Časopis Naše řeč
en cz

Bychom, nebo bysme?, I.

S. Čmejrková

[Články]

(pdf)

-

[18][1]Aby, ktož budeš čísti, rozuměl mé české řeči, věz, žeť sem psal
tak, jakož obyčejně mluvím; neb v jednom kraji Čechové jinak
mluvie a v jiném jinak. U příkladě: … Já diem bychme byli
dobří, a jiní bychom byli dobří. A jest jiných drahně proměn.

Mistr Jan Hus, Česká nedělní postila[2]

1. Úvodem

Tvary kondicionálu prošly ve staré i nové češtině zajímavým vývojem a ten pokračuje i v češtině současné. Konstatoval-li Jan Hus, že někdo užívá tvar bychme a jiný bychom, o více než půl tisíciletí později pozorujeme, že jazyková variantnost zůstala na tomto místě gramatického systému češtiny zachována: vedle tvaru bychom nacházíme v dnešní češtině tvar bysme. Tvar bychme nebo jeho varianta byhme se vyskytuje dnes už jen vzácně u starších mluvčích v moravských nářečích, jak se můžeme přesvědčit v Českém jazykovém atlase[3] (viz zde i další tvary), ale doložen je ve starší české literatuře, ojediněle např. ještě v dopisech B. Němcové[4] (Myslím, kdybychme tam teď byli, že by nás to víc těšilo.). Cílem článku je zjistit, do jaké míry a za jakých okolností si variantní tvary podmiňovacího způsobu v současné češtině konkurují. Spolu s výskytem tvarů bychom a bysme budu sledovat i výskyt dalších kondicionálových tvarů, a příležitostně také výskyt tvarů spojovacích výrazů abychom/abysme a kdybychom/kdybysme. Budu se při tom opírat o materiál shromážděný v korpusech současné češtiny, psané i mluvené.

Hypotéza, s níž jsem ke zkoumání tohoto dílčího morfologického projevu jazykové variability přistupovala, spočívala v tom, že zastoupení tvarů bychom a bysme a korelujících řad bude výrazně odlišné v korpusech psaného a mluveného jazyka. Nahlédnutí do korpusů zároveň potvrdilo předpoklad, že užití tvarů bychom a bysme [19]je podmíněno nejen volbou psaného a mluveného modu jazyka, ale je navíc vázáno i žánrově. A konečně se tu výrazně projevují i individuální preference mluvčích: pro mnohé kultivované mluvčí je volba spisovných tvarů bychom a bych zcela přirozená, nespisovnému tvaru bysme se vyhýbají, a ještě méně pravděpodobná je v jejich projevu volba tvaru bysem.

2. Vývoj kondicionálu v češtině

Než přistoupím k analýze současného stavu, uvedu několik momentů z vývoje kondicionálu. Obsáhlé poučení o historii tvarů nalezneme v 3. dílu Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého[5], stručnější v Hujerově Úvodu do dějin jazyka českého[6], v Trávníčkově Historické mluvnici československé[7], v Dostálově Tvarosloví, část Časování v Historické mluvnici české[8], v Lamprechtově, Šlosarově a Bauerově Historickém vývoji češtiny[9], v jejich Historické mluvnici češtiny[10] i v dalších pramenech.

Pro pochopení tvarového kolísání kondicionálu je důležitý historický fakt, že při tvoření tohoto způsobu složeného z l-ového participia plnovýznamového slovesa a pomocného slovesa být zachovává pomocné sloveso tvary někdejšího aoristu. Původní tvary aoristu zněly: sg. 1. bych, 2. by, 3. by, pl. 1. bychom, bychme, bychmy, 2. byste, byšte, 3. bychu (duálové tvary ponechávám stranou). Původní časový význam spojení aoristu být s l-ovým participiem slovesa, totiž časové zařazení děje do minulosti před jiný děj, byl v průběhu vývoje přehodnocen na kondicionální, neboť děj předcházející mohl být chápán jednak jako podmínka děje následujícího, jednak jakožto děj natolik vzdálený, že se mohl jevit jako ireálný, hypotetický apod. (tuto intepretaci nalezneme u Lamprechta, Šlosara a Bauera). Pomocné sloveso v aoristu klesalo postupně na pomocné sloveso, kterým se vyjadřovala osoba a které bylo zároveň chápáno jako znak kondicionálu. Než přijalo podobu, která byla kodifikována jakožto spisovná, tj. bych, bys, by, bychom, byste, by, prošlo pomocné sloveso ve všech třech gramatických osobách singuláru a plurálu pozoruhodným vývojem; jeho směr byl a je zřejmě i do budoucnosti předurčen tím, že význam kondicionálu je nesen samotným by, jež se ve všech flektivních tvarech opakuje, a pozůstatky aoristového zakončení v pomocném slovese být jsou interpretovány jako flexe, která bývá jinde vyjadřována pomocným jsem, jsi, jsme, jste, např. u někdejšího opisného perfekta a dnešního préterita.

