Časopis Naše řeč
en cz

Bychom, nebo bysme?

Světla Čmejrková

[Články]

(pdf)

-

[18][1]Aby, ktož budeš čísti, rozuměl mé české řeči, věz, žeť sem psal
tak, jakož obyčejně mluvím; neb v jednom kraji Čechové jinak
mluvie a v jiném jinak. U příkladě: … Já diem bychme byli
dobří, a jiní bychom byli dobří. A jest jiných drahně proměn.

Mistr Jan Hus, Česká nedělní postila[2]

1. Úvodem

Tvary kondicionálu prošly ve staré i nové češtině zajímavým vývojem a ten pokračuje i v češtině současné. Konstatoval-li Jan Hus, že někdo užívá tvar bychme a jiný bychom, o více než půl tisíciletí později pozorujeme, že jazyková variantnost zůstala na tomto místě gramatického systému češtiny zachována: vedle tvaru bychom nacházíme v dnešní češtině tvar bysme. Tvar bychme nebo jeho varianta byhme se vyskytuje dnes už jen vzácně u starších mluvčích v moravských nářečích, jak se můžeme přesvědčit v Českém jazykovém atlase[3] (viz zde i další tvary), ale doložen je ve starší české literatuře, ojediněle např. ještě v dopisech B. Němcové[4] (Myslím, kdybychme tam teď byli, že by nás to víc těšilo.). Cílem článku je zjistit, do jaké míry a za jakých okolností si variantní tvary podmiňovacího způsobu v současné češtině konkurují. Spolu s výskytem tvarů bychom a bysme budu sledovat i výskyt dalších kondicionálových tvarů, a příležitostně také výskyt tvarů spojovacích výrazů abychom/abysme a kdybychom/kdybysme. Budu se při tom opírat o materiál shromážděný v korpusech současné češtiny, psané i mluvené.

Hypotéza, s níž jsem ke zkoumání tohoto dílčího morfologického projevu jazykové variability přistupovala, spočívala v tom, že zastoupení tvarů bychom a bysme a korelujících řad bude výrazně odlišné v korpusech psaného a mluveného jazyka. Nahlédnutí do korpusů zároveň potvrdilo předpoklad, že užití tvarů bychom a bysme [19]je podmíněno nejen volbou psaného a mluveného modu jazyka, ale je navíc vázáno i žánrově. A konečně se tu výrazně projevují i individuální preference mluvčích: pro mnohé kultivované mluvčí je volba spisovných tvarů bychom a bych zcela přirozená, nespisovnému tvaru bysme se vyhýbají, a ještě méně pravděpodobná je v jejich projevu volba tvaru bysem.

 

2. Vývoj kondicionálu v češtině

Než přistoupím k analýze současného stavu, uvedu několik momentů z vývoje kondicionálu. Obsáhlé poučení o historii tvarů nalezneme v 3. dílu Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého[5], stručnější v Hujerově Úvodu do dějin jazyka českého[6], v Trávníčkově Historické mluvnici československé[7], v Dostálově Tvarosloví, část Časování v Historické mluvnici české[8], v Lamprechtově, Šlosarově a Bauerově Historickém vývoji češtiny[9], v jejich Historické mluvnici češtiny[10] i v dalších pramenech.

Pro pochopení tvarového kolísání kondicionálu je důležitý historický fakt, že při tvoření tohoto způsobu složeného z l-ového participia plnovýznamového slovesa a pomocného slovesa být zachovává pomocné sloveso tvary někdejšího aoristu. Původní tvary aoristu zněly: sg. 1. bych, 2. by, 3. by, pl. 1. bychom, bychme, bychmy, 2. byste, byšte, 3. bychu (duálové tvary ponechávám stranou). Původní časový význam spojení aoristu být s l-ovým participiem slovesa, totiž časové zařazení děje do minulosti před jiný děj, byl v průběhu vývoje přehodnocen na kondicionální, neboť děj předcházející mohl být chápán jednak jako podmínka děje následujícího, jednak jakožto děj natolik vzdálený, že se mohl jevit jako ireálný, hypotetický apod. (tuto intepretaci nalezneme u Lamprechta, Šlosara a Bauera). Pomocné sloveso v aoristu klesalo postupně na pomocné sloveso, kterým se vyjadřovala osoba a které bylo zároveň chápáno jako znak kondicionálu. Než přijalo podobu, která byla kodifikována jakožto spisovná, tj. bych, bys, by, bychom, byste, by, prošlo pomocné sloveso ve všech třech gramatických osobách singuláru a plurálu pozoruhodným vývojem; jeho směr byl a je zřejmě i do budoucnosti předurčen tím, že význam kondicionálu je nesen samotným by, jež se ve všech flektivních tvarech opakuje, a pozůstatky aoristového zakončení v pomocném slovese být jsou interpretovány jako flexe, která bývá jinde vyjadřována pomocným jsem, jsi, jsme, jste, např. u někdejšího opisného perfekta a dnešního préterita.

[20]Vyjadřování kondicionálního významu ve staré češtině bylo oblastí plnou variování. Jak uvádí Gebauer[11], „místo sg. 1. já-bych-nesl jest by-sem-nesl nebo jen já-by-nesl, místo pl. 1. my-bychom-nesli jest by-jsme-nesli nebo jen my-by-nesli atd.; ale děje se to postupem při různých sem patřících tvarech rozdílným“. Variování se postupně ještě obohacovalo nově vznikajícími novotvary: v 1. osobě sg. je zaznamenán v lidové slovesnosti např. tvar kdyby sem já mohla, musela by sem, v Kollárových Básních z r. 1862 např. verše kdybych sem měl berlu, nikdy bych sem nebyl věřil; v 2. osobě sg. se až do 17. stol. užíval historicky náležitý tvar by homonymní s tvarem 3. osoby a teprve od 17. stol. proniká bys, bysi a by jsi, takže výjimkou nejsou tvary aby gſy nezaneprázdňoval, byl by gſy se nenaučil a v Erbenových sbírkách slovesnosti nalézáme ty by si plakala; v 1. osobě pl. se prosazuje asi od 16. stol. novotvar by jsme, např. aby gſme ſpali, co byſme řekli, v Kollárových Básních aby šli sme Labem; v 2. os. pl. se v nejstarších dobách uplatňoval tvar byšte a teprve později byste, který se rozkládal v by ste, přičemž toto -ste se chápalo jako známá varianta jste, takže novotvar by jste se objevil v této osobě dříve než v ostatních osobách, a to již v 15. stol., např. abi gſte synové světla byli, aby jste ráčili, kdyby jste poslali.

Novotvary se postupně prosazovaly a prosazují, nejprve v mluveném jazyce, ale odtud pronikaly a pronikají i do jazyka psaného. Tomuto jevu v současné češtině se věnoval např. M. Dokulil v Jazykovém koutku Československého rozhlasu[12] a F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině[13]; k oběma příspěvkům se ještě v závěru naší analýzy vrátíme, a to v souvislosti s výkladem konkurence spisovných tvarů bys a byste a nekodifikovaných by jsi a by jste. V knížce O češtině každodenní[14] se na adresu kondicionálových tvarů uvádí: „Není proto divu, že takto osamocené tvary jsou v současném jazyce vystaveny silnému tlaku ostatních sloves a že se jim, pokud jde o zakončení v jednotlivých mluvnických osobách, někdy přizpůsobují.“

Nejaktuálnější výrok o kondicionálových tvarech, spojený s radou uživatelům češtiny, nalezneme v útlé knížce Na co se nás často ptáte[15], kterou vydali pracovníci jazykové poradny ÚJČ AV ČR v r. 2002. V kapitolce nadepsané byste, abyste, kdybyste najdeme doporučení: „Podobám kdybysme přišli včas, abysme nepřišli pozdě, kdyby jste to udělali, aby jsi to věděl, se kterými se v praxi setkáváme poměrně často, se v písemném projevu vyhněte. Při hovoru lze výrazy abysme, kdybysme užít jen v takových projevech, které snesou nižší styl až nespisovnost“. Tuto radu nalezneme i na internetových stránkách jazykové poradny ÚJČ.

