Časopis Naše řeč
en cz

Krásný ztráty v knižní podobě a v korpusu DIALOG

Lucie Jílková

[Články]

(pdf)

-

[1]

Úvodní poznámky

Následující text se zabývá analýzou dvou různých přepisů televizního diskusního pořadu Krásný ztráty ze dne 30. 12. 2002, kterých se jako hosté účastnily spisovatelka Tereza Boučková a zpěvačka Lucie Bílá, jako moderátor Michal Prokop. V jednom případě se jedná o jeho podobu zachycenou v knize, v druhém případě o přepis začleněný do korpusu přepsaných televizních diskusních pořadů, do korpusu DIALOG.[2]

Televizní pořad Krásný ztráty[3] je Českou televizí vysílán každý týden od února 2000, trvá 30 (přesněji 27) minut. Na začátku moderátor představí své dva hosty, kteří zatím nejsou přítomni. Úvodní informace obsahuje podstatné momenty ze života hostů, v jejím závěru zaznějí jejich jména. Následuje rozhovor, který je pravidelně ukončen společným fotografováním.[4]

Autory knihy Krásný ztráty. Výběr z rozhovorů ze stejnojmenné talk show[5] jsou M. Prokop a J. Lacina (seznam interviewovaných dvojic z knihy v příloze 2). Na rozdíl od televizního pořadu je v knize na závěr každého rozhovoru uvedena stručná informace o tom, jaké změny nastaly v životě hostů po odvysílání pořadu.

Televizní diskusní pořad Krásný ztráty, který je předmětem této analýzy, je, stejně jako ostatní pořady v korpusu DIALOG, přepsán podle předem daných transkripčních pravidel, s užitím zavedeného systému notačních značek. Jak vyplývá z údajů v článku citovaném v pozn. 2, ke dni 1. 8. 2004 bylo přepsáno celkem 349 pořadů v celkové stopáži (čistém čase trvání pořadů) 252 hodin 27 minut. Počet přepsaných pořadů Krásný ztráty v té době činil 37. Korpus DIALOG se neustále rozšiřuje; kon[243]krétně v případě pořadu Krásný ztráty stoupl ke dni 31. 3. 2006 na 48 přepsaných pořadů (seznam notačních značek v příloze 3).

 

Cíl analýzy

Toto pojednání se zabývá porovnáním dvou podob téhož textu. Především je zřejmé, že v případě přepisu korpusového se jedná o co nejvěrnější záznam mluveného textu, který je primárně určen pro vědecké účely, je východiskem pro analýzu rysů mluvenosti, dialogičnosti apod. Text v knize z původního mluveného textu vychází, ale v nejrůznějších ohledech je přizpůsoben již nikoli sluchovému a zrakovému vnímání televizního diváka, ale pouze zrakovému vnímání čtenáře knihy. Cílem následující analýzy je tedy zjistit, k jakým úpravám dochází při převodu mluveného projevu do podoby vyhovující požadavkům knižního vydání.

 

Morfologické úpravy

Nejprve se věnujme jevu asi nejnápadnějšímu, totiž úpravě morfologických zakončení flektivních slovních druhů.

Nespisovné morfologické zakončení se objevuje již v samotném názvu pořadu Krásný ztráty. Inspirací k němu byla moderátorovi písnička V baru jménem Krásný ztráty (viz příp. pozn. 4), v jejímž textu (příloha 1) se taková zakončení objevují pravidelně. Název pořadu byl i v knižní podobě samozřejmě ponechán v původní podobě nespisovné.

Přepis pořadu Krásný ztráty v korpusu DIALOG se vyznačuje ― právě z hlediska morfologie, ale nejen jí ― dvěma nápadně odlišnými částmi. První částí, která je opatřena výhradně spisovnými zakončeními flektivních slovních druhů, je úvodní moderátorova informace o hostech. Tento text moderátor velmi pravděpodobně čte. Při vysílání samotném se o tom však nemůžeme přesvědčit, neboť v jejím průběhu divák vidí prostředí studia a přicházejícího hosta, o němž je právě řeč. Druhou částí, která se (kromě mnohého dalšího) vyznačuje v řadě případů zakončeními nespisovnými, je následující diskuse moderátora a hostů. Nespisovná zakončení na morfologické úrovni nacházíme u všech tří mluvčích. V knize je tento jev eliminován, zakončení jsou výhradně spisovná.[6]

MP: … vadí vám to: že: e:: že se vás na tohleto ptaj, pomohlo vám to někdy v životě, nebo naopak e:: mm máte pocit že vám to škodí. (DIALOG)
[244]PROKOP: Vadí vám, že se vás na to ptají? A pomohlo vám to někdy v životě, nebo máte naopak pocit, že vám to škodí? (kniha)

LB: … mám stejný starosti ráno s vypravováním do školy, s děláním svačiny, a teď jsme byli tři neděle s filípkem nemocný(DIALOG)
BÍLÁ: Mám stejné starosti s vypravováním do školy, s přípravou svačiny… Teď jsme byli tři neděle s Filípkem nemocní. (kniha)

TB:… no: samozřejmě že toužím po odezvě:, ale: vono je to takový dvojsečný… (DIALOG)
BOUČKOVÁ: Samozřejmě že toužím po odezvě, ale ono to je dvojsečné (…) (kniha)

 

Příklad na zespisovnění nacházíme i u neflektivních slovních druhů:

LB: … až přijde někdo kdo bude zpívat hloubš, a vejš, a jak říkám… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) jednou přijde někdo, kdo zazpívá hlouběji i výš (…) (kniha)

