nepřekrývajících se podobách, -sk(ý) a -ck(ý): obě podoby mají pak další varianty, -ovsk(ý), -ansk(ý), -ánsk(ý), -ensk(ý), -insk(ý), -ínsk(ý) rozšiřují příponu -sk(ý); -áck(ý), -eck(ý), -ick(ý) a -nick(ý) rozšiřují příponu -ck(ý) (která však jako samostatná přípona neexistuje)“.[5] Podoba -cký (ve své základní, nerozšířené podobě) je pouhou poziční variantou sufixu -ský.[6] Nebudeme jí proto samostatně věnovat pozornost; adjektiva odvozená podobou -cký analyzujeme (ve shodě se všemi dosud [198]citovanými autory) společně s přídavnými jmény utvořenými sufixem -ský. Na rozdíl od této čistě poziční varianty si však podrobnější pozornost zaslouží rozšířené podoby sufixu -ský/-cký, a to -ovský, -anský, -enský, -ácký a -ecký.[7] Jejich užití může sice v některých případech (podobně jako u nerozšířené podoby -cký) souviset se zakončením základu fundujícího slova (v našem případě toponyma), ovšem pro užívání těchto podob neexistují žádná jednoznačná pravidla, s fundujícími toponymy bývají mnohdy spojovány pouze na základě místního úzu. Často se vyskytují i v případě, kdy by užití základní, nerozšířené podoby sufixu -ský/-cký zakončení základu fundujícího toponyma nikterak nebránilo (srov. např. adjektivum bělovský utvořené od MJ Bělá).
1.1 Základní podoba sufixu -ský
V této části budeme věnovat pozornost adjektivům odvozeným od toponym základní, tj. nerozšířenou podobou sufixu -ský. Jak již bylo naznačeno, zahrnujeme sem i jeho poziční variantu -cký.
Tvoření pomocí tohoto sufixu je výrazně nejčastější, a proto dobře poslouží k analýze povahy slovotvorných základů, od kterých jsou detoponymická adjektiva odvozována. Tvoření pomocí rozšířených variant sufixu -ský a sufixů dalších (-ný, -ový, -ní) je zastoupeno mnohonásobně nižším počtem dokladů; analýza slovotvorných základů by proto u nich nebyla příliš relevantní.[8]
1.1.1 Tvoření od neredukovaného toponymického základu
Nejprve se zaměříme na tvoření přídavných jmen od neredukovaného, tj. nezkráceného slovního základu. Takovým základem však nemusí vždy být (v případě víceslovných toponym) celé zeměpisné jméno. Redukcí (zkrácením) zde míníme odsunutí části slova: od redukovaného základu je např. utvořeno adjektivum cerhenský (od MJ Cerhenice s odsunutím části -ice). Odvozování přídavných jmen od pouze jednoho (nezkráceného) slova víceslovného toponyma (např. horský z MJ Kutná Hora – viz zde oddíl 1.1.1.2.2) za tvoření od redukovaného základu nepovažujeme.
1.1.1.1 Od jednoslovných toponym
Tvoření přídavných jmen základní variantou přípony -ský od nezkráceného základu jednoslovného toponyma je nejrozšířenějším (a také zcela bezpříznakovým) [199]způsobem tvoření detoponymických adjektiv. Uveďme několik příkladů z materiálu pomístních jmen: cetulský z MJ Cetule, doubravský z názvu lesa Doubrava, hřivenský z MJ Hřivno, hubenovský z MJ Hubenov, karlštejnský z MJ Karlštejn, klabavský z názvu říčky Klabava, klenovický z MJ Klenovice, mrtnický z MJ Mrtník, mrzecký z MJ Mrzky, rampušský z MJ Rampuše, stéblovský z MJ Stéblová, václavský z MJ Václavy. L. Olivová-Nezbedová (1995b, s. 311) mj. připomíná, že v adjektivech utvořených od názvů sídel je často uchována lidová (tj. neoficiální, nekodifikovaná) podoba místních jmen (např. Brančovská cesta vede do Branišova, lidově zvaného Brančov, Bejcinská cesta směřuje do Býčiny, lidově zvané Bejcina).
Jak již bylo řečeno v úvodu, tvoření detoponymických adjektiv sufixem -ský detailně popsal V. Šmilauer (1956). Shrňme pouze ve stručnosti některé změny základního kmene, k nimž při něm dochází. Jedná se zejména o: (1) vsouvání vkladného -e-, pokud kmen končí na některé hláskové skupiny, jejichž výslovnost by ve spojení se sufixem působila potíže (Habry – haberský, Jelmo – jelemský, Hošťka – hoštěcký), (2) odsouvání koncového -sk-: Milevsko – milevský, Sadská – sadský, Žabovřesky – žabovřeský,[9] (3) odsouvání koncového -k u jmen na -berk, -burk apod. (Vimperk – vimperský, Nymburk – nymburský), odsouvání jedné ze zdvojených souhlásek (Jablonná/Jablonné – jablonský), měkčení koncových souhlásek při styku se sufixem -ský (Ořech – ořešský, Zbiroh – zbirožský), zjednodušení vzniklé skupiny -ss- na -s- (Brandýs – brandýský) a -cs- na -c- (Hradec – hradecký, Čimice – čimický) (viz Šmilauer, 1956, s. 199–210).[10]
1.1.1.2 Od víceslovných toponym
1.1.1.2.1 Základem je celé toponymum
Celé víceslovné toponymum se může stát východiskem pro tvoření adjektiva vystupujícího v pomístních jménech zpravidla pouze tehdy, je-li jeho struktura „přívlastek shodný + substantivum“, např. bělohorský z pomístního jména Bílá hora, českobrodský z MJ Český Brod, dobropolský z MJ Dobré Pole, karlovarský z MJ Karlovy Vary, velkovírský z MJ Velký Vír. Adjektiva odvozená od celých víceslovných toponym s odlišnou strukturou (zejména se jedná o toponyma s postponovanými neshodnými přívlastky, např. Týn nad Vltavou, Újezd nad Lesy) nebyla v pomístních jménech z území Čech zaznamenána.[11]
[200]1.1.1.2.2 Základem je jedno slovo toponyma
Adjektiva odvozená pouze z jednoho slova obsaženého ve víceslovném toponymu jsou v pomístních jménech z území Čech velmi častá. Ve většině případů je základem odvozeného adjektiva substantivum (které je ve víceslovném toponymu rozvito přívlastkem), např. dubský z MJ Český Dub, bělský z MJ Dolní Bělá, Česká Bělá i Rohovládova Bělá, brodský z MJ Český Brod i Havlíčkův (dříve Německý) Brod, horský z MJ Kutná Hora i Kašperské Hory. Jak vyplývá z uvedených příkladů, tato adjektiva jsou mnohdy nejednoznačná, ovšem v pomístních jménech, užívaných obvykle v čistě lokálním kontextu, jsou obvykle zcela postačující a dobře srozumitelná, a to zvláště tam, kde nehrozí záměna s názvem jiné blízké obce obsahující totéž substantivum.
