Časopis Naše řeč
en cz

Jak čteme a píšeme naše příjmení

Jana Matúšová

[Články]

(pdf)

-

Laskavostí pana Zdeňka Frejticha se mi dostal do rukou zajímavý materiál, s jehož pomocí lze ilustrovat, jakým způsobem čteme, slyšíme a píšeme naše příjmení. Jde o soubor dokumentů z období od poloviny 70. let 20. století (s několika doklady z doby dřívější), v nichž se objevil chybný zápis příjmení Frejtich. Na základě těchto dokumentů, které se týkají čtyř generací Frejtichovy rodiny od prarodičů Z. Frejticha až po jeho dceru,[1] sestavil Z. Frejtich přehled všech dokladů chybných forem svého příjmení, který do ledna 2006 dosáhl počtu sto šedesáti dvou záznamů.

Příjmení Frejtich je ojedinělé a sdělení pana Frejticha, že je jeho jediným a posledním mužským nositelem u nás, pravděpodobně odpovídá skutečnosti. V tzv. „centrálním registru obyvatelstva“,[2] kde se uvádějí příjmení doložená v České republice alespoň pětkrát, není tato forma uvedena. Jako šestkrát doloženou zde nacházíme pouze pravopisně odlišnou variantu Freitich.[3] Příjmení Frejtich (Freitich) není zaznamenáno ani v německých slovnících příjmení[4] a nepodařilo se ho nalézt ani pomocí internetových vyhledavačů v německých telefonních seznamech. Je tedy možné konstatovat, že jde o formu velmi výjimečnou, jejíž grafická podoba Frejtich se vyvinula z německého základu nepochybně pouze na území českého jazyka.[5]

[2]V seznamu chybných zápisů příjmení Frejtich jsou zachyceny formy pocházející z dokumentů nejrůznějšího charakteru od poznámek na útržcích papíru nebo na novinách přes lístky z opravny obuvi či z čistírny, účty za řemeslnické práce i jiné služby, lékařské předpisy a zprávy až po zápisy jména v adrese dopisů od soukromých osob a nejrůznějších institucí.[6] Přitom jde někdy i o pochybení v důležitých dokumentech, v nichž nejednoznačná identifikace osoby pomocí příjmení může mít značné důsledky (průkaz brance, pojistná smlouva). Přehled dokumentů, v nichž došlo k chybnému zápisu příjmení Frejtich, jasně ukazuje, že se chyb nedopouštěla pouze určitá skupina pisatelů, která by byla vymezena například stupněm vzdělání.

K chybám v záznamu příjmení Frejtich docházelo jistě jak reprodukcí jeho mluvené/slyšené podoby (lístky z opraven apod.),[7] tak i opisováním jeho podoby psané, a to psané rukou nebo strojem. V případě zápisu na základě poslechu je třeba počítat s vlivem výslovnosti, šumů atd. a při opisování rukopisu mohly chyby vzniknout jeho mylným čtením. V případě strojopisných záznamů jde ovšem často pouze o překlepy, mnohdy značně kuriózní (např. Frejtuch, Grejtich, Frajticj atd.). Tyto formy zde pomíjím.

Závažnou příčinu chybných zápisů příjmení Frejtich je třeba hledat v jeho jazykovém utváření, ve zvláštnostech jeho psané i mluvené podoby. Původem německá příjmení se v češtině adaptovala velmi rozdílně. Někdy byly u příjmení zachovány pravopisné zvláštnosti němčiny (Müller, Wildmann), jindy došlo k pravopisnému počeštění (Miler, Vildman). Češtině se samozřejmě přizpůsobovala i původní německá výslovnost takových příjmení.

Forma Frejtich představuje z tohoto hlediska poměrně složitý jazykový útvar. Jeho první část se v češtině vyslovuje podle německého grafického záznamu [frej] a navíc výslovnosti odpovídá i grafická podoba první části příjmení psaná „česky“ s -j- (Frej-). Druhá část příjmení Frejtich odpovídá spíše německému pravopisu a podle němčiny by se vyslovovala [tich]. V rodinné tradici se ale udržuje palatální výslovnost souhlásky t před i [ťich].

