Zpětné tvoření v češtině a paralelní postupy v angličtině
Naděžda Stašková
[Články]
Backward derivation in Czech and parallel processes in English
Zpětné tvoření (retrográdní tvoření, zpětná derivace, zpětné odvozování) je jedním ze způsobů tvoření slov v českém jazyce. Jde o způsob do jisté míry neobvyklý a v českém slovotvorném systému méně zastoupený. Obecně se vyznačuje dvěma hlavními rysy:
1. rys kvalitativní – nástrojem tohoto slovotvorného způsobu jsou afixy, směr tvoření je však opačný než u afixace – dochází k odtržení/odsunutí nikoli připojení afixu, jde tedy o jakousi afixaci „naruby“,
2. rys kvantitativní – počet morfémů je u derivovaného slova nižší, výsledkem procesu je formálně kratší slovo.
V rámci českého tvoření slov existuje několik různých slovotvorných způsobů a postupů, které zcela nebo alespoň částečně tyto dva obecné principy splňují. Cílem našeho zkoumání bylo zjistit, které slovotvorné způsoby a postupy to jsou a které afixy a slovotvorné typy se jich účastní.
Deprefixace (ujařmit > jařmit) i čistá desufixace (váček > vak) se vyskytují, ale jsou vzácné. Desufixace je obvykle doprovázena změnou tvaroslovné charakteristiky, což vzhledem k flektivnímu charakteru češtiny znamená, že po odtržení slovotvorného sufixu dochází k připojení sufixu tvaroslovného (mizerný > mizera). Ještě více se v českém jazyce uplatňuje resufixace – desufixace následovaná novou sufixací (bohatý > boháč). Poměrně rozšířená je univerbizace realizovaná spolu s resufixací (řidičský průkaz > řidičák). Zvláštním případem resufixace je tvoření sloves z přejatých dějových substantiv, u nichž je slovotvorný sufix přejatého substantiva (pravopisně adaptovaného) nahrazen českým slovesným kmenotvorným sufixem (trénink > trénovat). Pozornost si zaslouží i tzv. konverze v širším smyslu, která se k námi zkoumaným postupům řadí do té míry, že při ní rovněž dochází k odsunutí sufixu (i když tvaroslovného) a jeho nahrazení jiným sufixem mluvnickým (tvaroslovnou charakteristikou, nulovým sufixem nebo slovesným kmenotvorným sufixem). Na tomto místě je však třeba učinit poznámku týkající se terminologie i samotného chápání pojmu konverze. Obecně lze říci, že konverze je přechod slova od jednoho slovního druhu k jinému bez účasti slovotvorných sufixů. V české odborné literatuře není názor na pojetí konverze jednotný. Určitým zmírněním této nejednotnosti je rozlišení konverze v širším a užším smyslu[1]. [81]Tzv. konverze v užším smyslu se vymezuje jako slovnědruhový převod beze změny tvarové formy slova. V češtině pak jde většinou o substantivizaci adjektiv (pracující, vrátný, dovolená atd.) nebo například o přechod tvarů substantiv v příslovce (celkem, kolem), popř. v citoslovce (hrome). Tzv. konverze v širším smyslu je definována jako změna mluvnické charakteristiky slova, při níž se neúčastní sufixy slovotvorné, nýbrž pouze slovnědruhové a kmenotvorné[2]. Někteří autoři pojem konverze nepoužívají a případy tzv. konverze v širším smyslu zahrnují do sufixace/desufixace/resufixace[3].
Jelikož je zpětné tvoření také jedním ze slovotvorných způsobů v angličtině, budou v závěru popsány podobné postupy anglické a pokusíme se zjistit, do jaké míry jsou s českým zpětným tvořením srovnatelné.
Zpětné tvoření v češtině
I. Deprefixace – odsunutí prefixu
Odborná literatura[4] uvádí jen několik vzácných případů deprefixace: ujařmit > jařmit, poslat/posílat > slát/sílat, útes > tes. Jde o slova s básnickou či archaickou konotací, v běžné komunikaci se nepoužívají. V současném českém jazyce má deprefixace minimální uplatnění.
Vzhledem k řídkému výskytu deprefixace v českém jazyce se bude tato práce dále zabývat jen desufixací.
II. Desufixace – odsunutí sufixu
1. Čistá desufixace přejatého (a pravopisně adaptovaného) slova
Tento postup je v odborné literatuře[5] exemplifikován slovem wâtsac (z němčiny, ‚cestovní brašna‘), do češtiny přejato jako váček, poté podle typu (který je však výsledkem sufixace) rak > ráček, mrak > mráček analogicky dotvořeno slovo vak – odvozené zpětnou derivací.
2. Čistá desufixace provázená změnou tvaroslovné charakteristiky
Čistá desufixace se v českém jazyce vyskytuje zřídka, a to zejména u slov s expresívní konotací. Často uváděným reprezentantem daného postupu[6] je slovo mi[82]zerný > mizera, spadající do slovotvorné kategorie jmen nositelů vlastností. Avšak postup se týká i jiných slovotvorných kategorií. Tvoření tohoto typu probíhá následujícím způsobem:
1. základovým slovem je adjektivum odvozené sufixem -ný,
2. složený kmen základového adjektiva se redukuje o poslední kmenotvorný sufix -n- (+ koncovku): mizer•ný > mizer-,
3. takto zpětně odvozeným slovem je substantivum, změna tvaroslovné charakteristiky (resp. příslušnost ke vzoru) se projeví ve formě tvaroslovného sufixu (nejde o sufix slovotvorný, a tedy nejde o slovotvornou resufixaci): mizer•a.
2.1 Jména nositelů vlastností odvozená z adjektiv
U jmen mužského rodu jsou při tomto postupu kromě adjektiv na -ný základovými slovy i adjektiva odvozená jinými sufixy, např. -ní, -ický. Výsledkem tvoření mohou být jak slova s výše uvedeným tvaroslovným sufixem -a, tak i slova se sufixem nulovým, např. nezmar, neřád, lidumil (= vedlejší motivace u jmen složených). Patří sem také některá jména přejatá: impotent, fanatik, flegmatik, exot, fantasta, naiva, nervóza.