Z našeho materiálu vyplynulo, že základem detoponymických adjektiv se v některých případech stává i shodný přívlastek rozvíjející substantivum v dvouslovném názvu, např. bořenský z MJ Bořená hora, kostelenský z MJ Kostelní Radouň, červenský z MJ Červený Dvůr, kamenský z MJ Kamenný Most a také Kamenný Újezd, kozský z MJ Kozí Hrádek, starský z MJ Staré Hrady, svatský z MJ Svaté Pole. Tento způsob tvoření detoponymických adjektiv, pokud je nám známo, dosud nebyl pro češtinu popsán.
1.1.2 Tvoření od redukovaného toponymického základu
Tvoření tzv. „krátkých“ detoponymických adjektiv byla věnována pozornost již mnohokrát.[12] Podle Z. Hlubinkové (2005) lze tento způsob tvoření „považovat za specifikum nářečí nejen na Moravě, ale i v celých Čechách“.[13]
V. Šmilauer (1939, s. 108) došel k závěru, že při odvozování lidových přídavných jmen od místních jmen zakončených na -ice, -ín, -any, -ník, -no, -ec, -ov „vychází se ze základu těchto jmen“ (např. Pardubice – pardubský, Bukovany – bukovský, Jistebník – jistebský). Uvádí však, že pro úřední potřebu je třeba dávat přednost adjektivům delším, nezkráceným, ovšem „v pomístním názvosloví (Čelechovice – [201]Čelechovský mlýn, Dřetovice – Dřetovský potok) a tam, kde význam adjektiv je obecně znám (např. v místním tisku), nelze vylučovat tvary kratší“. Užívání tzv. „krátkých“ adjektiv (a také jejich znalost) je zpravidla omezeno na blízké okolí míst, od jejichž názvů jsou tvořena.
Podle zjištění L. Olivové-Nezbedové (1968, s. 130) se ve jménech cest na území Čech poměrně často vyskytují adjektiva na -ský odvozená od zkrácených místních jmen. Jak autorka uvádí, při tomto způsobu tvoření dochází k odsouvání přípon -ice (např. zajecký < Zaječice, černovský < Černovice), -ín (mrákotský < Mrákotín), -ina (vrchovský < Vrchovina), -nice (zahorská < Záhornice) a komponentu -ves (němycký < Nemyčeves). Ve své novější studii o jménech cest doplnila L. Olivová-Nezbedová (1995b, s. 310) ještě příponu -ka (srov. pomístní jméno Lejšovský stezník odvozené od MJ Lejšovka).
Pokud porovnáme zjištění L. Olivové-Nezbedové s citovaným přehledem V. Šmilauera, docházíme k závěru, že v základech adjektiv obsažených v názvech cest se odsouvají některé části,[14] jež V. Šmilauer neuvádí (-ina, -nice, -ves), a naopak vynechávání některých Šmilauerem uváděných částí není ve jménech cest doloženo (-any, -no, -ník, -ec, -ov).
Mezi ostatními pomístními jmény (tzn. mezi názvy vztahujícími se k jiným objektům než k cestám) však můžeme nalézt příklady vynechávání i všech zbývajících Šmilauerem uváděných částí:
Toponymický základ zkrácený o část -any je zastoupen kupř. v adjektivu rokytský (odvozeném z MJ Rokycany). Další ze Šmilauerem zmiňovaných částí, část -no, je vynechána v adjektivu zbecký odvozeném od MJ Zbečno nebo v přídavném jménu bukovský utvořeném od MJ Bukovno. O část -ník se zkracuje MJ Hlavečník v adjektivu hlavecký. Část -ec je vynechána v adjektivu podbradský odvozeném od MJ Podbradec nebo v přídavném jménu kamenský od MJ Kamenec. Část -ov se vypouští v adjektivu rváčský utvořeném od MJ Rváčov.
Repertoár částí, o něž se zkracují základy detoponymických adjektiv utvořených příponou -ský, můžeme ještě rozhojnit o části -ná a -ek, které neuvádí ani V. Šmilauer, ani L. Olivová-Nezbedová. Oběma zmíněnými částmi se však v této souvislosti zabývá K. Fic (1983), podle něhož se části -ná a -ek (navíc ještě -ůvka) odsouvají při tvoření detoponymických adjektiv v moravských nářečích. Část -ná je vypuštěna např. v adjektivu třemešský odvozeném od MJ Třemešná. O část -ek je redukován základ adjektiva týčský odvozeného od MJ Týček.
Tyto poznatky o tvoření adjektiv od zkrácených základů zeměpisných jmen byly shrnuty již v naší stati věnované tvoření pomístních jmen od redukovaných základů vlastních jmen (Štěpán, 2007). Detailnější analýzou pomístních jmen z území Čech [202]bylo následně zjištěno, že při tvoření detoponymických adjektiv se odsouvá i celá řada dalších částí toponym:
– část -ky: čikváský od MJ Čikvásky, chloumský od MJ Chloumky
– část -ík: rokytenský od MJ Rokytník
– část -iny: pálenský od MJ Páleniny
– část -ce: skopytský od MJ Skopytce
– část -ovice: bezpravský od MJ Bezpravovice, těcharský od MJ Těchařovice
– část -ětice: jecký (< *jetský) od MJ Jetětice, třebovský od MJ Třebovětice
– část -otice: mlacký (< *mladský) od MJ Mladotice
– část -čice: drahelský od MJ Drahelčice
– část -ičky: jánovský od MJ Janovičky
– část -iště: nedělský od MJ Neděliště
– část -ičná: kamenský od MJ Kameničná
– část -eč: heřmanský od MJ Heřmaneč
– část -čí: klenský od MJ Klenčí
– část -ie: amálský od MJ Amálie
1.2 Rozšířené varianty sufixu -ský
1.2.1 Varianta -ovský
MČ 1 (s. 360) pokládá podobu -ovský za nejčastější rozšířenou variantu přípony -ský, která „je podmíněna morfologicko-fonologickou povahou základu, zejména jeho krátkostí a existencí některých souhláskových skupin, do nichž se nevkládá -e-“. Adjektiva utvořená sufixem -ovský jsou doložena v necelých třech desítkách pomístních jmen na území Čech. L. Olivová-Nezbedová ve svých pracích formu -ovský, která by se v pomístních jménech pojila s toponymickými základy, neuvádí. Zmiňuje se o ní S. Kloferová ml. (2008), která zaznamenává moravskoslezská pomístní jména Veskovská cesta (z MJ Véska), Šancovská cesta (z pomístního jména Šance) a Pazderovská cesta (z MJ Pazderna).