[21]Uživatelé češtiny, ať už toto doporučení vystihující spisovnou normu současné češtiny znají, či nikoliv, si počínají de facto právě tímto způsobem: Pokud píší, dávají jednoznačně přednost tvarům bychom, abychom, kdybychom. Jakmile ovšem začnou mluvit…

 

3. Bychom a bysme v současném mluveném jazyce

Posloucháme-li dnešní běžně mluvenou češtinu a dáváme-li pozor na to, zda mluvčí používají v podmiňovacím způsobu spíše spisovné tvary bychom (resp. abychom, kdybychom), anebo nespisovné tvary bysme (abysme, kdybysme), zjistíme, že lidé říkají obojí. Předpoklad, že může být rozdíl mezi mluvčími v Čechách a na Moravě, by bylo třeba ověřit. Nahlédneme-li do dvou korpusů mluveného jazyka, jednoho pražského, jednoho brněnského, vidíme, že situace je v obou v podstatě obdobná. Pražský mluvený korpus, obsahující 674992 slov, zaznamenává 45 výskytů tvaru bychom a 236 výskytů tvaru bysme (včetně 15 zápisů by sme)[16]. Brněnský mluvený korpus má 38 výskytů tvaru bychom a 180 výskytů bysme (včetně 3 zápisů by sme). V obou případech je tedy poměr bychom : bysme přibližně 1:5 a obdobný poměr nacházíme i u tvarů abychom/abysme a kdybychom/kdybysme.

Pražský mluvený korpus (PMK)

bychom

45

bysme

221

by sme

15

abychom

18

abysme

76

aby sme

24

kdybychom

3

kdybysme

8

kdyby sme

10

Brněnský mluvený korpus

bychom

38

bysme

177

by sme

3

abychom

15

abysme

67

aby sme

1

kdybychom

3

kdybysme

8

kdyby sme

2

 

 

 

 

(k)dyž bysme

4

Oba uvedené korpusy mluvené řeči ukazují, že v soukromé, neveřejné a neformální řeči dává více mluvčích přednost tvaru bysme. Ale jakmile lidé začnou mluvit veřejně, užívají mnozí přece jen spisovný tvar bychom. Potvrzují to údaje, které nám poskytuje korpus DIALOG, v němž jsou soustředěny přepisy mluvené řeči pořízené z nahrávek televizních pořadů, v nichž se setkávají mluvčí při různých interview, diskusích a debatách[17]. Tento korpus poskytuje následující obraz situace ve veřejných mluvených projevech:

[22]Korpus Dialog (veřejné mluvené projevy)

bychom

656

bysme

201

by sme

11

by jsme

4

abychom

578

abysme

154

aby sme

26

aby jsme

5

(k)dybychom

160

kdybysme

28

kdyby sme

3

 

 

 

 

 

 

(k)dyž bysme

9

 

 

Doklady pocházejí jak z řeči hostů, tak z řeči moderátorů, kteří jsou profesionálními uživateli jazyka: výroky Měli bysme se pokusit to stihnout; Abysme nezapomněli; Abysme si to objasnili se vyskytují vedle kultivovanějšího Navrhovala bych, abychom přistoupili k zodpovězení otázek. Tvary bychom, abychom, kdybychom jsou ve veřejných mluvených projevech, jak o tom svědčí korpus DIALOG, v průměru asi pětkrát četnější, zatímco Pražský a Brněnský mluvený korpus vykazovaly shodně přibližně pětkrát vyšší černost tvarů bysem, abysem, kdybysem. Lze tedy shrnout, že v mluvené řeči si tvary bychom a bysme konkurují. Někomu se v proudu mluvené řeči zdá tvar bychom příliš knižní, některé mluvčí zase možná tvar bysme irituje a ve své řeči se mu vyhýbají, jiní jej už zřejmě považují za přijatelný a náležitý.

Zajímavé je, že tvar bychom se může vyskytovat i v promluvách uživatelů obecné češtiny. Jako by byl tento tvar zakořeněn v povědomí o normě češtiny hlouběji než jiné tvaroslovné rysy, jimiž se vyznačuje spisovný jazyk:

neměli < bychom > vo něčem, vo něčem trošku vobecnějším mluvit, vo nějakým takovym tom, co… (PMK)

ale to je tak ovlivněný tim, tou společenskou situací a ne, že my < bychom > k tomu neměli úplně stejný předpoklady jako. hm. no já nevim… (PMK)

že tadyten rozdíl se stírá, ovšem pořád je, že jo. samořejmě < bychom > tady museli trošku rozlišit precizněj, jesli, jesli tedy míníme velky město, třeba myslíme patnáctitisícový město, jo. čili tady, tady asi si myslím, že < bychom > relativně malý rozdíly viděli třeba mezi ňákym malym okresnim městem… (PMK)

jo, a dyž si to srovnáme, tak vlastně, že jo, < bychom > určitě dospěli k vopačnýmu pohledu na věc, že ten ten velkoměšták, chceme-li… (PMK)

Tvar bychom se drží nejen v promluvách o tématech veřejného života, abstraktních a intelektuálních, ale i v rozhovorech na témata soukromá, každodenní, intimní. Lze z toho usuzovat, že tvar bychom patří k přirozenému hovoru některých mluvčích a že se tito mluvčí nespisovnému bysme vyhýbají, i když užívají obecnou češtinu:

to je dobrý no. hele, co si myslíš vo tom, že < bychom > to, že < bychom > tu spíž měli tam v tý nudli, jak je teďka ta šatna? jako … potom světlejší, víš, dyž tam budeme mít tu tmavou podlahu korkovou, tak < bychom > měli mít jenom maximálně tu desku barevnou a ty úchytky a linka by neměla bejt… (PMK)

[23]vidim jedno řešení, který by mohlo být. místo chaty koupit přívěs a to < bychom > mohli teda jezdit jak do kopců, tak i k vodě. no, přívěs… (PMK)

a bude nám to trvat asi takovejch šest, sedum let, než na auto < bychom > ušetřili, nehledě na to, že budeme muset ty finance vrážet do ty chaty… (PMK)

já si myslim, že v podstatě by to nemělo bejt něco velkýho. dyž < bychom > teda brali něco z útulku, že jo. no, rozhodně nechci žádnou takovou… (PMK)

dyž bude takovýdle počasí, jako je dneska, tak < bychom > mohli. no. protože neni vedro, neni zima, neprší, no tak… (PMK)

Někdy se tvary bychom a bysme vyskytují v mluvené řeči paralelně, třeba i v rámci jedné promluvy téhož mluvčího:

růžím. přikrejt, no. jo, přikrejt růže. a myslíš, že < bychom > taky měli dělat eště něco na dřevě? to < bysme > potřebovali, hlavně ty hromady… (PMK)

Někteří uživatelé češtiny by možná uvítali, kdyby byl vedle tvaru bychom kodifikován jako spisovný rovněž tvar bysme. Na jedné straně by se ledacos zdánlivě zjednodušilo. Vždyť tvar bysme proniká do 1. osoby plurálu jako tvar zvukově analogický tvaru 2. osoby plurálu, totiž byste. Je ale dobré si uvědomit, že tvar bychom je zase hláskově analogický tvaru bych.