[20]Vyjadřování kondicionálního významu ve staré češtině bylo oblastí plnou variování. Jak uvádí Gebauer[11], „místo sg. 1. já-bych-nesl jest by-sem-nesl nebo jen já-by-nesl, místo pl. 1. my-bychom-nesli jest by-jsme-nesli nebo jen my-by-nesli atd.; ale děje se to postupem při různých sem patřících tvarech rozdílným“. Variování se postupně ještě obohacovalo nově vznikajícími novotvary: v 1. osobě sg. je zaznamenán v lidové slovesnosti např. tvar kdyby sem já mohla, musela by sem, v Kollárových Básních z r. 1862 např. verše kdybych sem měl berlu, nikdy bych sem nebyl věřil; v 2. osobě sg. se až do 17. stol. užíval historicky náležitý tvar by homonymní s tvarem 3. osoby a teprve od 17. stol. proniká bys, bysi a by jsi, takže výjimkou nejsou tvary aby gſy nezaneprázdňoval, byl by gſy se nenaučil a v Erbenových sbírkách slovesnosti nalézáme ty by si plakala; v 1. osobě pl. se prosazuje asi od 16. stol. novotvar by jsme, např. aby gſme ſpali, co byſme řekli, v Kollárových Básních aby šli sme Labem; v 2. os. pl. se v nejstarších dobách uplatňoval tvar byšte a teprve později byste, který se rozkládal v by ste, přičemž toto -ste se chápalo jako známá varianta jste, takže novotvar by jste se objevil v této osobě dříve než v ostatních osobách, a to již v 15. stol., např. abi gſte synové světla byli, aby jste ráčili, kdyby jste poslali.

Novotvary se postupně prosazovaly a prosazují, nejprve v mluveném jazyce, ale odtud pronikaly a pronikají i do jazyka psaného. Tomuto jevu v současné češtině se věnoval např. M. Dokulil v Jazykovém koutku Československého rozhlasu[12] a F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině[13]; k oběma příspěvkům se ještě v závěru naší analýzy vrátíme, a to v souvislosti s výkladem konkurence spisovných tvarů bys a byste a nekodifikovaných by jsi a by jste. V knížce O češtině každodenní[14] se na adresu kondicionálových tvarů uvádí: „Není proto divu, že takto osamocené tvary jsou v současném jazyce vystaveny silnému tlaku ostatních sloves a že se jim, pokud jde o zakončení v jednotlivých mluvnických osobách, někdy přizpůsobují.“

Nejaktuálnější výrok o kondicionálových tvarech, spojený s radou uživatelům češtiny, nalezneme v útlé knížce Na co se nás často ptáte[15], kterou vydali pracovníci jazykové poradny ÚJČ AV ČR v r. 2002. V kapitolce nadepsané byste, abyste, kdybyste najdeme doporučení: „Podobám kdybysme přišli včas, abysme nepřišli pozdě, kdyby jste to udělali, aby jsi to věděl, se kterými se v praxi setkáváme poměrně často, se v písemném projevu vyhněte. Při hovoru lze výrazy abysme, kdybysme užít jen v takových projevech, které snesou nižší styl až nespisovnost“. Tuto radu nalezneme i na internetových stránkách jazykové poradny ÚJČ.

