Úskalí současné češtiny z hlediska klientů jazykové poradny

Kamila Smejkalová

[Články]

(pdf)

-

Úvod

Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český je v denním kontaktu s běžnými uživateli češtiny a na základě dotazů, které její pracovníci zodpovídají, lze zjistit, s jakými nejčastějšími úskalími se mluvčí češtiny potýkají, co považují za obtížné či zajímavé, případně kterým oblastem jazyka věnují minimální pozornost. Nejčastějšími klienty jazykové poradny jsou zejména lidé, kteří potřebují správnou znalost češtiny ke své práci, kteří buď sami aktivně vytvářejí nejrůznější typy textů, nebo musejí správně interpretovat texty již hotové ― korektoři, novináři, překladatelé, úředníci, učitelé, právníci apod. Právě na dotazech určených jazykové poradně lze tedy velmi dobře pozorovat některé vývojové trendy a předvídat případné budoucí změny v jazykové normě. Pokud se např. určitý jev vyskytuje opakovaně, může nás vést k tomu, že jej vztahujeme k jevům stejného typu i na jiných úrovních jazykového systému, a můžeme jej tedy chápat jako obecnou tendenci. Za předpokladu, že považujeme tazatele jazykové poradny za reprezentativní vzorek aktivních uživatelů jazyka, můžeme některé zobecnitelné jevy nalézt a popsat i při rozboru poradenských dotazů.

Typy jazykových dotazů

Dotazy a připomínky lze rozdělit do kategorií podle dvou kritérií, která se vzájemně prolínají: (a) podle postoje tazatelů k jazykové situaci a činnosti lingvistů a (b) podle lingvistické specifikace dotazů.

(a) V prvním a nejčastějším případě se jedná o jevy, které dělají lidem z různých důvodů potíže: skloňování a přechylování některých slov (zejména cizích vlastních jmen), psaní velkých písmen, shoda podmětu s přísudkem v složitějších větných konstrukcích, interpunkce apod. Dále se jedná o dotazy a komentáře, ve kterých tazatelé vyjadřují nelibost nad některými jazykovými jevy nebo konkrétními slovy (výraz Česko, nadužívání cizích slov, akuzativní slovesné vazby, užívání velkých písmen apod.), případně kritizují nečinnost jazykovědců, kteří by měli být podle jejich názoru „strážci čistoty jazyka“ a jejichž práce by měla spočívat hlavně v potírání domnělých či skutečných jazykových nešvarů a zakazování či povolování jednotlivých slov. Třetí skupinu tvoří takové dopisy a e-maily, které odpovídají na průběžně aktualizované anketní otázky uvedené na webové stránce jazykové [129]poradny[1] (odpověď na anketní otázku bývá obvykle součástí dotazu). Současná otázka se týká variantních tvarů podstatných jmen a sloves a kolísání životnosti u některých, zejména počítačových termínů ― které z uvedených tvarů považují uživatelé za správné, případně jak se stavějí k samotnému faktu, že si v některých případech mohou vybrat z více správných variant.

(b) Podle lingvistické charakteristiky lze rozdělit dotazy do pěti základních skupin: pravopis, lexikologie, morfologie, slovotvorba a syntax. V poměru k nim nejsou dotazy týkající se ostatních jazykových rovin (výslovnost, stylistika, úprava písemností apod.) tak časté. Nejčastěji se vyskytují dotazy z oblasti lexikologie ― tvoří 30,4 % z celkového počtu. Další v pořadí je pravopis s 27,5 %. Následuje morfologie (12,1 %) a syntax (8,2 %). K tomuto rozdělení je však třeba dodat, že při hodnocení jednotlivých jazykových jevů se často pohybujeme na pomezí různých jazykových rovin, a tak bývá jejich klasifikace podřízena kombinovaným a kompromisním kritériím, která mohou být diskutabilní. Příkladem může být užívání zájmene svůj (na pomezí morfologie a syntaxe) nebo problematika přechylování (na pomezí morfologie a slovotvorby). Údaje v tomto článku pocházejí z poradenské databáze zodpovězených dotazů a základním kritériem výběru jednotlivých problematických jevů je jejich frekvence v této jazykové databázi.