Rozpor mezi výslovnostně i pravopisně počeštěnou první částí a pravopisně nepočeštěnou, ale češtině výslovnostně přizpůsobenou druhou částí příjmení Frejtich je jistě jednou z významných příčin chybování při jeho zápisu. Jako výsledek vyrovnávání pisatele se složitou formou příjmení lze jistě vnímat nejčastější chybné po[3]doby Freitich (20×), Freytich (5×), Frejtych (4×), u kterých lze pociťovat určitou podvědomou snahu pisatele po sjednocení pravopisu obou částí jména buď směrem k pravopisným zvyklostem němčiny (Freitich, Freytich), nebo češtiny (Frejtych). U dalších forem se ovšem různě kombinují chybné záznamy první a/nebo druhé části příjmení. Chybný záznam Freitych spojuje německý pravopis s -ei- v první části příjmení s grafickým záznamem druhé části podle předpokládané (německé) výslovnosti (-tych). Podle domnělé výslovnosti [fraj-] byla také zapsána první část příjmení v podobě Frai-/Fraj- (Frajtich /8×/, Fraitych apod.). Pro úplnost uveďme i formu Freitěch/Frejtěch, jež ovšem nepochybně vznikla na základě slyšené podoby [frejťich].

Pro zdůvodnění chyb v zápisech příjmení Frejtich lze však — vedle konstatování o jeho složité jazykové stavbě — velmi dobře využít i znalosti z teorie (rychlého) čtení, které představuje ve svých pracích J. Mistrík.[8]

Pro naše úvahy je důležité zjištění, že se při čtení textu slovo nečte písmeno od písmene. Oko se pohybuje ve skocích a vnímá především začátek slova, méně jeho konec a jen při poměrně mírném tempu čtení si člověk všímá i středu slova. Pro (zkušeného) čtenáře může mít slovo i další charakteristické (dominantní) znaky, na jejichž základě se vnímá globálně. Jde především o linie, které přesahují v tištěném písmu dolní a střední linku toku textu, například dolní tahy písmen p, j, y, písmeno t, l, čárky, háčky a podobně.[9]

Pokud se však čtenář při čtení vlastního jména (v našem případě příjmení) soustředí pouze na jeho začátek, s menší pozorností si všimne jeho konce, ale nevěnuje náležitou pozornost středu slova a opře se jen o některé výrazné grafické znaky, je riziko omylu velmi vysoké (snad pouze s výjimkou krátkých a frekventovaných jmen typu Novák apod.). Pomocí chybných zápisů příjmení Frejtich to lze velmi dobře dokumentovat, i když chybné formy tohoto jména zpravidla nevznikly na základě čtení v rámci souvislého textu, ale při reprodukci slova (jména) izolovaného.

Většina forem skutečně zachovává počáteční F-, záznamy s jiným písmenem na začátku jsou zastoupeny jen řídce. Častěji došlo jen k záměně počátečního F- za T-(např. Trajlich, Trajtich, Trejbich, Treitich), kterou lze připisovat na vrub podobnosti grafémů F a T jak v jejich rukopisné, tak i strojopisné (tištěné) podobě. Několikrát byly zaznamenány formy, u nichž bylo vynecháno počáteční F- (Reitich, Reichová), ty však vznikly spíš na základě slyšené než psané podoby jména, kdy byla souhláska -r- při poslechu vnímána jako nejvýraznější. Další chyby v záznamu počátečního F- jsou ojedinělé, např. záměnou F- za S- a P- vznikly zkomoleniny Srejtich (rukopisný doklad) a Prejtich (strojopis).

[4]Na konci slova rovněž většinou nacházíme správný zápis grafému ch. V chybných záznamech se nejčastěji objevilo k, které stejně jako (c)h přesahuje střední linii souvislého toku písma směrem nahoru (např. Frejtík, Fertik, Freitick/ová/, Frojtík).