Některá jména jsou obourodá. Jde o citově zabarvená jména tvořená z primárního kmene kvalifikačních adjektiv, odvozených především sufixem -ný: dareba, ničema, protiva, nemotora; nebo vztahových adjektiv: nemrava; nebo adjektiv dějových: nemluva, neposeda, nepozora, nezdara, neposlucha, otrava, dotěra. U některých takových základových adjektiv je však dnes motivace zastřená: srov. nemravný (nemá dobré mravy) > nemrava, ale čiperný (?) > čipera. Další podobné příklady jsou ohava, ohyzda, necuda, nezbeda. Méně frekventovaná jsou substantiva z adjektiv na -ský: nelida; -atý: nestyda; -aný: náfuka; -elný: necita; -ený: popleta; -ovný: nešika.
Pokud jde o jména nositelů vlastností ženského rodu tvořená zpětnou derivací, jde téměř jen o jména přejatá, především latinská, vedle nichž existuje v jazyce zpravidla frekventovanější adjektivum odvozené domácím sufixem, zejména -ní. Jsou to téměř výhradně jména věcí, např. centrální > centrála, dále také konstanta nebo gramatické názvy druhů hlásek: dentála, labiála, a další. Zřídka se vyskytují jména ženských osob, jako např. mondéna (< mondénní, žena velkého světa).
2.2 Jména konatelská a jména nositelů vlastností odvozená ze substantiv
1. typ: a) základovým slovem je název oboru na -ie (jméno původně komponované, dnes chápané jako derivované složeným sufixem), z něj jméno odvozené zpětnou derivací je označení příslušného odborníka, např.: antropologie > antropolog. Podobně např.: egyptolog, patolog, psycholog; ekonom, filozof, chirurg, psychiatr, geodet; geograf, fotograf, scénograf,
[83]b) základovým slovem je název vlastnosti na -ie, jméno odvozené zpětnou derivací označuje nositele vlastnosti, např.: anglofobie > anglofob. Další příklady: jména nositelů vlastností na -fil: bibliofil, germanofil; -fob: germanofob, anglofob; -man: megaloman, pyroman; -pat: psychopat,
2. typ: obor na -ika > odborník: pedagog, atlet, mim,
3. typ: obor na -ist•ika > odborník na -ista (vzor „předseda“): lingvista, komparatista, slavista, urbanista.
2.3 Jména nositelů substančního vztahu odvozená ze substantiv
Tato jména označují substance, bytosti a věci na základě jejich vztahu k jiné substanci. V rámci zpětné derivace jde o dvě skupiny názvů opírající se o složená jména řeckého původu s druhou částí -kracie a -archie. Po odtržení sufixu -ie je zpětně odvozeno substantivum označující osobu: demokrat, aristokrat, byrokrat; oligarch(a), hierarcha.
2.4 Jména mláďat odvozená ze substantiv
Jména mláďat se většinou tvoří ze substantiv označujících dospělé jedince, a to převážně čistou sufixací, výjimku tvoří například zpětně derivované substantivum hříbě (< hřeb•ec).
2.5 Názvy prvků odvozené z cizích substantiv
Kromě názvů základních, neodvozených (měď, cín, rtuť) a názvů odvozených z domácích základů sufixem -ík (sodík) se vyskytují v této sémanticko-slovotvorné skupině jmen i názvy odvozené desufixací z jmen cizích. Jde zde o prosté odsunutí latinského sufixu (přistupuje i změna rodu pod vlivem nového zakončení, a to z latinských neuter na maskulina). Váhala (1967) uvádí čtyři typy:
1. -us: fosfor (< phosphor•us),
2. -um: bór (< bor•um), bróm, fluór, chlór, chróm, jód, kobalt, mangan atd.,
3. -ium: molybden (< molybden•ium), niob, selen, telur, titan, uran, vanad atd.,
4. -icum: arzén (< arsen•icum).
3. Desufixace ve spojení s novou sufixací – resufixace
3.1 Tvoření z primárních kmenů adjektiv, substantiv a adverbií
Tento kombinovaný postup se v češtině uplatňuje častěji než čistá desufixace. Typickým příkladem, uváděným v odborné literatuře nejčastěji[7], je substantivum boháč < bohatý. Postup je následující:
[84]1. základovým slovem je adjektivum odvozené sufixem -atý – desufixace zde spočívá v odsunutí kmenotvorného sufixu -at- (+ koncovky -ý): boh•atý > boh- (= návrat k primárnímu kmeni),
2. připojení nového slovotvorného sufixu – resufixace: boh•áč.
Uvedenou příponou -áč se tvoří především jména nositelů vlastností z primárních kmenů adjektiv, zejména odvozených od substantiv příponou -atý, popř. -natý, nejčastěji s významem částí těla. Substantiva tohoto typu se velmi často vyznačují expresivitou nebo slangovou konotací. Patří sem například tato substantiva označující především osoby (expresívní, často pejorativní): bradáč, noháč, břicháč, hrbáč, ramenáč, vousáč, paroháč, ale i některé termíny odborného názvosloví, např. strakáč (zool. čeleď motýlů).
