Časopis Naše řeč
en cz

Morbus professionalis (K motivovanosti českých názvů nemocí)

Ivana Bozděchová

[Články]

(pdf)

-

Úvodem

Za jeden z nejdůležitějších znaků odborných projevů se tradičně považuje terminologie, která je v nich takřka obligatorní. Ačkoli se termíny vyznačují významovou přesností a jednoznačností, nevyhýbají se jim sémantické anomálie, tzn. mnohé z nich mají idiomatickou povahu (v širokém slova smyslu). Na přítomnost metaforičnosti, resp. přenesenosti významu v terminologii a na potřebu věnovat pozornost odborné idiomatice nověji poukázali mj. na konferencích Termina 1996 a 2000 F. Čermák a M. Jelínek[1]; J. Kraus[2] potvrdil, že v odborném jazyce zvlášť významně pregnantnímu označení objektu, události, jevu slouží právě obrazné vyjádření. R. Kocourek[3] odlišuje terminologické metafory (jakožto podtyp ustálených metafor — set metaphors) od volných metafor (free metaphors) významovým vymezením definicí, kontextovou nezávislostí a pojmenováním obecných pojmů (spíše než jednotlivin). Etymologicky motivovaná (obrazná) pojmenování ostatně také dokazují, že odborný jazyk využívá stejné způsoby tvoření slov jako běžný jazyk.

Věcné okruhy běžné slovní zásoby (rostliny, plody, zvířata, přírodní i společenské jevy a útvary apod.) se stávají motivy odborných pojmenování např. v lékařské terminologii, kde jsou podobně jako v jiných odborných sférách procesy terminologizace živé a běžné. Z mnoha příkladů srov. např.: aparát (1. hovor. přístroj, zařízení, 2. seskupení určitých systémů, orgánů či jejich částí sloužící k plnění určité funkce, např. pohybový a., tj. kosti, svaly, šlachy, klouby, nervy atd.), větev (termín užívaný v anatomii pro označení větví nebo větévek nervů nebo cév), ataktická chůze (porucha chůze vyvolaná poškozením některé části reflexního oblouku, který zabezpečuje koordinaci jednotlivých svalů nebo svalových skupin), podobně také (zároveň obrazně) čočkový rovník, osa oční koule, slzný potůček, nehtový val, syndrom nemocného uzlu (druh srdeční arytmie, kdy se střídají rychlé a pomalé supra[114]ventrikulární rytmy), šok (angl. shock = ‚rána, tj. pokles krevního tlaku s následným poklesem prokrvení tkání při nepoměru mezi objemem krve a objemem krevního řečiště‘[4]) atd. atd.

Motivovanost českých názvů nemocí

V tomto příspěvku se zaměříme na (jednoslovné i víceslovné) názvy nemocí.[5] Jejich motivovanost a obraznost je již pouze etymologická ― užívají se jako značky, ačkoliv často vznikaly jako obrazná (nejčastěji metaforická nebo metonymická) pojmenování. Ze současného hlediska je tedy lze chápat jako lexikalizované (uzuální) metafory a metonymie.[6]

Nejčastěji bývají motivovány příznaky nebo různými okolnostmi nemocí, vnějšími projevy a chováním pacientů, jejich celkovým fyzickým vzhledem nebo vzhledem (změnami) zasažených částí těla, orgánů apod. (srov. např.: ob. souchotiny ― ‚nemoc, při které člověk schne‘, spála, spalničky — od slovesa pálit — tato nemoc je doprovázena vysokými horečkami, zast. mázdřivka — těžké infekční onemocnění projevující se horečkou, zánětem a povlaky, mázdrami na mandlích, záškrt, difterie).[7] Pojmenování vycházející z označení částí těla (orgánů) blíže charakterizovaných nějakou vlastností stávají nejblíže popisným názvům (nevystihují však podstatu nemoci plně); mívají především metaforickou a metonymickou povahu. Zejména u víceslovných termínů, založených na nových vztazích, do nichž vstupují složky celku, dochází často ke kombinování metafory a metonymie (srov. např. tenisový loket). Zařazení jednotlivých názvů k těmto typům obrazného vyjádření není tedy [115]vždy jednoznačné.[8] Navíc samotná hranice mezi obrazným a přímým pojmenováním může být nejasná — např. některé názvy podle postiženého orgánu nebo podle pacientů bývají (byť částečně) popisné (srov. např. krevní podlitiny, plíce pracovníků zvlhčovacích/klimatizačních zařízení). Původní (etymologickou) obraznost velmi často zastírá ztráta motivace pojmenování (takže se synchronně chápe jako značkové), a to jak u domácích, tak u cizích a internacionálních názvů a také u eponym; viz např.: typhus (onemocnění vyvolané Salmonellou typhi, řec. tyfos = ‚mlha, pára, omámení‘), šigelóza (lat. shigellosis: Shigella — bakterie, kterou objevil japonský bakteriolog K. Shiga a která způsobuje tuto střevní úplavici), kurděje (lat. scorbutus, germ. skorbut, slovo nejasné, snad od kur, srov. kuří oko), zast. a nář. soplivka (sopel — zast. a nář. ‚hlen z nosu‘) apod. Obrazné bývají často už původní (latinské a řecké) názvy — je-li obraznost v češtině zachována, jde o kalk.