 

Jediným případem, kdy je i v knižní podobě ponecháno nespisovné zakončení, je výraz založený v následující ukázce:

LB: … v těch novinách se většinou píše i to co já ani nestihnu žít.
TB: jasně [tak na tom jsou
založený, že jo] (DIALOG)

BÍLÁ: (…) V těch novinách se totiž většinou píše i to, co já ani nestihnu žít.
BOUČKOVÁ: Jasně, na tom jsou
založený. (kniha)

 

Hláskové úpravy

Při porovnávání obou textů sledujeme také úpravy na úrovni hláskové. Pokaždé jde o přiblížení psaného textu náležité, normativní výslovnosti. Prvním případem je důsledná eliminace protetického v:

MP: vy jste terezo dala: e svoje: soukromí všanc vlastně svým způsobem taky:, vy vo něm vlastně pořád píšete. (DIALOG)
PROKOP: Vy jste, Terezo, dala svoje soukromí všanc svým způsobem taky. Vy o něm vlastně pořád píšete. (kniha)

TB: jenom jsem teda si uvědomila., ch vo co jsme byli vochuzený, s těma klukama staršíma, protože. přestože jsem je voba dostala v jedenácti měsících… (DIALOG)
BOUČKOVÁ: Jenom jsem si uvědomila, o co jsme byli ochuzeni s těmi kluky staršími, protože jsem je oba dostala v jedenácti měsících. (…) (kniha)

 

Dalším jevem, který v knižní podobě schází, je dloužení vokálů, které by při normativní výslovnosti měly být vysloveny krátce. Nenáležité dloužení vokálů lze považovat za jeden z charakteristických rysů promluvy moderátora M. Prokopa. Narážíme na ně prakticky pokaždé, když se tento mluvčí dostane ke slovu.

[245]MP: já jsem vždycky měl takovej pocit že lidi: v tvym postavení, ee maj problémy s- když se ocitnou někde ve společnosti, že: se na ně samozřejmě věší spousta: lidí počínaje tím že chtěj podpis třeba ve chvíli, kdy si člověk dá něco k jídlu a tak dále e: jak se s těmadle věcma dokážeš vyrovnat. nebo je to pro tebe problém. (DIALOG)
PROKOP: Já jsem vždycky měl takový pocit, že lidi v tvém postavení mají problémy, když se ocitnou někde ve společnosti. Že se na ně samozřejmě věší spousta lidí, kteří chtějí podpis ve chvíli, kdy si člověk dá něco k jídlu a podobně. Jak se s tím dokážeš vyrovnávat? Není to pro tebe problém? (kniha)

 

Posledním případem je krácení vokálů, které by při náležité výslovnosti měly být vysloveny dlouze. Také toto krácení je v knižní podobě ve všech případech upraveno.

TB: … já ve svých čtyřiceti pěti letech vopravdu už jako neřešim(DIALOG)
BOUČKOVÁ: (…) ve svých čtyřiceti pěti letech opravdu už neřeším (…) (kniha)

TB: … já někdy řikám cigoš … (DIALOG)
BOUČKOVÁ: (…) Já někdy říkám cigoš (…) (kniha)

TB: … furt bydlim v lese, kde nikdo neni ((smích))… (DIALOG)
BOUČKOVÁ: (…) furt bydlím v lese, kde nikdo není(kniha)

LB: … a neměla jsem s kym to říct… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) a neměla jsem s kým to říct (…) (kniha)

 

Nacházíme i případ, kdy je krácení vokálu ještě doprovázeno zjednodušením souhláskové skupiny:

LB: … pučování dětí… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) půjčování dětí (…) (kniha)

 

Vynechávání zájmen

V mluveném, zvláště pak nepřipraveném, textu se běžně setkáváme s tím, že mluvčí umisťují před jisté podstatné jméno ukazovací zájmeno v příslušném rodě[7]. Takové užití ukazovacích zájmen by v psaném textu mohlo působit redundantně, ba nepatřičně, proto se je autoři knihy rozhodli v těchto případech vynechat.

MP: … když jste třeba: trávili nějakej čas v americe,… (DIALOG)
PROKOP: (…) když jste třeba trávili nějaký čas v Americe (…) (kniha)

TB: … musím říct že v dobách toho minulýho režimu, ale i v dobách tý demokracie,… (DIALOG)
BOUČKOVÁ: (…) Za minulého režimu, ale i v dobách demokracie. (kniha)

[246]Obdobně můžeme konstatovat, že se v mluveném textu daleko častěji než v textu psaném vyskytuje osobní zájmeno já. Jeho užití je v následujících případech fakultativní, tedy možné, přesto by v knižní podobě mohlo působit nevhodně. Čtenář by jeho užití mohl chápat jako přílišné zdůrazňování osoby mluvčího, zatímco v původním mluveném textu nijak rušivě nepůsobilo.

TB: … ale fakt už vo tom vlastně ňák ani nepřemejšlím,… (DIALOG)
BOUČKOVÁ: Už o tom ale nijak zvlášť nepřemýšlím, (…) (kniha)

LB: [a ] jsem teď nevydala čtyři roky žádnou desku,… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) Teď jsem nevydala čtyři roky žádnou desku (…) (kniha)

 

Stylistické úpravy zájmen

Při porovnávání obou textů nacházíme řadu dokladů, kdy jsou různá zájmena z původního mluveného textu v knize vyměněna za své stylově vyšší (spisovnější) protějšky. K prezentaci tohoto jevu poslouží dva příklady zájmen ukazovacích a jeden příklad zájmena neurčitého.