 

4. Bych a bysem v současném mluveném jazyce

Je mnoho mluvčích, kteří v množném čísle užívají tvar bysme, a přesto v jednotném čísle řeknou bych, a nikoli bysem. Tvar bysem, třeba ve výroku Já bysem chtěl domů, je totiž stylově silně zabarven. Je charakteristický pro mluvenou dětskou řeč a zní emocionálně. Alespoň mé generaci, pro niž je tvar bysem spjat s dabovanou verzí filmu Knoflíková válka, v níž jeden z chlapců pronáší výrok Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil. Z úst dítěte zní toto spojení roztomile, rozverně může znít třeba z úst teenagerů, ale i tady se často jedná spíše o určitou stylizaci a projev řečové koketérie než o výraz neutrální. Stylistický rozdíl zachycují lingvistické příručky, např. Příruční mluvnice češtiny[18] hodnotí tvar bysme jako hovorový, zatímco tvar bysem jako substandardní. Tvar bysem je vzácný jak v mluvené řeči veřejné, tak soukromé. Svědčí o tom jeho řídké výskyty ve všech korpusech, které tu uvádíme:

Pražský mluvený korpus

bych

1708

bysem

7

 

 

by jsem

0

abych

290

abysem

0

aby sem

4

aby jsem

0

(k)dybych

126

(k)dybysem

0

dyby sem

1

(k)dyby jsem

0

[24]Brněnský mluvený korpus

bych

1234

bysem

1

 

 

by jsem

0

abych

190

abysem

1

aby sem

0

aby jsem

0

(k)dybych

97

(k)dybysem

0

(k)dyby sem

0

kdyby jsem

0

Korpus Dialog

bych

4241

bysem

7

by sem

0

by jsem

1

abych

520

abysem

1

aby sem

3

abych

0

kdybych

158

kdybysem

1

kdyby sem

2

 

 

Přepisy mluvené řeči uložené v korpusu DIALOG ukazují, že tvar bysem nenajdeme zpravidla ani v projevu moderátorů, ani hostů, snaží-li se hovořit jazykem kultivovaným. Tvar bysem se ovšem občas vyskytuje v řeči posluchačů, kteří volají do rozhlasového pořadu své dotazy:

Dobrý den, Hertl, Praha. Chtěl bysem se zeptat pana primátora, slyšel jsem, že Kladno má bejt připojený jako předměstí k Praze, nebo aspoň část. Co je na tom pravdy bych se chtěl zeptat.

Haló? Dobrý den, haló? No, dobrý den, já bysem měl takový dotaz na pana primátora, jestli by mi nemoh říct, jakej je jeho pohled na postavení městský policie v Praze, a jestli neví do budoucnosti, jestli se bude slučovat se státní, děkuju.

Vydržel jsem, no. Já bysem se chtěl zeptat pana primátora, protože sám potvrdil, že funkce primátora je časově náročná. Jak si představuje spojení funkce primátora a senátora v případě úspěchu ve volbách. Děkuju vám.

Tvar bysem slyšíme také v řeči teenagerů; následující doklad je z pořadu televize Nova Áčko, v němž se diskutovalo o intimních problémech mladých lidí:

E: No já mám tisíc korun na měsíc a s tim se teda vopravdu vyjít nedá, to se moc nepředali, kdybych neměla rodiče, tak bysme asi žít nemohli no.

Mod: To znamená tady rodiče opravdu pomáhají.

E: No, kdybysem ty rodiče neměla, tak bych musela asi víc dupat na sociálku.

Porovnejme nyní výskyt a stylistickou interpretaci tvarů bychom/bysme a bych/bysem v mluvené řeči (soukromé i veřejné) s údaji, které nám poskytuje Český národní korpus.

 

5. Bychom a bysme v současném psaném jazyce

V souboru SYN2000, který představuje reprezentativní vzorek ČNK (je v něm 100 mil. textových slov), jsou tvary bysme, abysme, kdybysme zastoupeny jen v malé míře a silně tu převládají tvary bychom, abychom, kdybychom. Je to proto, že korpus obsahuje texty psané, zejména novinářské (přesněji řečeno 60 % tvoří publicistika, 25 % odborná literatura, 15 % beletrie), a v nich se tvar bychom vyskytuje takřka výlučně. Svědčí to o tom, že i ten mluvčí, který říká běžně bysme, jakmile začne [25]psát, užije zcela samozřejmě (pokud nepíše uměleckou prózu či soukromou korespondenci, včetně e-mailu nebo sms) spisovný tvar bychom.

SYN2000

bychom

20206

bysme

454

by jsme

17

Zajímavé je zjistit, kde se tvary bysme (podle textů v ČNK) vyskytují: převážná většina dokladů tvaru bysme (401) pochází z beletrie: z toho 349 výskytů najdeme v próze (téměř výlučně v přímé řeči), 14 v tzv literatuře faktu (sem je zařazen např. Vaculíkův Český snář, kde se bysme uplatňuje zejména v přímé řeči), 8 v básních (a prózách řazených do této rubriky, např. u Hanče, Kremličky, Placáka aj.), 6 v písních (Dobeš, bratři Nedvědové, Žalman) a konečně 24 v dramatickém textu. Uvedu několik typických příkladů:

Inscenace přímé řeči v dramatické tvorbě:

„Cože? Ty seš zase na ortopedii?“ „Jsme tady s Arnoštem Blažejem sami dva, a nutně < bysme > vás sem potřebovali. Alespoň na rok.“ „To ne, Bětuško, už ne,“ odmítl (Dietl, Nemocnice na kraji města).

Přímá řeč:

Doktor Bohadlo neřekl nic. Kluk řekl: „Měli < bysme > je vodzbrojit.“ „Jsou příliš dobře vyzbrojení a vycvičení. Bylo by to zbytečné krveprolití,“ řekl (Škvorecký, Zbabělci).

„Já vim. Komunisti,“ řekl Benno. Mlčeli jsme. „Měli < bysme > jít na nádraží,“ řekl jeden kluk. „Ne. Máme rozkaz hlídkovat venku,“ řekl doktor (Škvorecký, Zbabělci).

„Hop, to né, to < bysme > zmeškali.“ „Ty běž račí na druhý konec, ty s námi nebuď,“ káral ho mladší (Vaculík, Sekyra).

Za pár, ale za pár měsíců, soudruhu. Takovéhle věci se musí trestat přísně. To < bysme > měli za chvíli z armády noční podnik. Styďte se, soudruhu podporučíku! (Škvorecký, Tankový prapor).

Vnitřní řeč:

Žádnou buržoazní dívku. Janinku. Docela se mu zachtělo manželství s Janinkou. Byli < bysme > v Praze. Jenže jaká by asi byla v Praze? Už by to nebylo zakázanéovoce (Škvorecký, Tankový prapor).

Stylizace vypravěčovy řeči:

… zařval na policajta a začali jsme zdrhat. Zaplaťpámbů, že na Prahu pošlou vždycky ňáký burany, jinak < bysme > se průjezdama nedostali. Pokřižoval jsem se pro jistotu taky. Vyšli jsme chodbou pod Jezulátkem a zalapali po vzduchu (Topol, Sestra).