Pravopis

Navzdory tomu, že poslední Pravidla českého pravopisu byla vydána před více než deseti lety, nejsou ojedinělé dotazy, ze kterých je patrné, že klienti jazykové poradny si na ně stále teprve zvykají. Laičtí uživatelé jazyka nemají přesnou představu o vzniku kodifikované normy (nejen normy pravopisné) ― jak, proč a v jakých časových intervalech ke změnám dochází ― a neuvědomují si, že při vytváření kodifikačních příruček je třeba respektovat určitá kritéria, jako začlenitelnost jevu do jazykového systému, adekvátnost komunikační funkci nebo noremnost. Neznamená to tedy, jak se někteří tazatelé domnívají, že se lingvisté mezi sebou dohodnou na změně, která je poté kodifikována. Není výjimkou, že i když je tazatel informován o posledních Pravidlech českého pravopisu, ujišťuje se, že nedošlo „v poslední době“ k další změně.

Jedním z typických příkladů problematických jevů je psaní velkých písmen, zejména v názvech ulic a veřejných prostranství začínajících předložkou. Zda psát ulice Mezi zahrádkami, nebo Mezi Zahrádkami, U rybníka, nebo U Rybníka. Frekvence dotazů souvisí i s časovým průběhem roku (např. dotazy na psaní svátků se množí právě v období, které jim bezprostředně předchází — Vánoce, Velikonoce, Nový rok ― nový rok), jiné odrážejí aktuální společenské dění, politický a ekonomic[130]ký vývoj (např. v době války v Afghánistánu vzrostl počet dotazů na psaní názvu al-Káida[2], v době blížícího se vstupu České republiky do Evropské unie zase psaní názvů institucí EU a dalších souvisejících výrazů (eurozóna/euro-zóna apod.). Častým pravopisným problémem je psaní cizích a přejatých slov, míra jejich počeštění a zařazení do jazykového systému (showbusiness ― showbyznys ― šoubyznys, scanner ― scaner ― skener, manažer ― management apod.). S tím souvisí i problematika dublet. Někteří tazatelé nejsou spokojeni s jejich existencí. Na škále možných variant preferují krajní řešení, tedy buď je něco správně, nebo nesprávně. Nevnímají dublety jako možnost volby mezi tradičním a novým, příznakovým a bezpříznakovým, mezi jednotlivými komunikačními situacemi. Nesouhlasí s tím, že v případě některých cizích slov je třeba počítat s jistou mírou kolísání, než se slovo plně začlení do českého jazykového systému. Tazatelé dublety nezřídka chápou jako komplikaci a složitost jazyka nebo důkaz, že se lingvisté nedokázali dohodnout. Obvykle lidé preferují jednoznačná řešení a ztotožňují spisovné se správným a nespisovné s nesprávným.

Lexikologie

Dotazy z oblasti slovní zásoby procházejí patrně nejviditelnějšími změnami a právě na nich se odráží aktuální dění ve společnosti. V okamžiku, kdy se objeví nějaký jev, který je nově pojmenován, stoupne v poradně frekvence dotazů, které se jej týkají. Např. po r. 1993 se tazatelé velmi často zajímali o slovo Česko, resp. projevovali velmi emotivní a spíše negativní reakce na toto pojmenování. Dnes už se dotaz na toto téma objeví jen ojediněle, vystřídaly ho jiné, novější výrazy jako např. ombudsman či hejtman (ten vyvolal krátce po svém zavedení mnoho negativních reakcí). V období války v Iráku řešili obzvláště publicisté adekvátní překlad anglického termínu embedded journalists neboli „přidělení“ či „přičlenění novináři“[3]. Po uvedení filmu Pelíšky, ve kterém zazněla starší píseň Karla Gotta Trezor, se zase objevily dotazy na původ a význam slova zhůvěřilý[4], které se v této písni vyskytuje. S tím, jak narůstá možnost studovat v cizině a zvyšuje se počet cizinců pracujících u nás, roste i frekvence dotazů na cizí akademické tituly a jejich zkratky. Vedle titulu Ph.D. (takto je jeho podoba uvedena v zákoně), který je dnes udělován i u nás, jsou to např. MA, MBA apod.

Stálým a největším zdrojem nových výrazů je počítačová technika: hardware a software, spořič/šetřič obrazovky, doména, počítačová konzole[5], kliknout/poklepat myší, adventura, chat, upgradovat, USB disk, domovská stránka, resetovat, (e-)mai[131]lovat, forwardovat/přeposílat. Obvykle jsou to výrazy původem z angličtiny, které se buď přeloží (spořič/šetřič obrazovky, myš, domovská stránka), nebo přejmou v původní podobě (web, scanner, click, upgrade) a postupně se začleňují do českého pravopisného a morfologického systému. Třetí možností je, že existují dvě verze (cizí a česká) vedle sebe: přeposílat/forwardovat, kliknout/poklepat myší apod.