[21]Uživatelé češtiny, ať už toto doporučení vystihující spisovnou normu současné češtiny znají, či nikoliv, si počínají de facto právě tímto způsobem: Pokud píší, dávají jednoznačně přednost tvarům bychom, abychom, kdybychom. Jakmile ovšem začnou mluvit…

3. Bychom a bysme v současném mluveném jazyce

Posloucháme-li dnešní běžně mluvenou češtinu a dáváme-li pozor na to, zda mluvčí používají v podmiňovacím způsobu spíše spisovné tvary bychom (resp. abychom, kdybychom), anebo nespisovné tvary bysme (abysme, kdybysme), zjistíme, že lidé říkají obojí. Předpoklad, že může být rozdíl mezi mluvčími v Čechách a na Moravě, by bylo třeba ověřit. Nahlédneme-li do dvou korpusů mluveného jazyka, jednoho pražského, jednoho brněnského, vidíme, že situace je v obou v podstatě obdobná. Pražský mluvený korpus, obsahující 674992 slov, zaznamenává 45 výskytů tvaru bychom a 236 výskytů tvaru bysme (včetně 15 zápisů by sme)[16]. Brněnský mluvený korpus má 38 výskytů tvaru bychom a 180 výskytů bysme (včetně 3 zápisů by sme). V obou případech je tedy poměr bychom : bysme přibližně 1:5 a obdobný poměr nacházíme i u tvarů abychom/abysme a kdybychom/kdybysme.

Pražský mluvený korpus (PMK)

bychom

45

bysme

221

by sme

15

abychom

18

abysme

76

aby sme

24

kdybychom

3

kdybysme

8

kdyby sme

10

Brněnský mluvený korpus

bychom

38

bysme

177

by sme

3

abychom

15

abysme

67

aby sme

1

kdybychom

3

kdybysme

8

kdyby sme

2

 

 

 

 

(k)dyž bysme

4

Oba uvedené korpusy mluvené řeči ukazují, že v soukromé, neveřejné a neformální řeči dává více mluvčích přednost tvaru bysme. Ale jakmile lidé začnou mluvit veřejně, užívají mnozí přece jen spisovný tvar bychom. Potvrzují to údaje, které nám poskytuje korpus DIALOG, v němž jsou soustředěny přepisy mluvené řeči pořízené z nahrávek televizních pořadů, v nichž se setkávají mluvčí při různých interview, diskusích a debatách[17]. Tento korpus poskytuje následující obraz situace ve veřejných mluvených projevech:

[22]Korpus Dialog (veřejné mluvené projevy)

bychom

656

bysme

201

by sme

11

by jsme

4

abychom

578

abysme

154

aby sme

26

aby jsme

5

(k)dybychom

160

kdybysme

28

kdyby sme

3

 

 

 

 

 

 

(k)dyž bysme

9

 

 

Doklady pocházejí jak z řeči hostů, tak z řeči moderátorů, kteří jsou profesionálními uživateli jazyka: výroky Měli bysme se pokusit to stihnout; Abysme nezapomněli; Abysme si to objasnili se vyskytují vedle kultivovanějšího Navrhovala bych, abychom přistoupili k zodpovězení otázek. Tvary bychom, abychom, kdybychom jsou ve veřejných mluvených projevech, jak o tom svědčí korpus DIALOG, v průměru asi pětkrát četnější, zatímco Pražský a Brněnský mluvený korpus vykazovaly shodně přibližně pětkrát vyšší černost tvarů bysem, abysem, kdybysem. Lze tedy shrnout, že v mluvené řeči si tvary bychom a bysme konkurují. Někomu se v proudu mluvené řeči zdá tvar bychom příliš knižní, některé mluvčí zase možná tvar bysme irituje a ve své řeči se mu vyhýbají, jiní jej už zřejmě považují za přijatelný a náležitý.