Tohoto postupu se účastní i další adjektiva s dalšími sufixy, produktem jsou substantiva dalších slovotvorných kategorií s jinými slovotvornými sufixy:
-áč: jména nádob – plecháč, kořenáč (< -ový);
-ák: tato skupina slov je ve srovnání s ostatními typy poměrně početná a zároveň, pokud jde o slovotvorné kategorie odvozených slov a o odsouvané kmenotvorné sufixy, značně sémanticky i formálně různorodá. Jde hlavně o jména nositelů vlastností, často s výrazným citovým zabarvením, slova slangová, popř. vulgární a familiární, která mívají své spisovné protějšky ve víceslovných pojmenováních: názvy osob – silák, darebák (< -ný), nezdvořák (< -ilý), levičák (< -ový), maloměšťák (< -ský), paličák (< -atý); názvy věcí, pokrmů – nulák, bramborák (< -ový), burák (< -ský), dřevák (< -ěný), zimák (< -ní), slaďák, doják (< -ký, -emný) – např. expresívní, metaforické označení filmu;
-as: pruďas, kliďas (< -ký, -ný) – člověk určité povahy, klaďas (< -ný) – slangový název pro kladnou postavu např. v literárním díle;
-an: jména druhů (rostlin) – jehličnan (< jehličnatý);
-avec: názvy osob – krasavec (< -ný);
-če: jména plodů – rajče (< rajské jablko);
-ek: jména výsledků děje, většinou s prefixem – výstřižek, skrojek (< -ený);
-ina: jména osob – dětina (< -inský), jména přirozených míst – rovina (< -ný), hlubina (< -oký), nížina, hladina (< -ký); názvy porostů – dubina, bučina (< -ový); názvy věcí – pružina (< -ný), názvy materiálů – sladina, kapalina (< -ký, -ný); hovorové názvy profesí nebo vlastností – doktořina, krejčovina, haškovina, švejkovina, bláznovina (< -ský) – tento typ lze také interpretovat jako produkt čisté sufixace substantiv označujících osoby (doktor > doktořina, Švejk > švejkovina);
-ka: jména nástrojů – rákoska, průvodka (< ový, -ní); názvy nemocí – kopřivka (< -ový); názvy knih – příručka, detektivka (< -ní); jména vlastností – dálka, šířka (< -eký, -oký), názvy minerálních vod – poděbradka, luhačovka (< -ský, -ický). V této skupině se také vyskytuje řada obecných nebo slangových názvů věcí rodu ženského jako ekvivalentů spisovných víceslovných pojmenování (podobně jako u maskulin se sufixem -ák, viz výše), např. česnečka, hokejka (< -ová);
[85]-na: depreciativní názvy žen, např.: drbna (< drbavá žena), chlubna (< chlubivá ~);
-oun: převážně pejorativní názvy osob – zrzoun (< -avý), slizoun (< -ský).
Příklady substantiv odvozených resufixací ze substantiv: jména osob podle bydliště: -ák: Humpolák (< Humpol•ec), Vršovák (< Vršov•ice); názvy míst vzniklých lidskou činností: -na: myslivna (< mysliv•ec); jména ústavů: -inec: blázinec (< bláz•en); jména vlastností: -ství: opilství (< opil•ec); deminutiva: -ka: lobelka (< lobel•ie).
Příklady adjektiv odvozených resufixací ze substantiv: vztah k druhu: -ský: obrozenský (< obrozen•ec); vztah k místu: minský (< Min•sk), sanfranciský (San Francis•co), newyorský (< New Yor•k); vztah k nebeským tělesům a přírodním jevům: -ný: slunný (< slun•ce); vztah k prostředkům: -ní: pokladní, spořitelní (< -na); chemické sloučeniny: -itý, -atý: hlinitý (< hlin•ík), vápenatý (< vápn•ík).
Příklady adjektiv odvozených resufixací z adjektiv: -ounký, -oučký: kraťounký, nizoučký, droboučký (< -ký, -ný) – adjektiva zdrobňující; -ánský: ukrutánský, hrozitánský (< -ný) – adjektiva intenzifikující. Zvláštní skupinu tvoří komparativy na -ší: kratší, další, hlubší, širší atd. (< -ký, -eký, -oký), nový sufix je zde ovšem tvaroslovný.
Příklady adjektiv odvozených resufixací z adverbií – koncová (slovnědruhová) samohláska adverbia se odsouvá: -ejší: tehdejší (< tehd•y), protější (< prot•i), včerejší (včer•a), -ní: dolní (< dol•e).
Příklady adverbií odvozených resufixací z adverbií: stejně jako u komparativů adjektiv se zde jedná o komparativy vytvořené tvaroslovným sufixem: -eji, -ěji: šířeji (< šir•oko/šir•oce), hlouběji (< hlub•oko/hlub•oce).
Příklady sloves odvozených resufixací z adjektiv – kmenotvorný sufix je zde zároveň sufixem slovotvorným: -nout: krotnout (< krot•ký), hubnout (< hub•ený) – stávat se nějakým; -it: krotit, sladit (< -ký) – činit nějakým.
Uvedený výběr příkladů není samozřejmě vyčerpávajícím přehledem všech slov tvořených resufixací. Rozsáhlý výčet s podrobným popisem všech typů je možno nalézt v odborné literatuře[8].
3.2 Tvoření z primárních kmenů sloves
Dalším kombinovaným postupem, jehož součástí je odsouvání sufixu, je postup podobný předchozímu, a to tvoření slov – nejčastěji substantiv – z primárního kmene sloves. Odsouván je slovesný kmenotvorný sufix. Reprezentativním příkladem je činitelské substantivum kupovat > kupec, při němž se postupuje následujícím způsobem:
1. kmen základového slovesa obsahuje dva morfémy – primární kmen (= společná část kmene přítomného a minulého) a slovesný kmenotvorný sufix (za nímž stojí např. infinitivní tvarový sufix -t nebo tvarotvorný sufix -l): kup•ova•t (kup•uje),
[86]2. desufixace: odsunutí kmenotvorného sufixu -ova- (+ infinitivního sufixu -t): kup•ova•t > kup- (= návrat k primárnímu kmeni),
3. připojení slovotvorného sufixu – resufixace: kup•ec.
Toto tvoření je často provázeno hláskovými obměnami. Nejfrekventovanějším typem jsou jména činitelská, pojmenovávající zpravidla osoby, popř. jiné živé bytosti podle činnosti pro ně charakteristické. Příklady činitelských jmen odvozených z primárních kmenů sloves:
názvy osob: -ant: pracant (< prac•ovat) – expresívní konotace, -ce: rádce (< rad•it); -ec: letec (< lét•at); -čík: plavčík (< plav•at), -oun: řvoun (< řv•át) – většinou pejorativa; -or: kontrolor (kontrol•ovat); jména zvířat: -ka: perlorodka (< rod•it).