… obrovskej vír od tego paranoidního Poea. A pak jsme dopadli. A dopadli jsme lehce, eště jako < bysme > nadskočili, tak byla ta půda lehká, bratři. A když jsme popadali zas z toho nadskoku, tak… (Topol, Sestra).

… čtyřiceti pak to zůstává přibližně stejný až zas potom ve stáří se sklerózou nějaká ta blbost se zapomene ne že < bysme > na tom byli, pitomoučký přiblblíci, nějak líp ale ještě v nás ta blbost nebyla uzákoněná a snad to (Placák).

[26]Velmi časté je užití tvaru bysme v reprezentaci a stylizaci dětské řeči:

„… utýct, abys neměl ani korunu a spali < bysme > v lese a pod mostem a chodili krást brambory a pekli < bysme > si je na ohníčku.“ Cirkus se vzdaloval. I s šaškem a opicí. (Pan Tau).

… spánek, jak známo, posiluje, byla bych nerada, kdybyste mi ho vzbudili. Ale Mach řekl, proč < bysme > ho budili, my počkáme, až se prospí, jen se s náma nezdržujte, a sotva paní Kropáčková… (Macourek, Mach a Šebestová).

Iluzi dětské řeči podporuje fakt, že se v Macourkově textu vyskytuje tvar bysme ve zdůrazňujícím spojení my bysme:

… nápad, proč < bysme > si nemohli hrát rovnou se zajícema, a hned řekl do sluchátka, prosím, my < bysme > hrozně moc potřebovali, aby z nás byli tři zajíci, a ze sluchátka se ozvalo, ale klidně…

Uděláme z Jonatána kluka a hotovo, a hned taky do sluchátka řekl, prosím vás, my < bysme > potřebovali, aby Jonatán vypadal jako kluk s chlebníkem, a když paní Kadrnožková přiběhla blíž, viděla Macha…

Je fakt, ale Jonatána vezmeme s sebou, a tak Šebestová vytáhla sluchátko a řekla, prosím, my < bysme > se strašně rádi podívali do doby ledové, ale s Jonatánem, a ze sluchátka se ozvalo, beze všeho…

Stylizace lidovosti v písni:

Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši, lezli < bysme > spolu, spadli < bysme > dolů, byl by konec všemu (v Žalmanově repertoáru).

Poněkud nás může překvapit, že 2 doklady najdeme ve vědecké a naučné literatuře, ale brzy pochopíme, jak sem pronikly: jsou z časopisů Naše řeč a Česká literatura; 4 další výskyty zaznamenává populárně-naučná literatura, 3 najdeme v rubrice různé a 44 v publicistice: do publicistiky proniká tento tvar opět převážně citací mluvené řeči, reprodukcí dialogu a stylizací mluvenosti. Redaktor např. cituje v uvozovkách něčí výrok Kdyby sme měli jít k volbám, asi bysme si vybrali toho a toho, protože je nám sympatickej.

Frekvenci tvarů v publicistice rovněž zvyšuje fakt, že užití analyzovaných tvarů bylo obsahem jednoho z Jazykových zákampí[19]:

Bych/bysem, bychom/bysme. Snad každý z nás byl někdy ve škole napomenut za používání výrazů bysem/bysme.

V Zákampí se dále uvádí:

Formy bych/bychom mají své místo v oficiálních projevech mluvených i psaných, kde je spisovnost nutná. Nespisovné tvary bysem/bysme by měly zůstat omezeny výhradně na oblast projevů soukromých (LN 1996, 222).

[27]SYN2000 zaznamenává i 17 výskytů tvaru by jsme (nazývaných hyperkorektními) převážně v publicistice. Jeden z nich opět pochází z výkladu v Zákampí:

Dnes už však tato souvislost mezi slovem být a tvary bych, bys … není pociťována a ve snaze o spisovné vyjadřování dochází k nadbytečnému zdvojování podob slovesa být. K tvarům podmiňovacího způsobu se v 1. a 2. os. jednotného i množného čísla přidávají tvary přítomného času; vznikají tak formy by jsem, by jsi, by jsme, by jste, které jsou nesprávné stejně jako podoby bysem/bysme. Totéž platí pro složeniny podmiňovacího způsobu a spojek aby, kdyby ― i zde jsou jako spisovné kodifikovány pouze formy abych, abys atd.

Další doklady už mají na svědomí opravdu publicisté, ať již reprodukují cizí řeč, anebo používají zmíněné tvary v řeči vlastní. Následující doklady pocházejí z Lidových novin, Hospodářských novin, Mladé fronty, Práva, Týdne i specializovaných časopisů:

„Koleje jsou také nevyhovující i v Jindřichově Hradci, kam je nutné investovat 30 miliónů korun. Na to < by jsme > měli dostat peníze od Ministerstva školství,“ sdělil Právu rektor VŠE Jan Seger.

… uvedl ředitel Vajčner. „Výkupní ceny za hrozny máme už se Znovínem dohodnuty v dlouhodobé hospodářské smlouvě. Samozřejmě že < by jsme > za ně chtěli cenu vyšší, abychom měli větší zisk, ale Znovín je jeden z nejslušnějších odběratelů…“

„Za celý rok se naprosto nic nezměnilo. Opravdu je to poslední varovná výstava, pak už < by jsme > museli sáhnout po demonstracích,“ říká členka Občanského sdružení Vaňkovka Luisa Rzymanová.

Čtyřiceti osmi haléři na osobokilometr dotuje stát také osobní přepravu. „Po navýšení příspěvku přibližně o třetinu < by jsme >, na rozdíl od ČD, byli ziskoví,“ vysvětluje Jan Šatava.

Orgán IIHF nemůže než přihlédnout k názoru svých členů. Kdyby byla proti jedna, maximálně dvě země, tak < by jsme > její zástupce mohli třeba přesvědčit, ale proti je většina…, řekl Miroslav Šubrt.

… prohlásil: „Smůla se opakovala, a tak si myslím, že příště < by jsme > do cíle už doběhnout mohli.“ Slzy ve tváři Montgomeryho byly výrazem zklamání…

Proč odešla Olomouc poražena v poměru 0:6? „Moc slov nemám. Věděl jsem, že na vítězství < by jsme > asi těžko měli, ale je jasné, že bez gólů se nedá vyhrávat, ani remizovat…“

Jak je patrné z uvedených dokladů, tvar by jsme bývá nejčastěji užit v citaci cizí řeči a jeho užití lze tedy připsat na vrub mluvčího, jehož redaktor cituje. Toto vysvětlení však není zcela přesvědčivé. Redaktor se pravděpodobně dopouští chyby sám. V mnoha jiných dokladech z novinářského jazyka totiž nalézáme tvar by jsme v autorské řeči:

Nakonec naplněním Asociační dohody budeme mít celní unii i s EU. Zrušením celní unie s ČR < by jsme > jednali kontraproduktivně.

Hovořili jen účastníci, postižení a záchranáři. Viděli jsme něco, co < by jsme > si měli stále připomínat.

[28]… jde o komisi kontrolní nad sdělovacími prostředky, televizí především, jako < by jsme > jich uz neměli dost.

Ne vše se daří tak jak < by jsme > si přáli. V loňském roce nebyla část požadavků na koroptve pokryta.

Jak je vidět, můžeme občas na obloze zažít různá překvapení a příjemná rozptýlení, i na místech, kde < by jsme > to nečekali.

Nadáváme vzrušením a suše komentujeme meteory, které < by jsme > jinak hodnotili jako výjimečné. 5:30 Končíme Kamil zůstává a my odjíždíme.