Způsobů přejímání cizích slov a principů jejich počešťování a začleňování do české slovní zásoby se týká většina komentářů a názorů na současný stav češtiny. Obvykle lidé spojují domnělou krizi současného jazyka s množstvím přejatých slov, zejména anglicismů, které se objevují v médiích. Vyzývají pracovníky jazykové poradny, aby nějak přispěli k nápravě tohoto stavu a zachránili češtinu před „útlakem“ cizích jazyků. Z takových reakcí jsou často patrné puristické tendence k odmítání cizích slov a jejich nahrazování slovy českými, nebo lépe řečeno takovými, která uživatel nevnímá jako cizí.

Mnoho tazatelů se zajímá o původ a význam svých vlastních osobních jmen a příjmení. Další početnou skupinu tvoří dotazy na význam odborných termínů. Čas od času jsme žádáni o vyjádření k novým termínům v různých oborech a v případě, že více výrazů označuje jeden jev, o posouzení, který z uvedených termínů je adekvátní a v souladu se systémem českého jazyka.

Morfologie

Uživatelům činí největší potíže skloňování „neprůhledných“, tedy do systému obtížně zařaditelných slov. Sem patří zejména místní názvy, české i cizí: např. Odolena Voda, jména zakončená na -ice, u kterých není zřejmé, zda jde o singulár nebo plurál (ty Bílovice, ale ta Sušice), skloňování víceslovných názvů (Rio de Janeiro, Roland Garros), gramatický rod zeměpisného pojmenování (Louny) a cizí osobní jména: genitiv singuláru Smith ― G sg Smitha/Smithe (dublety způsobuje dvojí možná výslovnost -th- v češtině ― jako [s] nebo [t]); Wolker ― G sg Wolkera/Wolkra ― je-li nositelem jména Čech, připouštíme v nepřímých pádech i variantu bez -e-; Jake ― G sg Jakea ― doporučujeme ponechat v nepřímých pádech -e (pro rozpoznání původní podoby jména v nominativu singuláru a vzhledem k tomu, že koncové -e ovlivňuje výslovnost), naproti tomu Verne ― G sg Verna (koncové -e neovlivňuje výslovnost, proto se v nepřímých pádech vypouští); Jacques — G sg Jacquese/Jacquesa/Jacqua (liší se varianty v Mluvnici češtiny (Jacquese/Jacquesa)[6] a v publikaci Jak užívat francouzská vlastní jména (Jacqua)[7]). Poradna doporučuje postupovat podle akademické Mluvnice češtiny.

Je patrné, že v nepřímých pádech se oproti dřívější době projevuje tendence zachovávat původní grafickou podobu jména: zachování -e, ponechání -c- před kon[132]covkou namísto dřívější změny v -k- (San Francisco ― Francisca/Franciska, Chirac ― Chiraca/Chiraka). Důvodem je snadnější odvoditelnost základní podoby jména v 1. pádě.

Snahy o kultivovanou komunikaci v písemném i osobním styku vedou k častým dotazům na náležité oslovení osob. Uživatelé mají pochybnosti, zda užívat v takovém kontextu vokativ. Dotazy na správnost oslovení „vážený pane Dvořák“ nejsou nikterak ojedinělé. U některých domácích nebo počeštěných příjmení existují dvě varianty, jak vytvořit 5. p., nezřídka záleží i na rodinné tradici (pan Švec ― Šveci/Ševče, pan Němec — Němci/Němče).

Úsilí o hyperkorektnost se projevuje v dotazech na správnost tvarů číslovky dva/dvě, oba/obě — *dvěmi, *oběmi × dvěma, oběma. Dalším příkladem může být chybný tvar kondicionálového morfu ― např. *šli by jsme / *šli byjsme × šli bychom.

Nedůvěra k dubletám se odráží v pochybnostech nad náležitostí tvarů třech, čtyřech, případně podob 3. os. plurálu u sloves zařazovaných pod vzor „sázet“ (oni se vracejí / oni se vrací).