V souladu s tvrzením, že se při čtení nejméně pozornosti soustřeďuje na střed slova, je zjištění, že uprostřed příjmení Frejtich nacházíme nejrůznorodější chyby. Např. za -t- bylo zapsáno -b-, -d-, -l-, ale i -p-, -č-, ba dokonce některé hláskové kombinace jako -tr-, -tl-, -dr- aj. (Freibich(ová), Freidich, Freilich/Frejlich, Freipich(ová) atd. — srov. též dále). Rovněž skupina grafémů -rej- (Frej-) se modifikovala, a to redukcí o souhlásku -j-, vypouštěním samohlásky -e- a souhlásky -r- (např. Frebich, Fretich, Fretrich, Frettich; Fritich/Frytich; Feitich, Feitisch, Fejlich, Fejntrich, Fejtis, Fejich a Fejrich).

Další princip (rychlého) čtení J. Mistrík přibližuje následujícími slovy: „V súvislosti s konštatovaním, že v každom jazyku sa isté spojenia písmen a slov v texte opakujú, hovorí sa o tzv. prediktabilite, čiže o očakávaní istých písmen a slov v súvislom čítaní.“[10]

Snaha o „prediktabilitu“/předpokládání formy však při čtení příjmení — a vlastních jmen obecně — poměrně spolehlivě selhává, a to tím více, čím je jméno/příjmení neobvyklejší a delší (o prediktabilitě lze v určitém smyslu hovořit jistě i v případě poslechu textu/slov). Zatímco se totiž s formou obecného slova spojuje lexikální význam a vnímání slova napomáhá kontext, vlastní jméno (příjmení) jako grafický znak, který nemá oporu ve významu, stojí zcela izolovaně (ať již v souvislém textu nebo samostatně v adrese apod.). Čtenář se ve snaze o rychlé čtení vlastního jména (příjmení), ve snaze předpokládat jeho formu může opírat jen o srovnání s jinými příjmeními, popřípadě i s obecnými slovy (u příjmení německého původu s německými), jejichž forma je mu známá. Přitom zvláště u ojedinělých a neobvyklých příjmení typu Frejtich je takovýto přístup zcela zaručenou cestou k omylu.

Při chybování v první části příjmení Frej- se nepochybně projevil vliv různých variant příjmení vycházejících z německého adjektiva frei, které mělo v příjmení původní význam ‚svobodný, osvobozený od nevolnictví‘ nebo ‚bezstarostný, veselý, rozpustilý‘.[11] V češtině má příjmení Frei další varianty Frej, Frey, Frai, Fray, Fraj a tyto podoby se objevují i jako součást dalších příjmení (např. Freiburg, Frejbiš, Frajbiš, Freyschlag, Fraišlák atd.).[12] Při záznamu první části příjmení Frejtich vedla znalost těchto variant a případně i znalost německého adjektiva frei (v němčině vyslovovaného [fraj]) zcela určitě k záměnám, jejichž výsledkem jsou chybné záznamy prvního komponentu příjmení v podobě Frei- (Freitich, Freitych, Freidich), Frai- (Fraitych, Frailich, Fraitrich), Fraj- (Frajtich /7×/) a Frey- (Freytich).