Motivované (etymologicky obrazné) názvy nemocí, které se vyskytly v našem excerpovaném materiálu (včetně neodborných označení), rozlišujeme (vzhledem k výše uvedenému) v následujícím přehledu podle motivu a sémantiky (obsahu). Motivem pojmenování je:

1. část těla, postižený orgán

suchá ústa, mapovitý jazyk, loďkovitá kost, zmrzlé rameno, sportovní rameno (syndrom bolestivého ramene), atletická noha (Tinea pedis, dermatomykosa), tenisový loket, kuřácké patro, farmářské plíce, sladovnické plíce, plíce chovatelů ptáků, plíce pracovníků s houbami, plíce pracovníků úpraven vzduchu;

2. nositel nemoci, postižený jedinec, pacient

(pediatrické nemoci) předčasně narozené dítě, dítě o nízké váze vzhledem k věku, neduživý kojenec;

3. vnější znak — barva (podobnost naznačena i přirovnáním)

modřiny, modrá nemoc (cyanóza), černá nemoc (melena), černý kašel, černá cyanóza (Ayerzova-Arrillagova nemoc), žlutá zimnice, žloutenka, xantóza — xanthosis (řec. xanthos = ‚žlutý‘), rubeola — zarděnky, růže — erysipel (kožní nemoc pojmenovaná podle růžové vyrážky)[9], alergická trombocytopenická purpura, (přirovnání) nemoc mramorových kostí (Albers-Schönbergova nemoc), moučnivka (kvasinkové onemocnění vyznačující se bělavými povláčky v dutině ústní), sklovinná perla (zubu);

[116]4. vnější znak ― tvar (podobnost naznačena i přirovnáním)

křivice (rachitida), sedlovitý kloub (articulatio sellaris, lat. sella = ‚sedadlo‘), šarnýrový[10] (čepový) kloub ― ginglymus (řec. ginglymos = ‚článek, stěžej dveří‘), vlasobuněčná leukémie, vlasatá leukoplakie (tzv. vlasové buňky ― periferní výběžky cytoplazmy na lymfocytech), extrapyramidové nemoci, skvrnivka (= skvrnitý tyfus), lupenka;

5. živočišná říše

ptačí chřipka, papouščí nemoc, zaječí nemoc (vet. med. tularemie), zaječí pysk (med. rozštěp horního rtu), myší tyf;

6. rostlinná říše

sněť slezinná (anthrax), senná horečka s astmatem, kroužkový lišej (lat. lichen = ‚lišej, vyrážka‘), ječné zrno, kopřivka, morušovité moláry;

7. zeměpisná poloha, stát, národ, etnikum apod.