Další příklady substantiv: jména prostředků: -ák: držák; -ec: bodec, -ivo: barvivo; názvy nápojů: -ák: ležák (= expresivně a metaforicky také například označení zboží, které nejde na odbyt); jména míst: -na: herna, jména poplatků: -né: startovné; jména dějů, popř. výsledků dějů: -ba: střelba, kresba (< kres•lit), -ot: pískot; jména výsledků děje: -ka: zarážka, -ek: výtažek.
Příklady adjektiv odvozených z primárních kmenů sloves: -ný: plynný (přednes), -atý: nestydatý, -utý: visutý, smrdutý.
Příklady sloves odvozených z primárních kmenů sloves: často jde jen o odsunutí kmenotvorného sufixu dokonavého slovesa + sufixaci kmenotvorným sufixem k vytvoření slovesa nedokonavého, provázené hláskovou obměnou: koup•it > kupovat, rozděl•it > rozdělovat, rozdílet, sad•it > sázet, splat•it > splácet. V tomto případě většinou dochází jen k modifikaci významu (= kategorie modifikační), méně často k jeho změně, např.: sklo•nit > sklánět, ale sklon•it > skloňovat.
3.3 Tvoření českých sloves z přejatých dějových substantiv
3.3.1 Příklady sloves již zcela integrovaných v české slovní zásobě
V dané souvislosti stojí za pozornost další postup, a to dodatečné utvoření sloves k přejatým sufigovaným dějovým substantivům, která byla přejata jako celek, tzn. odvozena v původním jazyce a teprve pak přejata (a pravopisně adaptována). V češtině pak dochází k resufixaci jejich pravopisně adaptované formy. Účastní se substantiva přejatá z různých jazyků, například z němčiny (verbuňk > verbovat), latiny (referát > referovat, agitace > agitovat, abstrakce > abstrahovat, konverze > konvertovat), francouzštiny (blamáž > blamovat), nebo angličtiny (trénink > trénovat). Postup je následující:
1. od přejatého, pravopisně adaptovaného substantiva je odsunut slovotvorný sufix: trén•ink > trén-,
2. poté je připojen slovesný kmenotvorný sufix (+ např. tvarový infinitivní sufix -t): trén•ovat.
[87]České sloveso, patřící nejčastěji ke vzoru „kupuje“, je utvořeno od základu cizího substantiva. Jde vlastně o resufixaci, avšak nový, slovesný sufix je silně desémantizován[9] a může se jevit jen jako (ve flektivně bohatém českém jazyce) nutný gramatický slovnědruhový formální prostředek k signalizaci, že jde o sloveso.
Takto vzniklá slovesa mívají někdy formální (konvertovat) nebo expresívní, popřípadě archaické (verbovat) zabarvení, od následujících příkladů, které jsou převážně slangové, se však liší hlavně starším datem utvoření a pevnou integrací v české slovní zásobě.
3.3.2 Současná tendence: tvoření českých slangových sloves z přejatých anglických substantiv (leasing > leasnout[10])
V posledním období (10–15 let) se změny ve slovní zásobě českého jazyka vyznačují poměrně velkou dynamikou. Mimo jiné se zintenzívnilo i přejímání slov a slovních spojení z angličtiny, zejména v důsledku rozvoje nových forem komunikace (internetu), rozvoje oborů, jako je výpočetní technika, bankovnictví, finančnictví, marketing, reklama aj. Současné tendence zachycuje např. slovník neologismů Nová slova v češtině[11], v jehož úvodu autoři také hovoří o „nehotovosti“ mnohých neologismů a kolísání ve formální stránce slova. To je typické i pro jednu z tendencí související s naším tématem: používání některých anglických dějových substantiv (popř. příbuzných činitelských nebo konatelských substantiv) v jejich originální pravopisné formě (leasing [líz-], dealing/dealer[12] [dýl-]) a následné tvoření sloves s českou morfologickou charakteristikou (leasnout (si), dealovat). U některých typů dochází k „adaptaci“ na základě formální podobnosti s domácími slovy s původně jiným významem (hacking/hacker > hackovat > hákovat, harassment > harašení > harašit) a jejich používání v tomto novém významu se dokonce může pociťovat jako metafora: hákování v hokejové terminologii = neoprávněné držení protihráče za použití hokejové hole, hákování v počítačovém slangu = neoprávněné pronikání do cizích počítačových systémů; harašení = způsobování ne příliš výrazných, ale rušivých zvuků, harašení od angl. harassment = (expr.) sexuální obtěžování, spíše mírnějšími prostředky, například jen slovními narážkami. Je třeba zdůraznit, že většina takto utvořených sloves se zatím jeví jako slova příležitostná, popřípadě expresívní, slangová nebo familiární. Nicméně tento slovotvorný postup není v českém jazyce novinkou (viz výše trénink > trénovat) a mohl by pokračovat směrem ke vhodné adaptaci a zařazení k normě. Z formálního hlediska jde rovněž o resufixaci – [88]desufixaci základového dějového (nebo činitelského/konatelského substantiva) a novou sufixaci pomocí slovesného sufixu, a tedy rovněž postup částečně srovnatelný se zpětným tvořením anglickým. Další příklady neologismů podobného typu: hosting > hostování > hostovat [housty-, houst-] = (počít. slang) pronajímat prostor na webovém serveru pro umístění webových stránek, browsing/browser > browsení > browsit > brousit = (počít. slang) prohlížet, procházet webové stránky, carving > carvovat = lyžovat na carvingových lyžích, carvingovou technikou (vyjíždět oblouky v extrémním náklonu bez smyku) aj.
