Časopis Naše řeč
en cz

Frazém než bys řekl švec a jazykový obraz světa

Josef Štěpán

[Drobnosti]

(pdf)

-

Tento zastarávající frazém-idiom (dále jen frazém), realizovaný jako vyjádření okolnostního významu ‚rychle‘, popř. dalších blízkých významů, je svědectvím metaforické konceptualizace světa v naší mysli. Zjišťujeme na něm, jak člověk přemýšlí o světě a jak ho prožívá.[1] Pro jeho život je charakteristické vysoké tempo. Srovnání s dobou, po kterou by trvalo říci jednoslabičné slovo švec, jež představuje podle kombinace souhlásek a samohlásek pátý nejčastější typ slabiky v současné češtině,[2] se pěkně vyjadřuje právě frazémem než bys řekl švec. Je pravděpodobné, že volba slova švec souvisí také i s jeho konotacemi (švec rychle pracuje, potrhlý švec apod.).

Ve slovnících je uvedený frazém doložen až ve 20. století. Nejdříve ho zaznamenali P. Váša a F. Trávníček,[3] kteří uvádějí frazém než by řekl švec s významem ‚hned, okamžitě (lid.)‘, dále J. Zaorálek,[4] jenž pro frazém než řekneš švec n. co by řek švec má význam ‚ihned, velmi rychle‘ a odkazy na J. Kubína, Lidové povídky z českého Podkrkonoší (1922—24), F. Jirsáka, Sbírka lidových výrazů z východních Čech (1932—34) a na Vášu-Trávníčka. Dále ho uvádí PSJČ,[5] který odkazuje na doklad Hrom uhodil do statku, než ‘švec‘ jsi řekl, počalo tam hořet z V. Dyka a přirovnání Vyletěl jsem jako švec z K. Poláčka.

Z nejnovějších slovníků uvádí SSJČ[6] pod heslovým slovem švec ustálené spojení zmizel, než bys řekl švec a charakterizuje ho poprvé jako expresivní. V SSF[7] je frazém než by řekl švec vyložen onomaziologicky pod významem ‚rychle‘ a pro stejný význam jsou tu také frazémy udělat to, než by pět napočítal, co by dup, na to tata, které představují rozdílné pojetí tohoto významu. SČFI[8] má v obecněčeské podobě slovesný výraz udělat něco, než bys řek švec, kde se za klíčové slovo považuje švec. Mimo jiné se ještě uvádějí frazémy opozitní, srov. dělat něco na dlouhé lokte, trvá mu to celou věčnost, synonymní, srov. udělat něco — (velmi) rychle, udělat něco než bys do pěti napočítal / ráz dva / natošup / v cuku letu, a cizojazyčné ekvivalenty frazému, srov. ehe man bis drei zählen kann, before you could / can say Jack Robinson, в два счёта atd.

Všechny uvedené české frazémy jsou příznačné pro současný mluvený jazyk, a to pro [222]jeho expresivní složku. Proto jsou zde také citoslovečné výrazy, které na rozdíl od zastarávajícího frazému než bys řekl švec jsou živé. Takové frazémy jsou výrazem dnešního vnímání světa. Další materiál jsem získal vlastní excerpcí beletristických textů,[9] které právě často vycházejí z mluvené češtiny, a v umělecké próze, kde jsou zapojeny do širšího kontextu, vypovídají o světě více než izolované frazémy ze slovníků.

V próze se setkáváme s frazémem v různých slovesných osobách, srov. Než by řekl švec, slil do láhve čtyři smrduté tekutiny (E. Hudečková, O ztracené lásce, 2002, s. 11), Než řeknu švec, ať jsi zpátky (L. Fuks, Pasáček z doliny, 1986, s. 150), Lidi přes řeku přefičí autem, než řeknete švec (P. Škop, Druhotné minulosti, 1990, s. 12). V psaném korpusu SYN2005 však ze 40 dokladů tohoto frazému je 37 ve 2. osobě singuláru, a proto tuto podobu pokládáme za základní (srov. nadpis této drobnosti). Ve významu ‚rychle‘ jsou doklady i na jiné frazémy, srov. Tu je nějaký drobný problém, ale ten se dá vyřešit cobydup (R. Ludva, Stěna srdce, Brno 2001, s. 101), František je se zadanými příklady v cuku letu hotov (K. Misař, Periférie, 1989 /1977/, s. 53), Když jí vysvětlil příčinu své nepozornosti, šlo všechno ráz na ráz (J. Míka, Život na zámku, 1996, s. 162). Jistě by se našly doklady další.

