Časopis Naše řeč
en cz

Tunguz, Tunguzka, tunguzský

Martin Prošek

[Drobnosti]

(pdf)

Tunguz, Tunguzka, tunguzský

This article discusses the spelling forms of the words Tunguz, Tunguzka, tunguzský.

Oblast okolo sibiřských řek Podkamenná Tunguzka a Nižní Tunguzka je známá kvůli pádu velkého meteoritu, který podle těchto řek nese označení tunguzský. V dané oblasti rovněž žije národ[1] Tunguzů. Jak ukážeme dále, u uvedených výrazů je tradiční zápis se -z-. Hojné výskyty zápisu adjektiva tunguský, názvů řek Tunguska a označení příslušníka národa Tungus i na webových stránkách, jimž veřejnost důvěřuje a považuje je za prestižní (např. na stránkách Českého rozhlasu), však vedou k pochybnostem, který zápis je správný.

Současné základní jazykové příručky, tj. různá vydání Pravidel českého pravopisu (PČP) po r. 1993 a Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994), tyto výrazy neuvádějí, ačkoli ve starších PČP jsou ve vydáních od r. 1957 až do 80. let 20. stol.[2] uváděny podoby Tunguz tunguzský[3], Tunguzka. Stejné výrazy a jejich zápis uvádí též Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Kromě PČP má psaní Tunguz – tunguzský, Tunguzka zřejmě po větší část 20. století solidní oporu i v jiných než jazykových příručkách. Např. v Ottově slovníku naučném (1888–1909) je uvedeno psaní Tunguzka (název řeky), označení příslušníků národa Tunguzové a jiné názvy s pravidelně odvozeným přídavným jménem tunguzský: Tunguzské moře, Tunguzské pohoří; Ottův slovník naučný nové doby (1930–1943) rovněž poukazuje na psaní Tunguz – tunguzský, zachycuje totiž označení příslušníků národa Tunguzové, dále tunguzské jazyky a Tunguzskou uhelnou pánev. Tradici psaní se -z- zachovávají též novější nejazykové příručky, ovšem s ohledem na své zaměření. Např. v Geografickém místopisném slovníku (1993) jsou hesla uvádějící zkoumané výrazy zapsána „v souladu s mezinárodním trendem (…) v písemné formě jazyka státu, na jehož území se geografický objekt nachází“,[4] jde o podoby nedůsledně transliterované z ruštiny: Nižnaja Tunguska (důsledně transliterovaná podoba by byla Nižnjaja), Podkamennaja Tunguska.[5] Ve výkladovém textu hesla však autoři užívají tradiční českou podobu Tunguzka. [105]Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích (1996–1998) uvádí heslo Tunguzové a toto pojmenování se zde označuje jako zastaralé, stejně tak např. už v Abecedě národů (Wolf, 1984), a v obou publikacích se jako základní, současné označení uvádí pojmenování Evenkové. Zastaralost pojmenování Tunguz patrně vysvětluje, proč PČP ve vydáních od závěru 80. let 20. století příslušné heslo a hesla úzce související vypustila.

Zápis zkoumaných výrazů se -s- je nepochybně ovlivněn ruskou podobou (viz pozn. 5 výše) a v úzu žije, byť je oproti podobám se -z- v menšině. Korpusových dokladů není mnoho, a to ať už jde o psaní se -s- či se -z-. V korpusu SYN2005 nalezneme devět výskytů různých tvarů označení příslušníka národa Tungus (všechny z jednoho pramene), tři výskyty jména řeky Tungusky (a to pouze Podkamenné, Nižní není ve spojení s Tunguska doloženo v žádné variantě) s morfologicky počeštěným adjektivem v přívlastku: na břehu Podkamenné Tungusky i s adjektivem transliterovaným. Transliterovaná podoba je doložena ve formě nominativu jmenovacího: přes celý střed obrázku teče říčka Podkamennaja Tunguska, ostatně v jiné formě se ani vyskytnout nemůže. V korpusu dále najdeme osm výskytů adjektiva tunguský[6], motivovaného transliterovanými podstatnými jmény Tungus či Tunguska a utvořeného podle českých slovotvorných zásad. Z celkového počtu výskytů stojí adjektivum tunguský jednou v zeměpisném jménu Tunguská pánev a v ostatních výskytech ve spojení s různými apelativy (t. meteorit, t. těleso, t. lovec, tunguští pěstitelé sobů). Najdou se též dvě podoby morfologicky počeštěného transliterovaného adjektiva tungusský, oba z téhož zdroje a ve spojení s podstatným jménem kmeny. Obsažen je též jediný doklad adverbia: tungusky mluvící. Téměř všechny výše uvedené výskyty zápisu se -s- pocházejí z populárně naučné či vědecké literatury (nejčastěji historie, biologie, okultní vědy, etnografie), dva výskyty byly zaznamenány v publicistice. Proti podobám se -s- stojí jediný výskyt slova Tunguz (Tunguzové), 87 výskytů novějšího pojmenování Evenkové, devět tvarů jména Tunguzka a 14 tvarů adjektiva tunguzský. Na rozdíl od podob se -s- jsou podoby se -z- hojně zastoupeny v publicistice a v beletrii, jen malá část v naukových textech.

Orientační vyhledávky[7] vyhledávačem Google pak ukazují na znatelně vyšší výskyt podoby se -s- u názvu řeky: Tunguska/Tunguzka 14 200 : 7 840 a stejně tak znatelně vyšší výskyt podob se -z- u ostatních zkoumaných výrazů: Tunguz/Tungus 357 : 131 a tunguzský/tunguský 6 250 : 2 420. Podoba tungusský a důsledně transliterovaná podoba tungusskij jsou i na internetu doloženy jen zcela ojediněle.