Na základě našeho materiálu můžeme konstatovat, že v pomístních jménech na území Čech se variantou -ovský tvoří adjektiva:
a) od toponym, jejichž základ končí na souhláskové skupiny, do nichž by bylo při tvoření adjektiv nerozšířenou příponou -ský zapotřebí vložit vkladné -e-: Brdce > brdcovský, Dolce > dolcovský, Včelný > včelnovský, Dubno > dubnovský, Rzy > rzovský, Kaňk > kaňkovský;
b) od toponym, jejichž základ končí na souhláskové skupiny, které by ve spojení s nerozšířenou příponou -ský působily značné výslovnostní potíže: Hvězda > hvězdovský, Hemže > hemžovský;
c) od toponym, jejichž základ končí na -k, -h, -ch, v nichž by při spojení s nerozšířenou příponou -ský došlo k alternaci s -c-, -ž-, -š-: Borek > borkovský, Brůdek > [203]brůdkovský, Kluk/Kluky > klukovský, Dlouhý > dlouhovský, Draha > drahovský, Srch > srchovský, Stachy > stachovský, Suchá > suchovský;
d) od toponym, jejichž základ končí na (jedinou) souhlásku, která by nevyžadovala alternaci; užití nerozšířené přípony -ský by zde bylo možné bez jakýchkoli komplikací: Bělá > bělovský, Bor > borovský, Kyje > kyjovský, Lety > letovský, Vrdy > vrdovský.
V souladu se zjištěním MČ 1 docházíme k závěru, že užití variantního sufixu -ovský je podmíněno krátkostí slovotvorného základu (ve všech případech je slovotvorný základ jednoslabičný), ve většině případů navíc také jeho zakončením.
1.2.2 Varianta -anský
Podle MČ 1 (s. 360–361) se varianta -anský/-ánský vyskytuje „u jmen místních (Tatry – tatranský, Kuba – kubánský) i historických jmen osob (Julius – juliánský, Terezie – tereziánský) a je vlastně jen adaptací přípon jinojazyčných, v prvním případě přípony slovenské“. V pomístních jménech na území Čech odvozených od domácích toponym je varianta -anský doložena jedním jediným dokladem. V obci Pazucha na Litomyšlsku se vyskytuje pomístní jméno Suchanská studně, které podle soupisu pomístních jmen patřilo studni, jež představovala „hlavní vodní zdroj pro osadu Suchá“. Je nanejvýš pravděpodobné, že adjektivum suchanský bylo utvořeno variantním sufixem -anský z MJ Suchá. Nelze vyloučit, že toto adjektivum bylo utvořeno pod určitým vlivem obyvatelského jména Suchan.
1.2.3 Varianta -enský
MČ 1 (s. 361) uvádí, že rozšířený sufix -enský „se vyskytuje např. u adjektiv starostenský (ke starosta), živnostenský (k živnost), mocenský (k moc), brněnský (k Brno) aj.“. Adjektivum brněnský se v pomístních jménech vztahuje nejen k městu Brnu[15] (v názvech dálkových komunikací vedoucích z východních Čech do Brna), ale je odvozeno také od MJ Brná a Brnky[16] (v těchto případech je užití adjektiva brněnský s největší pravděpodobností ovlivněno působením všeobecně známého adjektiva brněnský odvozeného od názvu moravské metropole). Adjektivum svinenský, doložené v několika pomístních jménech z území Čech, se vztahuje jednak k městu Trhové Sviny, jednak ke vsi Sviny u Veselí nad Lužnicí.[17] Od pomístního [204]jména Doubí bylo příponou -enský odvozeno adjektivum doubenský. V pomístních jménech je doloženo i adjektivum odvozené rozšířeným sufixem -enský od redukovaného toponymického základu: choroušenský od MJ Choroušky.
1.2.4 Varianta -ácký
U variantního sufixu -ácký uvádí MČ 1 jediný příklad: adjektivum pimprlácký odvozené od apelativa pimprle. V pomístních jménech z území Čech se setkáváme s následujícími adjektivy: bouďácký od MJ (názvu místní části) Bouda, bašťácký od MJ (Holubovská) Bašta, blaťácký od pomístního jména Blata,[18] kostelácký od MJ Kostelík, strahovácký z MJ Strahov. I zde lze – podobně jako v případě varianty -anský – uvažovat o možném vlivu obyvatelských jmen na -ák.
1.2.5 Varianta -ecký
Varianta -ecký je v pomístních jménech na území Čech nejčastější rozšířenou formou sufixu -ský. V našem materiálu můžeme najít více než čtyřicet adjektiv utvořených tímto variantním sufixem. Tvoří se jím adjektiva:
a) od toponym, jejichž základ končí na souhláskové skupiny, které by ve spojení s nerozšířenou příponou -ský působily značné výslovnostní potíže: Bašta > baštecký, Čistá > čistecký, Drasty > drastecký, Hemže > hemžecký, Hvězda > hvězdecký, Chrast > chrastecký, Chrást > chrástecký, Kost > kostecký, Písty > pístecký, (Sylvárův) Újezd > újezdecký, Ústí > oustecký;
b) od toponym, jejichž základ končí na souhláskové skupiny, do nichž by bylo při tvoření adjektiv nerozšířenou příponou -ský zapotřebí vložit vkladné -e-: Novosedly > novosedlecký, Selná > selnecký;
c) od toponym, jejichž základ končí na jedinou souhlásku; užití nerozšířené přípony -ský by zde bylo možné bez jakýchkoli komplikací: Bečváry > bečvarecký, Blato > blatecký, Hatě > hatecký, Hutě > hutecký, Jablana (lidový název pro obec Jablonná na Příbramsku, srov. Profous, 1949, s. 89) > jablanecký, Lhota > lhotecký, Ovčáry > ovčárecký,[19] Srby > srbecký, Svinná > svinecký,[20] Údolí > oudolecký, Záblatí > záblatecký;
[205]d) od redukovaných MJ na -sko: Blansko > blanecký,[21] Hlinsko > hlinecký, Hřibsko > hříbecký, (Staré) Ransko > ranecký.