4. Univerbizace spojená s resufixací (popř. desufixací)
Univerbizace víceslovných pojmenování je procesem v českém jazyce velmi aktivním. Není to však vlastní způsob slovotvorný, jde o úpravu již hotového pojmenování, které slovotvorné způsoby a postupy využívá. Při transformaci sousloví v jednoslovné pojmenování dochází k resufixaci určujícího členu (obvykle adjektiva). Po odsunutí sufixu je připojen nový slovotvorný sufix, nejčastěji -ák (-ař), -ka (-ice), -ko. Výsledkem je substantivum, vznikají tak především názvy věcí (řidič•ský průkaz > řidičák, diplom•ová práce > diplomka), jména činitelská (stěhovák), jména nástrojů (kontrolka), jména míst (Karl•ovo náměstí > Karlák). V takovýchto dvojicích je univerbizované pojmenování většinou hovorové, popř. slangové, výjimečně spisovné, např. pravák, zubař (spisovné), ale např. dopravák, očař (nespisovné). Univerbizovaná pojmenování se vyznačují menší sdělnou hodnotou, s níž je spjata vyšší míra polysémie, např. dálkař (dálkový student, řidič, skokan do dálky), osobák (osobní vlak, osobní rekord) atd.
Jiným typem univerbizace je univerbizace eliptická, jejímž specifickým druhem je elipsa kombinovaná s desufixací: charakter•ní člověk > charakter, dvoutakt•ní motor > dvoutakt, nověji také například: čtyřdvéřový automobil > čtyřdvéř. Realizovaný konkrétní význam je v komunikaci většinou vázán na konkrétní kontext nebo na sdílenou znalost odborné terminologie, z níž pochází.[13]
5. Tvoření slov bez přípony – tzv. konverze v širším smyslu
Pokud si připomeneme dva výše vymezené rysy zpětného tvoření (redukce slova o sufix a formální zkrácení slova), zdá se být konverze v širším smyslu do jisté míry relevantní, jelikož vždy jde o odsunutí sufixu. V případě konverze to však není slovotvorný, nýbrž tvaroslovný sufix, který je pak nahrazen jiným mluvnickým sufixem. Je to například odsunutí jednoho slovnědruhového sufixu a připojení jiného: zlý > zle, nebo odsunutí slovnědruhového sufixu a připojení slovesného kmenotvorného: lyže > lyžovat, nebo odsunutí slovesného kmenotvorného sufixu a vytvoření [89]substantiva s tvaroslovným sufixem nulovým: honit > honØ. Poslední příklad svojí vnější podobou zároveň splňuje i druhou podmínku – odvozené slovo je (přesněji řečeno – jeví se jako) formálně kratší. Další příklady slov vzniklých konverzí, kde je – v případě nulové koncovky – výsledné slovo formálně kratší:
a) lovit > lov: odvození substantiva od slovesa odsunutím slovesného kmenotvorného sufixu (+ infinitivní koncovky -t) a jeho nahrazení tvaroslovnou charakteristikou, zde Ø koncovka. Kmen zůstává beze změny;
b) pracovat > práce: odvození substantiva od slovesa odsunutím kmenotvorného sufixu (+ infinitivní koncovky -t) a jeho nahrazení tvaroslovnou charakteristikou, zde slovnědruhový sufix -e. V kmeni dochází k alternaci délky;
c) modrý > modř: odvození substantiva od adjektiva odsunutím slovnědruhového sufixu a jeho nahrazení Ø sufixem. V kmeni dochází k hláskové alternaci.
Další příklady podle slovotvorného typu: jména činitelská: zvědět > zvěd, špehovat > špeh (častěji ve spojení s kompozicí: lidojed, dřevokaz, darmošlap); jména konatelská – základové substantivum řeckého/latinského původu označuje vědní obor, konvertované substantivum odborníka: botanika > botanik, optik, fyzik atd.; názvy prostředků: léčit > lék, zamknout > zámek, brzdit > brzda (u těchto dvojic je však možná i interpretace v opačném směru slovotvorného procesu: zámek > zamknout, brzda > brzdit); jména nositelů vlastností: z adjektiv složených (bahuvrihi): rudovousý muž > rudovous; jména míst: z adjektiv: pustý > poušť, suchý > souš; jména dějová: skok, hod, běh, mluva, soutěž, lež, dějová předponová: poplach, přehoz, výdrž.
6. Mechanické krácení
Mohlo by se zdát, že některé případy v rámci slovotvorného způsobu označovaného jako mechanické krácení splňují naše dvě podmínky: výsledné slovo je formálně kratší a obvykle morfologicky jednodušší – často dochází k odtržení sufixu. Proti zařazení mezi výše uvedené postupy hovoří však ta skutečnost, že jde o čistě povrchové, formální zkrácení slov, často mimo morfologický šev, význam slov není zásadně změněn, jen modifikován, přičemž se takřka výlučně jedná o slova s výraznou stylistickou, popř. expresívní konotací – slova slangová, argotická, familiární, hypokoristika a mechanicky zkrácená slova přejatá, např.: učitelka > úča, kriminál > krim, na shledanou > nashle, Magdaléna > Magda atd.
Zpětné tvoření v angličtině („back-formation“)
Zpětné tvoření je rovněž jedním ze způsobů tvoření slov v angličtině. I zde je tento postup často charakterizován jako neobvyklý. Crystal[14], Peprník[15] nebo [90]Ginsburg, Khidekel, Knyazeva a Sankin[16] jej například definují jako abnormální nebo neobvyklý způsob slovotvorby. Převažujícím afixem, k jehož odtržení dochází, je v drtivé většině sufix, příkladů s prefixy se vyskytuje málo (disabled > abled[17], uncouth > couth[18]). Lingvisté obvykle popisují zpětné tvoření jako proces založený na analogii a nesprávné aplikaci zákonitostí slovotvorby mluvčími. Obecně lze říci, že nejfrekventovanějším výsledkem zpětného tvoření v angličtině jsou slovesa vytvořená desufixací substantiv jako postup obrácený k sufixaci sloves a odvození substantiv. Základovými slovy jsou převážně slova přejatá z jiného jazyka, především z francouzštiny nebo latiny. Jedním z nejčastěji uváděných příkladů je dvojice editor > edit[19], kde bylo sloveso vytvořeno ze substantiva zpětnou derivací – odtržením předpokládaného sufixu – analogicky podle podobného typu slov vzniklých pravidelnou sufixací (např. credit > creditor[20], act > actor[21]). Kromě uvedeného typu jsou dalším poměrně frekventovaným výsledkem zpětného tvoření také složená slovesa (odvozená častěji z domácích základů), kde rovněž dochází k odtržení sufixu (house-keeper > house-keep[22]).