MP: … jak vidíte, nevyhnul jsem se tomuhle tématu: e: ani já (DIALOG)
PROKOP: (…) Jak vidíte, nevyhnul jsem se tomuto tématu ani já. (kniha)

MP: … vadí vám to: že: e:: že se vás na tohleto ptaj,… (DIALOG)
PROKOP: Vadí vám, že se vás na to ptají? (kniha)

TB: … a mně přišlo hrozně důležitý ňákym způsobem to zpracovat, … (DIALOG)
BOUČKOVÁ: (…) Mně to přišlo hrozně důležité ― nějakým způsobem to zpracovat (…) (kniha)

 

Reformulace

Při porovnávání obou textů pozorujeme v několika případech poměrně významné přeformulování původních promluv diskutujících. Cíle reformulací jsou minimálně dva. Prvním z nich je snaha zkultivovat původní diskusi (první tři ukázky), druhým pak zkonkrétnit původně spíše vágní vyjádření mluvčích (následujících pět ukázek).

LB: … jsem si uvědomila, když přišel… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) jsem si uvědomila, poté co přišel (…) (kniha)

MP: … stigma e: který novináři taky nikdy neopomenou zdůraznit… (DIALOG)
PROKOP: (…) stigma, které novináři rovněž nikdy neopomenou zdůraznit. (…) (kniha)

MP: … jak se s těmadle věcma dokážeš vyrovnat… (DIALOG)
PROKOP: Jak se s tím dokážeš vyrovnávat,… (kniha)

MP: … proč jsou ty vaše: věci: takhle výrazně autobiografický. (DIALOG)
PROKOP: (…) Proč jsou ty vaše knížky tak výrazně autobiografické? (kniha)

[247]LB: … jako že bych nějak byla na tom závislá… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) Nejsem na slávě závislá. (…) (kniha)

LB: … a že nedostanu toho slavíka… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) a že nedostanu dalšího Slavíka (…) (kniha)

LB: … takový to zformulování ňákýho mýho života… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) takové to mediální vyrábění mého života (…) (kniha)

LB: … kritika na vaši práci přichází později, ale taky dýl trvá(DIALOG)
BÍLÁ: (…) U vaší práce kritika přichází později, ale vaše dílo déle vydrží. (…) (kniha)

 

Když mluví více mluvčích najednou

Nyní se dostáváme k popisu jevů, na něž knižní podoba většinou nutně rezignuje, k popisu jevů, které činí (nepřipravený) dialog dialogem. Jsou to jevy, které prezentují dynamiku, živost dialogu, které dokládají kooperaci moderátora a hostů, ale i hostů navzájem, které prezentují způsoby dialogického chování jednotlivých mluvčích apod.

Z knižní podoby např. nezjistíme, že někdy mluví dva mluvčí najednou, že se třeba může částečně překrývat moderátorova otázka s odpovědí hosta.

MP: … trošku začalo stejskat, po tom [že vlastně už jsem dlouho o sobě nic nepřečetla]
LB: [ne ne ne: ne:: já mám jednu velkou výhodu] že vím, co to je žít bez peněz, vím co to je žít s penězi … (DIALOG)

PROKOP: (…) tak trošku stýskat, že už sis o sobě dlouho nic nepřečetla?
BÍLÁ: Ne, ne, ne, já mám jednu velkou výhodu: Vím, co to je, žít bez peněz, vím, co to je, žít s penězi. (…)
(kniha)

 

V živém dialogu se ukazuje, že někdy si mluvčí svou odpověď potřebuje promyslet, někdy naopak host moderátora málem ani nenechá otázku dokončit, jak je zřejmé z posledně uvedené ukázky. Přepis v korpusu DIALOG zaznamenává také tzv. těsné navazování jednotlivých mluvčích na sebe, tedy momenty, kdy se promluvy jednotlivých účastníků sice nepřekrývají, „nemluví jeden přes druhého“, ale střídání mluvčích je tak rychlé, že si téměř „skáčou do řeči“.

MP: to je otázka, když teda přejedeš hranice, (.) a: najednou tě tam teda nikdo nezná. jak to-
LB:
=to je velká paráda.
MP: =co to je za pocit
LB: já jsem něco podobnýho vlastně udělala svýmu chlapečkovi… (DIALOG)

PROKOP: Lucie, jaké to je ― přijet do ciziny, kde tě najednou nikdo nezná?
[248]BÍLÁ: To je velká paráda.
PROKOP: Co to je za pocit?

BÍLÁ: Já jsem něco podobného udělala svému chlapečkovi. (…) (kniha)

 

V nepřipraveném dialogu se pochopitelně stává, že oba právě popsané jevy se v něm vyskytují opakovaně a v rychlém sledu za sebou. V následující ukázce pozorujeme, že mluví dokonce všichni tři mluvčí najednou:

LB: ne mně se to [nesmírně líbí no: jo: určitě]
MP: [já si- já ( ) no právě]
TB: [já myslím že já si to teda můžu dovolit docela jo,]
MP: vy jste říkala že vašim [synům se to nelíbí]
TB:
[no: a: vy byste] chtěl bejt (.) cigoš, v naší společnosti,
MP: =to já nevím [jestli bych já chtěl bejt-]
TB: [to je totiž vopravdu strašně těžký] (DIALOG)

I knižní podoba se snažila zachytit náhle mnohem živější průběh diskuse. Čtenář si např. může uvědomit, že probírané téma zaujalo i mluvčí LB, která na ně nebyla dotazována. Výše zmíněné těsné navazování mluvčích a mluvení jednoho přes druhého však nezaznamenává.