Ve spojení se slovesem (ne)trvat má frazém obsahující komponent švec také význam ‚nedlouho, krátce‘, tj. jde o modifikaci významu ‚rychle‘, srov. doklad Netrvalo to ani, coby (sic) řekl švec (V. Přibský, Meč a pravda, Třebíč 2005, s. 240).

V 19. století na rozdíl od dnešní sekularizované společnosti byl ještě výrazný religiózní pohled na svět a to se projevovalo právě při frazeologickém vyjadřování významu ‚rychle‘, popř. ‚nedlouho‘. Tyto významy se vyjadřovaly metaforicky frazémy obsahujícími komponenty-slova z významové oblasti ‚modlení‘.

Pokud jde o slovníky, J. Jungmann[10] pod heslovým slovem pomodlit má frazém coby se tři otčenáše pomodlil a vysvětluje ho významem ‚nedlouho‘. F. Š. Kott[11] pod heslovým slovem otčenáš uvádí co by se otčenáš a zdrávas pomodlil s významem ‚brzo‘. J. Zaorálek (d. cit. v pozn. 4, s. 240) ke Kottovu frazému připojuje ještě odkaz na J. F. Hrušku, Dialektický slovník chodský (1907). Je příznačné, že všechny tři slovníky vycházejí jen z lidového úzu, tedy z mluveného jazyka.

Náboženský obraz světa mohu doložit také vlastními doklady z excerpované umělecké prózy, které zobrazují život v 19. století. Význam ‚nedlouho, krátce‘ se metaforicky vyjadřoval frazémem v dokladu se záporem slovesa trvat, srov. Netrvalo to, než co by se pomodlil otčenáš (F. Schulz, Dvorské panstvo, 1888, s. 131). Také zde je celá řada variant, srov. Chvilku postála, co by se tak pomodlila otčenáš (V. B. Třebízský, Pod doškovými střechami, 1905, s. 135), Ale ticho v prostranné jizbě trvalo, sotva co by se půl otčenáše pomodlil (tamtéž, s. 167), Po chvilce, co by tak přeříkal otčenáš, povídal otec… (G. Preissová, Ideály, 1889, s. 60).

Je zajímavé, že se s tímto frazémem ojediněle setkáváme také v současné historické próze, kde pro význam ‚rychle‘ plní funkci archaismu, srov. Vladislav usnul, než by přeříkala otčenáš (J. S. Kupka, Královská jízda, 2006, s. 40).

V předminulém století hrály také podstatně větší roli ve společnosti než dnes selské vrstvy. Proto někdy nacházíme ve významu ‚rychle‘ frazém spojený s venkovskou realitou, v dokladu [223]A co by bičem pošlehl, děcko pustilo se osmahlého krku (V. Mrštík, Obrázky, 1894, s. 103).

Je třeba se ještě zmínit o tom, že bychom mohli najít v souvislosti s frazémy vyjadřujícími význam ‚rychle‘ i jiné obrazy světa. Uveďme alespoň doklad z historické prózy autorky 20. století, která popisuje antický Řím, srov. Překvapení však trvá okamžik, než co by tětiva vymrštila šíp (J. Loukotková, Pro koho krev, 1968, s. 65).