španělská chřipka (druh chřipky vyskytující se koncem 1. světové války), ob. anglická nemoc (med. rachitida, křivice), uherská nemoc, zast. ob. francouzská nemoc (med. syfilis), středozemní = maltská horečka, mongolismus[11];

8. společnost, kulturní historie, náboženství, mytologie apod.

božská nemoc ― božec (starší označení svatá nemoc, med. eklampsie: dětská eklampsie ― psotník, zast. a nář. psotnice), cherubismus, venerická choroba (lat. malum venereum ― podle bohyně lásky Venus), vaso-vagální synkopa (omdlení, tj. krátkodobé bezvědomí), syfilis (snad podle básně Syphilus sive morbi Gallici libri tres ― „Syfilus aneb tři knihy o francouzských nemocech“ od italského básníka Fracastoriho; Syfilus ― dosl. ‚milovník sviní‘ ― je v básni jméno pasáčka vepřů nakaženého syfilis: řec. sys = ‚svině‘; filo = ‚milovat‘);

9. osoby označené apelativem (skupiny lidí, profese, společenské vrstvy i jednotlivci; nemoc je často pojmenována přirovnáním k jejich typickému chování, jednání apod.)

nemoc lékařů (chorobný sklon hledat lékařskou pomoc při sebemenších potížích), pneumokonióza uhlokopů, nemoc krmičů vepřů, nemoc hadrářská, nemoc tuláků, nemoc královská, nemoc stařecká, písařská křeč;

[117]10. osoby označené propriem (nejčastěji vlastní jméno objevitele nemoci, její příčiny apod.)

salmonelóza (salmonellosis ― choroby vyvolané salmonelami, Salmonella — druh tyčinkovitých gramnegativních baktérií, patogenních pro lidský organismus, nazvaných podle D. E. Salmona), brucelóza (brucellosis ― nemoci domácích zvířat přenosné na člověka, vyvolané druhem mikrobů Brucella suis, pojmenovaným podle Bruceho), borelióza (borreliosis — akutní infekční onemocnění způsobené spirochetami rodu Borrelia ― podle A. Borrela), Epsteinova perla (cysta krajiny ústní);

11. místa označená propriem (zpravidla vlastní jméno místa prvního výskytu nemoci)

tularemie (tularaemia podle místa v Kalifornii Tulare, kde se nemoc objevila poprvé);

12. děj (dějový příznak) s nemocí související a jeho atributy

12.1. náchylnost k ději (zejména u pojmenování s adjektivem tvořeným sufixem -avý)[12]

padavá nemoc (padoucnice), spavá nemoc, vlnivá horečka, návratná horečka, těkavá horečka, lupový kloub, stěhovavá glossitida, dávivý kašel;

12.2. průběh, podstata děje

zast. ob. osypky, rozedma plic, mozková obrna, vzteklina, cévní příhoda mozková, přerušované kulhání (nemoc cév), vroubkování jazyka, kousání tváří a rtů (zánět rtů), vlající hřeben (onemocnění alveolárního hřebene), úplavice (od staršího označení úplav = ‚silný výtok‘), obrna (od řidšího slovesa obrněti = ‚strnout, ztuhnout‘), spalničky (od slovesa pálit);

12.3. výsledek děje

zaklíněné zuby, zadržené (retinované) zuby, zadržený zubní kořen, rozštěp rtu, zvápenatění plic (calcificatio — lat. calcium = ‚vápník‘, ferre = ‚nést‘), pohrudniční výpotek, pohrudniční povlaky, dnavé uzly srdce;

12.4. okolnost děje (způsob průběhu, místo výskytu nemoci apod.)

habituální spasmus (tik), autistické chování (autismus, řec. autos = ‚sám‘), nemoc tunelová, bahenní zimnice;

12.5. děj jako příčina, původ nemoci

choroba z povolání;

[118]12.6. volnější souvislost s dějem

nemoc výšková (nemoc letců z prudké změny tlaku), nemoc komiciální (lat. comitialis = ‚sněmovní‘; byl-li někdo při sněmování touto chorobou postižen, sněmování bylo přerušeno[13]).

Motivovanost, etymologie a přejímání názvů nemocí

I mezi českými motivovanými názvy nemocí je mnoho přejímek, zpravidla internacionální povahy. Jejich motivovanost (obraznost) pochází velmi často z původní, latinsko-řecké podoby, tyto názvy vznikají tedy většinou kalkováním.[14] Proces přejímání a míra zachování etymologické obraznosti se u jednotlivých názvů velmi liší (složitější může být u víceslovných názvů, jejichž členy bývají mnohdy různého původu). V našem materiálu jsme zaznamenali především následující typy českých (etymologicky) motivovaných (obrazných) názvů nemocí:

1. obraznost latinského názvu je zachována:

vlnivá horečka — febris undulans (lat. undulans = ‚vlnitý‘), těkavá horečka — febris vaga (lat. vagus = ‚bloudivý, bludný‘), spavá nemoc — morbus dormitivus (lat. dormire = ‚spát‘), padavá nemoc — morbus caducus (lat. cadere = ‚padat‘), božská nemoc — morbus divinus, galská nemoc — morbus gallicus, uherská nemoc — morbus hungaricus, nemoc lékařů — morbus medicorum, nemoc tuláků — morbus vagabundus, výšková nemoc — morbus montanus, nemoc z krysího kousnutí — morbus morsus muris, královská nemoc — morbus regius, svatá nemoc — morbus sacer, stařecká nemoc — morbus senilis, choroba z povolání — morbus professionalis, zarděnky — rubeola;

2. shodná obraznost latinského i řeckého názvu je zachována:

vzteklina — rabies, lyssa (lat. rabies = ‚zuřivost, vzleklost‘, řec. lyssa = ‚vzteklina‘), mrtvice — apoplexia (lat., řec. apoplexia = ‚mrtvice‘), pásový opar — herpes zoster (řec. herpes = ‚opar‘, lat. zoster = ‚pás‘), prostý opar — herpes simplex;

3. obraznost řeckého názvu není zachována u latinského, který se stává internacionalismem:

naupatie — naupathia (řec. naus = ‚loď‘, řec. pathos = ‚nemoc‘) ztráta etymologické obraznosti se u této nemoci nahrazuje synonymním názvem, jehož obraznost se zakládá na příbuzné představě (tj. loď moře): nausea marina — mořská nemoc, srov. obdobně (popisný název) jednodenní horečka, efemera — febris ephemera (řec. efemerios = ‚trvající jeden den‘, lat. febris = ‚horečka‘), syndroma — syndrom (řec. syn = ‚s, spolu‘, řec. dromos = ‚běh‘);

[119]3.1. obraznost italského názvu není u latinského, který se stává internacionalismem:

malaria — malárie (ital. mala aria = ‚špatný vzduch‘, česky: bahenní zimnice);

4. obraznost řeckého názvu není zachována u latinského, ale je zachována blízkou motivací názvu v češtině:

skvrnitý tyfus, skvrnivka — typhus exanthematicus (řec. tyfos = ‚mlha, pára, omámení‘, řec. exanthema = ‚vřed, bolák‘), černá nemoc — melaena (řec. melaina nosos = ‚černá nemoc‘);

5. obraznost latinsko-řeckého názvu je nahrazena obrazností pojmově blízkou (příbuznou):

rozedma plic — emphysema pulmonum (řec. emfysema = ‚nafouknutí‘, lat. pulmo = ‚plíce‘), žlutá zimnice — febris flava (lat. febris = ‚horečka‘, lat. flavus = ‚žlutý‘), obrna (úplná obrna = paralýza, částečná obrna = paréza, dětská obrna = poliomyelitis) — plegia (řec. plege = ‚rána‘), paralysis (řec. para = ‚u, při, vedle‘, řec. lyein = ‚uvolňovat‘), křivice — rachitida (řec. rhachis = ‚páteř‘);

6. obraznost latinsko-řeckého názvu je nahrazena obrazností pojmově odlišnou:

vozhřivka (choroba koní projevující se hnisavým výtokem z nosu a vředy)[15] vet. malleus (řec. malis — onemocnění způsobené mikrobem Actinobacillus mallei), ob. houser (bederní ústřel)[16]med. lumbago (lat. lumbus = ‚bedro‘), spalničky morbilli (lat. morbus — morbillus = ‚nemoc‘), pravé (zast. černé) neštovice — variola, plané neštovice — varicela,[17] záškrt[18] — difterie (řec. difthera = ‚vydělaná kůže‘, název nemoci podle tvorby pablán na sliznici) atd.