BÍLÁ: Mně se to nesmírně líbí.
BOUČKOVÁ: Chci říci, že si ty „cigoše“, doufám, můžu dovolit.
PROKOP: Ale vy jste říkala, že se to vašim synům nelíbí.
BOUČKOVÁ: A vy byste chtěl být cigoš v naší společnosti? Je to opravdu strašně těžké.
(kniha)

 

Smích a mluvení se smíchem

V analyzovaném mluveném textu se objevují části promluv (někdy to může být i replika celá), které mluvčí pronáší se smíchem. Nejsou to případy, kdy mluvčí přestane mluvit a začne se smát, ale případy, kdy je jeho řečový projev deformován zvukovými charakteristikami typickými pro smích. Role mluvení se smíchem (jakož i role smíchu samotného) v dialogu může být různá. Mluvčí tak může vyjadřovat svůj smysl pro humor, svou snahu zlehčit jinak vážné téma rozhovoru, mluvením se smíchem může vyjadřovat své rozpaky apod.

Smích a mluvení se smíchem patří k jevům, které kniha nezaznamenává. Případné označování míst, v nichž docházelo k mluvení se smíchem či k tomu, že se diskutující smějí, by na čtenáře knihy mohlo působit rušivě.

Uvolněnou atmosféru diskuse, kdy se smíchem mluví oba účastníci rozhovoru a mluvčí TB se v jednu chvíli přímo směje, ukazuje následující příklad:

MP: … dokonce se ten film točil točil ff e: ve vašem vlastním domě,
TB: [ne: v domě ne: ne ne]

[249]MP: [pokud jsem správně informován. ne,]
TB: ale [
< za rohem >] ((smích))
MP: [< dobře tak za rohem >] proč … (DIALOG)
PROKOP: (…) dokonce se točil ve vašem vlastním domě, pokud jsem správně informován.
BOUČKOVÁ: Ne, v našem domě ne, ale za rohem.
PROKOP: Dobře, tak za rohem. Proč (…) (kniha)

 

V další ukázce mluví se smíchem TB, která zrovna „nemá slovo“, není v tuto chvíli dotazována. Svou reakcí projevuje zájem, pobavenost nad tím, co říká mluvčí LB. V ukázce také vidíme moderátorovo přitakání. Kniha naopak reakce TB a MP nezaznamenává.

LB: … já jsem se nalíčila jelením lojem, a okamžitě jsem šla vynýst koš, protože jsem strašně potřebovala exhibovat
MP: =hm
TB: [< to je výborný >]
LB: [a v době] kdy mě ještě nikdo vůbec neznal… (DIALOG)

BÍLÁ: (…) jsem se nalíčila jelením lojem a okamžitě jsem šla vynést koš, protože jsem strašně potřebovala exhibovat. A v době, kdy mě ještě nikdo neznal (…) (kniha)

 

Jak již bylo naznačeno, kromě mluvení se smíchem se v dialogu ― zvláště v dialogu podobném tomuto ―, samozřejmě stává, že mluvčí svůj projev doprovázejí přímo smíchem. Úloha smíchu v této diskusi je většinou zjevná, k žánru talk show smích patří, moderátor i hosté se snaží diváky i sebe pobavit, naznačují jím uvolněnou atmosféru ve studiu.

MP: tak já vám přeju, ať se vám todleto všecko splní, ať vám zavolá ten správnej telefon, že chtěj [zase nějakej dobrej scénář]
LB: [< můžu vám brnknout, >]

((smích všech))
TB: =to spíš zavolám já (DIALOG)

PROKOP: Tak já vám přeji, ať se vám to všechno splní, ať vám zavolá ten správný telefon, že chtějí zase nějaký dobrý scénář…
BÍLÁ: Můžu vám brnknout?
BOUČKOVÁ: To spíš zavolám já.
(kniha)

 

Konečně uveďme příklad, kdy se smíchem mluví TB, téma je však v tu chvíli vážné. Role mluvení se smíchem zde není tak jednoznačná jako v předchozí ukázce. Jde nejspíše o výše zmíněné zakrývání rozpaků, skrývání nejistoty, možná snahu zlehčit téma, které samo o sobě příčinu k mluvení se smíchem nedává. Podobně jako v ukázkách předchozích je i v následujícím případě čtenář knihy ochuzen [250]o informaci, že byla diskuse doprovázena smíchem či mluvením se smíchem. Čtenář tedy nemá např. příležitost se zamýšlet nad tím, proč je část promluvy TB deformována mluvením se smíchem.

TB: … téma dětí který se nějak lišej, tak e to jsem mm < vopravdu mockrát > těžce prožívala… (DIALOG)

BOUČKOVÁ: (…) téma dětí, které se něčím liší. Opravdu mockrát jsem to těžce prožívala (…) (kniha)

 

Responzní a hezitační zvuky

Důležitou součástí dialogu jsou také tzv. responzní zvuky, responzní částice[8], kterými partner v dialogu vyjadřuje svůj zájem o právě řečené, naznačuje, že poslouchá, sleduje, vyjadřuje svůj souhlas. Jako příklad užití responzních zvuků je uvedena část dialogu mezi LB a MP, přičemž moderátor MP je v tuto chvíli tím, kdo přitakává, kdo svými reakcemi vyjadřuje zájem o promluvu LB.