V současné angličtině jsou některá slova, která byla vytvořená touto metodou relativně nedávno (např. lecher > lech[23], break-dancing > break-dance[24]); to znamená, že zpětné tvoření je v angličtině stále produktivní.
Hledání paralel zpětného tvoření v češtině a angličtině
Zaměříme se opět na rozšířenější desufixaci. Z výše uvedeného popisu tohoto slovotvorného postupu a příkladů takto vytvořených slov je patrné, že v angličtině při zpětné derivaci vždy dochází, na rozdíl od češtiny, k čisté desufixaci.
1. Čistá desufixace přejatého (a pravopisně adaptovaného) slova
Tento postup je v angličtině zastoupen sice ne příliš početnou skupinou slov, nicméně i tak je to četnější zastoupení než v češtině, kde se uvádí pouze jediný příklad (viz výše). Kromě toho není mezi českým a anglickým typem rozdíl jen v míře zastoupení, ale jsou i další, kvalitativní rozdíly. Následující tabulka podává přehled shodných rysů těchto dvou typů a také rozdílů mezi nimi:
|
| ||
| 1. | delší slovo základové bylo přejato z jiného jazyka | wâtsac – z němčiny |
| 2. | přejaté základové slovo přizpůsobené domácímu jazyku se jeví jako morfologicky členité | váč-ek |
| 3. | využita analogie s formálně podobnými typy v domácím jazyce | váček : ráček : mráček … |
| 4. | desufixace: výsledkem je slovo morfologicky jednodušší, formálně kratší | váček > vak |
| ROZDÍLY |
| |
| 1. | čeština: základové i derivované slovo patří ke stejnému slovnímu druhu | deminutivní substantivum > substantivum |
|
| angličtina: základové a derivované slovo patří k různým slovním druhům | substantivum > sloveso |
| 2. | rozdílná míra výskytu tohoto typu v daném jazyce: čeština: ve zdrojích uváděn pouze jediný příklad (viz výše) |
|
|
| angličtina: daný typ je reprezentován celou skupinou slov | např.: sculptor > sculpt[25], butler > butle[26], beggar > beg[27], burglar > burgle[28] |
| 3. | tento slovotvorný způsob se v angličtině na rozdíl od češtiny uplatňuje i u jiných slovotvorných typů a jiných sufixů | např.: expletive > explete[29], lazy > laze[30], recycling > recycle[31], reminiscence > reminisce[32], television > televise[33], therapist > therap[34] |
2. Čistá desufixace složeného činitelského substantiva
Pokud jde o druhý nejfrekventovanější anglický typ house-keeper > house-keep (složené sloveso odvozené zpětnou derivací od složeného činitelského substantiva), formálně nejblíže tomuto postupu stojí český typ dřevorubec. Avšak slovo typu dřevorubec, které je výsledkem dvou současně realizovaných procesů – kompozice + sufixace, má shodnou morfologickou stavbu s tím anglickým slovem z dvojice slov u procesu zpětného tvoření, které je slovem základovým (house-keeper), nikoliv odvozeným:
| komponenty: substantivum (dřevo) + sufigované substantivum | |
| dřevo•rub•ec | (rubat > rub•ec) vztah mezi složkami je předmětný |
|
| druhá složka jako samostatné slovo v češtině neexistuje, složenina |
|
| je jménem činitelským |
|
| komponenty: substantivum (house) + sufigované substantivum |
|
| (keep > keep•er) vztah mezi složkami je předmětný |
| house•keep•er | druhá složka jako samostatné slovo v angličtině sice existuje, avšak |
|
| v uvedeném kontextu se samostatně neužívá (*a keeper of a house, ale např. |
|
| a keeper in museum / library / zoo[35]), složenina je jménem činitelským |
Na tomto stupni srovnatelnost uvedených typů končí, neboť další krok směřující k zpětnému odvození slovesa se realizuje již jen u typu anglického, a to desufixací složeného substantiva, jejímž výsledkem je složené sloveso housekeep. Pokud bychom si hypoteticky představili tento další krok i u českého typu – vypadal by takto:
dřevorubec > *dřevorubat.
Šlo by o zpětnou derivaci, tedy odtržení slovotvorného sufixu, z hlediska kvantitativně-formálního by však v češtině nedošlo k formálnímu zkrácení základového slova (tak jak je tomu v angličtině), sufix slovotvorný by byl nahrazen slovesným sufixem kmenotvorným (= resufixace) a formální délka slova by se vlastně nezměnila.
Zároveň je třeba poznamenat, že jistá složená slovesa v češtině existují, např. zadostiučinit, blahořečit. Tento typ je však kalkového původu a je hodnocen jako výsledek kompozice, nikoliv zpětné derivace.
Čermák[36] ještě zmiňuje novější složená slovesa (znovuvybudovat, spolupůsobit), která však rovněž nejsou produktem zpětného tvoření, nýbrž kompozice, nebo spíše odvození pomocí prefixoidů znovu-, spolu-.