Motivovanost a synonymie názvů nemocí

Z hlediska (etymologické) motivovanosti (obraznosti) dochází tedy při přejímání latinsko-řeckých (internacionálních) názvů k různým sémantickým procesům, posunům, změnám. Někdy např. dochází při přejímání termínů k převádění nového vý[120]znamu na základě jiné (často příbuzné) představy v češtině (a v souvislosti s tím ke ztrátě původní motivace), srov. např. tularemie (lat. tularaemia ― podle místa prvního výskytu Tulare) ― zaječí nemoc (je to onemocnění hlodavců přenosné na člověka), malárie (ital. mala aria = ‚špatný vzduch‘) ― střídavá horečka — bahenní zimnice — paludismus (lat. palus = ‚bažina‘), spála scarlatina (persky sakirlat = ‚rudá barva, šarlach‘, it. < per.), růže/erysipel erysipelas (řec. erythros = ‚červený‘, řec. pelas = ‚kůže‘), úplavice dysenteria (řec. dys = ‚porucha‘, enteron = ‚střevo‘), cukrovka/úplavice cukrová diabetes mellitus (lat. mellitus = ‚medový, medem oslazený‘) atd.

V české soustavě názvů nemocí mj. i díky těmto změnám existují poměrně často vedle sebe synonymní dvojice (někdy i vícečlenné řady) pojmenování obrazných a přímých (značkových i popisných), a to domácích i přejatých. Srov. např.: spavá nemoc trypanozóma (lat. trypanosomiasis ― onemocnění vyvolané bičíkovcem Trypanosoma), příjice syphilis lues (lat. lues) ― venerická choroba (lat. malum venereum) — zast. ob. francouzská nemoc, černý kašel — dávivý kašel — pertuse (lat. pertussis), uherská nemoc skvrnitý tyf skvrnivka, černá nemoc — Hippokratova nemoc melena (lat. melaena), anglická nemoc rachitida/rachitis — křivice, nemoc hadrářská anthrax, nemoc královská — žloutenka, malárie — střídavá horečka — bahenní zimnice, krevní podlitiny — modřiny hematomy atd.

Obdobné zdroje motivovanosti (obraznosti) jako odborné lékařské názvy mívají také neterminologická idiomatická (často kolokviální nebo lidová) pojmenování nemocí. Pro ilustraci uvádíme některé příklady ze Slovníku české frazeologie a idiomatiky. Výrazy neslovesné (Academia, Praha 1988, s. 431): suchý kašel, tlustý krk, suché lámání, živé maso, měknutí mozku, nával krve, boží navštívení, horká nemoc, padoucí nemoc, proletářská suchá nemoc, kuří oko, morová panna, zaječí pysk, černá smrt, tanec svatého Víta, zlatá žíla atd. Nemoci se dostávají do různých frazeologických útvarů, např. rčení nebo přísloví (upadnout do nemoci; Nemoc na koni přijíždí, ale pěšky odchází) apod.

Tak jako vznikají obrazné názvy nemocí přenesením pojmenování z jiných oblastí, stává se i lékařská terminologie (včetně názvů nemocí) zdrojem tvoření obrazných pojmenování v jiných sférách běžného i odborného vyjadřování; dochází tedy k její determinologizaci nebo „reterminologizaci“. Časté je to zejména v publicistice, viz např. dětská nemoc, syndrom nemocné budovy, šok deregulací cen bydlení a nájemného, omlazovací šok evropské demokracie, zelené plíce, ponorková nemoc atd. Srov. např. některé další kolokace lexému nemoc[19] ze SYN2000 (jde v nich o aplikaci 2. významu slova nemoc): o společenských jevech (vymýtit nemoci spo[121]lečnosti, nemocná společnost, nemoci skupiny, nemoc moci, nemoci vlády, společenská „nemoc nekonečna“, nemoc století, nemoc dneška, alkoholismu se říkává nemoc č. 1, nemoc nemocí), politice (podlehnout nakažlivé nemoci nacionalismu, nový český stát musí překonávat nemoci mládí a nezralosti, fingovaná nemoc politiky, považovat komunismus za „nemoc období přechodu“, nemoc postsocialismu), kultuře a umění (dětská nemoc autocenzury, „šedá nemoc puritánství“, nemoc vzdělání, nemoc luxusu slov, nemoc ticha, nemoc zatmění), hospodářství (lék na signál postupující nemoci bank), zdravotnictví (nemocné zdravotnictví, Moc a nemoc medicíny — titul knihy, AIDS se také říkalo nemoc čtyř H, nemoc homosexuálů, narkomanů a spodiny, nemoc zvrhlíků, teploušů a feťáků, nemoc elity) atd.