Všimněme si ještě toho, že význam ‚rychle‘, spojený s frazémem než bys řekl švec, se vyjadřuje rozdílně především v beletrii 19. století také jako mluvení, myšlení a počítání v rámci těch nejnižších základních číslovek, srov. nářečně Pozastavím se ve čteňú, co by řekl jedna (J. Herben, Do třetího a čtvrtého pokolení 2, 1963 /1887, 1907/, s. 393), dále A nyní sevře vějíř, rychle, co by pomyslil jedna dvě (B. Kaminský, Kresby, 1888, s. 108), A co by napočítal tři, byl již sám mezi nimi (J. Arbes, Štrajchpudlíci, 1951 /1882/, s. 297), A co by Rumcajs napočítal do tří, vyběhl z krámku hodinář Semerád (V. Čtvrtek, Rumcajs, 1970, s. 44), To vše se stalo, co by napočítal pět (A. Stašek, Blouznivci našich hor 1, 1955 /1895/, s. 167), A co by napočítal deset, byl ubohý staroch ze dvora (A. Stašek, Blouznivci našich hor 2, 1955 /1895/, s. 127).

Pokud jde o sémantiku, uvedené frazémy vyjadřují, jak dlouho nějaký děj nebo činnost trvá. Srovnává se tu s dobou, po kterou by trvalo říci švec, jedna, pět, po kterou by trvalo pomodlení otčenáše atd. Podobných srovnávacích vyjádření máme zvláště v mluvených projevech víc, např. k určení malé vzdálenosti co by kamenem dohodil apod.

Ukázali jsme, jak se pro okolnostní význam ‚rychle‘ proměňují frazémy, a to od starých, spojených s modlením, přes zastarávající než bys řekl švec až k novějším, obsahujícím citoslovečné výrazy. Trvalejší platnost mají frazémy s číslovkami. Tvorba dalších frazémů je otevřená. To vše souvisí s proměnami obrazu světa,[12] s rozdílným jazykovým pojetím kognitivního obsahu a tedy světa, se změnami ve způsobu života. V jazyce se uchovávají poznatky o vývoji společnosti.


[1] To na rozsáhlém materiálu slovní zásoby ukazuje v poslední době především kognitivní lingvistika, srov. I. Vaňková, I. Nebeská, L. Saicová Římalová, J. Šlédrová, Co na srdci, to na jazyku, Univerzita Karlova, Praha 2005, rec. L. Uhlířová, NŘ 89, 2006, s. 206—208; J. Štěpán, JazAkt 43, 2006, s. 52—58.

[2] M. Ludvíková, O slabice, in: M. Těšitelová a kol., O češtině v číslech, Academia, Praha 1987, s. 105, rec. J. Slavíčková, NŘ 73, 1990, s. 141—142.

[3] P. Váša, F. Trávníček, Slovník jazyka českého, L—Ž, F. Borový, Praha 1937, s. 1477.

[4] J. Zaorálek, Lidová rčení, Aurora, Praha 1996 (1. vyd. 1947), s. 358.

[5] B. Havránek, E. Smetánka, V. Šmilauer, A. Získal (eds.), Příruční slovník jazyka českého, 5. díl, Státní nakladatelství učebnic, Praha 1948—51, s. 1207.

[6] B. Havránek, J. Bělič, M. Helcl, A. Jedlička (eds.), Slovník spisovného jazyka českého, 3. díl, Academia, Praha 1966, s. 747.

[7] J. V. Bečka, Slovník synonym a frazeologismů, Vydavatelství Novinář, Praha 1977, s. 400.

[8] F. Čermák, J. Hronek, J. Machač (eds.), Slovník české frazeologie a idiomatiky, Výrazy slovesné, R—Ž, Academia, Praha 1994, s. 184.

[9] Neuvádím-li jinak, místem jejich vydání byla Praha.

[10] J. Jungmann, Slovník česko-německý, 3. díl, Knížecí arcibiskupská tiskárna, Praha 1837, s. 282.

[11] F. Š. Kott, Česko-německý slovník, 2. díl, nákladem F. Šimáčka, Praha 1880, s. 441.

[12] J. Štěpán, K základním sémantickým pojmům, Jazykovedný časopis 37, 1986, s. 137.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 4, s. 221-223

Předchozí Alena Jaklová: K významnému životnímu jubileu Jana Kořenského

Následující Z dopisů jazykové poradně

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1