Zajímavé je, že tvar bychom se může vyskytovat i v promluvách uživatelů obecné češtiny. Jako by byl tento tvar zakořeněn v povědomí o normě češtiny hlouběji než jiné tvaroslovné rysy, jimiž se vyznačuje spisovný jazyk:

neměli <bychom> vo něčem, vo něčem trošku vobecnějším mluvit, vo nějakým takovym tom, co… (PMK)

ale to je tak ovlivněný tim, tou společenskou situací a ne, že my <bychom> k tomu neměli úplně stejný předpoklady jako. hm. no já nevim… (PMK)

že tadyten rozdíl se stírá, ovšem pořád je, že jo. samořejmě <bychom> tady museli trošku rozlišit precizněj, jesli, jesli tedy míníme velky město, třeba myslíme patnáctitisícový město, jo. čili tady, tady asi si myslím, že <bychom> relativně malý rozdíly viděli třeba mezi ňákym malym okresnim městem… (PMK)

jo, a dyž si to srovnáme, tak vlastně, že jo, <bychom> určitě dospěli k vopačnýmu pohledu na věc, že ten ten velkoměšták, chceme-li… (PMK)

Tvar bychom se drží nejen v promluvách o tématech veřejného života, abstraktních a intelektuálních, ale i v rozhovorech na témata soukromá, každodenní, intimní. Lze z toho usuzovat, že tvar bychom patří k přirozenému hovoru některých mluvčích a že se tito mluvčí nespisovnému bysme vyhýbají, i když užívají obecnou češtinu:

to je dobrý no. hele, co si myslíš vo tom, že <bychom> to, že <bychom> tu spíž měli tam v tý nudli, jak je teďka ta šatna? jako … potom světlejší, víš, dyž tam budeme mít tu tmavou podlahu korkovou, tak <bychom> měli mít jenom maximálně tu desku barevnou a ty úchytky a linka by neměla bejt… (PMK)

[23]vidim jedno řešení, který by mohlo být. místo chaty koupit přívěs a to <bychom> mohli teda jezdit jak do kopců, tak i k vodě. no, přívěs… (PMK)

a bude nám to trvat asi takovejch šest, sedum let, než na auto <bychom> ušetřili, nehledě na to, že budeme muset ty finance vrážet do ty chaty… (PMK)

já si myslim, že v podstatě by to nemělo bejt něco velkýho. dyž <bychom> teda brali něco z útulku, že jo. no, rozhodně nechci žádnou takovou… (PMK)

dyž bude takovýdle počasí, jako je dneska, tak <bychom> mohli. no. protože neni vedro, neni zima, neprší, no tak… (PMK)

Někdy se tvary bychom a bysme vyskytují v mluvené řeči paralelně, třeba i v rámci jedné promluvy téhož mluvčího:

růžím. přikrejt, no. jo, přikrejt růže. a myslíš, že <bychom> taky měli dělat eště něco na dřevě? to <bysme> potřebovali, hlavně ty hromady… (PMK)

Někteří uživatelé češtiny by možná uvítali, kdyby byl vedle tvaru bychom kodifikován jako spisovný rovněž tvar bysme. Na jedné straně by se ledacos zdánlivě zjednodušilo. Vždyť tvar bysme proniká do 1. osoby plurálu jako tvar zvukově analogický tvaru 2. osoby plurálu, totiž byste. Je ale dobré si uvědomit, že tvar bychom je zase hláskově analogický tvaru bych.

4. Bych a bysem v současném mluveném jazyce

Je mnoho mluvčích, kteří v množném čísle užívají tvar bysme, a přesto v jednotném čísle řeknou bych, a nikoli bysem. Tvar bysem, třeba ve výroku Já bysem chtěl domů, je totiž stylově silně zabarven. Je charakteristický pro mluvenou dětskou řeč a zní emocionálně. Alespoň mé generaci, pro niž je tvar bysem spjat s dabovanou verzí filmu Knoflíková válka, v níž jeden z chlapců pronáší výrok Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil. Z úst dítěte zní toto spojení roztomile, rozverně může znít třeba z úst teenagerů, ale i tady se často jedná spíše o určitou stylizaci a projev řečové koketérie než o výraz neutrální. Stylistický rozdíl zachycují lingvistické příručky, např. Příruční mluvnice češtiny[18] hodnotí tvar bysme jako hovorový, zatímco tvar bysem jako substandardní. Tvar bysem je vzácný jak v mluvené řeči veřejné, tak soukromé. Svědčí o tom jeho řídké výskyty ve všech korpusech, které tu uvádíme:

Pražský mluvený korpus

bych

1708

bysem

7

 

 

by jsem

0

abych

290

abysem

0

aby sem

4

aby jsem

0

(k)dybych

126

(k)dybysem

0

dyby sem

1

(k)dyby jsem

0

[24]Brněnský mluvený korpus

bych

1234

bysem

1

 

 

by jsem

0

abych

190

abysem

1

aby sem

0

aby jsem

0

(k)dybych

97

(k)dybysem

0

(k)dyby sem

0

kdyby jsem

0

Korpus Dialog

bych

4241

bysem

7

by sem

0

by jsem

1

abych

520

abysem

1

aby sem

3

abych

0

kdybych

158

kdybysem

1

kdyby sem

2

 

 

Přepisy mluvené řeči uložené v korpusu DIALOG ukazují, že tvar bysem nenajdeme zpravidla ani v projevu moderátorů, ani hostů, snaží-li se hovořit jazykem kultivovaným. Tvar bysem se ovšem občas vyskytuje v řeči posluchačů, kteří volají do rozhlasového pořadu své dotazy:

Dobrý den, Hertl, Praha. Chtěl bysem se zeptat pana primátora, slyšel jsem, že Kladno má bejt připojený jako předměstí k Praze, nebo aspoň část. Co je na tom pravdy bych se chtěl zeptat.

Haló? Dobrý den, haló? No, dobrý den, já bysem měl takový dotaz na pana primátora, jestli by mi nemoh říct, jakej je jeho pohled na postavení městský policie v Praze, a jestli neví do budoucnosti, jestli se bude slučovat se státní, děkuju.

Vydržel jsem, no. Já bysem se chtěl zeptat pana primátora, protože sám potvrdil, že funkce primátora je časově náročná. Jak si představuje spojení funkce primátora a senátora v případě úspěchu ve volbách. Děkuju vám.

Tvar bysem slyšíme také v řeči teenagerů; následující doklad je z pořadu televize Nova Áčko, v němž se diskutovalo o intimních problémech mladých lidí:

E: No já mám tisíc korun na měsíc a s tim se teda vopravdu vyjít nedá, to se moc nepředali, kdybych neměla rodiče, tak bysme asi žít nemohli no.

Mod: To znamená tady rodiče opravdu pomáhají.

E: No, kdybysem ty rodiče neměla, tak bych musela asi víc dupat na sociálku.

Porovnejme nyní výskyt a stylistickou interpretaci tvarů bychom/bysme a bych/bysem v mluvené řeči (soukromé i veřejné) s údaji, které nám poskytuje Český národní korpus.

5. Bychom a bysme v současném psaném jazyce

V souboru SYN2000, který představuje reprezentativní vzorek ČNK (je v něm 100 mil. textových slov), jsou tvary bysme, abysme, kdybysme zastoupeny jen v malé míře a silně tu převládají tvary bychom, abychom, kdybychom. Je to proto, že korpus obsahuje texty psané, zejména novinářské (přesněji řečeno 60 % tvoří publicistika, 25 % odborná literatura, 15 % beletrie), a v nich se tvar bychom vyskytuje takřka výlučně. Svědčí to o tom, že i ten mluvčí, který říká běžně bysme, jakmile začne [25]psát, užije zcela samozřejmě (pokud nepíše uměleckou prózu či soukromou korespondenci, včetně e-mailu nebo sms) spisovný tvar bychom.

SYN2000

bychom

20206

bysme

454

by jsme

17

Zajímavé je zjistit, kde se tvary bysme (podle textů v ČNK) vyskytují: převážná většina dokladů tvaru bysme (401) pochází z beletrie: z toho 349 výskytů najdeme v próze (téměř výlučně v přímé řeči), 14 v tzv literatuře faktu (sem je zařazen např. Vaculíkův Český snář, kde se bysme uplatňuje zejména v přímé řeči), 8 v básních (a prózách řazených do této rubriky, např. u Hanče, Kremličky, Placáka aj.), 6 v písních (Dobeš, bratři Nedvědové, Žalman) a konečně 24 v dramatickém textu. Uvedu několik typických příkladů:

Inscenace přímé řeči v dramatické tvorbě:

„Cože? Ty seš zase na ortopedii?“ „Jsme tady s Arnoštem Blažejem sami dva, a nutně <bysme> vás sem potřebovali. Alespoň na rok.“ „To ne, Bětuško, už ne,“ odmítl (Dietl, Nemocnice na kraji města).