Kniha responzní zvuky nezaznamenává, čtenář tedy nezjistí, že také ony často ovlivňují a usměrňují průběh diskuse, člení dialog rozmanitěji a přerušují delší promluvy mluvčích, které se v knižní podobě zdají celistvé.

LB: já teda nevím, máš asi zkreslený představy, za á já jsem normální
MP: =no,
LB: to je taky jediný na mně pěkný
MP: =jo
LB: a já mám všechny normální věci, jako každá máma. (DIALOG)

BÍLÁ: Já nevím, máš asi zkreslené představy, zaprvé jsem normální, to je také jediné, co je na mně pěkné: dělám všechny normální věci jako každá máma. (kniha)

 

Nepřipravený mluvený projev dále běžně doprovázejí hezitační zvuky. Hezitační (váhací) zvuky jsou nejčastěji vyjádřením nejistoty mluvčího, objevují se při hledání správného výrazu apod., v případě některých mluvčích jsou neodmyslitelnou součástí jejich projevu. V přepisech mluvených textů (také např. v korpusu DIALOG) se přepisovatelé snaží co možná nejvěrněji vyjádřit jejich podobu.

V knize se se záznamem těchto zvuků nesetkáme. Můžeme říci, že ― podobně jako u zvuků responzních či smíchu a mluvení se smíchem ― se v ní jisté informace o dialogickém chování mluvčích zkrátka „nedočteme“.

Užití hezitačních zvuků v analyzovaném textu je patrné např. v následujících dvou ukázkách:

[251]TB: … musím říct že v dobách toho minulýho režimu, ale i v dobách tý demokracie, ale já fakt už vo tom vlastně ňák ani nepřemejšlím, e: já jsem prostě tátova dcera … (DIALOG)

BOUČKOVÁ: (…) Za minulého režimu, ale i v dobách demokracie. Už o tom ale nijak zvlášť nepřemýšlím, jsem prostě tátova dcera (…) (kniha)

MP: … e: mm e řekněme (.) film smradi ke kterýmu vy jste napsala e scénář, ten je e: zcela jednoznačně: e odrazem vaší rodiny, e dokonce se ten film točil ff- e: ve vašem vlastním domě,… (DIALOG)

PROKOP: Film Smradi, ke kterému jste napsala scénář, je zcela jednoznačně obrazem vaší rodiny, dokonce se točil ve vašem vlastním domě (…) (kniha)

 

Přeřeknutí, nedořeknutí a slova vycpávková

Veškerá přeřeknutí, nedořeknutí a slova vycpávková by v knižní podobě působila rušivě, a proto jsou ve všech případech vynechána. Přeřeknutí a nedořeknutí nacházíme např. v následujících ukázkách:

MP: =je tohle téma pro tebe: ňáký výr- významný, hraje to pro tebe v životě nějakou roli, (DIALOG)
PROKOP: (…) Je toto téma významné i pro tebe? (kniha)

LB: … já mm bych to udělala stejně, a kdyby: ň- někdo šel takle tvrdě po panu prezidentovi… (DIALOG)
BÍLÁ: Já bych to udělala stejně, a kdyby někdo šel takhle tvrdě po panu prezidentovi (Havlovi ― pozn. autorů) (…) (kniha)

LB: … přišel prostě z píš- pískoviště… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) přišel z pískoviště (…) (kniha)

 

Vycpávková slova, která se rovněž do knihy nedostala, pozorujeme v následujících příkladech:

TB: (…) mimochodem jsem mu teda < hrozně podobná > i vizáží (…) po všech možnejch peripetiích toho vztahu, který teda byly složitý (…) (DIALOG)
BOUČKOVÁ: (…) mimochodem jsem mu hrozně podobná i vizáží (…) po všech možných peripetiích našeho vztahu, které byly složité (…) (kniha)

LB: … přišel prostě z píš- pískoviště, kde prostě ho napadlo ňáký dítě… (DIALOG)
BÍLÁ: (…) přišel z pískoviště, kde ho napadlo nějaké dítě (…) (kniha)

 

V následující ukázce jsou v části přepisu z korpusu DIALOG antikvou zvýrazněny veškeré jevy, které nebyly převedeny do knižní podoby. Vidíme, že kromě výše zmíněných hezitačních a responzních zvuků, přeřeknutí a nedořeknutí se autoři knihy rozhodli vynechat celou poměrně dlouhou část repliky mluvčí TB. Tato del[252]ší ukázka dokládá, že výše uvedené jevy ― v tomto článku probírané jednotlivě ― se u mluvčích objevují pohromadě a v různé míře, s různou frekvencí, mohou být v těsné blízkosti i se vzájemně prolínat; teprve pozorovány všechny pohromadě podávají ucelenější informaci o dialogickém chování mluvčích.

MP: v některejch rozhovorech o těch svých e: dvou adoptovaných synech e: hovoříte.: jako: o: e cigoších, ale oni to prý rádi neslyšej. jak to je.
TB: já myslím že: cigoš je: (.) takový pro mě laskavý označení. mně vadí, když e: lidi říkaj cikán
MP: =hmm
TB: protože: to je: považováno za nadávku, a myslím že těm lidem e e kteří teda: mají tu pleť: a jsou mají tuhlectu m- ně- národnost, tak e: vlastně e ff- v našich končinách je to považovaný jako za- za: něco špatnýho. já někdy řikám cigoš, protože e prostě e: já nemůžu e jako dělat že: se nás to netýká, protože tak to prostě je, a: e: myslím to v hezkým, protože < kdybych byla nějaká zaujatá proti barvám pleti, nebo e: nějakým národnostem, tak bych tedy asi e neměla e takovou e poskládanou rodinu. takže takhle > (DIALOG)