[5]Vliv prediktability se jasně projevuje i při chybování v druhém komponentu příjmení Freitich. Omyly v zápisech této části příjmení dosahují vysoké frekvence a různorodosti. Vedle formy -tych (Frejtych, Freitych) podle předpokládané výslovnosti — nacházíme celou řadu dalších chybných záznamů: Frailich, Frajtlich, Fraitrich, Freibich(ová), Freidich, Freilich/Frejlich, Freipich(ová), Freitig/Freitik, Freitiš/Frejtiš, Freitlich, Frejčík(ová), Frejdich, Frejdík, Frejdrich/Fridrich, Frejtejch, Frejtek, Frejtihová, Frejtik(ová), Frejtík, Frejtílová, Frejtier, Frejtina, Frejtišková, Frejtlich, Frejtrich. Původní -tich se v těchto formách tedy reprodukuje jako: -lich, -tlich, -trich-, -bich, -dich, -lich, -pich, -tig/-tik/-tík, -tiš, -tlich, -čík, -dich, -dík, -drich, -ich, -tejch, -tek, -tih(ová), -tíl, -tier, -tina, -tišková, -tlich, -trich. Nejvyšší frekvence mezi těmito formami dosáhla podoba -tlich (Frejtlich), která je doložena celkem 11×. Tyto chyby asi způsobilo (podvědomé) srovnání s příjmeními zakončenými na -bich, -čík, -dík, -pich, -tek, -tík, -tina (např. Fibich, Fučík, Durdík, Šumpich nebo i Pich, Fejtek, Fojtek, Fantík, Fratina, Kratina), ale jednotlivě jistě i s německými apelativy jako Teich ‚rybník‘ (Frejtejch), Tier ‚zvíře‘ (Frejtier). U nejčastější formy -tlich překvapuje, že příjmení s tímto zakončením jsou poměrně řídká. Nakolik se zde projevil jejich vliv (Entlich, Hartlich), popř. vliv některých německých slov typu zeitlich, těžko posoudíme.

Zatímco jsem dosud sledovala psaní příjmení Frejtich z hlediska rozboru jeho dvou komponentů, je v některých případech zcela zřejmé, že příjmení nebylo při čtení (popř. při poslechu) vnímáno jako forma složená, ale jako jednolitý celek. Stačilo několik výrazných rysů (při čtení počáteční F-, -ch na konci jména a výrazné -t- v jeho středu), aby si pisatel formu spojil na základě prediktability se zcela jiným příjmením (existujícím nebo i s vykonstruovanou formou), které má s výchozí formou společné právě jen některé grafické rysy. Tak jistě vznikly například formy Freilich/Frejlich, Fridrich, Frejčík(ová), Fritsch, Frojtík, ba dokonce Treflík, Vejich atd. Ten, kdo zapsal příjmení Frejtich jako Fojtík, byl nepochybně ovlivněn všeobecnou známostí normalizačního komunistického ideologa Fojtíka a při zápisu Pletich působilo viditelně apelativum pletichy — na co však při psaní jména myslel autor této formy, se můžeme jen dohadovat. Záznam příjmení Frejtich jako Sertich zní ovšem už skoro jako škodolibost, individuální rukopis (složenka z MNV Drásov, 1985) však v tomto případě není jednoznačný a zápis lze interpretovat asi též jako Fertich.

Specifiku čtení vlastních jmen v textu J. Mistrík obrazně představuje jako „stretnutie človeka oklopeného vecami. Vyžaduje si zastávku, spomalenie, zmenu dôrazu aj rytmu“.[13] Pokud se vlastní jméno nepřečte písmeno od písmene, pokud se nevyslechne se zvýšenou pozorností, je pravděpodobnost jeho chybné reprodukce velmi vysoká, a to tím vyšší, čím je forma jména složitější. Jazykové utváření vlastních [6]jmen (příjmení) se totiž nezřídka vymyká obecným pravopisným zákonitostem a při jejich vnímání se nelze opírat o lexikální význam. Možnost prediktability jejich formy je proto většinou takřka nulová. V rámci češtiny patří příjmení německého původu ke jménům, v jejichž případě výše uvedená tvrzení platí dvojnásob.

Pokud si chcete ověřit, zda jste četli vlastní jména v tomto příspěvku pozorně, můžete se pokusit zapsat bez chyby příjmení, z jehož chybných záznamů tento text vychází.


