Časopis Naše řeč
en cz

„Žena a vědec? To mi nejde dohromady.“ Testy generického maskulina v českém jazyce

Jana Valdrová

[Články]

(pdf)

“Woman and scientist? It doesn’t fit together to me.” The testing of generic masculine in Czech

1. Úvod

Genderová lingvistika pracuje s genderem[1] jako s kategorií umožňující nahlížet na sociální pohlaví jako na dobově a kulturně podmíněný konstrukt. Genderový vědecký přístup stojí v opozici vůči biodeterministickým přístupům, jež mimo jiné definují tzv. ženský a mužský jazyk na bázi biologicky daných odlišností mozku. Genderový výzkum jazyka se zabývá postavením ženy a muže[2] v jazyce v souvislosti s re/produkcí jejich sociálního statusu. Běžně užívaná ruská obdoba termínu genderové lingvistiky – lingvistická genderologie – otevřeně přiznává roli jazyka při konstruování genderových identit.

Ze širokého spektra témat zde zaměříme pozornost na jeden z nástrojů reprodukce genderových nerovností: na generické maskulinum.[3] Generická maskulina (dále též GM) vědec, referent, politik, student apod. se používají k označování osob ženského i mužského pohlaví tam, kde nemá být relevantní pohlaví, nýbrž jiné okolnosti a charakteristiky: příslušnost k určité skupině, profese označované osoby nebo skupiny osob, funkce, pozice, počet osob ve skupině: „Seminář se otvírá při minimálním počtu 10 studentů“, „Hledáme kandidáta na prezidenta“, „Kdo se stane sportovcem roku?“, anketa „Největší Čech“ atd.[4] Mezi hlavními argumenty pro užívání generického maskulina se obvykle uvádí jeho rodová bezpříznakovost, tedy spolehlivost jeho zástupné funkce také pro ženský rod, dále jazyková ekonomie [27]v případě zahrnování žen pod mužské názvy osob, ale také skutečnost, že generické maskulinum používají i ženy, mluví-li či píší o jiných i o sobě samých.

Ve své stati o způsobu označování osob ve vědeckých pojednáních definuje J. Dittmann[5] tři roviny problému užívání generického maskulina: sociálně psychologickou, psycholingvistickou a sémantickou. Prvá se týká míry sebeidentifikace žen s GM; některé ženy je nemusejí vnímat jako znevýhodňující. Avšak aplikace druhého, psycholingvistického aspektu v testech opakovaně prokázala spojování GM s obrazem muže.

GM není otázkou kolektivního vědomí; jeho asociování s obrazem muže je empirický nález, připomíná Dittmann, což nemůže zůstat bez důsledků na způsobu vyjadřování. Třetí, sémantická rovina se týká jednoznačnosti jazykového tvaru GM a jeho použití v kontextu. S apelací na exaktnost vědeckých prací podotýká Dittmann, že požadavky na nesexistické vyjadřování nejsou ani módou, ani pouhým příkazem „political correctness“; jde naopak o to, aby jazyk vědy rovněž po této stránce vykazoval náležitou kvalitu (tamtéž, s. 64).

Tytéž požadavky lze nepochybně vznést vůči mluvnímu i písemnému projevu obecně.[6] Dnes existují i v češtině studie, jež vysledovaly diskriminaci žen skrze jejich zahrnování pod generické maskulinum. Autorky Baslarová a Binková například doložily v textech případy manipulace postoji veřejnosti právě na způsobu distribuce GM a feminina při oslovování a označování osob.[7] Způsob označování osob v analyzovaných textech posiluje obecně vžité představy o mužských a ženských doménách, nezaměnitelnosti „tradičních“ genderových identit a o hierarchizované společenské dělbě práce.

 

2. Základní teze a cíle projektu. Cílová skupina

V českém jazykovém prostředí nebyla zástupná funkce GM doposud v širším měřítku testována. Standardní jazykové příručky se k zástupné funkci GM nevyjadřují kriticky, nýbrž deskriptivně a pouze ze strukturalistického hlediska;[8] jazyková poradenství jednotlivých vědeckých autorit i institucí se omezují na tvrzení, že mužský tvar je schopen pojmenovávat osoby ženského pohlaví, např. výrazy podnikatel, referent, volič označují též podnikatelku, referentku a voličku.

[28]Avšak pragmatickým faktorem pro volbu způsobu označování a oslovování osob je bezpochyby „přiléhavost“ označení. Oddělme nyní užití generického maskulina ve větách typu „Člověk nikdy neví“ od těch případů, kdy generické maskulinum modeluje sociální status.[9] Právě zde scházel plošný zpřesňující výzkum, který by vypovídal o spolehlivosti zástupné funkce GM pro pojmenovávání, titulování a oslovování žen. To mne přivedlo k uskutečnění asociačních testů generického maskulina na reprezentativním vzorku dotazovaných. Projekt s celkovým počtem 572 testovaných osob jsem realizovala v roce 2006 díky grantu katedry genderových studií Fakulty humanitních studií UK v Praze. Ověřovala jsem, zda a v jaké míře platí následující teze:

1. Generické maskulinum označuje ženy a muže nerovnoměrně také v češtině, podobně jako němčině, popř. angličtině, kde se týká především osobních zájmen. Navozuje převážně obraz muže, a to se všemi sociálněpolitickými důsledky (viz níže).[10]

2. S rostoucím věkem se u testovaných osob proměňuje míra asociací obrazu muže/ženy s generickým maskulinem v neprospěch označovaných žen.