Syntax

V oblasti syntaxe výrazně převažují dotazy týkající se vazeb. S jakým pádem se pojí určité slovo, zda je to vazba vhodná, případně zda existuje více možností a zda je mezi nimi nějaký významový rozdíl. Nejčastěji tazatele zajímají vazby slovesné (diskutovat něco — diskutovat o něčem, zmínit něco — zmínit se o něčem, obchodovat něco (akcie) — obchodovat s něčím, konzultovat někoho — konzultovat s někým). Z dotazů je patrné, že uživatelé jazyka si všímají nárůstu frekvence vazeb s akuzativem na úkor pádů jiných. Jejich postoj je buď neutrální (chtějí pouze vědět, která vazba je náležitá, kterou mají užívat), nebo častěji spíše negativní. Chápou nadužívání akuzativních vazeb jako nekulturní a nevhodné, často si ho spojují s mediální a politickou scénou, protože je slyší od politiků a moderátorů v televizních a rozhlasových pořadech.

Nejistota tazatelů, zda užili v textu správnou vazbu, se týká i jiných slovních druhů. Příkladem může být adjektivum relevantní, u kterého uvádějí slovníky pouze předložkovou vazbu se 3. pádem (relevantní vzhledem k něčemu), v Českém národním korpusu[8] se vyskytuje 26krát také ve spojení s předložkou pro a se 4. p. (relevantní pro někoho/něco), patrně analogicky k českým přídavným jménům důležitý, významný. Na dotaz, který se týkal vhodnosti bezpředložkové vazby se 3. p., tedy relevantní někomu/něčemu, jazyková poradna doporučila vedle vazby uvedené ve slovníku (relevantní vzhledem k) i vazbu se 4. p. (relevantní pro). Bezpředložkovou vazbu se 3. p. jsme nedoporučili, protože nebyla podložena ani jazykovými příruč[133]kami, ani doklady v Českém národním korpusu (ten obsahoval pouze 1 doklad předložkové vazby se 3. p. relevantní k). Slovo „doporučit“ je zde namístě, protože jazyková poradna pouze radí, doporučuje, přiklání se k něčemu, považuje něco za vhodné, ale zásadně nenařizuje ani nezakazuje.

Výrazný nárůst poradna zaznamenala v žádostech o výklad právních či jiných úředních textů, kde vlivem nevhodného slovosledu, vazby nebo interpunkce dochází k dvojznačnosti či jinému znejasnění významu. To způsobuje nedorozumění, která zejména v právních textech mohou vést ke značným problémům. Např. věta: Ručitel bere na sebe povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže tak neučiní dlužník sám, a to nejpozději do deseti dnů. Tazatel chtěl vědět, ke komu se vztahuje lhůta deseti dnů, zda k dlužníkovi, či ručiteli. Zde vlivem špatné formulace došlo k nejasnosti, protože souvětí v této podobě umožňuje obě interpretace: lhůta deseti dnů se může vztahovat k ručiteli i dlužníkovi. V odpovědích na tyto typy dotazů vždy předesíláme, že jazyková poradna nemá status soudního znalce a že poskytujeme pouze jazykový, nikoli právní rozbor. Naše stanovisko tedy nemá v případném soudním sporu žádnou právní váhu.

Častým problémem je nevhodný, neobratný slovosled, způsobený vedle jiných důvodů zejména přílišnou snahou o kondenzaci vyjádření. Např. hromadění předložek: Fotografoval dóm bez v bezprostřední blízkosti stojícího nádraží. Nevhodný slovosled může způsobit i komickou dvojznačnost, kterou si autor sám neuvědomí. Např. věta z novinového titulku zní: Chceme pomoci obětem izraelského bombardování potravinami.

Dalším tématem je negace, např. význam vět se slovesy bránění a obav: Bránil mu, aby tam chodil/nechodil. Učení svědkům brání, aby se nestali sektou (autor chtěl zřejmě vyjádřit, že sektou nejsou).

Frekventované jsou i dotazy na problémy s odchylkami od větné stavby (anakolut, zeugma apod.) a dále dotazy týkající se větného rozboru (jedná se zpravidla o učitele či žáky a jejich rodiče, kteří řeší školní úkol) či nominativu jmenovacího (starosta města Židlochovic — starosta města Židlochovice).

Dotazy z ostatních oblastí

Ostatní dotazy se týkají např. výslovnosti cizích slov (Ph.D. [pé há dé], nebo [pí ejč dý]?), grafické úpravy textů (kam umístit adresu, datum či podpis v dopise apod.), stylistiky (vhodnost předložky jak ve významu srovnávacím: Je vyšší jak já). Objevují se i žádosti o bibliografii a další informace více či méně související s jazykem.