3. Tvoření sloves z dějových substantiv
Tento postup je v angličtině v rámci zpětného tvoření poměrně častý. Většinou však nejde o substantiva přejatá, jako je tomu v češtině, a velmi často jde o substantiva složená. Opět platí, že jde o podobnost postupů, nikoli o totožnost. Shodné rysy a rozdíly znázorňuje následující tabulka:
| SHODNÉ RYSY |
| ||
| 1. | základovým slovem u srovnávaných typů je v obou jazycích dějové substantivum | ||
| výsledkem derivace u srovnávaných typů je v obou jazycích sloveso | |||
| 3. | u základového substantiva dochází v obou jazycích k odtržení slovotvorného sufixu (desufixace) | trénink > trén- | |
| ROZDÍLY |
| ||
| 1. | čeština: základové substantivum je vždy slovo přejaté | trénink (z angličtiny) | |
| 2. | čeština: přejaté základové substantivum je vždy jednoduché a sufigované | další příklady: referát, agitace, konverze | |
| 3. | čeština: desufixace (sufix slovotvorný) + nová | trénink > trén- > trén•ovat | |
4. Pojem konverze v angličtině
Rozdílné pojetí konverze v češtině a angličtině není bez zajímavosti. Jak bylo již řečeno, rozlišují někteří autoři v češtině dvojí typ konverze (viz výše). V angličtině rovněž hovoříme o dvou typech – o tzv. konverzi úplné, tzn. že nově vzniklý slovní druh se vyznačuje plnohodnotnou morfologickou charakteristikou daného druhu, např. vzniklé substantivum tvoří singulár i plurál (adult/adults[45]), adjektivum lze stupňovat nebo rozvíjet příslovečným určením míry (choicest[46], very commonplace[47]), sloveso má úplné paradigma (empty, empties, emptying, emptied[48]) apod., a konverzi částečné, kdy se adjektivizace substantiva beze změny formy realizuje pouze v syntaktické nebo sémantické rovině, tj. pozicí ve vztahu k ostatním větným členům (mother tongue[49] – adjektivizace substantiva) nebo nabytím povinné určité determinace, která signalizuje substantivizaci adjektiva a specifický význam (the poor[50] – plurál jen významem, nikoliv formou, the good[51] – abstraktní [94]entita, netvoří plurál). Česká a anglická klasifikace konverze se zcela nekryje, jednotlivé typy mají jisté shodné vlastnosti, ale zároveň výrazné odlišnosti, které jsou dány flektivnějším charakterem češtiny. Nakolik jsou tyto dvě klasifikace srovnatelné, by bylo jistě téma na samostatný rozbor, který pro naše účely není nezbytný.
V každém případě je ovšem jasné, že anglickému pojetí konverze vyhovuje definice, která charakterizuje i tzv. konverzi v užším smyslu v češtině, tedy „slovnědruhový převod beze změny tvarové formy slova“. Pro potřeby našeho zkoumání je především důležitý další fakt, a to že při anglické konverzi nedochází k žádné desufixaci, a proto nemá mezi postupy srovnatelnými s českou zpětnou derivací místo.
Shrnutí, závěry
Cílem tohoto pojednání bylo popsat jeden ze slovotvorných způsobů v českém jazyce – zpětné tvoření (zpětnou derivaci), zjistit, jak je tento způsob realizován také v angličtině, a situaci v obou jazycích porovnat. Jedním z hlavních zjištění je, že tyto procesy nejsou v daných jazycích identické.
Typ nejblíže srovnatelný s jedním z nejběžnějších anglických typů (slovo přejaté > pravopisně upravené > nesufigované, čistá desufixace) je v češtině zastoupen pouze jediným slovem, které se však liší od typu anglického především mluvnickou a sémantickou charakteristikou slova základového i slova odvozeného: čeština: deminutivní substantivum, věc (váček) > substantivum, věc (vak); angličtina: substantivum, činitel (editor) > sloveso, činnost (edit). Poměrně blízko anglické stojí ještě česká čistá desufixace provázená změnou tvaroslovné charakteristiky. Zatímco výsledkem zpětné derivace v anglickém jazyce je v naprosté většině sloveso (jednoduché nebo složené), odvozené od činitelského substantiva (řídce od adjektiva), v českém jazyce je materiál různorodější, navíc velmi často jde o slova citově nebo stylisticky zabarvená. Nejfrekventovanějšími typy jsou následující dvojice: adjektivum > substantivum (např. mizerný > mizera, fanatický > fanatik) a substantivum > substantivum (např. antropologie > antropolog, atletika > atlet). Výsledná slova jsou většinou jmény konatelskými nebo jmény nositelů vlastností, zcela zvláštní skupinou jsou názvy prvků z jmen cizích (borum > bór).
Další postupy zahrnují desufixaci jen jako jeden z kroků. Je to odsunutí sufixu u základového slova, dále však následované novou sufixací – slovotvorná resufixace (např. bohatý > boháč, široký > šířka, slunce > slunný). K odsouvání slovesného kmenotvorného sufixu a sufixaci dochází také při tvoření ze sloves (létat > letec). Ve všech případech jde o tvoření z tzv. primárního (základního) kmene základového slova. S resufixací, výjimečně desufixací, je spojena univerbizace (tělesná výchova > tělák, dvoutaktní motor > dvoutakt), přičemž utvořená slova jsou převážně hovorová, slangová nebo pejorativní. Zcela mluvnickou resufixací je tzv. konverze v širším smyslu – při změně morfologické charakteristiky slova dochází k odsunutí tvaroslovného sufixu, které je však následováno připojením jiného mluvnického [95]sufixu, přičemž tento sufix je v některých případech nulový (např. mluvit > mluva, honit > hon, modrý > modř). Slovotvorné sufixy se tohoto postupu neúčastní.