3. Jedním ze způsobů, jak dosáhnout jazykového zviditelnění žen, je současné uvádění ženských a mužských názvů osob.[11]

Cílovou skupinou projektu se stali žáci a žákyně základních a středních škol (ve věku 10–18 let) v Čechách a na Moravě. Test provádělo 10 poučených vyučujících. Aby bylo možno sledovat nárůst asociací podle věkových skupin, byly u dívek a chlapců vymezeny vždy 3 podskupiny:

a) 4.–5. třída, označena písmenem A,

b) 6.–9. třída, označena písmenem B,

c) žáci a žákyně středních škol – podskupina je označena písmenem C.

Jedním ze společných rysů všech testovaných osob (TO) je aktivní, nikoli neproblematický socializující vliv školy na formování jejich genderové identity. Co se týče charakteristiky podskupin z hlediska produkce genderu v jazyce a vlivu jazykových stereotypů na utváření náhledu na svět, je nezbytné alespoň stručně připomenout tyto skutečnosti:[12]

[29]1. Podskupina A zakládá své úsudky o světě na žité zkušenosti; není schopna hlubší reflexe mocensky stratifikované společnosti. To se odrazí např. na jejich chápání dělby práce mezi ženami a muži: jejich volbu ženského či mužského příjmení ovlivní povědomí o někom z okolí, koho si spojují s daným názvem osoby (dále též NO). Avšak i tyto děti jsou již v určité míře poznamenány společenskými konstrukty femininity a maskulinity (viz níže).

2. Podskupina B představuje mezifázi: na jedné straně částečně fungují mechanismy podskupiny A (propojování NO s konkrétní osobou), na druhé straně se podskupina B kromě zvažování kroků ve smyslu budoucí profese v genderovaném[13] světě již intenzivněji potýká s niternými i vnějšími tlaky na utváření vlastní genderové identity a na artikulaci této identity. Je vnímavější vůči společenským imperativům, nechává se manipulovat médii a reklamou a při sebepotvrzování dbá zpětné vazby okolí.[14]

3. Věkovou podskupinu C odlišuje od obou předchozích ještě pevnější vazba na identity a role, k nimž již učinili první kroky volbou typu střední školy. Jazyková složka identity je poznamenaná hodnotovými schématy hierarchizované společnosti; utvrzuje se a sílí chápání názvů profesí a pozic jako genderově zatížených konceptů (viz níže).

 

3. Metoda a průběh testování

V češtině se lze inspirovat přístupy k testování generického maskulina v německém jazyce, o nichž referovala Schmidtová (2002). S nepatrnými úpravami lze převzít např. Kleinův srovnávací test generického maskulina a genderově korektních forem.[15] Metodicky výborně propracované počítačové testy Irmen/Köhncke měřily mj. rychlost reakcí testovaných osob při spojování GM s obrazem ženy či muže a zcela jednoznačně prokázaly genderovou příznakovost GM.[16]

[30]Vzhledem k možnostem a omezením daným učebními plány, k specifikům českého jazyka, k mým předchozím výzkumům a k potenciálním způsobům jazykového zviditelnění žen, jež jsem již dříve popsala ve svých publikacích,[17] jsem zvolila metodu „Test vtipných příjmení“. Zadání úkolu znělo „Dejte vtipná příjmení filmovým postavám nového českého filmu“. Učitelky a učitel obdrželi zevrubné pokyny, jak mají test provádět, jak odpovídat na otázky testovaných osob (TO) a zejména jak používat názvy osob, aby neovlivnili výsledky testů. Úkol zaručoval spontaneitu rozhodování. Testované osoby neměly tušení, co je vlastním těžištěm pozornosti, což se potvrdilo v navazujících besedách.

Test byl zadán ve dvojí verzi: formulář F1 s názvy osob výlučně v generickém maskulinu vyplnilo 425 TO. Druhou verzi testu, kontrolní vzorek F2 týchž názvů osob, pro změnu v ženském a mužském jazykovém tvaru, vyplnilo 147 TO. Počet názvů osob 10 ve vzorku byl zvolen právě tak, aby u testovaných osob došlo k vědomé reflexi jazyka: mohly vytušit, že 10 maskulin zřejmě nebude označovat jen a pouze muže, a upřesnit si svůj dojem dotazem, na který testující odpovídali podle mého návodu, jak je uvedeno níže. Ve vzorku názvů osob byly zastoupeny tyto názvy osob (NO):

a) dva NO vědec a odborník na počítače, veřejností chápané jako výrazně mužské profese, což koreluje s reálným podílem žen a mužů v nich. Bylo tudíž možné právem očekávat, že drtivá většina TO bude prostě „kopírovat skutečnost“ tím, že je spojí s obrazem muže;

b) dvě profese, jež se považují za feminizované: učitel a prodavač. U těchto NO bylo lze předvídat (nej)vyšší podíl asociací s obrazem ženy;