Je to skvělý. Fakt mě to baví. Ptáš se pro koho by to byla škoda? Že < by jsme > si nepsali? Pro mně, protože bych nedělala jednu z věcí, které chci a pro tebe, protože…

Obdobný poměr (či nepoměr), jaký pozorujeme v užívání tvarů bychom a bysme, pozorujeme v psaných textech i v užívání analogických dvojic se spojkou, tedy abychom a abysme a kdybychom a kdybysme:

SYN2000

abychom

10806

kdybychom

1879

 

abysme

208

(k)dybysme

90

Uvedu jen doklady stylistického (a tedy záměrného) využití v beletrii:

„Ne. To neříkal.“ „< Dybysme > věděli, kdy chtějí vodtáhnout, tak < bysme > si na ně mohli počkat na Homoli.“ „Nojo, ale dyž nevíme,“ řekl Benda (Škvorecký, Zbabělci).

„… < kdybysme > brzdili každý na jednom konci, na kterú stranu by ten vagón zabrzdil.“ „To < bysme > ho každopádně roztrhli, brzdit každý na jinú stranu,“ řekl starší (Vaculík, Sekyra).

 

6. Bych a bysem v současném psaném jazyce

Uváděla jsem již, že výskyt singulárového tvaru bysem je i v mluvené řeči poměrně omezený. V psaném jazyce je ještě vzácnější. Zatímco tvar bych má v SYN2000 43 011 výskytů, tvar bysem jen 53; z nich 43 najdeme v beletrii a 10 v publicistice: to je poměrně překvapivý nález, ale vzápětí je korigován zjištěním, že 9 vyskytů je z Jazykového zákampí, kde je předmětem analýzy, a 1 výskyt náleží přímé řeči. Další 4 výskyty má tvar by jsem.

SYN2000

bych

43 011

bysem

53

by jsem

4

Podívejme se na několik příkladů bysem z beletrie:

Jaký je to v Kanadě? Byla by tam ňáká práce? Není vyloučený, že < bysem > se tam za tebou přijel někdy podívat sem britskej subject a mám britskej passport (Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší).

Najednou slyším, jak paní Slámová říká: „Sestřičko, já < bysem > radši, kdyby mi tu injekci píchla ta druhá sestřička (Rudolf, Metráček).

[29]Já ti to teda poseptám, řekl a vedl mě do předsíně. Já < bysem > chtěl ten slozitej celvenej nůz s mnoha zelízkama, co más na stole (Vaculík, Jak se dělá chlapec).

Tvar bysem se může objevit i v psané publicistice, je-li citována mluvená řeč:

„Co uděláme?“ zeptal jsem se vyhasle. „Znal < bysem > šikovnýho člověka,“ navrhl obchodník podnikavě (Lidové noviny, Magazín č. 20).

V SYN2000 nalezneme též 4 výskyty by jsem ― z toho 1 v Zákampí, 1 v dětské řeči.

Vy jste říkal, že jste zoufalí, že je to na hranici. Nerad < by jsem > byl, kdyby v novinách bylo použito slovo zoufalý. Ne, ale asi jste (Lidové noviny 1991).

Jen po množství rozhovorů nejen s představiteli HZDS, ale i s mým okolím jsem dospěl k názoru, že < by jsem > měl převzít zodpovědnost, že zde je ještě prostor na splnění očekávaní západních zemí (Lidové noviny 1998).

Chtěla bych pracovat v útulku a mít hodně koček (Petra Brumlová, 7 let, Přeštice). Přála < by jsem > si aby jsme měli velkou, převelikou zahradu a tam, aby byli kočky mourovaté, strakaté, bílé… (Magazín Mladé fronty, rozhovor s dítětem).

Položme si otázku, proč je v případě užívání tvarů bychom a bysme takový rozdíl mezi češtinou mluvenou a psanou? Na užívaní těchto tvarů lze demonstrovat, že mluvený a psaný jazyk se liší víc, než si uvědomujeme. Zatímco psaný jazyk má pro podmiňovací způsob v 1. a 2. osobě kodifikovány jenom tvary bych, bys, bychom, byste, v mluvené řeči se setkáváme i s dalšími variantami. Ve spisovných tvarech splynul podmiňovací morfém by v jednotném i množném čísle v jeden celek s osobními koncovkami 1. a 2. osoby, avšak ve spontánním mluveném jazyce jsou od morfému by osobní koncovky často odděleny a pohybují se po větě mnohem volněji, než je tomu v jazyce psaném. Ukážeme si to na příkladu 2. osoby jednotného a množného čísla, které jsou v mluvené dialogické řeči velmi frekventované.

 

7. Spisovné bys a jiné varianty

V mluvené řeči užíváme vedle tvaru bys také tvar by si: Měla by si tam jít, Přeji ti, aby si byla zdravá, Bylo by lepší, kdyby si to vymaloval apod. Výraz by si může být navíc přerušen, zejména při emocionálním projevu, nějakým jiným prvkem, zejména zájmenem ty: Dej pozor, aby ty si to zvládla, Jen aby ty si to pochopil, případně aby tys to zvládla, aby tys to pochopil, vedle abys ty to zvládla, abys ty to pochopil. Podobně slýcháme Kdyby ty si tolik nemluvil spíše než Kdybys ty tolik nemluvil a Kdyby ty si šla za ním spíše než Kdybys ty šla za ním apod. Při výběru varianty, a tedy i při výběru tvaru bys nebo by si hrají roli okolnosti krajové, jistě i generační, ale důležité jsou i okolnosti intonační, rytmické, větné členění a větný důraz apod. Kromě toho mohou mít jednotliví mluvčí své ustálené volby, anebo naopak v jedné promluvě užívají střídavě tvary bys a by si.

[30]Jak ukazuje korpus DIALOG, volba tvaru by si je v neformálním dialogu mezi lidmi, kteří si tykají, velmi obvyklá; uvedu doklad z diskusního pořadu s mladými lidmi:

Mod: Ještě jedna věc, kdyby náhodou ste se dozvěděli, že přece jenom to dítě čekáte, jak by si se zachovala třeba ty, jak by si reagovala, co by byly ty první pocity?

Mod: Hrozný, proklínala by si toho kluka s kerým by si to měla?

Mod: Vůbec ne a sebe sama by si proklínala?

Mod: Potom když si zjistila, že si v jiném stavu, neměla si stejné choutky? Že bys to zase mohla všechno takle vyřešit?

Mod: A prosím tě, kdyby ty ses dostala do té stejné situace jako Eva, že bys měla vychovávat dítě, myslíš, že ty bys to zvládla?

Z uvedených dokladů je patrné, že volba tvarů bys a by si je ještě komplikována volbou tvaru zvratných částic si a se a že výsledná volba v mluveném projevu může mít buď podobu by ses, by sis (tj. spisovnou), nebo by si se, by si si; poslední možnost vnímají mluvčí i posluchači často jako poněkud nešikovnou a občas ji komentují (Daneš píše, že podobě jsi si se dobří autoři v psaném textu vyhýbají)[20]. I zde se uplatňují preference krajové[21] i individuální, a nepochybně přicházejí ke slovu i okolnosti intonační, rytmické, větné členění a větný důraz.

Jakmile chceme mluvené tvary aby si (se), kdyby si (se), že by si (se) napsat, narazíme na problém. Musíme se rozhodnout, zda napsat To bysi měl vědět nebo To by si měl vědět (odděleně např. u Jančáka v d. cit.). Záleží na tom, jaké zásady si při přepisu (záznamu) mluvených projevů stanovíme. V korpusu DIALOG jsme např. zvolili transkripci odpovídající principům „literárního přepisu“ mluveného slova, jež ovšem zdaleka nejsou jednotné.