Závěrem

Jak jsme se v tomto stručném pojednání a na malém jazykovém vzorku pokusili doložit, motivovanost (obraznost) má své důležité místo i v tak tradičním a na klasických jazycích založeném názvosloví, jako je lékařská terminologie. I když jsme se tentokrát zaměřili pouze na názvy nemocí, potvrdilo se, že i u motivovaných (obrazných) odborných výrazů je etymologie nositelkou informace (o podobě, tvaru, vlastnostech, původu pojmenovávaného objektu, látky, jevu či děje), byť nepřímé. Obrazné názvy vedle denotačního významu nesou význam(y) konotační; metaforické a metonymické názvy nemocí jsou svědectvím úrovně poznatků medicíny o nemocích v době vzniku pojmenování a zároveň mnohdy poskytují širší asociace společenské (odrážejí obecnější vnímání nebo hodnocení nemocí, informují o jejich objevitelích)[20] apod. I když se mnohdy etymologické souvislosti ztrácejí, systémové a genetické vztahy mezi pojmenováními se uchovávají formálně (mezi výrazy se shodnými základy). Navíc se motivovanost (obraznost) v terminologii vždy vytrácí díky definici, kterou se termín řadí do příslušného pojmově-terminologického systému. Někdy se dokonce stává, že ne každé obrazné pojmenování lze nahradit přímým (doslovným výrazem), je tedy prostředkem poznání odborného textu,[21] viz např. latinský název febris dromedaria (horečka označená podle teplotní křivky připomínající hřbet velblouda). Obrazné pojmenování je tedy substituční, srovnávací (výraz popisuje podobnost, analogii apod.).

Mezi názvy nemocí je však naopak častá terminologická synonymie výrazů různého typu a původu (obrazné, popisné, značkové, domácí, internacionalismy), které [122]lze zpravidla považovat za absolutní synonyma (včetně názvů obecných a lidových). V této konkurenci vystupují ve prospěch obrazných pojmenování některé jejich výhody (hlavně u metafor) ― bývají krátké, jednoduché, snadno zapamatovatelné. Oproti značkovým nebo cizím (i některým internacionálním) termínům mají jistou (minimální) popisnost. V neposlední řadě odrážejí mimojazykové změny ― proměňují se okruhy a oblasti jejich motivace.


[1] F. Čermák, Termín a frazém (Případ překrývání a periférie dvou nominativních oblastí), in: Termina 2000, Sborník příspěvků z II. konference 1996 a III. konference Galén 2000, s. 31―36.

M. Jelínek, Funkce a typy syntaktických kondenzátorů v odborných textech, in: d. cit. v pozn. 1, s. 48―53.

[2] J. Kraus, Společenské komunikační procesy a terminologie, in: d. cit. v. pozn. 1, s. 185―188.

[3] R. Kocourek, Essais de linguistique francaise et anglaise. Mots et termes, sens et textes / Essays in French and English Linguistics. Words and Terms, Meanings and Texts, Éditions Peeters, Louvain ― Paris ― Sterling, Virginia 2001, s. 335―379.

[4] Srov. J. Kábrt, J. Kábrt, jr., Lexicon medicum (2., doplněné a přepracované vyd.), Galén, Praha 1995, s. 855.

[5] Názvy nemocí jsme excerpovali z těchto pramenů:

L. Hrubantová, B. Weberová, M. Hořká, Jenom kostra. O zdraví a nemoci česky a anglicky. Karolinum, Praha 1998; J. Kábrt, J. Kábrt, jr., Lexicon medicum (2., doplněné a přepracované vyd.), Galén, Praha 1995; D. Svobodová, Terminologiae medicae vestibulum. Úvod do řecko-latinské lékařské terminologie pro studenty bakalářských oborů na 1. LF UK, Karolinum, Praha 2002; V. Topilová, Anglicko-český, česko-anglický lékařský slovník, Grada Publishing, Praha 1999; Velký lékařský slovník: http://www.maxdorf.cz/maxdorf/ls.html; Český národní korpus SYN2000, Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2000. Dostupný z WWW: <http://ucnk.ff.cuni.cz>.

Příležitostně jsme je doplnili z odborných (vědeckých) lékařských textů. Většina názvů byla převzata ze soupisu v práci Jenom kostra, kde jsou české názvy nemocí uvedeny podle české verze Mezinárodní statistické klasifikace nemocí (její desáté revize).