c) dva problematické a co do výsledků stěží předvídatelné NO lékař a kuchař, viz níže;

d) NO pracovník ZOO, kde připadala v úvahu genderová bezpříznakovost, tj. vyvážený poměr ženských a mužských příjmení;

e) NO divák České televize a žák, rovněž hypoteticky bezpříznakové, a to tím spíše, že volba rodu příjmení mohla záviset na sebeztotožnění s nimi. Divákem či divačkou, žákem či žákyní se totiž situativně stávají všechny TO;

f) NO zloděj v supermarketu; kde měl zpřesňující výraz supermarket záměrně rozostřovat případné připisování NO mužskému genderu, tudíž genderově neutralizovat daný pojem – na rozdíl od pouhého zloděj (bez přívlastků) či dokonce bankovní lupič, u něhož by TO silně tendovaly k představě muže.

Vycházíme-li z předpokladu, že generické maskulinum nebude označovat ženy a muže rovnou měrou, jevil se profil vzorku NO v testu F1 příslibem širokého rejstříku výsledných hodnot: od očekávané drtivé většiny obrazů muže u položek vědec [31]a odborník na počítače přes určitou nepříznakovost položek d) až e) až po značný podíl obrazů ženy u profesí učitel a prodavač. Ve skutečnosti přinesly testy (zejména u chlapců) mnohem jednotvárnější výsledek, jak se ukáže níže.

Vyučující, 9 učitelek a jeden učitel, byli nejprve informováni o problematice zástupné funkce GM a skutečném zacílení testu. Aby si udělali alespoň rámcovou představu o problematice, mohli si zadat do internetových vyhledávačů heslo nonsexist language / nichtsexistische Sprache. Jejich postoje jsem ale dále nezjišťovala. Při zadávání úkolu měli používat a střídat výrazy postava, člověk,[18] lidé, jež abstrahují od biologického rodu označované osoby, a zejména se vyhýbat generickému maskulinu. Pokyn zněl „Představte si, že se natáčí nový český film. Vymyslete pro každou postavu vtipné filmové příjmení podle toho, čím se tito lidé zabývají, jak vypadají, s čím pracují, jaké mají vlastnosti apod.“ Během vyplňování testu F1 se vyučující podle mých pokynů neměli sami nijak vyjadřovat k faktu, že názvy osob v testu stojí výlučně v (generickém) maskulinu, nýbrž měli vyčkat případných otázek.

V některých třídách se během prvních minut vyplňování formulářů F1 vyskytly dotazy, zda jsou oněmi postavami míněny také ženy; popřípadě – u F1 i F2 – jaký má být vzájemný poměr ženských a mužských příjmení. Má doporučovaná odpověď testovaným osobám zněla „Jak chcete, záleží to jen na vás.“ Vyučující měli motivovat TO vhodnými pobídkami ke spontánní a rychlé práci bez dodatečných opravných zásahů. V následující hodině měli vyučující besedovat o výsledcích testu, prozradit jeho cíl (až po vyplnění všech testů, pokud jej provedli ve více třídách) a besedovat o souvislostech mezi jazykovým tvarem a asociací. Originály testů mi vyučující posléze osobně předali nebo zaslali poštou.

 

4. Výsledky a interpretace

4.1 Testy generického maskulina, formulář F1

Formulář F1 vyplnily podskupiny A, B a C (N = 425). Vznikla empirická databáze, jež je zatím, pokud vím, v Česku nejrozsáhlejší svého druhu a v mnoha ohledech zajímavá, jak bude naznačeno níže.

První reakcí vyučujících i testovaných osob po vyhodnocení testů bylo překvapení nad převahou mužských příjmení u všech položek testu F1. Testované dívky (N = 182) si při generickém maskulinu vybavily obraz muže průměrně v 83,1 % všech případů, hoši (N = 243) spojili GM s mužským příjmením dokonce v 92,6 % případů. Celkový průměrný podíl obrazů muže u všech 425 TO v testu F1 činil 88,5 %. Asociační testy generického maskulina tedy verifikovaly tezi č. 1 o znevýhodnění osob ženského rodu, jsou-li „zahrnovány“ pod generické maskulinum.

[32]Obecně vysoký počet asociací s obrazem muže u všech 425 TO lze vysvětlovat jako vliv více faktorů. Jazyk má mezi těmito faktory specifické postavení jako nástroj výkladu světa; jestliže se např. svět práce verbálně i vizuálně zprostředkuje a medializuje převážně jako svět mužské práce, napomáhá jazyk reprodukci sociálních stereotypů. Nadto se ukázalo, že čím vyšší je ekonomický a/nebo společenský status dané profese (což koreluje s reálným počtem v ní zastoupených mužů), tím více je NO asociován s obrazem muže – viz výsledné hodnoty u položek odborník na počítače, popř. vědec. Používání GM k označování osob v maskulinizovaných oblastech a profesích je jedním z instrumentů tokenizace žen v nich; také já jsem se osobně setkala s reakcemi „Jakže, vy, žena a vědkyně?“. Proto mne nepřekvapily výpovědi dětí (níže).