Přesnou představu o míře pronikání zápisu se -s- si na základě uvedených údajů nelze utvo[106]řit, za podstatné považujeme tyto skutečnosti: podoba se -z- si i bez opory v současné jazykové kodifikaci podržuje pozici frekventovanějšího prostředku; poměr podob se -s- a se -z- není však ani v jednom ze zdrojů zanedbatelný; podoby se -s- se v korpusu vyskytují téměř výhradně v textech odborné povahy; u adjektiv se projevuje různá míra formální adaptace, můžeme zde postulovat škálu tunguzský – tunguský – tungusský – tungusskij, přičemž kromě stupňujícího se zřetele k zápisu v současné ruštině tato škála mimoděk reflektuje též frekvenci výskytu daných podob, resp. jejich pozici na ose centrální – periferní.

Silnější pozice podob se -z- je patrně dána tradicí, stejně jako uvádění těchto podob v současných nejazykových příručkách. Lze se však snad oprávněně domnívat, že tolerance k zápisu se -s- bude stoupat, a to jednak kvůli absenci jednoznačného kodifikačního doporučení v jazykových příručkách, jednak kvůli stavu v ruštině, z nějž nepochybně vycházely i tradiční podoby se -z- a vycházejí z něj patrně i podoby se -s- zkoumané v této drobnosti. Psaní se -s- se navíc šíří i prostřednictvím jiných jazyků vycházejících rovněž z ruských podob.[8] Navrhujeme prozatím chápat psaní se -z- i se -s- u podstatných jmen Tunguz/Tungus, Tunguzka/Tunguska jako rovnocenné a podle zápisu podstatného jména tvořit též příslušná adjektiva: tunguzský/tunguský. V úzce odborných textech lze též volit transliterované podoby: zastaralé Tungus, shodné s navrhovanou variantou v češtině, Nižnjaja/Podkamennaja Tunguska a adjektivum tungusskij.

Rozhodně nedoporučujeme marginální podobu adjektiva tungusský. Morfologické počeštění při současném zachování -ss- (snad podle ruštiny) se ve výsledku jeví jako prohřešek proti českým slovotvorným zásadám (odvození příponou -ký, je-li základ zakončen na -s), protože příznak cizosti se morfologickým počeštěním ztrácí.

 

LITERATURA

Bolšaja sovetskaja enciklopedija (1977). Moskva: Izdavnictvo Sovetskaja Enciklopedija.

Český národní korpus – SYN2005. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005. Dostupný z WWW: < http://www.korpus.cz >.

Geografický místopisný slovník (1993). Praha: Academia.

Geografický místopisný slovník světa (1999). Praha: Academia.

Ottův slovník naučný (1888–1909). Praha: J. Otto.

Ottův slovník naučný nové doby (1930–1943). Praha: J. Otto.

Pravidla českého pravopisu (1957). Praha: ČSAV.

Pravidla českého pravopisu (1983, 1984, 1988). Praha: Academia.

Pravidla českého pravopisu (2002). Praha: Fortuna.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: ČSAV.

Velký rusko-český slovník (1962). Praha: ČSAV.

Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích (1996–1998). Praha: Nakladatelský dům OP.

WOLF, J. (1984): Abeceda národů. Praha: Horizont.


[1] Terminologie není jednotná. Některé prameny Tunguzy označují jako národ, jiné jako etnikum či etnickou skupinu.

[2] Z 80. let jsme měli k dispozici vydání z roku 1983, 1984 a 1988. Ve vydáních z roku 1983 a 1984 jsou zkoumané výrazy uvedeny, ve vydání z r. 1988 už nikoli.

[3] PČP adjektivum uvádějí u názvu příslušníka národa, stejnou podobu by však mělo i adjektivum motivované názvem řeky Tunguzky.

[4] Takto ve vysvětlivkách Geografického místopisného slovníku.

[5] Srov. Тунгу́ска Нижняя, Тунгу́ска Подка́менная (Bolšaja sovetskaja enciklopedija, 1977). Zápis se -z-: Тунгу́зы, Тунгу́зка, Тунгу́зский se např. ve Velkém rusko-českém slovníku (1962) explicitně, avšak bez uvedení důvodu označuje za chybný s poukazem na správné podoby se -s-: Тунгу́сы, Тунгу́ска, Тунгу́сский. Obě příručky též poukazují na zastaralost pojmenování Тунгу́зы a odkazují k novějšímu Евєнки.

[6] Zapisovaného též chybně s velkým písmenem v označení Tunguský meteorit.

[7] Internetové vyhledávky pojmenování jsou obtížně interpretovatelné, uvádíme je jen pro ilustraci. I při předvolbě procházení stránek jen v češtině získáme řadu irelevantních výskytů v cizojazyčných textech, přezdívkách, uživatelských jménech apod., navíc jde o porovnávání pouze jednotlivých tvarů slov, nikoli lemmat. V daném případě proto rezignujeme na postižení konkurence Tunguz/Tungus – Evenk, byť pouze orientační. Výsledky hledání výrazu Evenk totiž obsahují příliš mnoho balastu.

[8] Ze zkušenosti jazykové poradny totiž víme, že nemálo uživatelů internetu odvozuje informace o jazykové správnosti prostým porovnáním variant nalezených internetovými vyhledávači, např. Google nalezne celkem (bez omezení jazyka) 1 290 000 výskytů zápisu Tunguska, ale jen 12 300 výskytů podoby Tunguzka, což se pro řadu uživatelů stává rozhodujícím činitelem pro volbu správné podoby.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
prosek@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 2, s. 104-106

Předchozí Robert Adam: Jacquese je špatně

Následující František Štícha: Jméno třetí nejvyšší hory světa

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1