Přímá řeč:

Doktor Bohadlo neřekl nic. Kluk řekl: „Měli <bysme> je vodzbrojit.“ „Jsou příliš dobře vyzbrojení a vycvičení. Bylo by to zbytečné krveprolití,“ řekl (Škvorecký, Zbabělci).

„Já vim. Komunisti,“ řekl Benno. Mlčeli jsme. „Měli <bysme> jít na nádraží,“ řekl jeden kluk. „Ne. Máme rozkaz hlídkovat venku,“ řekl doktor (Škvorecký, Zbabělci).

„Hop, to né, to <bysme> zmeškali.“ „Ty běž račí na druhý konec, ty s námi nebuď,“ káral ho mladší (Vaculík, Sekyra).

Za pár, ale za pár měsíců, soudruhu. Takovéhle věci se musí trestat přísně. To <bysme> měli za chvíli z armády noční podnik. Styďte se, soudruhu podporučíku! (Škvorecký, Tankový prapor).

Vnitřní řeč:

Žádnou buržoazní dívku. Janinku. Docela se mu zachtělo manželství s Janinkou. Byli <bysme> v Praze. Jenže jaká by asi byla v Praze? Už by to nebylo zakázanéovoce (Škvorecký, Tankový prapor).

Stylizace vypravěčovy řeči:

… zařval na policajta a začali jsme zdrhat. Zaplaťpámbů, že na Prahu pošlou vždycky ňáký burany, jinak <bysme> se průjezdama nedostali. Pokřižoval jsem se pro jistotu taky. Vyšli jsme chodbou pod Jezulátkem a zalapali po vzduchu (Topol, Sestra).

… obrovskej vír od tego paranoidního Poea. A pak jsme dopadli. A dopadli jsme lehce, eště jako <bysme> nadskočili, tak byla ta půda lehká, bratři. A když jsme popadali zas z toho nadskoku, tak… (Topol, Sestra).

… čtyřiceti pak to zůstává přibližně stejný až zas potom ve stáří se sklerózou nějaká ta blbost se zapomene ne že <bysme> na tom byli, pitomoučký přiblblíci, nějak líp ale ještě v nás ta blbost nebyla uzákoněná a snad to (Placák).

[26]Velmi časté je užití tvaru bysme v reprezentaci a stylizaci dětské řeči:

„… utýct, abys neměl ani korunu a spali <bysme> v lese a pod mostem a chodili krást brambory a pekli <bysme> si je na ohníčku.“ Cirkus se vzdaloval. I s šaškem a opicí. (Pan Tau).

… spánek, jak známo, posiluje, byla bych nerada, kdybyste mi ho vzbudili. Ale Mach řekl, proč <bysme> ho budili, my počkáme, až se prospí, jen se s náma nezdržujte, a sotva paní Kropáčková… (Macourek, Mach a Šebestová).

Iluzi dětské řeči podporuje fakt, že se v Macourkově textu vyskytuje tvar bysme ve zdůrazňujícím spojení my bysme:

… nápad, proč <bysme> si nemohli hrát rovnou se zajícema, a hned řekl do sluchátka, prosím, my <bysme> hrozně moc potřebovali, aby z nás byli tři zajíci, a ze sluchátka se ozvalo, ale klidně…

Uděláme z Jonatána kluka a hotovo, a hned taky do sluchátka řekl, prosím vás, my <bysme> potřebovali, aby Jonatán vypadal jako kluk s chlebníkem, a když paní Kadrnožková přiběhla blíž, viděla Macha…

Je fakt, ale Jonatána vezmeme s sebou, a tak Šebestová vytáhla sluchátko a řekla, prosím, my <bysme> se strašně rádi podívali do doby ledové, ale s Jonatánem, a ze sluchátka se ozvalo, beze všeho…

Stylizace lidovosti v písni:

Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši, lezli <bysme> spolu, spadli <bysme> dolů, byl by konec všemu (v Žalmanově repertoáru).