V testech se dále projevil předpokládaný posun mezi podskupinami A až C směrem k vnímání GM jako obrazu muže. Průměrné procento uchopení GM jako obrazu muže narůstalo u dívek ve třech podskupinách takto: 79,2 % – 80,9 % – 92,4 %. Rozdíl mezi dívkami A a C tudíž obnášel markantních 13,2 %.

U chlapců došlo k pohybu hodnot od 89,6 % – 91,3 % – 95,3 %. Rozdíl mezi hochy A a C tedy činil 5,7 %. Výchozí procentuální hodnoty se ale u chlapců od počátku pohybovaly ve vyšším pásmu než u dívek: nejmladší hoši A uvedli o 10,4 % obrazů muže více než dívky A. Proto také nárůst asociací u hochů již nemohl být tak markantní jako u dívek.

V testu F1 nenastal nikde případ, že by GM navodilo představu ženy alespoň v 50 %, čímž by poskytlo stejnou šanci na zviditelnění ženám. Ačkoliv má tedy generické maskulinum fungovat jako bezpříznakové označení žen i mužů, je zřejmé, že vyvolává především představu muže. Vysoké procentní hodnoty asociací s obrazem muže byly zaznamenány dokonce u NO kuchař. Středovým hodnotám se jako jediná výjimka přiblížila položka prodavač u dívek A, které ji spojily v necelých 54 % s obrazem muže. Avšak druhé celkově nejnižší procento obrazů muže činilo u dívek A–C již 68,6 % (NO učitel), a nejnižší zaznamenaný procentní podíl obrazů muže u hochů činil dokonce 78,3 % u položky prodavač.

U některých NO platí, že nabytím ženského příznaku ztrácí přechýlený tvar na statusu nebo se stává nápadným v důsledku jeho zřídkavého užívání (a naopak, zřídkavé užívání jej činí nezvyklým), což je jednou z příčin preference mužských názvů samotnými ženami.[19] Tato okolnost nebyla přímo předmětem analýzy, ale vyplynula z navazujících besed s testovanými osobami a zaslouží si hlubší výzkum: kuchař je podle výpovědí TO někdo jiný než kuchařka, totiž „pán s vysokou bílou čepicí“, „šéf v hotelové kuchyni“, „[ten, kdo] chodí na ty soutěže“, zatímco kuchařka je „ta paní u hrnců s kolínky ve školní jídelně“. Podobně připisovaly TO lékaři (chirurg [33]apod.) vyšší profesionalitu než lékařce, kterou ve svých představách umisťovaly spíše do dětských ordinací. Velmi výmluvná je nerovnost sociálního statusu u profese učitelka a učitel.[20]

Na otázku, proč volily mužská příjmení, odpovídaly děti „povolání byla v mužském rodě, myslel jsem, že to má být muž“,[21] „je to sice jedno, ale hned mě napadl muž“, „znám z filmů takové postavy a byli to muži“, „přál/a bych si, aby tu roli hrál muž“, avšak zaznívaly také genderové stereotypy „toto povolání se hodí pro muže, neznám ženy, které by je vykonávaly“, „neumím si představit ženu jako odborníka na počítače“, „nejlepší mistři kuchaři jsou stejně muži“, „žena a vědec, to mi nejde dohromady“, „muž se hodí lépe“.

 

4.2 Testy genderově korektních formulací, formulář F2

Kontrolní formulář F2 vyplnily podskupiny B a C. Celkový počet testovaných činil 147 osob, z toho 83 dívek a 64 chlapců, z nichž většina TO spadá do věkové podskupiny B. Proto zde bude 10 dívek C a 11 chlapců C připojeno vždy k B a uvažovány podskupiny dívek B/C a hochů B/C.

Genderově symetricky formulovaný dotazník navodil u dívek B/C představu muže průměrně u 44,6 % položek (srovnejte s průměrem 80,9 % u dívek B v předchozím formuláři). Mohly-li dívky volit mezi dvěma rodovými protějšky, klesl u nich počet asociací s obrazem muže o 36,3 %. Hoši B/C si představili muže u 57,4 % položek (oproti průměru 91,3 % u hochů B ve formuláři F1), to znamená pokles u hochů o 33,9 %. Dívky i hoši tedy podstatně snadněji ztotožnili dané NO s obrazem ženy ve chvíli, kdy jim formulář nabídl možnost volby z ženských a mužských tvarů.

Porovnejme nyní závislost četnosti obrazů žen a mužů na jazykovém tvaru: dívky i hoši spojovali názvy osob v generickém maskulinu převážně s obrazem muže. Hodnoty z testu F2 ale vypovídají o zřetelném poklesu počtu asociací s obrazem muže, když TO mohly volit z nabídky dvou rodových protějšků. Ve všech případech ale asociovali dané NO obecně častěji s obrazem muže hoši; k podobným zjištěním došel Klein (2004).

Docházíme ke zjištění, že teprve současné uvádění ženských a mužských názvů osob umožňuje volbu mezi obrazem ženy a muže a celkově tak oslabuje mužskou příznakovost, dokonce i u položek odbornice/odborník na počítače, vědkyně/vědec[34]Ani zde však nejsou hodnoty vyvážené a TO celkově tíhnou spíše k asociacím s obrazem muže. Shodně s Kleinem lze tedy konstatovat, že zviditelnění žen nepomůže pouhá změna praxe užívání NO, nicméně může je podstatně posílit.