Svébytným případem, který zasluhuje samostatnou zmínku, je adjektivum holoubecký odvozené od redukovaného MJ Holoubkov. Jedná se o neobvyklý způsob tvoření rozšířeným sufixem -ecký od redukovaného toponymického základu. Toto přídavné jméno vystupuje v pomístním jménu Holoubecký rybník; tento rybník byl podle soupisu pomístních jmen pro obec Holoubkov vybudován před rokem 1652. Lze se tedy domnívat, že se jedná o relativně starý způsob tvoření detoponymických adjektiv.
Můžeme konstatovat, že na rozdíl od varianty -ovský, která je omezená na tvoření od jednoslabičných základů (viz výše), se rozšířený sufix -ecký pojí i s delšími toponymickými základy (srov. adjektiva újezdecký, novosedlecký, ovčárecký, záblatecký aj.).
2. Sufix -ný
Využití sufixu -ný v pomístních jménech na území Čech jsme věnovali pozornost ve studii publikované roku 2003 v časopise Acta onomastica (Štěpán, 2003). Došli jsme k závěru, že sufix -ný se v pomístních jménech pojí především se základy apelativními, tvoření ze základů propriálních je velmi řídké. Mezi přípony, které se uplatňují při tvoření pomístních jmen z vlastních jmen, zahrnula sufix -ný již L. Olivová-Nezbedová (1995a, s. 66). Uvádí jediný příklad tohoto způsobu tvoření, pomístní jméno Čepičná hora patřící vyvýšenině nad obcí Čepice, a poznamenává, že „jde o tvoření ve starší době“. Kromě přídavného jména čepičný jsme zaznamenali další tři detoponymická adjektiva utvořená sufixem -ný:[22] bystřičný (pole a louka s názvem Bystřičný se nacházejí na břehu říčky Bystřice v Miletíně u Hořic),[23] libičný (vyvýšeniny Přední a Zadní Libičný se nacházejí nad osadou Libice na Dobříšsku) a podvinný (název bývalého mlýna Podvinný mlýn, který dodnes patří ulici v Praze-Vysočanech, byl odvozen od jména zaniklé vsi Podviní; paralelní název mlýna byl Podvinský mlýn). O tom, že se jedná o velmi starý způsob tvoření pomístních jmen, svědčí i některé další historické doklady pomístních jmen (více viz Štěpán, 2003, s. 142), z nichž nejstarší nám známý pochází ze druhé poloviny třinácté[206]ho století: A. Sedláček (1920, s. 97) uvádí doklad z roku 1263 na potok Křemežný „čili potok Křemžecký“ u Křemže na Českobudějovicku.
S. Kloferová ml. zahrnuje příponu -ný mezi sufixy, jimiž se tvoří detoponymická adjektiva doložená v názvech komunikací na Moravě a ve Slezsku; jako jediný příklad zde uvádí pomístní jméno Kútná cesta patřící cestě vedoucí do obce Kouty (Kloferová, 2008, s. 167).
3. Sufix -ní
V materiálu pomístních jmen z území Čech byla ojediněle (ve čtyřech níže uvedených případech) zaznamenána i přídavná jména odvozená od toponym sufixem -ní. Jak již bylo konstatováno výše, tento způsob tvoření detoponymických adjektiv dosud nebyl pro češtinu popsán.
V katastru obce Kunžak na Jindřichohradecku se nachází komunikace zvaná Křikavní cesta. Podle soupisu pomístních jmen směřuje k zaniklé vsi Křikava.[24] Ve Štěchovicích na Strakonicku je doloženo pomístní jméno Lipiční vrch. Podle zpracovatele soupisu se jedná o pojmenování lesa podle osady Lipice.[25] Pomístní jméno Jizerní most označuje most přes řeku Jizeru v Malé Bělé u Mnichova Hradiště.[26] S pozoruhodným tvořením detoponymického adjektiva se setkáváme v pomístním jméně Litošní studánka, které patří studánce v katastru obce Litošice na Čáslavsku. Adjektivum litošní je utvořeno sufixem -ní od redukovaného toponymického základu Litoš-.
Pro srovnání dodejme, že s tvořením detoponymických adjektiv pomocí sufixu -ní se setkáváme i na Moravě – srov. kupř. pojmenování Punkevní jeskyně (adjektivum punkevní je utvořeno sufixem -ní od hydronyma Punkva) a název brněnské ulice Černopolní odvozený ze jména čtvrti Černá Pole.
4. Sufix -ový
L. Olivová-Nezbedová (1995a, s. 66) dokládá tvoření adjektiv sufixem -ový pouze od pomístních jmen. Uvádí, že tato adjektiva byla zaznamenána „zatím pouze v názvech cest, a to podle objektů, skrze které nebo kolem kterých vedou. Jitrová cesta – vede pozemky zvanými Jitra.“ Ve stati věnované tvoření názvů cest uvádí autorka další čtyři příklady názvů cest obsahujících adjektivum utvořené sufixem -ový z po[207]místních jmen: „Hliníková cesta – vede na pozemky V Hliníkách, Lísková cesta – vede lesem Lísek, Padělková cesta – vede mezi poli zvanými Padělek, Smouhová cesta – vede na pozemky Na Smouhách“ (Olivová-Nezbedová, 1995b, s. 312).
S. Kloferová ml. (2008, s. 167) na základě materiálu pomístních jmen z Moravy a Slezska konstatuje, že „sufix -ov(ý) je výhodný v případech, kdy by užití jiného sufixu, např. -sk(ý), vytvářelo potíže při výslovnosti vzniklého derivátu, např. u pomístního jména Mokřová cesta ze Suchdola na Prostějovsku (z pomístního jména Mokří)“. Dále autorka uvádí následující příklady pomístních jmen obsahujících detoponymická adjektiva utvořená sufixem -ový: Hlinsková cesta (z pomístního jména Hlinska), Náhlavková cesta (z pomístního jména Náhlavek), Otavnová cesta (z pomístního jména Otavné nad cestú), Nádvršová cesta (z pomístního jména Nádvrší), Zálipová cesta (z pomístního jména Zálipí), Podkruhová cesta (z pomístního jména Podkruhy), Kozlovová cesta (z pomístního jména Kozlov), Zrcadlová cesta (z pomístního jména Zrcadla). Jak je z tohoto přehledu patrné, všechna autorkou uváděná adjektiva utvořená sufixem -ový jsou odvozena od pomístních jmen. Tato skutečnost plně odpovídá zjištění L. Olivové-Nezbedové pro území Čech.