[6] Srov. J. Filipec, F. Čermák, Česká lexikologie, Academia, Praha 1985, s. 108—110. Sémaziologicko-onomaziologické derivace.

[7] O tvoření českých názvů nemocí viz podrobněji F. Váhala, Názvy nemocí, in: Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen, Academia, Praha 1967, s. 670—672. Podle autora tyto názvy netvoří příliš vyhraněné slovotvorné řady zřejmě proto, že vznikaly na různém stupni vývoje českého jazyka i české lékařské vědy; navíc jsou různorodého původu: lidové, uměle utvořené, přejaté (internacionální).

[8] Srov. též I. Bozděchová, Syndromy v medicíně i jinde (K tvoření víceslovných termínů), in: Život s morfémy. Sborník studií na počest Zdenky Rusínové, Masarykova univerzita, Brno 2004, s. 19—28.

[9] Srov. J. Holub — S. Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím, SPN, Praha 1978, s. 144: řec. erysipelas onemocnění kůže, slož. z erysis = ‚červený‘ a pella = ‚kůže‘.

[10] Viz Slovník spisovného jazyka českého VI, Academia, Praha 1989, s. 7: šarnýr tech. slang, kloubový závěs, stěžejka (z něm. < fr.).

[11] Mongolismus — nevhodný název pro Downovu chorobu, viz J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 5, s. 600.

[12] Srov. české deadjektivní názvy nemocí na -ost (krvácivost, nedoslýchavost) označující chorobné stavy lidského organismu, jeho sklony apod. ― viz F. Váhala, d. cit. v pozn. 7, s. 671.

[13] Viz J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 5, s. 284.

[14] Platí to o obraznosti v lékařské terminologii veskrze, srov. např.: bucinator (lat. bucina = ‚polnice‘) trubačský (tvářový) sval atd. atd.

[15] Viz Slovník spisovného jazyka českého VII, Academia, Praha 1989, s. 139: vozherzast. a ob. ‚nosní hlen‘.

[16] Viz J. Rejzek, Český etymologický slovník, LEDA, Praha 2001, s. 211: houser — význam ‚bederní ústřel‘ snad podle bodavé bolesti, srov. cítit v zádech housery. Srov. J. Holub S. Lyer, d. cit. v pozn. 9, s. 184: Význam ‚bederní ústřel‘ vznikl žertovnou obměnou nář. ousad, úsad (co se usadilo v kříži).

[17] Viz J. Rejzek, d. cit. v pozn. 16, s. 411: neštovice — jen v češtině, od nežit ‚vřed, vřídek‘ (formálně od žít, ale významově spíš ke kauzativu hojit, tedy ‚co se nehojí‘). Srov. J. Holub S. Lyer, d. cit. v pozn. 9, s. 309310: neštovice — z pův. nežitovice od nežit — vl. nehojící se vřed od žíti 1 (srov. hojiti) přikloněním k žid (ob. tvar je nežiď).

[18] Viz J. Rejzek, d. cit. v pozn. 16, s. 734: záškrt — od zaškrtit.

[19] Slovník spisovného jazyka českého (Academia, Praha 1989, s. 316) uvádí pro lexém nemoc následující významy: 1. porucha zdraví, zdravotního stavu, choroba, 2. špatná vlastnost, chyba, vada, zlozvyk, slabost, 3. vášnivé zaujetí, vášeň, 4. zast. ob. pekařská nemoc (pokrm z housek n. rohlíků spařených mlékem).

[20] Viz J. Kábrt, J. Kábrt, jr., d. cit. v pozn. 5, s. 603―605, heslo morbus = nemoc: ze 126 vícečlenných názvů s tímto lexémem je 86 pojmenováno podle objevitele (22 podle dvou, příp. tří jmen); 78 z nich má paralelní (deskriptivní) název.

[21] O kognitivní funkci metafory viz např. J. Stachová, Úloha metafory ve vědeckém poznání, Filosofický časopis 18, 1970, s. 456―469; J. Hoffmannová, Metafora v kognitivních procesech a ve vědeckých textech, SaS 52, 1991, s. 144―149.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 3, s. 113-122

Předchozí Z dopisů jazykové poradně

Následující Josef Štěpán: K periferii současného souvětného systému se spojovacím výrazem co, I