Možnost volby jednoho ze dvou rodových protějšků NO a snadná čitelnost jazykových tvarů s lomítkem opticky zjevuje ženskou genderovou příznakovost NO kuchař/ka, učitel/ka. Zdánlivě bychom tímto naplnili požadavek jazykového zviditelnění žen, avšak připisování genderového příznaku profesím je obecně nežádoucí, ať se jedná o příznakovost ženskou či mužskou. Genderový příznak totiž zasahuje do svobody volby profese či funkce – zviditelňuje je pro určité pohlaví, zatímco jinému pohlaví je upírá, nebo ovlivňuje jejich společenský a ekonomický status. Tak například ženský rod NO v inzerátech typu „Přijmeme asistentku ředitele podniku“ sice chrání nabízené pozice před zájmem mužů, což uchazečkám jistě není proti mysli, avšak také drží hladinu platů pod obvyklými požadavky uchazečů-mužů.[22]

Hodnoty ve formuláři F2 se tedy přiblížily reálné situaci ve světě práce více než hodnoty v F1, ale zároveň názorně zviditelnily reálnou horizontální (a implicitně i vertikální) genderovou segregaci profesí.

 

4.3 K volbě příjmení

Jakkoli kvalitativní analýza příjmení nebyla dílčím cílem výzkumu, nýbrž šlo o kvantitativní podchycení účinku generického maskulina (v češtině zřejmě první svého druhu), vznikla databáze zajímavých údajů. Lze je zpracovávat z hlediska sémantiky a slovotvorby příjmení (odbornice na počítače Odbornicová, prodavač Neberemstravenky, prodavačka Pokladňová, pracovník zoo Kydač, Risknul-Bezprstý či Zoologista, zloděj Berbonbón). Pozoruhodně se testované osoby vypořádávaly s pravopisem: vyskytl se odborník na počítače Kybernetoví, Závyslí, Windous, Bill Gejc, lékař Iněkce, Peliněk, Rendgen, žák Fizik nebo Nejesvevýuce, vědec Franknštajn, zlodějka v supermarketu Čorkybyznisová. Podle podoby vygenerovaných příjmení bylo možno usuzovat na:

a) obecně vědomostní pozadí TO: prodavač Lidl nebo Verkojf, pracovník zoo Petr Zvěřina, učitel Komenský, popř. Igor Hnízdo, zloděj v supermarketu Radovan Krejčíř, lékař Rath, Paralen, Ibuprofen, divačka Bára Divá, divák Ferdinand Thriller, Karel Čétéčko;

b) image profesí a chápání vědy, zúžené na vědy o přírodě a technice: vědec Vykoumal, Šťoural, Chytrý, Mozek, Hlava, Čipera, Pipeta, Zkumavka, Chlorid, Zinečnatý, Kyslík, Emgé s vysvětlující poznámkou v závorce „Mg“. Nehledě na krajně karikující ztvárnění vědce v jisté televizní sérii se jen zřídka vyskytlo příjmení Ší[35]lený; naopak lze usuzovat na vysokou společenskou prestiž profese vědce (muže; ženy-vědkyně „objevil“ teprve genderově vyvážený NO ve formuláři F2);

c) pozitivní či negativní (pak vyhraněně negativní) subjektivní postoje, stereotypní smýšlení o označovaných profesích: prodavačka Šidilová, učitelka Nesnesitelná, Hroznáúča, učitel Přísný, Mlátil, Káral, Jack Rozparovač, žákyně Tupá, Šprtová, žák Koule;

d) internalizaci stereotypního smýšlení o národech a národnostech (zloděj Fero Lakatoš, Dežo Čórka);

e) nerovný status profesí podle genderu: stálo-li např. v F1 u položky učitel ženské jméno, vyskytovaly se u mužů-učitelů ve vyšší míře genderově neutrální či pozitivně laděné charakteristiky. U žen jsem zaznamenala negativní atributy, jež nenalézaly mužský protějšek: Ukřičená (v mužské verzi pouze Křik), Hysterická, Nepříčetná, Nesvá.

Podobné „testy vtipných příjmení“ se zaměřením na zástupnou funkci generického maskulina provedla v roce 2007 podle mé metodiky studentka FHS UK se vzorkem 37 studujících ve věku 60 let a starších, převážně žen, na Univerzitě třetího věku v Praze. Výsledné kvantitativní hodnoty byly sice srovnatelné, tj. všude byl zaznamenán vysoký počet asociací s obrazem muže, zato příjmení se vyznačovala potěšitelným množstvím kladných charakteristik: často se opakovala příjmení jako Vzdělaná, Výborná, Pracovitá, Milá, Dobrá, Čiperná, Rozumná, Dokonalá, Pečlivý, Moudrý, Důvěryhodný, Věhlasný, Šikovný, Přeochotný, Podnikavý, Vyvolený, Úspěšný, Šťastný, Důvtipný, Nadšený apod. Tato skutečnost je hodna dalšího výzkumu, který by mohl být příspěvkem genderové lingvistiky ve prospěch myšlenky pro-age[23] místo dosavadního „boje“ se stářím a prezentace stárnutí pouze jako fyzického a duševního úpadku. Tematizace životní zkušenosti seniorek a seniorů z tohoto úhlu by mohla pozitivně ovlivnit přístupy médií a potažmo zájem společnosti o jejich předchozí i současný plnohodnotný život a společenský i ekonomický přínos.