V materiálu pomístních jmen z území Čech jsme zaznamenali – kromě případů uváděných L. Olivovou-Nezbedovou – následující jména obsahující detoponymická adjektiva utvořená sufixem -ový: Blatinová cesta – polní cesta v Lukavici na Žambersku směřující do skupiny pozemků zvané V Blatinách; Brodcový – pole v Chvojenci na Holicku v místech, kde se dříve nacházel rybník Brodec; Paseková cesta, Prantíčková cesta, Smouhová cesta[27] a Vohradová cesta – názvy čtyř komunikací v Postřekově na Domažlicku podle směru k pozemkům zvaným Paseky, Prantíčky, Smouhy a Vohrady; Přímová linie – cesta v Martinicích na Skutečsku vedoucí k pozemkům zvaným Přím; Tišcový potok – potok v obci Bystřec na Lanškrounsku pramenící v údolí Zadní Tišce;[28] Zbytková cesta – cesta v Trnové na Pardubicku vedoucí k pozemku zvanému Na Zbytkách; Žampachová cesta – cesta v Chocni na Vysokomýtsku vedoucí kolem bývalého rybníka Žampach; Žarčová cesta – cesta ve Svinarech na Královéhradecku směřující k pozemkům zvaným Žarče.
Náš výzkum potvrzuje zjištění L. Olivové-Nezbedové (1995a, s. 66), že detoponymická adjektiva přítomná v pomístních jménech na území Čech se tvoří sufixem -ový pouze od pomístních jmen. Zatímco však L. Olivová-Nezbedová zaznamenala takto utvořená přídavná jména pouze v názvech cest, v našem materiále je ojediněle [208]nacházíme i v názvech jiných objektů – srov. výše název pole Brodcový a jméno potoka Tišcový potok.
Pomístní jména obsahující detoponymická adjektiva utvořená sufixem -ový vykazují na území Čech pozoruhodné teritoriální rozšíření (srov. připojenou mapku[29]). Ve východních Čechách vytvářejí výrazný areál zahrnující Královéhradecko, Pardubicko, Holicko, Skutečsko, Vysokomýtsko, Žambersko a Lanškrounsko. Mimo tento areál jsou daná pomístní jména doložena pouze ve dvou lokalitách: v Tučapech na Soběslavsku (jediný, zcela izolovaný doklad) a v Postřekově na Domažlicku (zde nacházíme hned čtyři pomístní jména obsahující zkoumaný typ adjektiv[30]). Lze tedy konstatovat, že se jedná o tvoření regionálně značně příznakové, omezené vesměs na okrajová nářeční území Čech. Jak vyplývá z příspěvku S. Kloferové ml. (2008), detoponymická adjektiva utvořená sufixem -ový jsou (v porovnání s výskytem v Čechách) relativně častá v pomístních jménech na Moravě a ve Slezsku. Můžeme proto vyslovit domněnku, že zmíněný areál zkoumaných pomístních jmen ve východních Čechách navazuje na areál moravský. Tento předpoklad však bude možné potvrdit a zpřesnit až po detailnějším zmapování moravskoslezských pomístních jmen obsahujících adjektiva odvozená od toponym sufixem -ový.
5. Slovotvorná homonymie
Vraťme se nyní k tvoření detoponymických adjektiv sufixem -ský a jeho rozšířenými variantami. Tvoření pomocí těchto rozšířených variant a rovněž tvoření sufixem -ský od zkrácených toponymických základů vede často ke vzniku slovotvorné homonymie.[31]
Nejčastější typ slovotvorně homonymních detoponymických adjektiv je výsledkem tvoření tzv. „krátkých“ adjektiv od místních jmen zakončených na -ice. Adjektivum dobřichovský může být kupříkladu odvozeno jednak od MJ Dobřichov, jednak od zkráceného MJ Dobřichovice, podobně březenský z MJ Březno i Březenice, janovský z Janov i Janovice, leskovský z Leskov i Leskovice, milovský z Milovy
i Milovice, mlázovský z Mlázovy i Mlázovice, petrovský z Petrov i Petrovice, štěpánovský ze Štěpánov i Štěpánovice, václavský z Václavy, Václaví i Václavice aj.
Méně často dochází ke vzniku slovotvorné homonymie při tvoření tzv. krátkých adjektiv od toponym s jiným zakončením; srov. přídavné jméno lipský z MJ Lipí i Lipany, chuchelský z Chuchle, Chuchel i Chuchelna.
V některých případech je homonymní detoponymické adjektivum utvořeno od dvou různých zkrácených toponym, např. heřmanský od MJ Heřmanice a Heřmaneč, kosořský od Kosořice a Kosořín,[32] popovský z MJ Popovice a Popovec, velenský z MJ Velenice a Velenka.
Homonymní adjektiva mohou vzniknout i důsledkem tvoření pomocí rozšířených podob sufixu -ský, např. adjektivum čistecký může být utvořeno nejen od názvu Čis[210]tec, ale také Čistá, lhotecký od Lhotka i Lhota, srbecký od Srbce[33] i Srby, letovský od Letovy i Lety.
Setkáváme se i s případy, kdy se homonymní adjektivum vztahuje k většímu počtu toponym; roli zde může sehrát jak tvoření od redukovaných základů, tak tvoření pomocí rozšířených podob sufixu -ský. Uveďme tři pozoruhodné příklady:
| i. | Adjektivum borovský je odvozeno sufixem -ský od (nezkrácených) MJ Borovy nebo (Havlíčkova) Borová, dále rozšířeným sufixem -ovský od MJ Bor, ale také od redukovaného MJ Borovany. |
| ii. | Přídavné jméno bukovský je utvořeno z MJ Buková, dále MJ (Dolní) Bukovsko a v neposlední řadě ze tří zkrácených MJ: Bukovany, Bukovina a Bukovno. |
| iii. | Adjektivum kamenský je odvozeno z MJ Kámen a Kamenná, dále z redukovaných MJ Kamenec, Kamenice a Kameničná. Vztahuje se rovněž k MJ Kamenný Most a Kamenný Újezd; v těchto případech je slovotvorným východiskem přívlastek Kamenný. |
Existence homonymních detoponymických adjektiv v komunikaci zpravidla nepůsobí potíže, poněvadž neoficiální podoby adjektiv, které tuto homonymii většinou[34] způsobují, bývají obvykle užívány vždy pouze na relativně malém území (mluvčí z jihozápadního okolí Prahy kupříkladu adjektivum letovský vztahuje k místnímu jménu Lety, zatímco obyvatel Klatovska je spojuje s názvem obce Letovy).
