Publikace o slovech cizího původu v němčině a slovenštině

Diana Svobodová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

A publication on the loan-words in German and Slovak

This article is a review of the book Jazyky v kontaktoch. Anglicizmy a iné slová cudzieho pôvodu v nemčine a slovenčine by Zdenko Dobrík.

Zdenko Dobrík: Jazyky v kontaktoch. Anglicizmy a iné slová cudzieho pôvodu v nemčine a slovenčine. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Filologická fakulta, 2007. 185 s.

 

V předloňském roce byla na Slovensku publikována ojedinělá monografie Zdenko Dobríka o pronikání cizojazyčných přejímek, zejména anglicismů, do dvou typologicky odlišných jazyků, nazvaná Jazyky v kontaktoch s podtitulem Anglicizmy a iné slová cudzieho pôvodu v nemčine a slovenčine.

Autor se zabývá internacionalizací obou jazyků ve smyslu jejich ovlivňování cizojazyčnými prvky, především anglického původu,[1] a ve své monografii se zaměřuje jak na vymezení typů ja[44]zykových i mimojazykových oblastí, v rámci nichž se anglicismy užívají nejčastěji, tak na určení shod a rozdílů v adaptaci anglicismů v jednotlivých jazykových rovinách v němčině a ve slovenštině. Konstatuje, že zkoumání anglicismů v němčině patří k nejfrekventovanějším výzkumným tématům německých i zahraničních germanistů už od konce 2. světové války a většina prací se zabývá anglicismy užívanými v publicistice, kde se tyto výrazy vyskytují velmi často, zatímco na Slovensku se ve stejném časovém úseku (včetně období po r. 1989) jednalo zatím pouze o dílčí studie a články pojednávající parciálním způsobem o funkčnosti anglicismů a jejich adaptaci v jednotlivých jazykových rovinách, resp. v posledních letech o obecnou diskusi o funkčnosti cizích slov z hlediska obecné jazykové kultury.

V jedné z úvodních kapitol autor mimo jiné srovnává třídění slov cizího původu (včetně anglicismů) tak, jak s nimi pracuje slovenská a německá odborná lingvistická literatura, a dochází k závěru, že v obou případech vycházejí klasifikace ze stupně formální adaptace přejímek a liší se jen ve velmi malé míře. V tomto i dalších bodech je namístě poznamenat, že ze stejných principů vychází i přístup zachycený v lingvistické literatuře české, a že tedy mnohé ze závěrů, které Z. Dobrík ve své monografii uvádí, jsou více či méně zobecnitelné, resp. platné i pro češtinu.

Na základě srovnání způsobu adaptace výrazů anglického původu v různých jazycích, v tomto případě v němčině a ve slovenštině, je možné určit, zda a jak tyto přejímky ovlivňují strukturní vlastnosti fónických, grafických, morfologických a lexikálních systémů těchto jazyků. V tomto směru je zcela jistě zajímavý přehled specifických prvků typických pro němčinu na jedné a slovenštinu na druhé straně, jakými jsou např. přizpůsobení výslovnosti jejich ortoepickým systémům, ortografická adaptace projevující se v němčině psaním velkých počátečních písmen u apelativ, zdvojování souhlásek typu shop – Shopp, systémové adaptace pravopisu na základě výslovnosti typu club – Klub, cassette – Kassette apod. Ve slovenštině se pak v oblasti ortoepické a ortografické adaptace setkáváme s podobnými jevy jako v češtině, tj. v podstatě se čtyřmi základními vztahy mezi výslovností a pravopisem: 1. výslovnost blízká výslovnosti původní a přizpůsobený pravopis (míting), 2. původní pravopis a přizpůsobená výslovnost (surfing), 3. přizpůsobená výslovnost i pravopis (autokempink) a 4. původní pravopis a výslovnost blízká výslovnosti původní (bungee-jumping), stejně jako s dalšími systémovými jevy, jakými jsou např. přesun přízvuku na první slabiku mluvního taktu, substituce cizích hlásek nejbližšími hláskami domácími, změna kvantity samohlásek a zjednodušování souhláskových skupin. Autor se zamýšlí také nad souvislostí aktuálního stavu ortografické adaptace anglicismů se znalostí angličtiny u uživatelů jazyka. Jako motivaci k rozsáhlejším výzkumům zaměřeným na tuto oblast prezentuje výsledky svého drobného průzkumu mezi studenty Filologické fakulty UMB v Banské Bystrici, z něhož vyplývá, že respondenti, kteří angličtinu ovládají, upřednostňují původní pravopis anglických přejímek před podobami pravopisně adaptovanými.