 

5. Závěry a doporučení

Výzkum doložil, že generické maskulinum evokuje převážně obraz muže, a to včetně názvů osob označujících tzv. feminizovaná povolání, u nichž by bylo logické předpokládat víceméně symetrickou distribuci ženských a mužských příjmení či dokonce převahu obrazů žen. Dále se prokázalo, že již dívky a hoši na základní škole vnímají svět jako genderovaný. Názvy osob včetně názvů profesí představují pro děti a mladé lidi genderově zatížené koncepty, jež s věkem nabývají na síle a vlivu.

Označujeme-li tedy a oslovujeme-li osoby v generickém maskulinu, mluvíme převážně o mužích a k mužům. Označuje-li žena generickým maskulinem sama se[36]be, marginalizuje se ve skupině, k níž chce přináležet. O problematice archilexému bylo v zahraniční genderové a feministické lingvistice mnohokrát pojednáno a tato marginalizace byla prokázána v empirických výzkumech.[24]

Podle výsledků testů (též u Kleina) se s generickým maskulinem snadněji identifikuje muž, popř. chlapec. Jestliže tedy dívky spojovaly (nejen) pojmy vědec či odborník na počítače ve více než 90 % případů s obrazem muže, musí se změna způsobu vyjadřování stát mimo jiné nedílnou součástí kampaně za mladé ženské vědecké talenty.[25]

Na základě porovnání testů F1 a F2 se lze právem domnívat (a tím směrem by se měly ubírat další výzkumy), že jazykový tvar názvů profesí u mladých lidí spolurozhoduje o jejich budoucí životní volbě. Výsledky naznačují, jaký vliv mohou mít genderově symetricky formulované seznamy profesí v materiálech pro výchovné poradenství; to je výzva příslušným institucím včetně ministerstva školství. Poznatek o vlivu jazyka na legitimizaci genderových domén byl ostatně již vtělen do zákona 167/1999 Sb. jako požadavek na rodově symetrické formulování inzerce pracovních příležitostí. Další výzkumy zástupné funkce generického maskulina by se měly zaměřit také na psychologickou účinnost oslovování a titulování osob.

Jak ukázal test F2, teprve nabídka volby z rodových protějšků výrazněji aktivuje v mysli obraz ženy jako příslušnice dané skupiny. Stojí-li vedle sebe názvy osob v ženském a mužském rodě, ať již v nezkráceném znění nebo v podobě výchozího tvaru s lomítkem[26] a připojeným ženským sufixem, naruší se fixní představa dané profese či pozice jako primárně či dokonce svébytně mužské. Právě ona možnost volby je vzhledem k genderované realitě pracovního života, nerovnému statusu ženských a mužských názvů profesí a reálnému postavení žen na trhu práce účinnou optickou pobídkou k uvažování o ženách. Není třeba se obávat zahlcení textu či promluvy nejasnostmi, když si mluvčí osvojí genderově korektní způsob označování a oslovování osob. Ani snaha o jazykově ekonomické vyjadřování by neměla být překážkou volby patřičného NO.[27]

Soubory doporučení pro nesexistické vyjadřování v českém jazyce již byly vícekrát publikovány.[28] V češtině existuje více možností: vypisovat ženské a mužské [37]názvy osob v nezkráceném znění, např. vědec/vědkyně nebo vědec a vědkyně (s obměnami pořadí rodů) či uvádět ženský tvar pomocí lomítka, např. žák/yně (srov. formulář F2 mého projektu). K dalším metodám patří substituce NO názvem činnosti či instituce, např. JUDr. Eva Nováková, advokátka či advokátní poradna (má-li dotyčná výhrady vůči ženskému tvaru advokátka). Platí ovšem, že na ženské NO (včetně vědkyně) si zvykneme tehdy a jen tehdy, budeme-li je používat.[29]

Je možné také používat slovesná adjektiva, např. studující či vyučující, [kupé pro] cestující (místo matky) s dětmi, nebo abstrahovat od biologického rodu pomocí výrazu síla, osoba aj. (pomocná síla, odborná síla, zodpovědná osoba). Mužské NO lze opsat přívlastkem: nekuřácký prostor místo prostor pro nekuřáky, cyklistické stezky / cyklostezky místo stezky pro cyklisty, poslanecká sněmovna místo poslanci apod.

Často je nezbytné kombinovat více způsobů. Není vždy snadné nahradit všechna generická maskulina a není to ani cílem; je však možné podstatně redukovat jejich počet tam, kde jsou překážkou rovných šancí žen a mužů, a tím naplnit požadavek genderové korektnosti jazyka.