6. Závěr, shrnutí poznatků
V tomto příspěvku jsme se na základě materiálu pomístních jmen z území Čech pokusili obohatit dosavadní poznatky o tvoření detoponymických adjektiv v češtině. Ukázalo se, že náš materiál je pro tento výzkum velmi přínosný. Méně obvyklými způsoby tvoření tohoto typu přídavných jmen (tj. především odvozováním jinými sufixy než sufixem -ský, odvozováním pomocí rozšířených variant tohoto sufixu a v neposlední řadě tvořením od redukovaných toponym) vznikají totiž nejčastěji neoficiální podoby detoponymických adjektiv, které jsou nezřídka zachyceny právě v pomístních jménech, jež často nemají oficiální (normovanou, kodifikovanou, standardizovanou) podobu.
Při analýze tvoření tzv. krátkých detoponymických adjektiv, tj. přídavných jmen utvořených od zkrácených toponym, se nám v porovnání s předchozími výzkumy podařilo významným způsobem rozšířit repertoár odsouvaných částí fundujících zeměpisných jmen.
[211]Značná pozornost byla věnována tvoření detoponymických adjektiv pomocí tzv. rozšířených variant sufixu -ský. Bylo zjištěno, že v pomístních jménech jsou doložena adjektiva odvozená od zeměpisných jmen rozšířenými sufixy -ovský, -anský, -enský, -ácký a -ecký. Výskyt tohoto typu adjektiv v pomístních jménech nebyl dosud podrobněji zkoumán.
Předmětem našeho zájmu bylo rovněž tvoření detoponymických adjektiv pomocí sufixů -ový, -ný a -ní. Zatímco u prvních dvou sufixů jsme shrnuli a doplnili dosavadní poznatky, tvoření sufixem třetím dosud (pokud je nám známo) nebylo pro češtinu popsáno.
V poslední shrnující části příspěvku je podán přehled jednotlivých typů slovotvorné homonymie, která je výsledkem různých způsobů tvoření detoponymických adjektiv.
Z dalších nových dílčích závěrů, k nimž jsme v příspěvku dospěli, připomeňme ještě tvoření detoponymických adjektiv od přívlastků přítomných ve víceslovných (zpravidla dvouslovných) MJ (např. kostelenský k MJ Kostelní Radouň).
LITERATURA
BARTOŠ, F. (1886): Dialektologie moravská I. Brno: Matice moravská.
Českomoravské mezihoří. Českotřebovsko (1994). Turistická mapa 1 : 50 000. Praha: Klub českých turistů.
FIC, K. (1983): Tvoření detopomymických adjektiv v nářečích na Moravě. In: Onomastika jako společenská věda. Sborník příspěvků z 1. československé onomastické konference. Sborník prací pedagogické fakulty v Ostravě. Acta facultatis paedagogicae Ostraviensis, řada D–19. Praha: SPN, s. 211–214.
HLUBINKOVÁ, Z. (2005): Poznámka k tvoření detoponymických adjektiv v českých nářečích. Acta onomastica, 46, s. 51–54.
HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. (1970): Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia.
KLOFEROVÁ, S. ml. (2008): Adjektiva v názvech komunikací na Moravě a ve Slezsku motivovaná směrem komunikace. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Studia minora Facultatis Philosophicae Universitatis Brunensis A56 – Linguistica Brunensia. Brno: Masarykova univerzita, s. 161–169.
KOTYŠKA, V. (1895): Úplný místopisný slovník království Českého. Praha: Bursík & Kohout.
LEGO, F. (1897): Kroj a vyšívání lidové na Blatech. Český lid, 6, s. 149–152.
Mluvnice češtiny 1 (1986). Praha: Academia.
OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1968): Názvy cest a jejich třídění. In: Onomastické práce 2. Sborník rozprav k sedmdesátým narozeninám univ. prof. dr. Witolda Taszyckého. Praha: Místopisná komise ČSAV, s. 121–132.
OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1991–1992): Oprava u Roubíkovy zaniklé vsi Křikava. Onomastický zpravodaj, 32–33, s. 278.
OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1995a): Pomístní jména v Čechách vzniklá ze jmen vlastních odvozováním příponami. In: Olivová-Nezbedová, L. – Knappová, M. – Malenínská, J. – Matú[212]šová, J.: Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, s. 52–81.
OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1995b): Cesty v Čechách a jejich vlastní jména. In: Olivová-Nezbedová, L. – Knappová, M. – Malenínská, J. – Matúšová, J.: Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, s. 304–332.
OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. – MALENÍNSKÁ, J. (2000): Slovník pomístních jmen v Čechách. Úvodní svazek. Praha: Academia.
POLÍVKOVÁ, A. (1985): Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Academia.
POLÍVKOVÁ, A. (2007): Naše místní jména a jak jich užívat. 2. vyd. Praha: Euromedia Group.
PROFOUS, A. (1949): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny II. Praha: Nakladatelství ČSAV.
PROFOUS, A. (1954): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny I. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV.
PROFOUS, A. – SVOBODA, J. (1957): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny IV. Praha: Nakladatelství ČSAV.
Příruční mluvnice češtiny (1995). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
ROSŮLEK, F. K. (1909): Pardubicko, Holicko, Přeloučsko III. Pardubice: Agitační výbor pro vydávání monografie školního okresu.
ROUBÍK, F. (1959): Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha: Nakladatelství ČSAV.
SEDLÁČEK, A. (1920): Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy. Praha: Česká akademie věd a umění.
STOPĚRUNTÍK, K. (1923): 1. Moravská zem a moravská řeč. 2. Republika před svatým Petrem. Brno: Nový lid.
ŠMILAUER, V. (1939): Přídavná jména na -ský. Naše řeč, 23, s. 99–115.