Dále se autor ve své monografii věnuje identifikaci shod a rozdílů v oblasti morfologické a slovotvorné adaptace anglicismů v obou jazycích se zaměřením na přizpůsobování substantivních, adjektivních a verbálních přejímek pravidlům deklinačního a konjugačního systému němčiny a slovenštiny, kdy rozdíly vyplývají především z odlišných vlastností obou jazyků a vyšší flexivnosti a polymorfismu slovenštiny. Opět zde nacházíme celou řadu paralel se situací v češtině, např. přechylování typu Managerin nebo manažérka, ve slovenštině sufixace typu pankáč, profík, ponechávání anglických adjektiv s vokalickým zakončením v původním inflexivním tvaru (live šou, hifi [45]veža) a morfologicko-slovotvorná adaptace adjektiv s konsonantickým zakončením (férový, mobilný), prefixální odvozeniny perfektiv typu zabukovať, vynegociovať apod. Syntaktickými aspekty problematiky se autor nezabývá. Specifické rozdíly mezi německou a slovenskou slovotvorbou se projevují v oblasti kompozit, kde lze u němčiny zaznamenat výrazně vyšší počet hybridních složenin, nicméně zvláště od 90. let minulého století se s projevy aglutinace a zvýšené frekvence anglických a hybridních kompozit můžeme setkat i ve slovenštině (opět podobně jako v češtině). Autor zmiňuje i vysoce aktuální téma výskytu cizojazyčných zkratek a akronym ve sledovaných jazycích, kde především způsoby a frekvence užívání akronym (anglických ve slovenštině a německých vs. anglických v němčině) v elektronické komunikaci nabízejí zajímavý prostor pro srovnání.

Stranou pozornosti Z. Dobríka nezůstává ani adaptace sémantická, autor na různých příkladech uvádí možnosti zúžení nebo rozšíření významového spektra jednotlivých slov po převzetí do obou jazyků, včetně vzájemné komparace.

Za nejpřínosnější část monografie lze však považovat ty její části, jež se zabývají stylistickým hodnocením a zejména funkčností cizojazyčných přejímek ve slovenštině a v němčině. Otázka této funkčnosti je v současné době velmi diskutovaná snad ve všech jazycích, jež jsou angličtinou ovlivněny. Autor se zabývá dvěma základními proudy, které se ve způsobu vymezení funkčnosti jazykových prostředků, a tedy i přejatých slov, částečně rozcházejí, přestože oba vycházejí z Tezí o jazykové kultuře, které vznikly ve 30. letech minulého století v Pražském lingvistickém kroužku. Sociolingvisticky a pragmaticky orientovaná jazyková kritika vymezuje funkčnost na základě aktuální komunikační potřeby uživatelů jazyka a požaduje soulad kodifikované normy jazyka s normou uzuální. Naopak normativistický přístup dle autora nezohledňuje komunikační potřeby uživatelů dostatečně a není v patřičné míře pozorný k varietám jazyka. Jakékoli pokusy o vnější regulaci v oblasti cizojazyčných přejímek z důvodu jejich nadbytečnosti, nefunkčnosti apod. nejsou namístě, neboť jejich užívání je pouze otázkou volby jazykových prostředků ze strany uživatelů a je jedním z faktorů ovlivňujících vývoj jazyka – slovenského i německého (a lze dodat, že samozřejmě také českého). I s vědomím toho, že se jedná o společensky velmi citlivý jazykový jev, se Z. Dobrík drží ve své publikaci linie od poznání skutečného stavu věci a její povahy k jejímu hodnocení a vyvozování praktických jazykových závěrů, což ještě více zvyšuje hodnotu jeho velmi zdařilé monografie, unikátní i z hlediska výše zmíněné neexistence podobné syntetické srovnávací práce v současné slovenštině.

---

[1] Autor však mimo jiné upozorňuje na skutečnost, že ne všechny výrazy považované za anglicismy se svým původem vztahují k Velké Británii nebo USA, např. barbecue apod., a navrhuje jejich zařazení mezi výrazy pocházející z jazyků Commonwealthu.

Katedra českého jazyka, Pedagogická fakulta OU
Mlýnská 5, 701 03 Ostrava
diana.svobodova@osu.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 1, s. 43-45

Předchozí František Štícha: Nad Slovníkem Karla Čapka

Následující Josef Štěpán: Poutavě o původu slov v češtině