Poněkud nás může překvapit, že 2 doklady najdeme ve vědecké a naučné literatuře, ale brzy pochopíme, jak sem pronikly: jsou z časopisů Naše řeč a Česká literatura; 4 další výskyty zaznamenává populárně-naučná literatura, 3 najdeme v rubrice různé a 44 v publicistice: do publicistiky proniká tento tvar opět převážně citací mluvené řeči, reprodukcí dialogu a stylizací mluvenosti. Redaktor např. cituje v uvozovkách něčí výrok Kdyby sme měli jít k volbám, asi bysme si vybrali toho a toho, protože je nám sympatickej.

Frekvenci tvarů v publicistice rovněž zvyšuje fakt, že užití analyzovaných tvarů bylo obsahem jednoho z Jazykových zákampí[19]:

Bych/bysem, bychom/bysme. Snad každý z nás byl někdy ve škole napomenut za používání výrazů bysem/bysme.

V Zákampí se dále uvádí:

Formy bych/bychom mají své místo v oficiálních projevech mluvených i psaných, kde je spisovnost nutná. Nespisovné tvary bysem/bysme by měly zůstat omezeny výhradně na oblast projevů soukromých (LN 1996, 222).


[1] Příspěvek byl zpracován v rámci projektu GA AV č. KJB 9061304 Mluvená čeština v televizních diskusních pořadech. Byl využit materiál soustředěný v korpusu DIALOG, v Pražském mluveném korpusu, Brněnském mluveném korpusu a v SYN2000. Konkurence kondicionálových tvarů 1. osoby byla též obsahem mého příspěvku Spisovnost a nespisovnost v korpusech psané a mluvené češtiny: co vypovídá výskyt tvarů bychom, bysme, bych, bysem? na konferenci o spisovnosti a nespisovnosti v češtině ve Šlapanicích v únoru 2004.

[2] Mistr Jan Hus, Česká nedělní postila. K vydání připravil J. Daňhelka, Academia, Praha 1992, s. 57―58.

[3] J. Balhar a kol., Český jazykový atlas 4, Academia, Praha 2002, s. 595―598.

[4] B. Němcová, Korespondence I, 1844―1852, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, s. 24.

[5] J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého III/2, Nakl. ČSAV, Praha 1958, s. 427―431.

[6] O. Hujer, Úvod do dějin jazyka českého, Česká grafická unie, Praha 1946, s. 179.

[7] F. Trávníček, Historická mluvnice československá, Melantrich, Praha 1935, s. 423.

[8] A. Dostál, Tvarosloví 2, in: Historická mluvnice česká, 2. díl, SPN, Praha 1967, s. 67―68.

[9] A. Lamprecht, D. Šlosar, J. Bauer, Historický vývoj češtiny, SPN, Praha 1977, s. 179.

[10] A. Lamprecht, D. Šlosar, J. Bauer, Historická mluvnice češtiny, SPN, Praha 1986, s. 245.

[11] D. cit. v pozn. 5, s. 427.

[12] M. Dokulil, -s, in: Jazykový koutek Československého rozhlasu 2, SPN, Praha 1955, s. 291.

[13] F. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Orbis, Praha 1964, s. 217—218.

[14] O češtině každodenní, Blok, Brno 1984, s. 36.

[15] A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte, Scientia, Praha 2002, s. 19.

[16] Zápis nekodifikovaných tvarů kondicionálu není v korpusech mluveného jazyka jednotný. Přepisovatelé někdy morfém by a flexi oddělují. Podobně tomu bude i u zápisu bysi / by si aj.

[17] S. Čmejrková, L. Hašová, P. Kaderka, Mluvená čeština v televizních debatách: Korpus DIALOG, SaS 65, 2004, s. 243―269.

[18] Příruční mluvnice češtiny, Lidové noviny, Praha 1996, s. 322.

[19] M. Křístek, Jazykové zákampí, Lidové noviny 1996, s. 222.

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 1

Předchozí M. Čechová: Příznakovost systémová a situačně-kontextová

Následující S. Čmejrková: Bychom, nebo bysme?, II.