ŠMILAUER, V. (1956): Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných. Naše řeč, 39, s. 187–214.
ŠMILAUER, V. (1971): Novočeské tvoření slov. Praha: SPN.
ŠTĚPÁN, P. (2003): Sufix -ný v pomístních jménech v Čechách. Acta onomastica, 44, s. 131–155.
ŠTĚPÁN, P. (2005): Slovotvorná homonymie v propriální a apelativní sféře českého jazyka. In: Opera Academiae Paedagogicae Liberecensis, Series Bohemistica, vol. III, Eurolingua 2004. Liberec: Technická univerzita v Liberci, s. 68–76.
ŠTĚPÁN, P. (2007): Sufixální tvoření pomístních jmen od redukovaných propriálních základů. In: Súradnice súčasnej onomastiky. Zborník materiálov zo 16. slovenskej onomastickej konferencie. Bratislava: Veda, s. 169–176.
ZUBATÝ, J. (1924): Kuba Stopěruntík: 1. Moravská zem a moravská řeč. 2. Republika před svatým Petrem. V Brně 1923. Naše řeč, 8, s. 148–153.
[1] Příspěvek vznikl s podporou projektu Informační společnosti Grantové agentury Akademie věd ČR (reg. číslo 1ET101120503).
[2] Připomeňme alespoň, že na tvoření tzv. krátkých adjektiv od místních jmen upozorňuje již F. Bartoš. Zaměřuje se na lašská nářečí, ovšem poznamenává, že tato adjektiva se vyskytují i v nářečích na území Čech (viz Bartoš, 1886, s. 152–153). Často bývá připomínán příspěvek P. Bezruče, vydaný pod pseudonymem Kuba Stopěruntík. Autor je zastáncem tzv. krátkých detoponymických adjektiv, utvořených od zkrácených místních jmen (Stopěruntík, 1923). Tuto brožuru recenzoval v Naší řeči J. Zubatý, který za základní kritérium považoval jednoznačnost a srozumitelnost jednotlivých adjektiv (Zubatý, 1924).
[3] Naším materiálovým východiskem jsou soupisy pomístních jmen z území Čech z let 1963–1980, uložené v oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze, a na jejich excerpci založený Abecední generální katalog pomístních jmen z území Čech, uložený tamtéž.
[4] Pro úplnost připomeňme, že zcela výjimečně se v materiálu pomístních jmen setkáváme s nepravidelným tvořením detoponymických adjektiv, které se vymyká všem níže popsaným derivačním postupům. V soupisu pomístních jmen pro obec Vysoké Chvojno na Holicku je zaznamenáno pomístní jméno Bělečkovaná cesta. Podle zpracovatele soupisu patří komunikaci vedoucí do blízké obce Bělečko. Toto pomístní jméno, patřící cestě vedoucí z Vysokého Chvojna do Bělečka, je doloženo též v regionální literatuře (Rosůlek, 1909, s. 221). Na tvoření detoponymických adjektiv sufixem -ovaný nemáme žádné další doklady, a proto z tohoto výjimečného případu nemůžeme vyvozovat žádné závěry.
[5] Příruční mluvnice češtiny (s. 166–167) uvádí u sufixu -ský varianty -ký a -ovský. V našem příspěvku se přikláníme k pojetí MČ 1.
[6] Podle MČ 1 (s. 360) je užívána tehdy, „je-li základ slov zakončen na -k (horník – hornický, zámek – zámecký, Pečky – pečecký) a -c (lovec – lovecký, Jince – jinecký)“.
[7] Pořadí těchto podob uvádíme (v celém článku) podle MČ 1, nikoli podle jejich frekvence v pomístních jménech. Ostatní rozšířené podoby sufixu -ský/-cký uváděné MČ 1 nebyly v našem materiálu zaznamenány.
[8] Pokud se však i u nich jednotlivě setkáme s jevy z tohoto hlediska pozoruhodnými, budeme na ně na příslušných místech upozorňovat.
[9] Tyto případy lze však chápat také jako konverzní tvoření adjektiv, při kterém se ke kmeni zakončenému na -sk- připojuje pouze koncovka.
[10] Paragraf 69 věnuje Šmilauer (1956, s. 206) „zvláštním změnám v českých jménech“; zde analyzované případy (např. Pardubice – pardubský, Bukovany – bukovský) považujeme za tvoření od redukovaných zeměpisných jmen a věnujeme jim zvláštní pozornost v oddílu 1.1.2. V. Šmilauer (1956, s. 202) se mj. zmiňuje rovněž o rozšíření základního kmene slabikou -ec-, -en-, -ěn-, -ov- (Ústí – ústecký, Sviny – svinenský apod.). Jak již bylo naznačeno výše, tento způsob tvoření, kterým se zabýváme v oddílu 1.2, chápeme ve shodě s MČ 1 jako odvozování pomocí rozšířených variant sufixu -ský (-cký).
[11] Adjektivum černokostelecký nebylo odvozeno ze současného pojmenování města Kostelec nad Černými lesy; vychází z jeho staršího názvu Černý Kostelec.
[12] Srov. zejména Bartoš, 1886; Stopěruntík, 1923; Zubatý, 1924; Šmilauer, 1956; Fic, 1983; Hlubinková, 2005; Olivová-Nezbedová, 1995a, b; Kloferová, 2008.
[13] V materiálu, který měla Z. Hlubinková k dispozici, je doloženo přibližně 400 „krátkých“ detoponymických adjektiv z území Čech. Autorka dodává, že tento materiál nepochybně není úplný. Poznamenává, že „se krátká adjektiva v dialektech netvoří od všech místních jmen na -ic(e), např. od Prachatice se odvozuje jen prachatický (Hlubinková, 2005, s. 53). Rovněž A. Polívková (1985, s. 52) uvádí, že „od názvů mnohých míst se takové podoby přitom vůbec netvoří (např. od Prachatice je jen prachatický)“. Na základě našeho materiálu můžeme konstatovat, že v pomístních jménech je doloženo i „krátké“ adjektivum prachatský (srov. pomístní jméno Pod prachatským lesem patřící pozemkům v Husinci na Prachaticku). I z tohoto jednotlivého příkladu je patrné, že pomístní jména mohou obohatit dosavadní poznatky o tvoření detoponymických adjektiv.
[14] Odsouvaná část se vždy neshoduje s příponou, komponentem apod., proto budeme nadále hovořit o odsouvaných částech (bez bližší specifikace; charakter těchto částí zde již není relevantní).