Poměrně frekventovaný anglický typ – složené a zároveň sufigované substantivum činitelské (housekeeper) > desufixace složeného substantiva > složené sloveso, činnost (housekeep) – v českém jazyce zastoupen není. Nejbližší český typ končí na prvním stupni tohoto procesu: skládání + sufixace > substantivum označující činitele (dřevorubec), dále nepokračuje desufixací a činnost již není vyjádřena složeným slovesem, nýbrž jen dvojicí základových slov, která byla motivem pro skládání a sufixaci (rubat dřevo). Danému postupu se však podobá tvoření sloves zpětnou derivací a připojením slovesného sufixu (resufixací) od nesložených přejatých dějových (popř. činitelských/konatelských) substantiv (trénink > trénovat). V souvislosti s intenzivnějším přejímáním slov a slovních spojení z angličtiny v posledních 10–15 letech se, zatím jako neologismy, objevují v české slovní zásobě další anglická dějová substantiva, která na postup typu trénink > trénovat navazují. Jde o tendenci tvořit od pravopisně neadaptovaných substantiv slovesa s českým slovesným sufixem (leasing > leasnout). Někdy k adaptaci dojde, avšak na základě analogie s formálně podobnými, ale významově odlišnými již existujícími českými slovy (harassment > harašení > harašit). Vytvořená slovesa mají v drtivé většině slangovou, expresívní nebo familiární konotaci a jejich místo v české slovní zásobě ještě není zcela pevné.
Mechanické krácení slov (učitelka > úča) produkuje sice slova formálně kratší a morfologicky jednodušší, svým charakterem však není se zpětným tvořením srovnatelné.
Na základě výše uvedeného popisu zpětného tvoření slov v češtině a srovnatelných slovotvorných postupů anglických je možné učinit následující závěry:
1. Zpětné tvoření slov (retrográdní tvoření, zpětná derivace) v českém jazyce a tzv. „back-formation“ v anglickém jazyce nejsou zcela identickými slovotvornými způsoby.
2. Tento slovotvorný způsob se v obou jazycích shoduje alespoň ve dvou základních rysech: vždy dochází k odsunutí afixu a výsledkem procesu je formálně kratší slovo.
3. V důsledku rozdílné míry flektivnosti daných jazyků se zpětné tvoření v češtině a angličtině vyznačuje řadou rozdílných vlastností, např. zapojení různých slovotvorných typů, různý původ slov, různá morfologická struktura slov, různé kvantitativní zastoupení srovnatelných typů atd. Nejvýraznějším rozdílem je pak převažující spojení desufixace s novou sufixací v českém jazyce (resufixace) oproti čisté desufixaci v angličtině.
[1] Například Mluvnice češtiny 1. Praha : Academia, 1986; ČERMÁK, F. Syntagmatika a paradigmatika českého slova II, Morfologie a tvoření slov. Praha : Univerzita Karlova, 1990
[2] Například DOKULIL, M. Tvoření slov v češtině 1, Teorie odvozování slov. Praha : Academia, 1962; DEJMEK, B. Tvoření a stavba slov. Olomouc : Olomouc, 2002.
[3] MALIŠ, O. Současný český jazyk, Nauka o tvoření slov. Praha : Karolinum, 1999.
[4] DOKULIL, M., d. cit. v pozn. 2; ČERMÁK, F., d. cit. v pozn. 1; MALIŠ, O., d. cit. v pozn. 3.
[5] DOKULIL, M., d. cit. v pozn. 2; ČERMÁK, F., d. cit. v pozn. 1; ŠMILAUER, V. Novočeské tvoření slov. Praha : SPN, 1971.
[6] Například DOKULIL, M., d. cit. v pozn. 2.
[7] Například DOKULIL, M., d. cit. v pozn. 2; DEJMEK, B., d. cit. v pozn. 3, a další.
[8] Například DOKULIL, M., d. cit. v pozn. 2; ČERMÁK, F., d. cit. v pozn. 1; MALIŠ, O., d. cit. v pozn. 3.
[9] ČERMÁK, F., d. cit. v pozn. 1.
[10] Pronájem formou leasingu – na splátky > pronajmout si formou leasingu.
[11] MARTINCOVÁ, O. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha : Academia, 1998; MARTINCOVÁ, O. Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. Praha : Academia, 2004.
[12] Prodávání / distribuce zboží za provizi / člověk prodávající / distribuující zboží za provizi.
[13] ČERMÁK, F., d. cit. v pozn. 1.
[14] CRYSTAL, D. A Dictionary of Linguistics and Phonetics. Oxford : Basil Blackwell, 1991.
[15] PEPRNÍK, J. Anglická lexikologie. Olomouc : Univerzita Palackého, 1992.
[16] GINSBURG, R. S., KHIDEKEL, S. S., KNYAZEVA, G. Y., SANKIN, A. A. A Course in Modern English Lexicology. Moscow : Higher School Publishing House, 1966.
[17] Postižený > nepostižený.
[18] Neohrabaný > šikovný.
[19] Vydavatel > vydat.
[20] Půjčit > věřitel.
[21] Hrát > herec.
[22] Ten, kdo se stará o domácnost > starat se o domácnost.
[23] Smilník > smilnit.
[24] Tančení „break-dance“ > tančit „break-dance“.
[25] Sochař > sochat (z latiny).
[26] Komorník > dělat práci komorníka (z francouzštiny).
[27] Žebrák > žebrat (z francouzštiny).
[28] Lupič > vloupat se (z latiny).
[29] Zaklení > zaklít (z latiny).
[30] Líný > lenošit (z holandštiny).
[31] Recyklace > recyklovat (z řečtiny).
[32] Připomínka > připomínat (z latiny).
[33] Televize > přenášet televizí (z francouzštiny).
[34] Terapeut > provádět terapii (z latiny).
[35] Kustod, správce, ošetřovatel.
[36] ČERMÁK, F., d. cit. v pozn. 1.
[37] Běhání pro zdraví.
[38] Odezírání ze rtů.
[39] Běhat pro zdraví.
[40] Odezírat ze rtů.
[41] Agrese.
[42] Akreditace.
[43] Dvojité zasklení.
[44] Zpětné tvoření.
[45] Dospělý/dospělí.
[46] Nejvybranější.
[47] Velmi banální.
[48] Vyprázdnit, vyprázdní, vyprazdňuje, vyprázdnil/vyprázdněný.
[49] Mateřský jazyk.
[50] Chudí.
[51] Dobro.
Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 2, s. 80-95
Předchozí Jan Chromý: O nazírání a vnímání jazykového vývoje, zejména nedávného
Následující Milan Jelínek: Jiří Haller se vrací do české jazykové kultury
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1