Stopy potíží s přepisem dialogického projevu nacházíme často v korespondenci. Píšeme-li dopis a obracíme se k známému adresátovi v 2. osobě singuláru, podobně jako v mluveném dialogu, ocitáme se pod tlakem situace známé z rozhovoru tváří v tvář a máme tendenci užívat stejný styl, stejné konstrukce a stejné obraty jako v jazyce mluveném: Přeji Ti, aby si / abysi / aby jsi byl zdráv, Dej mi vědět, kdyby si / kdyby si / kdyby jsi něco potřeboval. Pak se ovšem můžeme snadno dostat do konfliktu s normou psaného spisovného jazyka. Ve spisovném jazyce je kodifikována pouze možnost bys, se spojkou pak abys, kdybys. Tedy: Přeji Ti, abys byl zdráv, Dej mi vědět, kdybys něco potřeboval, Myslím, že bys to měl vědět. Podobně je v případech se zvratnou částicí kodifikována jen možnost by ses a by sis: V mluvené řeči se ovšem setkáváme i s výpověďmi typu Dej mi vědět, kdyby si se něco dozvěděl, kdy[31]by si si to chtěla koupit, avšak kodifikovaný tvar zní Dej mi vědět, kdyby ses něco dozvěděl, kdyby sis to chtěla koupit. Jak toto dilema interpretují bohemisté?

Miloš Dokulil v Jazykovém koutku[22] píše: „Připojení -s v bys není z tvaru jsi, nýbrž jen a jen pohyblivou příponou (srov. ses) 2. os. jed. č. Tak jako nemáme ve spisovném jazyce tvary dělal by jsem, … nemůžeme psát ani v 2. os. jed. č. dělal by jsi, nýbrž jen a jedině dělal bys. Pokud se takové tvary ve spisovném jazyce vyskytnou, musíme je hodnotit jako odchylky od normy, i když patrně jako odchylky ve směru vývoje. (Srov. situaci v nářečích a ve spis. slovenštině.)“ Takovou odchylku od normy ilustruje Dokulil známým veršem Fráni Šrámka

… na můj práh kdyby jsi vstoupila, snad bys mne tím zabila.

Podobných básnických licencí nalezneme dostatek v ranější i pozdější poezii, a také v písňové tvorbě, včetně ohlasů lidové písně. V SYN2000 zaznamenáme 16 výskytů by jsi, z toho 8 v písničkách (bratři Ebenové, Nedvědové, Nohavica, Nos, Žalman) a 1 výskyt bysi (Jahelka).

Tak jsem viděl tu tvou novou, moc jsi nepřeháněl, takovouhle holku snovou < by jsi > těžko sháněl, už se těším, až se my tři společně setkáme (Ebenové).

Napsal jsem ti písničku, abys byla veselá, kdyby jsi se pousmála, to < by jsi > mě potěšila. Vždyť víš, že voda se neutopí, plamínek nespálí, lávky jdou přes příkopy (Ebenové).

Peřinu přes oči a uši přikrýt dlaní, nutit se do spánku, kde mohla < by jsi > stát. Usnulas, má lásko, já ještě malou chvíli tě chtěl (Nedvědové).

Z mých dvanácti žeber nezůstalo příliš moc. Dneska už nevím, jestli přiběh’ < by jsi > zas, jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas (Nohavica).

Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti, ty < by jsi > mi musel kolíbku dělati, do dřeva netíti. Kdybych já ti musel kolíbku dělati…

Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehly a nití, ty < by jsi > mně musel žebřík udělati až k nebeské výši. Kdybych já ti musel žebřík udělati… (z Žalmanova repertoáru).

Uvedené doklady svědčí o tom, že volba tvarů by si / bysi / by jsi je podmíněna rytmicky a tyto tvary nemohou být zaměněny jednoslabičným bys. Uvedené tvary se ovšem vyskytují i za hranicemi textů rytmicky vázaných: SYN2000 uvádí několik příkladů z beletrie a publicistiky.

„Jak je krátkozrakým bez brýlí?“ opakoval Vítězslavovou otázku. „To < by jsi > měl vědět nejlépe sám — hovno vidí! Ale stejně jsi ten malér přivolal ty“ (Mlčoušek).

Co jest ale to, za nos se bráti? nežli, jak < by jsi > sobě sám řekl: Nosce te ipsum, poznej sebe samého, vem se za nos (Rotrekl).

[32]Kazíš mně i mámě kariéru! Máš hmyz ve vlasech, všechno < by jsi > nám tady zahmyzil: kuchyň, obývák, ložnici, špajz, půdu, sklep (Nos).

Následující úryvek z internetu je příkladem toho, že tvar by jsi bývá dnes nejčastěji užíván nezáměrně, a tedy z hlediska spisovné normy chybně:

Duchapřítomnost Vedoucí dodá do každého stanu kopii otázek. Otázky jsou takového druhu: Co < by jsi > dělal, kdyby přišla zpráva, že se za 10 minut přivalí na tábor zátopa, která ho smete? Co < by jsi > udělal, kdybys v noci zpozoroval oheň ve stavení na samotě? Co < by jsi > podnikl, kdyby jsi se náhle ocitl v cizím městě bez koruny v kapse? (hryinet).

Poslední doklad svědčí o tom, že písemné dialogické žánry do sebe vstřebávají mnohé rysy mluvených dialogů, podmíněné interakčností, kontaktností a adresností tohoto žánru; zachovávají stavbu promluvy i s jejím slovosledem, větným důrazem a intonací.

 

8. Spisovné byste a varianty nespisovné

Obdobné zvláštnosti v tvaru kondicionálu, jaké přináší řeč obrácená k 2. osobě singuláru, přináší i projev určený 2. osobě plurálu, když se mluvčí nebo pisatel obrací ke skupině osob nebo když vyká: Měli byste nám sdělit, co si přejete; Chtěli bychom, abyste byl spokojen; Kdybyste měl pochybnosti, dejte nám vědět; Prosíme Vás, abyste se přezouvali. Vidíme-li nápis Prosíme Vás, aby jste se přezouvali, kvalifikujeme to (jakožto kultivovaní uživatelé češtiny) jako chybu. V obratech tohoto typu se pisatelé dopouštějí poměrně často prohřešků proti spisovné normě. Nejen v soukromých dopisech, v nichž se setkáváme s formulacemi Přeji Vám, aby jste byl v novém roce spokojen, v reklamních nabídkách Přejeme si, aby jste i Vy prožili svou dovolenou klidně, ale i v jiných žánrech, včetně novinových a časopiseckých. Dost příležitostí k chybování je např. v oblíbených horoskopech, které doporučují, aby jste se vyvarovali, radí, aby jste nepodlehli špatným náladám, přejí, aby i Vy jste měli šťastný den. Jiným žánrem, v němž se novináři a publicisté dopouštějí nejčastěji chyby, jsou bohužel novinářské rozhovory. Uvádím příklad z nedávného rozhovoru s ředitelem Ústavu pro jazyk český, zaslaného ke korektuře do ústavu před otištěním: Předpokládám, že paní poslankyně vás asi neoslovila s nabídkou, aby jste se na přípravě zákona podíleli.