[15] Podle L. Hosáka – R. Šrámka (1970, s. 110) bylo adjektivum brnenský odvozeno od podoby mužského rodu Brnen (tj. hrad); ke změně na brněnský došlo pak pod vlivem obyvatelského jména Brněnín.
[16] Při tvoření adjektiva brněnský od MJ Brnky dochází ke krácení slovotvorného základu. Adjektivum brněnský uvádí u MJ Brná a Brnky rovněž A. Profous (1954, s. 197 a 200).
[17] V tomto případě byl patrně tento způsob tvoření užit ve snaze vyhnout se nežádoucím asociacím spojeným s deapelativním adjektivem svinský.
[18] Název Blata patří oblasti v jižních Čechách západně od Veselí nad Lužnicí. Byla pojmenována podle bažin, močálů a rašelinné půdy, které se zde na řadě míst vyskytují dodnes. Někdy je pojmenování Blata chápáno šířeji a vztahuje se k rozsáhlé oblasti od Soběslavi až k Lišovu a Třeboni (srov. Lego, 1897, s. 149–152).
[19] Adjektivum ovčárecký přítomné v pomístních jménech se vztahuje ke dvěma různým Ovčárům: obci na Kolínsku a dvoru u Čenětic nedaleko Jílového. Je pozoruhodné, že variantní sufix -ecký se spojuje i s dalším MJ na -áry, tj. Bečváry (viz výše).
[20] Podobně jako adjektivum svinenský od MJ (Trhové) Sviny bylo i toto přídavné jméno utvořeno pravděpodobně s cílem vyhnout se shodě s deapelativním adjektivem svinský; v tomto případě však byla zvolena odlišná varianta sufixu -ský.
[21] Adjektivum blanecký bylo utvořeno od MJ Blansko patřícího obci na Kaplicku. Pro úplnost a pro porovnání připomeňme, že od názvu stejnojmenného moravského města je odvozeno adjektivum blanenský, při jehož tvoření bylo využito jiné varianty sufixu -ský; A. Polívková (2007, s. 58) u MJ Blansko uvádí rovněž adjektivum blanský.
[22] Pro úplnost připomeňme, že byla zaznamenána rovněž čtyři adjektiva odvozená sufixem -ný ze spojení předložky a toponyma; ve všech těchto případech se jedná o spojení předložky pod s pomístním jménem. Více viz Štěpán (2003, s. 144).
[23] Adjektivum bystřičný bylo využito rovněž v názvu ulice Bystřičná v Praze-Uhříněvsi, která byla pojmenována podle téže řeky Bystřice. K tomu podrobněji viz Štěpán (2003, s. 141–142).
[24] Zaniklou ves Křikava na Jindřichohradecku zaznamenává F. Roubík (1959, s. 47). O pomístním jménu Křikavní cesta se zmiňuje L. Olivová-Nezbedová (1991–1992, s. 278), která opravuje některé Roubíkovy údaje týkající se zaniklé vsi Křikava.
[25] Samotu Lipice příslušnou ke katastrální obci Štěchovice zaznamenává V. Kotyška (1895, s. 738).
[26] Připomeňme, že přídavné jméno jizerní, utvořené sufixem -ní od hydronyma Jizera, se vyskytuje rovněž v názvu obce Jizerní Vtelno nedaleko Mladé Boleslavi. A. Profous a J. Svoboda (1957, s. 653–654) k přívlastku v tomto MJ nepodávají žádný komentář.
[27] Toto pomístní jméno zaznamenává již L. Olivová-Nezbedová (viz výše), znovu je uvádíme, aby výčet obdobně utvořených jmen z jedné obce byl úplný.
[28] Na mapách je jižně od obce Bystřec zaznamenáno pomístní jméno Tisce a v jeho blízkosti Tisecký potok (srov. Českomoravské mezihoří. Českotřebovsko, 1994; též internetová mapa dostupná z www.mapy.cz). Není bez zajímavosti, že u oficiálního (tj. na mapách uvedeného) názvu potoka se setkáváme s pravidelnějším, obvyklejším způsobem tvoření, zatímco lidový název, zachycený v soupisu pomístních jmen pro tuto obec, byl utvořen od lidové podoby jména Tišce pomocí rozšířené formy -ovský.
[29] Orientační body na mapce jsou sídly bývalých soudních okresů. Užité zkratky těchto sídel jsou vysvětleny např. v úvodním svazku Slovníku pomístních jmen v Čechách (Olivová-Nezbedová – Malenínská, 2000, s. 14–18). Velikost značek je přímo úměrná počtu výskytů pomístních jmen v jednotlivých soudních okresech.
[30] S opakovaným výskytem tohoto typu adjektiv v pomístních jménech na katastru jedné obce se setkáváme i jinde, kupř. v obci Lukavice na Žambersku se nacházejí Blatinová cesta (vedoucí k pozemkům V Blatinách) a Hliníková cesta (směřující k pozemkům V Hliníkách), v Chocni na Vysokomýtsku je doložena Jitrová cesta (vedoucí přes pozemky zvané Jitra) a Žampachová cesta (prochází kolem bývalého rybníka Žampach).
[31] Stranou ponecháváme případy slovotvorné homonymie, které nejsou důsledkem způsobu tvoření, ale jež jsou dány pouze rozdílným zakončením jmen, např. radlický z MJ Radlice i Radlík, slatinský ze Slatina i Slatiny. K problematice slovotvorné homonymie v propriální sféře jazyka v porovnání se sférou apelativní podrobněji viz Štěpán (2005).
[32] Adjektivum kosořský může být samozřejmě odvozeno též od MJ Kosoř; v pomístních jménech však na toto přídavné jméno nejsou doklady.
[33] Pro úplnost připomeňme, že podoba srbecký mohla vzniknout též hláskovým zjednodušením adjektiva srbečský od MJ Srbeč.
[34] S homonymií dvou oficiálních podob detoponymických adjektiv se setkáváme pouze ojediněle, a to například v případě adjektiva hlinecký, které může být odvozeno od místních jmen Hlinsko (srov. Polívková, 1985, s. 92) i Hlince.
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
stepan@ujc.cas.cz
Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 4, s. 196-212
Předchozí Josef Štěpán: Vedlejší věty vyjadřující nerealizované okolnosti se spojovacími výrazy bez toho, aby a bez toho, že
Následující Jiří Kraus: Devadesátiny profesora Františka Daneše
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1