[1] Předci Z. Frejticha podle jeho sdělení pocházejí z Arnolce u Jihlavy, „kde je rodina podle historických pramenů a … dostupných rodných listů dokládána po více než 250 let“. Z. Frejtich píše, že rodový mlýn v Arnolci teď obývají potomci dědečkovy sestry. „Jako zajímavá stopa po našem příjmení, jak jinak než v upravené podobě, zůstává místopisné označení „Fretychův mlýn“ na červeně značené turistické cestě kolem řeky Jihlavy u Červené Lhoty nedaleko Třebíče. Zde jako mlynář sídlil dědův bratr. Označení je uvedeno v turistické mapě 1 : 50 000, KČT, č. 79 — Jihlavsko.“

Prarodiče Z. Frejticha žili v obci Drásov nedaleko Brna, jeho rodiče v Brně, Z. Frejtich s rodinou žije dnes v Praze.

[2] Internetové stránky Ministerstva vnitra ČR.

[3] Pětkrát je rovněž doloženo příjmení Fretich.

[4] H. Bahlow, Deutsche Namenkunde, München 1967; M. Gottschald, Deutsche Namenkunde. Unsere Familiennamen nach ihrer Entstehung und Bedeutung, 4. vyd., Berlin 1971; R. a V. Kohlheim, Familiennamen. Herkunft und Bedeutung, Mannheim 2000.

[5] Etymologicky toto příjmení pravděpodobně souvisí s německým příjmením Freidig, které se spojuje s původním významem ‚trotzig‘ (trucovitý) — viz M. Gottschald, d. cit. v pozn. 4, s. 268. H. Bahlow (d. cit. v pozn. 4, s. 146) uvádí u této formy etymologický význam ‚mutig‘ (smělý, odvážný) ‚übermütig‘ (rozpustilý, bujný, spupný ap.), ale i ‚treulos‘ (nevěrný), a ‚flüchtig‘ (nestálý ap.). Příjmení Frejtich může ovšem souviset i s nářeční výslovností apelativa (a příjmení) Freitag ‚pátek‘. Výslovnost druhého komponentu slova/příjmení Freitag jako [tik] není však v bývalých jihomoravských německých nářečích doložena — srov. E. Schwarz, Jazyk německý na území ČSR, in: Československá vlastivěda 3, Jazyk, Praha 1934, s. 524—594; F. J. Beranek, Die Mundart von Südmähren (Lautlehre), Beiträge zur Kenntnis Sudetendeutscher Mundarten 7, Reichenberg (Liberec) 1936, s. 46—48.

[6] Jednoznačně největší zkomoleniny ovšem pocházejí z bohaté korespondence se zahraničím (a se Slovenskem) nebo z jiných dokumentů zaznamenaných v cizině (např. Frezit, Frejuch, Frestich, Frejtič, Frejtkh, Frezit, Flőry a další). Tyto formy se zde neanalyzují.

[7] V adrese dopisů od známých (zvl. v prostředí Drásova — srov. pozn. 1) došlo někdy k chybám pravděpodobně i proto, že odesilatel znal formu příjmení jen z poslechu.

[8] J. Mistrík, Rýchle čítanie, Bratislava 1982, J. Mistrík, Efektívne čítanie, Bratislava 1996.

[9] J. Mistrík, d. cit. v pozn. 7 (1982), s. 27, 33, 40, 49. Ačkoli se J. Mistrík zabývá hlavně tištěným textem, lze podobné principy čtení předpokládat i u písma rukopisného.

[10] J. Mistrík, d. cit. v pozn. 8 (1982), s. 39.

[11] R. a V. Kohlheim, d. cit. v pozn. 4, s. 251—252.

[12] J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, 1, 2 rejstříky (vypracovala M. Nováková), Ústí nad Labem 1998.

[13] J. Mistrík, d. cit. v pozn. 8 (1996), s. 37.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 1, s. 1-6

Předchozí František Nepil: Z dopisů jazykové poradně

Následující Jarmila Bachmannová: Okrajové úseky severovýchodočeské nářeční oblasti z pohledu celočeského (Na materiálu korespondenční ankety ÚJČ)

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1