Časopis Naše řeč
en cz

Užitečná popularizační příručka

Šárka Tůmová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Useful popularization book

This article is a review of the book O češtině based on the TV-programme of the same name.

Již dva roky mohou diváci České televize na svých obrazovkách sledovat zábavně-vzdělávací pořad O češtině. Tento pořad se pravidelně jednou týdně odlehčenou formou věnuje otázkám z nejrůznějších oblastí českého jazyka; nejen však těm, ve kterých uživatelé češtiny často chybují, ale i takovým, které by mohly zajímat především přemýšlivé uživatele jazyka. Stranou nezůstávají ani nejrůznější zajímavosti ze „zákulisí“ češtiny a jejího vývoje. Na tuto pestrou čtvrthodinku složenou ze scénky, krátkého vstupu odborníka – pracovníka Ústavu pro jazyk český AV ČR – rozhovoru se zajímavým hostem a rubriky „profesní čeština“ nemusí již divák ČT2 čekat celý týden. V prosinci roku 2007 vyšla v Edici České televize na základě tohoto cyklu stejnojmenná knižní publikace o 198 stranách.

Prostor knihy umožnil autorům námětů věnovat se jednotlivým jazykovým jevům, prezentovaným ve vstupech odborníka, ve větší šíři a přidat též informace, které v pořadu z časových důvodů zaznět nemohly. Kniha, jež čítá dvacet kapitol, tak působí jako celek kompaktněji, zasazuje dílčí témata do širšího kontextu, a čtenář tak má možnost udělat si v souvislostech lepší představu o problematice, které je ve vysílání mnohdy věnován skutečně jen okamžik. Témata jednotlivých dílů pořadu zahrnují nejrůznější oblasti nejen jazykovědy samotné. Konkurence pátého a prvního pádu je téma kapitoly Oslovujeme správně? Ivany Svobodové, Kolísání a dublety ve skloňování – o čem svědčí? se jmenuje kapitola Josefa Šimandla. Přídavným jménům patří kapitola Přídavná jména aneb Zábavný katastrofický film o živelní pohromě od Kamily Smejkalové. Vztah pravopisu k výslovnosti a tzv. historický pravopis objasňuje Ludmila Uhlířová v kapitole nazvané Patálie s pravopisem. Stranou nezůstala ani čeština v administrativním styku, na jejíž některé nešvary upozorňuje Markéta Pravdová ve své kapitole nazvané O češtině nejen úřední. O slovní zásobě pak čtenáře poučí kapitola O slovní zásobě češtiny Anny Černé. Disciplíny hraniční jsou zastoupeny sociolingvistikou. Jako příklady jmenujme třeba kapitoly Jazyk a ženy aneb Feministická lingvistika a Mluva mužů a žen od Světly Čmejrkové, kde se čtenář dozví nejen o rozdílech ve vyjadřovaní mužů a žen, ale i o jazykových prostředcích, které má čeština k dispozici, aby tuto distinkci umožnila. V kapitole V kasinu aneb O slangu, zvláště vojenském od Jana Táborského nahlédneme do oblasti stojící mimo sféru spisovného jazyka, která je však přesto nedílnou součástí mezilidské komunikace. Do nespisovné vrstvy české slovní zásoby nás zavede též kapitola Lucie Jílkové Čeština v mobilech nebo Markéty Pravdové Nekonvenční čeština mladých. Každý z nás si již alespoň jednou položil otázku, kde se vlastně vzalo to tolik diskutované „Česko“ a zda je to název pro naši zemi skutečně patřičný. Odpověď poskytuje kapitola K vývoji a užívání slova Česko od ředitele Ústavu pro jazyk český AV ČR Karla Olivy, jež celou publikaci otevírá. Jako divácky atraktivní se dále ukázala témata onomastická a etymologická, jejichž pomocí objasňujeme názvy měst a obcí, pohoří, řek či předmětů denní potřeby, o jejichž původu a historii zpravidla nemíváme ani zdání.

[142]Po úvodní pasáži odborníka následuje rozhovor moderátorů Petra Vybírala či Aleše Cibulky se známou osobností, např. Alenou Zárybnickou, Jiřím Janečkem, Jiřinou Jiráskovou, Michalem Horáčkem či Taťánou Medveckou. Na rozdíl od teoretických výkladů jazykových jevů však rozhovory, které jsou též nedílnou součástí televizního pořadu, vyznívají v tištěné podobě velice unifikovaně. Monotónnost dialogů je umocněna zejména kladením téměř identických otázek a podtržena v podstatě analogickými odpověďmi hostů. Z šedi názorů, které působí dojmem školních odpovědí a snahou zvolit „tu správnou“ bez ohledu na to, s čím se sám ztotožňuji či jaké je mé vlastní jazykové chování, pak vystupují takové osobnosti, jako jsou Cyril Höschl, Zdeněk Svěrák či Ladislav Smoljak. Číst rozhovor s nimi je skutečným potěšením. Škoda jen, že ne všechny zpovídané osobnosti toho měly tolik co sdělit.

Rubrika „odpovědna“ je v knize zpracována formou krátkých heslovitých textů – pijáků jakoby připíchnutých ke spodní části listů. Zde najdeme odpovědi na otázky, které do vysílání posílají diváci; jmenujme např. proč se hřbitovu říká krchov, jaký je rozdíl ve slovech přece a přeci, jak se správně stupňují přídavná jména, zda píšeme správně poliklinika, nebo polyklinika, zda existuje slovo polihistorik, kolik je vlastně jednou tolik, jak psát správně v češtině cizí slova, ale i jak je možné, že rozumíme tzv. smajlíkům, a mnoho dalších. I zde jsou odpovědi odborníků přes omezený prostor rozsáhlejší a komplexnější než v televizním pořadu.

Graficky méně zdařile je v knize pojata oblast profesní češtiny, a to formou koláže „screenshotů“ a komiksových bublin. Jednotlivé snímky jsou mnohdy rozmazané, barevně nevyvážené až ponuré. Jejich rozvržení na stránce působí ledabyle a nepřehledně, písmo je místy špatně čitelné. Celková vizualizace rubriky je nejednotná.

I přes uvedené výtky je kniha O češtině vítaným rozšířením nabídky publikací zabývajících se českým jazykem, ne ovšem ryze odborných. Běžný uživatel jazyka zde najde dostatek informací, rad a podnětů pro zdárnou tvorbu vlastních textů, ať už psaných či mluvených, osvěží si znalosti získané během školní docházky. Zábavnou, ale ne lacinou formou se zde čtenář dozví něco např. o nových nebo nově vznikajících slovech (neologismech) i o slovech dávno zapomenutých (archaických). Snahou kolektivu odborníků z Ústavu po jazyk český AV ČR je mimo jiné naznačit obecné tendence ve vývoji současného spisovného jazyka, poukázat na jeho proměnlivost a živost. Z textů též zřetelně vyznívá současný odklon od striktního hodnocení na škále správně – špatně ve prospěch adekvátně – neadekvátně situaci a typu textu. Tímto principem by se současní uživatelé jazyka měli řídit především a knížka O češtině jim v tom jistě bude dobrým a užitečným pomocníkem.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
tumova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 3, s. 141-142

Předchozí Libor Prexler: K frazeologii klubů amatérské kopané Ústecka

Následující Jiří Zeman: Čeština a slovenština v konfrontačním pohledu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1