V roce 2006 udělovala organizace Žába na prameni, o.p.s. (www.zabanaprameni.cz) první česká kladná i záporná ocenění v oblasti ne/sexistického vyjadřování; mimo jiné byla nominující veřejností kritizována praxe označování osob generickým maskulinem.[30] O akci byla informována a přizvána na ni média, jazykovědné autority a veřejnost. Genderově symetrické vyjadřování zaznamenává česká veřejnost v učebnicích cizích jazyků (převážně u těch, jež vznikly v zahraničí). Stává se nevyhnutelným při formulování veřejného projevu, projektu, sestavování formulářů a zpráv určených zahraničním příjemcům a příjemkyním. V písemném a ústním projevu dbají čeští studující na zahraničních univerzitách zásad nesexistického jazyka a jsou k nim vedeni; eviduji např. dopis posluchačky univerzity ve Štýrském Hradci, která se na konci semestru písemně vyjadřovala k mluvnímu projevu vyučujících také z tohoto hlediska.

Úsilí o genderově korektní užívání jazyka projevují v Česku nevládní organizace, státní orgány, nadstátní instituce, redakce některých médií, jednotlivé osoby. Tisková agentura GITA (www.ta-gita.cz) sleduje a posuzuje mluvní a písemný projev veřejných činitelů a činitelek mimo jiné z hlediska genderové korektnosti. S dotazem na české postoje, českou legislativu a opatření k dodržování směrnic Rady Evropy pro nesexistické užívání jazyka[31] se na mne v minulém roce obrátila Knihovna Evropského parlamentu. Rada Evropy pojímá svá doporučení evropským státům v ob[38]lasti jazykové politiky nikoli jako jazykové inženýrství, nýbrž jimi dává najevo, jaký význam přiděluje jazyku a řeči jako demokratizačním prvkům v soustavě dalších nezbytných nástrojů a mechanismů.

Zde předkládaná zpráva o grantovém výzkumu budiž zároveň chápána jako výzva řešitelky[32] ke spolupráci na dalších budoucích projektech, konferencích, seminářích a workshopech. Problematika genderové korektnosti názvů osob patří k tématům, jež plní přednáškové sály a vyvolávají živou diskusi. Přispívají tak k pozvednutí zájmu české veřejnosti o kultivaci jazykového projevu vůbec.


[1] Gender je sociální komponenta pohlaví. O genderu jako vědecké kategorii v lingvistice viz s rozsáhlou bibliografií např. SAMEL, I. Einführung in die feministische Sprachwissenschaft. Berlin : Erich Schmidt Verlag, 2000; PEYER, A. – GROTH, R. Studienbibliographie Sprache und Geschlecht. Studienbibliographien Sprachwissenschaft, Bd. 15. Heidelberg : Julius Groos Verlag, 1996, a další.

[2] Ke složitosti vymezení pojmů muž a žena viz např. RENZETTI, C. M. – CURRAN, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha : Karolinum, 2003.

[3] Viz též SCHMIDT, C. „Kfz-Mechaniker wird Schauspielerin“. Zum generischen Gebrauch des Maskulinums unter psycholinguistischem Aspekt. In CHEAURÉ, E. – GUTJAHR, O. – SCHMIDT, C. (Hg.). Geschlechterkonstruktionen in Sprache, Literatur und Gesellschaft. Freiburg im Breisgau: Rombach, 2002, s. 233–246; dále např. JAWORSKI, A. A Linguistic Picture of Women’s Positition in Society. A Polish-English Contrastive Study. Frankfurt am Main : Peter Lang, 1986.

[4] Článek redaktora BBC ze 16. 6. 2005 Kde zůstaly největší Češky kritizuje vliv generického maskulina na průběh ankety. In www.bbc.co.uk, náhled 8. 7. 2005.

[5] DITTMANN, J. Personenbezeichnungen und opake Geschlechtsreferenz. In d. cit. v pozn. 3, 2002, s. 63–91.

[6] Viz odkazy k nonsexist language v internetu. Kromě angličtiny a němčiny se problém řeší ve slovanských jazycích, románských a dalších.

[7] BASLAROVÁ, I. – BINKOVÁ, P. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost? (Analýza diskurzů). Občanské sdružení Fórum 50 %. Brno : FSS MU, 2007.

[8] Na rozdíl od řady německých standardních gramatik počínaje 80. léty; monografie s kapitolou o reflexi feministické lingvistiky v nich je v tisku.

[9] S výhradou, že v mnoha kontextech toto rozlišení nelze u jednoho apelativa uplatnit; viz též pozn. č. 18.

[10] Počet asociací s obrazem muže klesne, je-li maskulinum užito v plurálu („Chodí po doktorech“). K této tezi ale zatím v češtině neexistují výzkumy, jež by bylo možné považovat za reprezentativní.

[11] Termín jazykové zviditelnění je českým ekvivalentem běžně užívaného německého termínu sprachliche Sichtbarmachung.