Projekt internetové jazykové příručky

Dotazy, které jazyková poradna zodpovídá, se v drtivé většině týkají psaných textů, ať už z oblasti pravopisné či jiné. Potvrzuje se tu, že psaná forma jazyka je [134]vnímána jako důležitější, reprezentativnější než mluvená a uživatelé jí jednoznačně věnují větší pozornost. Důkazem může být i fakt, že o existenci publikace Výslovnost spisovné češtiny[9] ― obdobě Pravidel českého pravopisu ― nemá většina uživatelů tušení. Pokud si lidé stěžují např. na mluvené projevy v médiích, obvykle je spojují spíše s obsahem řečeného, s používáním určitých slov nebo jejich tvarů apod., málokdy s nedbalou výslovností.

Jazyková poradna průběžně odpovídá na dotazy týkající se pravopisu a významu slov cizích i českých, která jsou obsažena ve Slovníku spisovné češtiny[10], Akademickém slovníku cizích slov[11], v Pravidlech českého pravopisu nebo v příručce Na co se nás často ptáte[12], kterou vydala sama jazyková poradna a jejíž obdoba je i na internetových stránkách poradny[13]. Nasvědčuje to tomu, že lidé neumějí nebo nejsou zvyklí používat běžně dostupné jazykové příručky, případně ani nevědí o jejich existenci. Často např. v dotaze uvedou, že slovo hledali v Pravidlech českého pravopisu, ale nenalezli ho, a zda je tedy vůbec součástí slovní zásoby a zda ho mohou použít, případně kde mají zjistit jeho morfologickou charakteristiku. Implikuje to jakýsi protipól „zakázaných“ a „povolených“ slov a znamená to, že uživatelé nejsou informování o tom, k čemu která příručka slouží a co v ní lze najít, jaký je rozdíl mezi Pravidly, výkladovým slovníkem a mluvnicí.

Z dotazů je patrné, že uživatelé by uvítali internetovou příručku, která by obsahovala co největší množství různých informací vztahujících se k výrazu nebo problému, na který se ptají, a kterou by bylo možné průběžně aktualizovat. Mohla by komentovat rozpory, které existují mezi stávajícími tištěnými publikacemi (např. Pravidla českého pravopisu ― indián × Slovník spisovné češtiny ― Indián, Pravidla českého pravopisu pro školu a veřejnost ― Nová země × akademická Pravidla českého pravopisu ― Nová Země), doplňovat na základě dotazů v jazykové poradně nová slova či jevy apod. Touto, elektronickou cestou se nyní vydala i jazyková poradna, jak se o tom píše ve stati Uhlířové ― Svobodové ― Pravdové a Proška v tomto čísle.

---

[1] Internetová adresa stránky: www.ujc.cas.cz, odkaz s názvem „jazyková poradna“.

[2] Pravopisná podoba v úzu kolísá mezi několika variantami: al-Káida, al Kajda, Al Kajda.

[3] J. Mlejnecká, Jazyk ve válce, NŘ 86, 2003, s. 266.

[4] P. Nejedlý, Zhůvěřilost, NŘ 80, 1997, s. 213.

[5] K. Smejkalová, Konzola, nebo konzole?, NŘ 87, 2004, s. 52.

[6] Mluvnice češtiny 2, Academia, Praha 1987.

[7] D. Šlosar, K. Sekvent, Jak užívat francouzská vlastní jména, Scientia, Praha 2002.

[8] Český národní korpus ― elektronický archiv český psaných textů nejrůznějšího typu, který obsahuje přes 100 milionů výskytů slov. Internetový odkaz: http://ucnk.ff.cuni.cz/cnc.

[9] Výslovnost spisovné češtiny, Academia, Praha 1978.

[10] Slovník spisovné češtiny, Academia, Praha 2003.

[11] Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2001.

[12] A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte, Scientia, Praha 2002.

[13] Webová stránka často kladených dotazů. Internetový odkaz: http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm.

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 3, s. 128-134

Předchozí Ludmila Uhlířová, Ivana Svobodová, Markéta Pravdová: Současný stav a perspektivy jazykové poradny

Následující Martin Prošek: Spisovnost, nespisovnost a inovace jazyka v praxi jazykové poradny