PROKOP: V některých rozhovorech o těch svých dvou adoptovaných synech hovoříte jako o cigoších, ale oni to prý rádi neslyší, jak je to?
BOUČKOVÁ: Já myslím, že cigoš je docela laskavé označení. Mně vadí, když lidi říkají cikán, protože to je považováno za nadávku. Já někdy říkám cigoš, protože nemůžu dělat, že se nás to netýká, protože tak to prostě je. A myslím to v dobrém: kdybych byla zaujatá proti barvám pleti nebo jiným národnostem, tak bych asi neměla takhle poskládanou rodinu. (kniha)

 

Korekce

Hledání správného výrazu, vhodného způsobu vyjádření apod. se v mluveném textu běžně projevuje opakováním jistého výrazu, zkoušením různých variant, až se mluvčí dobere optimálního řešení. V korpusovém přepise můžeme sledovat celý proces onoho hledání, včetně konečného nalezení řešení, zatímco knižní podoba nabízí čtenáři pouze závěrečný, výsledný stav tohoto procesu.

TB: … ale: je fakt že těch romskejch dětí je opuštěnejch je hodně, a že ty nikdo teda většinou nechce, e jsou výjimky teda taky. jsou krásný výjimky. (DIALOG)

BOUČKOVÁ: (…) Ale je fakt, že těch romských dětí je opuštěných hodně a že je většinou nikdo nechce, jsou ovšem krásné výjimky. (kniha)

MP: … že nemáte ten- ten- tu odezvu. na to co děláte:, hned (DIALOG)
PROKOP: (…) Že nemáte odezvu na to, co děláte, hned. (kniha)

LB: … to je to zázemí, který za který je mám hrozně ráda … (DIALOG)
BÍLÁ: (…) to zázemí, za které je mám hrozně ráda (…) (kniha)

[253]TB: … v době kdy jsem se rozhodovala, nebo kdy jsme se s mužem rozhodovali… (DIALOG)
BOUČKOVÁ: (…) v době, kdy jsme se s mužem rozhodovali (…) (kniha)

MP: ty jsi o svých rodičích vždycky naopak hovořila velice jaksi v superlativech vlastně velmi krásně e dneska jsi na vrcholu slávy… (DIALOG)

PROKOP: Ty, jsi o svých rodičích naopak vždycky hovořila velmi krásně. Dneska jsi na vrcholu slávy (…) (kniha)

 

Obsahové změny

V nemnoha případech narážíme v knize na skutečné obsahové změny výpovědí jednotlivých účastníků diskuse. Uveďme k tomu část promluvy LB, u které není v knize dokončena myšlenka patrná z přepisu v korpusu DIALOG:

LB: … jako že bych byla na tom závislá, to ne:
MP: =hmm
LB: naopak. mám spoustu ještě jinejch plánů, kdyby cokoli, až přijde někdo a bude zpívat hloubš, a vejš, a jak říkám, kdo bude mít stejnej počet anonymů jako já,
tak ten < už mě neohrozí >
MP: ((smích))
LB:
protože tam- ten něco dělá dobře takže pak
((znělka)) (DIALOG)

BÍLÁ: Nejsem na slávě závislá. Jsem připravená, že jednou přijde někdo, kdo zazpívá hlouběji i výš a bude mít stejně nebo ještě větší množství anonymů než já… (kniha; za posledně uvedenými třemi tečkami následuje moderátorova otázka pro TB)

 

K etnickému kategorizování

V souvislosti s obsahovými změnami ještě učiňme několik poznámek o etnickém kategorizování, totiž o tom, s jakými změnami se při porovnání obou textů setkáváme v místech, kde se hovoří o příslušnících romského etnika.[9]

Jak již patrně vyplynulo z obsahu některých ukázek a jak je snad také všeobecně známo, spisovatelka Tereza Boučková, jeden z hostů těchto Krásných ztrát, adoptovala dva romské chlapce. Do diskuse je uvádí moderátor pojmenováním romské děti. O dětech romského původu mluví TB ve své odpovědi na moderátorovu otázku, v níž se o jejích dětech mluví poprvé. Hned v následující otázce moderátora směrem k TB se objevuje pojmenování cigoš, od kterého se však sám moderátor distancuje tím, že říká, že takto o svých adoptovaných dětech mluví sama TB.

[254]Za pozornost jistě stojí, že v knize je v jednom případě označení cigoš opatřeno uvozovkami. Uvozovky ― dodané autory knihy ― zde zřejmě plní funkci citační. Zmíněný výraz nacházíme v promluvě TB, přesněji v knižní podobě její promluvy. V korpusovém přepise totiž vidíme, že zrovna v tomto okamžiku mluvčí TB onoho výrazu vůbec neužila, protože se probíranou skutečnost, tedy pojmenování svých adoptivních dětí jako cigoši, rozhodla označit zástupným zájmenem to.

LB: ne mně se to [nesmírně líbí no: jo: určitě]
MP: [já si- já ( ) no právě]
TB: [já myslím že já si to teda můžu dovolit docela jo,]
(DIALOG)

BÍLÁ: Mně se to nesmírně líbí.
BOUČKOVÁ: Chci říci, že si ty „cigoše“, doufám, můžu dovolit.
(kniha)

 

Povídání o dětech TB moderátor přerušuje otázkou směrem k LB, ve které zmiňuje jeden z jejích písničkových textů, v němž se objevuje označení cigoška.