Kolísání při volbě kondicionálu v promluvách adresovaných 2. osobě plurálu zachycuje Český národní korpus: z 62 výskytů by jste pochází 40 z publicistiky:

SYN2000

byste

8757

by jste

62

Velká část příkladů je právě z novinářských rozhovorů:

Kterou ze svých nejnovějších knížek < by jste > doporučoval a co nového českému čtenáři dále nabídnete? (HN1996).

[33]Jak Vy jako autor < by jste > představil publikaci čtenářům? (Myslivost1997).

Určitě < by jste > Co týden dal zvládl i sám, bez ní (Týden 1993).

Netoužíte po takové pozici, ve které < by jste > mohl mít větší moc? (LN1993).

Přestěhováním na Barrandov jako < by jste > udělal za dosavadní historií Novy tlustou čáru (MF).

Měnil < by jste > po třech měsících někoho z vybrané desítky reprezentantů? (LN1991).

Většina příkladů je z textů obrácených ke čtenáři, dávajících mu rady, návody, instrukce:

S občanským průkazem, kuponovou knížkou a známkou < by jste > se pak měli vydat na registrační místo (LN1993).

z počítačových manuálů:

A nyní se pokuste pohodlně stisknout ScrollLock, aniž < by jste > se výrazně odchýlili ze základní polohy. Nejde to…

… pakliže se vám některá stránka nezobrazí přesně tak, jak < by jste > asi očekávali…

… nedoporučuji příliš zasahovat do přednastaveného nastavení, místo urychlení < by jste > si mohli způsobit problémy.

z reklamních letáků obsahujících doporučení, jak žít zdravě, jak o sebe pečovat, hubnout:

Pokud jste dosud jedli podle těchto doporučení, měli < by jste > zhubnout 2—4 kg … Nyní jste na konci sedmého dne. Měli < by jste > mít o 5—9 kg méně, pokud jste…

z již zmíněných horoskopů:

… měli < by jste > využít příznivého postavení Merkura k uvolnění a relaxaci… Pokud < by jste > měli v plánu napsat nějaké literární dílo, měli < by jste > začít v první polovině února… Jste-li narození v dubnu, neměli < by jste > se nechat přemoci nespokojenou náladou a leností… Býci, v měsíci únoru < by jste > měli být přímo nabiti energií… V měsíci únoru < by jste > se neměli hnát příliš společensky do popředí … a nesnažte se nad druhými lidmi získat vrch. Mohli < by jste > říci něco, co by vás později mrzelo… Také < by jste > neměli zapomínat na lásku, planeta Venuše prochází vaším znamením…

z dopisů:

Mějte se oba moc fajn a ještě tohle léto < by jste > mohli zajet vy k nám.

Potvrzuje se opět, že tlak mluveného projevu je v psaných dialogických textech poměrně silný a má za následek volbu tvarů, které jsou v rozporu s normou spisovného jazyka. Zajímavé ovšem je, že ne všechny odchylky od normy spisovného jazyka lze jednoznačně hodnotit jako banální chyby, které je možno odstranit prostou náhradou tvaru by jste tvarem byste. Odchylky od normy mají různé podoby a různé motivace:

[34]Uvedla jsem, že v mluveném projevu mohou být osobní koncovky od morfému by odděleny a pohybují se po větě mnohem volněji, než je tomu v jazyce psaném. Můžeme např. slyšet přesmyčky: Aby vy ste to nevěděl, nebo Kdyby vy ste tušila, Kdyby vy ste to udělal. Jsou častější než např. přesmyčky kondicionálových tvarů v 1. osobě pl.: řekne-li mluvčí kdyby mysme nebo dokonce kdyby mychom (což se stává v důraznější diskusi i dobrým mluvčím), hodnotíme to jako přeřeknutí. Ale výroky typu kdyby vy ste, aby vy ste jsou relativně časté a chybné podle mého názoru nejsou; jsou motivovány zřeteli intonačními a souvisí s větným důrazem kladeným na zájmeno vy. Jak bychom ale měli podobné výroky napsat? Aby vy jste to nevěděl? Výroky můžeme přestylizovat tak, aby se daly napsat podle spisovné normy, tedy: Abyste Vy to nevěděl, Kdybyste Vy to tušila, nebo Kdybyste to udělal Vy. Původní rytmus vyřčeného výroku se přestylizováním do psané podoby a změnou slovosledu ovšem změnil.

Jsou ale i jiné případy, totiž takové, kdy jsou obě složky kondicionálového tvaru přerušeny např. nějakým příslovcem, jako tomu bylo v již uvedeném dokladu kdyby náhodou ste se dozvěděli, nebo kdyby čirou náhodou ste narazili na moje papíry, tak mi je dejte. Výraz vsunutý mezi složky kondicionálu může mít i podobu delší vsuvky, např. v následujícím výroku z mluvené řeči: Kdybya to záleží na vás jste tomu dali přednost, nemám nic proti tomu. Tady je tvar kdybyste, signalizující podmíněnost, přerušen vsuvkou a to záleží na vás, po níž teprve následuje jste tomu dali přednost. Jak takové rozložené kdybyste psát, to je otázka, která má aspekty teoretické i praktické. Záleží na tom, jaké cíle při přepisu mluvených výpovědí sledujeme: autorské, editorské, transkripční, výzkumné, interpretační, noremní…

Prakticky je možné zrušit problém tím, že výpověď ― jsme-li jejím autorem ― přestylizujeme: Kdybyste tomu dali přednost a to záleží na vás, nemám nic proti tomu. Ne vše, co si dovolíme v jazyce mluveném, doprovázeném intonací a gesty, je rozumné, účelné a šťastné přenášet do slova a do písmene do jazyka psaného. Od mluvené řeči k písmu vede cesta, při níž se mluvčí podřizuje skladbě psaného jazyka, jejímž výrazem je také pravopis a interpunkce. Nepochybně se tu však zároveň otevírá prostor pro teoretickou diskusi o vztahu psaného a mluveného jazyka, jejich sbližování i dodržování pravidel obou specifických jazykových modů.

Určitou afinitu dialogického (a v psaném jazyce korespondenčního) stylu a rozkládání tvaru byste na složky by a jste potvrzuje jak současný úzus, tak doklady historické. V korespondenci Boženy Němcové[23] najdeme v dopise Václavu Hankovi např. tuto větu:

Potřebuju Včelu od r. 1846 a nemohu jí nikde dostat; prosím tedy uctivě, je-li dovoleno, by Vašnosti na několik dní z bibliotéky jste mi jí zapůjčil.

[35]Je patrné, že konkurence kondicionálových tvarů, která se jeví na první pohled jako záležitost morfologická, má aspekty syntaktické, slovosledné, rytmické, aktuálněčlenské, interakční.