[12] Srov. kapitoly o pedagogické komunikaci in Koedukation in der Schule reflektieren, weiterentwickeln, neu gestalten. Eine Handreichung zur Gestaltung der koedukativen Schule. Bönen : DruckVerlag Kettler, 2002; dále in CVIKOVÁ, J. – JURÁKOVÁ, J. Ružový a modrý svet. Bratislava : Aspekt, 2003; dále SMETÁČKOVÁ, I. (ed.). Gender ve škole. Příručka pro budoucí i současné učitelky a učitele. Praha : Otevřená společnost, 2006; dále SMETÁČKOVÁ, I. – VLKOVÁ, K. (eds.). Gender ve škole. Příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Praha: Otevřená společnost, 2005; dále LITOSSELITI, L. Gender and Language: Theory and Practice. New York : Hodder Arnold, 2006; dále též VALDROVÁ, J. Gender a společnost. Vysokoškolská učebnice pro nesociologické směry magisterských a bakalářských studií. Ústí nad Labem : PF UJEP, 2006.

[13] Sociologický termín z angl. gendered.

[14] Podle Talbotové je např. femininita dospívajících dívek „a conglomeration of concepts and themes, social relations and practices. It is a particular structuring of social space that spans across institutions and that is a key factor in the constitution of women’s subjectivities. It discursively organizes women’s lives, even impinging on their bodies.“ TALBOT, M. A Synthetic Sisterhood. False Friends in a Teenage Magazine. In HALL, K. – BUCHOLTZ, M. (eds.) Gender Articulated. Language and the Socially Constructed Self. NY/London : Routledge, 1995, s. 143–165.

[15] KLEIN, J. 2004. Der Mann als Prototyp des Menschen – immer noch? Empirische Studien zum generischen Maskulinum und zur feminin-maskulinen Paarform. In Adam, Eva und Sprache. Beiträge zur Geschlechterforschung. Thema Deutsch. Band 5. Mannheim : Duden, 2004, s. 292–307.

[16] V d. cit. v pozn. 3.

[17] Např. VALDROVÁ, J. 2001. Novinové titulky z hlediska genderu. Naše řeč 2001, roč. 84, č. 2, s. 90–96, a další.

[18] K bezpříznakovosti GM člověk viz HAUSHERR-MÄLZER, M. Die Sprache des Patriarchats. Sprache als Abbild und Werkzeug der Männergesellschaft. Frankfurt am Main : Peter Lang, 1990.

[19] Ještě v únoru 2000 se mne tázal filozof Milan Machovec ve své reakci na článek o genderové lingvistice v MFD „Vědkyně? To je snad od věštkyně?“

[20] Srov. okřídlený vtip „Učitel je povolání, učitelka je diagnóza“.

[21] Tato poznámka ukazuje, jak jazykový tvar ovlivňuje asociaci s obrazem muže nebo ženy. V praxi jsem zažila případ, kdy na formuláři ke sčítání obyvatelstva, vyvěšeném na domovní nástěnce, stálo vedle GM sčítací komisař příjmení Krejčí; nikoho z obyvatel domu vlivem generického maskulina komisař nenapadlo, že Krejčí by mohla být žena. Paní Krejčí mi ostatně sdělila, že je vždy považována za muže, když neuvede křestní jméno nebo jiné indicie rodu. To dokládá jazykové hierarchie v našich hlavách.

[22] O souvislostech platů s horizontální (i vertikální) segregací profesí se dočítáme každoročně ve Stínových zprávách v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů, dostupných např. z www.osf.cz.

[23] Řada informací se objeví po zadání hesla do internetových vyhledávačů.

[24] BUßMANN, H. Lexikon der Sprachwissenschaft. Stuttgart : Kröner Verlag, 1990.

[25] Na www.zenyaveda.cz se vyskytuje výraz talentka, jenž naznačuje prostor pro kreativitu v jazyce.

[26] Závorka se nedoporučuje, neboť opticky hierarchizuje: srov. vizuální efekt jazykových tvarů žák(yně), učitel(ka) oproti žák/yně, učitel/ka nebo konstrukce v inzerci pracovních příležitostí Přijmeme muže (ženu)

[27] K tomu publikace s ukázkou tří verzí téhož textu (text v GM, text s ženskými tvary v závorkách a s ženskými tvary za lomítky) VALDROVÁ, J. Feministické vědecké aspekty překladu názvů osob. In Český překlad II (1945–2004). Praha : Ústav translatologie, FF UK, 2005, s. 367–379.

[28] Srov. d. cit. v pozn. 17 nebo VALDROVÁ, J. Jak jazyk zabíjí image odbornice. Gender / rovné příležitosti / výzkum, 2005, roč. 6, č. 2, s. 1–3.

[29] Nejde o vymýcení generického maskulina, nýbrž o nalezení smysluplných a funkčních alternativ k němu zejména v textech veřejného projevu, kde spoluutváří sociální role.

[30] Členy a členkami poroty byly osobnosti z redakcí médií, českých vysokých škol, z oblasti kultury.

[31] Srov. http://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?Ref=Rec(90).

[32] Počítačová kontrola pravopisu podtrhuje výraz řešitelka červeně.

Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 1, s. 26-38

Předchozí Robert Adam: Variantnost obyvatelských jmen a jazyková kultura (Nad článkem P. Chalupové a F. Štíchy)

Následující Miloslav Churavý: Nad slovníkem obyčejné řeči

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1