MP: hm v jednom textu zpíváš jsem trochu cigoška a marlen ditrich ((míněno Marlene Dietrich))
LB: =ano ano

PROKOP: V jednom textu, Lucie, zpíváš: „Jsem trochu cigoška a Marlene Dietrich taky…“ (kniha)

 

Můžeme tedy konstatovat, že moderátor měl pro obě zúčastněné předem připravenu otázku, v níž se objevuje shodné pojmenování příslušníků romského etnika (v případě TB cigoši, v případě LB v přechýlené podobě cigoška). V obou případech se jedná o to, že zmíněného pojmenování užily diskutující v některém ze svých dřívějších, veřejnosti více méně dostupných textů a že moderátor z těchto textů cituje.

Na otázku, v níž se objevila část zmíněného písničkového textu, pak následuje odpověď LB, ve které se objevuje jednak podstatné jméno Romové, jednak přídavné jméno romský, v níž LB vysvětluje, že k tomuto etniku nepatří. Za pozornost stojí poznámka, že autoři knihy se rozhodli vynechat repliku, v níž moderátor říká, že LB občas vypráví cikánský vtipy. Přídavné jméno cikánský se tak vyskytuje pouze v přepisu v korpusu DIALOG, zatímco do knižní podoby se vůbec nedostalo.

LB: no, já musím říct že už jsem dostala několik pozvání na setkání význačnejch romskejch osobností [mezi který prej já patřím musím říct že: že]
MP:
[vyprávíš vtipy o- že jo, cikánský vtipy vobčas]
LB: že: e říkaj vždycky romové, my se přeci mezi sebou poznáme a ty jsi naše, to je jasný (DIALOG)

LB: Už jsem dostala několik pozvání na setkání významných romských osobností, mezi které prý patřím. Musím říct, že Romové vždycky říkají: „My se přeci mezi sebou poznáme a ty jsi naše, to je jasné.“ (kniha) 

[255]Konečně se v přepisu v korpusu DIALOG setkáváme s originálním pojmenováním dětí TB romátka, o které je kniha, podobně jako o přídavné jméno cikánský, ochuzena.

TB: já jsem [vůbec nemohla mít]
MP: [změnilo to]
TB: děti: to byla taková, takový boží dárek
MP: no ale pak [se to najednou nějak podařilo, změnilo]
TB: [no: no: jasně hmm to bylo právě za ty
romátka]
LB: =hm
MP: změnilo to nějakým způsobem vaše rodinný vztahy,
TB: jenom jsem si teda uvědomila: (…)
(DIALOG)

BOUČKOVÁ: Já jsem vůbec nemohla mít děti, to byl takový boží dárek.
PROKOP: Ale pak se to najednou nějak podařilo… Změnilo to nějakým způsobem vaše rodinně vztahy?
BOUČKOVÁ: Jenom jsem si uvědomila (…)
(kniha)

 

Závěr

Dva přepisy téhož televizního pořadu se ukazují jako vděčný materiál pro lingvistickou analýzu. Při jejich porovnávání sledujeme řadu postupů, jak se z původního textu mluveného stává text psaný.

Knižní podoba vykazuje zřetelnou snahu o posun směrem ke spisovnosti a do vyšší stylistické roviny. Čtenář knihy má k dispozici text v mnoha ohledech kultivovanější, dokonalejší, vytříbenější, než jaký poskytuje přepis z korpusu DIALOG. Nejnápadnější proměnou se v tomto smyslu jeví důsledná úprava nespisovných zakončení ohebných slovních druhů, prováděná u všech tří mluvčích.

Dále můžeme konstatovat, že knižní text je kratší a hutnější než jeho protějšek zachycený v korpusu DIALOG. Autoři knihy s ohledem na čtenáře vynechali všechny jevy, které by působily nadbytečně, rozvláčně, rušivě, jako víceré vyjádření téhož. Zjednodušeně můžeme říci, že jistá skutečnost je v knižním textu pojmenována pouze jednou a zformulována co nejjednodušeji, zatímco v původním mluveném textu mohla být vyjádřena komplikovaně, opakovaně, neobratně, mluvčí se teprve postupně dobírali optimálního vyjádření.

Dále nezřídka pozorujeme proměny obecných, vágních vyjádření z původního mluveného textu ve výrazy konkrétnější.

Knižní vydání je pochopitelně prosto řady jevů přirozeně doprovázejících živý, neformální dialog, včetně jevů parajazykových. Tyto jevy by knižní podoba zachycovala jen s obtížemi, jejich vynechávání je samozřejmostí vlastně při jakémkoli převodu mluveného textu na text psaný a čtenář jejich zaznamenávání ani neočekává. (Všimněme si však, že řada současných časopisů i deníků se přece jen o jejich [256]zachycení pokouší. Nejčastější je v tomto duchu asi poznámka smích, směje se, která je často vepsána do odpovědi osoby, s níž novinář vede interview.) Čtenář knihy je tedy seznámen s obsahem diskuse, je však např. ochuzen o některé informace týkající se dialogického chování hostů a obecně průběhu diskuse.

Pro ještě detailnější srovnávací analýzu obou textů by bylo např. užitečné zjistit, kdo vlastně ony úpravy provádí (autoři knihy?), zda pro ně mají nějaký systém pravidel, zda byla knižní podoba dialogu zpětně konzultována s hosty, zda důsledným dodržováním oněch „převodních“ pravidel nedochází k jisté unifikaci projevu hostů, jejichž původní jazykový projev byl pestřejší a rozmanitější.[10]

 

Příloha č. 1 Text písničky V baru jménem krásný ztráty

V baru jménem Krásný ztráty visí kalendář,
v baru jménem Krásný ztráty, čas je šťastnej lhář.
Zívá tam jen číšník, válí biliár
na každej šťouch příští čeká hodin pár.