Teoretické otázky sbližování psaného a mluveného modu současné češtiny se dotknu jen stručně, v souvislosti s příkladem, který analyzoval F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině[24]: „Četl jsem onehda toto souvětí: ‚Dali byste nevím co, kdyby se hodnocení ujal někdo jiný a vy jste mohli zdvořile, přátelsky mlčet‘ a dal posoudit lidem kolem sebe, najdou-li v něm chybu, anebo ne. A někteří ji našli, a jiní ne…“ Chyba (F. D.) spočívá v tom, že slovesný tvar jste ve výrazu vy jste mohli má platnost podmiňovacího způsobu, což je ve zřejmém rozporu s gramatikou. Ale i když tu jde v podstatě o tutéž chybu, jako kdyby někdo napsal Byl bych rád, kdyby jste přišel, nelze autora vinit z negramotnosti, dodává Daneš. Rozebírá pak možné varianty výpovědi, jejichž stylizace je komplikována dvojím kondicionálním rámcem výpovědi a dvojí mluvnickou osobou (dali byste a někdo jiný by se ujal a vy byste mohli) a po zvážení možností navrhuje znění: … a vy (kdy)byste mohli zdvořile, přátelsky mlčet. A uzavírá: „Jsme si přitom vědomi, že tu dodržení základního mluvnického pravidla jde trochu na úkor požadavků stylistiky. Ale nedá se nic dělat, jazyk, jak vidět, není nástroj natolik ideálně dokonalý, aby to při práci s ním občas trošku nezaskřípalo.“

Výpovědí podobných té, kterou analyzoval před 40 lety F. Daneš, v psaném jazyce přibývá, už proto, že se běžně vyskytují v řeči mluvené: Kdyby vás to zajímalo podrobněji a chtěli jste se na něco zeptat, máte možnost. Chtěla bych, abys tam nechodila a měla jsi víc času. Chtěla jsem tě požádat, jestli bys to přečetla a řekla jsi mi, o čem to je.

Dopouští se tu pisatel chyby? Je vhodnější výpovědi přestylizovat? Anebo připustíme, že při určité uvolněnosti souvětné struktury funguje počáteční kondicionál jako předznamenání, jež se už v souřadně připojené výpovědi neopakuje, a proto je tu na místě sloveso tvarově připomínající jak kondicionál (l-ové příčestí), tak indikativ (slovesná flexe)? Jisté je, že v psaném textu, který má odpovídat nárokům na přesnost vyjádření, je vhodnější užít i v druhé části uvedených souvětí náležitý kondicionálový tvar (a chtěli byste se na něco zeptat), nebo užít elipsu, která druhý, l-ový tvar těsně připojí k počátečnímu kdyby (a chtěli se na něco zeptat). To jsou řešení navržená ve prospěch zachování mluvnického pravidla. Avšak v textu připouštějícím uvolněnost větné stavby, parcelaci, neúplnost, je zřejmě dnes už možné uvedené „neplnohodnotné“ konstrukce připustit a nepovažovat je za chybné. Jsou sice syntakticky méně koherentní, ale v řeči a korespondenčním stylu se odedávna vyskytují.

 

[35]9. Závěr

V dané stati jsem se pokusila o žánrový přístup k variantnosti kondicionálových tvarů. Volba těchto tvarů je výrazně závislá na tom, zda mluvíme nebo píšeme. Aniž bych chtěla popírat individuální preference mluvčích, a u některých pisatelů též nedostatečnou znalost psaných norem, interpretovala jsem příklady shromážděné v korpusech psaného a mluveného jazyka z hlediska žánrové diferenciace komunikátů, v nichž se analyzované tvary vyskytují. V psaném textu je užívání nekodifikovaných tvarů (typu bysme, bysem, by si) žánrově vázáno na záměrné literární a publicistické zobrazení mluvenosti, spontánnosti, lidovosti, bezprostřednosti charakterizující dětskou řeč apod., v poezii a písňové tvorbě pak též na zřetele rytmické. Užívání tzv. hyperkorektních tvarů (typu by jsme, by jste) je příznačné pro publicistické texty pracující s reprodukcí mluvené řeči, s dialogickým zaměřením na osobu, s níž se vede rozhovor, se čtenářem; v naprosté většině případů jde podle mého názoru o nezáměrné porušování normy psaného jazyka, o její neznalost.

Zajímavý materiál poskytují korpusy mluveného jazyka, které zachycují variantnost kondicionálových tvarů v ještě rozmanitější podobě: je dána tím, že bezprostřední interakce mluvčího s adresátem opírající se o kontakt s 2. osobou, gesta, nejen zraková, ale i zvuková, generuje někdy promluvy, v nichž se kondicionálový morfém by odděluje z intonačních a rytmických důvodů od slovesné flexe, kondicionálové tvary se kontaminují s tvary indikativními apod. (analýze distantního rozložení kondicionálu bude třeba perspektivně věnovat pozornost). Promluvy, které znějí přirozeně, nejsou v souladu s očekávanými gramatickými normami psaného jazyka a naznačují tendence, které je třeba popisovat v rámci „gramatiky mluveného jazyka“, opět žánrově rozrůzněné.


[1] Příspěvek byl zpracován v rámci projektu GA AV č. KJB 9061304 Mluvená čeština v televizních diskusních pořadech. Byl využit materiál soustředěný v korpusu DIALOG, v Pražském mluveném korpusu, Brněnském mluveném korpusu a v SYN2000. Konkurence kondicionálových tvarů 1. osoby byla též obsahem mého příspěvku Spisovnost a nespisovnost v korpusech psané a mluvené češtiny: co vypovídá výskyt tvarů bychom, bysme, bych, bysem? na konferenci o spisovnosti a nespisovnosti v češtině ve Šlapanicích v únoru 2004.

[2] Mistr Jan Hus, Česká nedělní postila. K vydání připravil J. Daňhelka, Academia, Praha 1992, s. 57―58.

[3] J. Balhar a kol., Český jazykový atlas 4, Academia, Praha 2002, s. 595―598.

[4] B. Němcová, Korespondence I, 1844―1852, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, s. 24.

[5] J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého III/2, Nakl. ČSAV, Praha 1958, s. 427―431.

[6] O. Hujer, Úvod do dějin jazyka českého, Česká grafická unie, Praha 1946, s. 179.

[7] F. Trávníček, Historická mluvnice československá, Melantrich, Praha 1935, s. 423.

[8] A. Dostál, Tvarosloví 2, in: Historická mluvnice česká, 2. díl, SPN, Praha 1967, s. 67―68.

[9] A. Lamprecht, D. Šlosar, J. Bauer, Historický vývoj češtiny, SPN, Praha 1977, s. 179.

[10] A. Lamprecht, D. Šlosar, J. Bauer, Historická mluvnice češtiny, SPN, Praha 1986, s. 245.

[11] D. cit. v pozn. 5, s. 427.

[12] M. Dokulil, -s, in: Jazykový koutek Československého rozhlasu 2, SPN, Praha 1955, s. 291.

[13] F. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Orbis, Praha 1964, s. 217—218.

[14] O češtině každodenní, Blok, Brno 1984, s. 36.

[15] A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte, Scientia, Praha 2002, s. 19.

[16] Zápis nekodifikovaných tvarů kondicionálu není v korpusech mluveného jazyka jednotný. Přepisovatelé někdy morfém by a flexi oddělují. Podobně tomu bude i u zápisu bysi / by si aj.

[17] S. Čmejrková, L. Hašová, P. Kaderka, Mluvená čeština v televizních debatách: Korpus DIALOG, SaS 65, 2004, s. 243―269.

[18] Příruční mluvnice češtiny, Lidové noviny, Praha 1996, s. 322.

[19] M. Křístek, Jazykové zákampí, Lidové noviny 1996, s. 222.

[20] D. cit. v pozn. 13, s. 216.

[21] P. Jančák, Běžná mluva v Praze a její nářeční zázemí, in: F. Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí, Academia, Praha 1997, s. 200―212.

[22] D. cit. v pozn. 12, s. 291.

[23] D. cit. v pozn. 4, s. 170.

[24] D. cit. v pozn. 13, s. 217.

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 1, s. 18-36

Předchozí Marie Čechová: Příznakovost systémová a situačně-kontextová

Následující Jan Balhar: Studie o mluvě českých reemigrantů z Ukrajiny