V baru jménem Krásný ztráty tágo měří čas,
v baru jménem Krásný ztráty přijď tam mezi nás.
Pojď svůj obraz hledat, pojď mu koupit rám
v baru Krásný ztráty má bejt velkej flám

Ref.: No tak pojď tam s námi, no tak pojď tam hned,
čekají tam známí už pár tisíc let.

V baru jménem Krásný ztráty, mám i já svůj stůl
v baru jménem Krásný ztráty, buď tam přesně v půl.
Pojď svůj obraz hledat….

Ref.: … známí možná naposled.

 

Příloha č. 2 Seznam interviewovaných dvojic v knize Krásný ztráty

M. Uhde a M. Donutil, P. Dostál a M. Hlavsa, V. Fischer a L. Pollert, T. Dvořák a R. Tesařík, J. Satinský a P. Buzková, I. Langer a V. Marhoul, K. Neumannová a J. Macháček, J. Kukura a P. Procházková, V. Špidla a I. Kováčova, D. Pecková a C. Höschl, P. Nárožný a J. Štětina, M. Kubišová a M. Rottrová, K. Schwarzenberg a M. Eben, L. Bílá a T. Boučková, N. Auerbach a F. Renč, V. Průchová a D. Rollins, M. Albrightová a V. Havel, K. Moučková a M. Augustová. T. Pištěk a P. Jarchovský, J. Pirk a J. Špáta, M. Zeman a K. Srp

 

[257]Příloha č. 3 Seznam notačních značek užívaných v korpusu DIALOG

VM

označení mluvčího

TH: to já [nevím] VB: [v té] knize

simultánně pronesené úseky (tzv. overlap)

=

okamžité (bezpauzové) navázání na repliku partnera

zase

zdůraznění slabiky/slova

že: že::

protažení hlásky

e e: hm ehm mhm

hezitační a responzní zvuky

(.)

krátká pauza

(..)

delší pauza

(…)

dlouhá pauza

?

vysoké stoupnutí hlasu

,

mírné stoupnutí hlasu

.

klesnutí hlasu

mon-

nedokončení slova

< uhodil >

úsek pronesený se smíchem

(ale)

předpokládaný, ne dobře srozumitelný výraz

( )

nesrozumitelný výraz

((směje se))

komentář přepisovatele

vypuštění části transkriptu


[1] Článek byl napsán v rámci grantového projektu B9061304 Mluvená čeština v televizních diskusních pořadech.

[2] Ke korpusu DIALOG viz podrobně S. Čmejrková, L. Jílková, P. Kaderka, Mluvená čeština v televizních debatách: korpus DIALOG, SaS 65, 2004, s. 243―269.

[3] O principech fungování mediálního dialogu viz S. Čmejrková, Televizní interview a jiné duely. Mediální dialog jako žánr veřejného projevu, SaS 60, 1999, s. 247―268.

[4] Celým pořadem se prolíná písnička V baru jménem Krásný ztráty z roku 1982, nazpívaná Michalem Prokopem. Autorem textu je Pavel Šrut, autorem hudby M. Prokop. Části písničky jsou úvodní znělkou, podkladovou melodií při úvodní informaci o hostech, předělem v průběhu diskuse a konečně i znělkou závěrečnou. Text písničky koresponduje s interiérem studia, navozujícího barové prostředí (text písničky v příloze 1).

[5] J. Lacina, M. Prokop, Krásný ztráty, výběr rozhovorů stejnojmenné talk show Michala Prokopa v České televizi, Lidové noviny, Praha 2004.

[6] V jednotlivých ukázkách ― psaných kurzivou ― je vždy nejprve uvedena replika (nebo její část) z korpusu DIALOG a pak její protějšek uvedený v knize. Konkrétní výraz (nebo část repliky), o nějž se právě jedná, je v ukázkách napsán antikvou. V korpusu DIALOG jsou všichni mluvčí označováni iniciálami (v případě tohoto pořadu MP = Michal Prokop, LB = Lucie Bílá, TB = Tereza Boučková), v knize je před každou hostovou odpovědí uvedeno jeho příjmení velkými písmeny. Jméno moderátora se u jeho otázek nevyskytuje. V textu je pro přehlednost uváděno i příjmení moderátorovo.

[7] K tomu viz podrobně M. Slezáková, Role ukazovacích zájmen ten, ta, to v mluveném dialogickém textu, Jazykovědné aktuality XXXV, 1998, s. 5―20.

[8] K tomu viz recenzi M. Slobody v časopise SaS 66, 2005, s. 220―224, na knihu R. Gardnera When Listeners Talk: Response Tokens and Listeners Stance, v níž jsou mimo jiné zmíněny také anglické ekvivalenty response tokens, minimal responses, minimal feedbacks, receipt tokens.

[9] K tomu viz I. Leudar, J. Nekvapil, Presentations of Romanies in the Czech media: on category work in television debates. Discourse & Society 11, 2000, s. 487―513.

[10] Děkuji recenzentům Z. Hladké a J. Krausovi za řadu podnětných připomínek.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 5, s. 242-257

Předchozí Jan Chromý: Jiří Haller – osobnost české lingvistiky

Následující Ludmila Uhlířová: Devadesáté narozeniny Naší řeči