K odpovědi Zb. Holuba na článek Pavla Jančáka „Soumrak české dialektologie?“

Jan Balhar

[Články]

(pdf)

-

Zbyněk Holub je odvážný člověk, neboť k vydání Lexikonu nejjižnějšího úseku českých nářečí (vydavatel Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova) a k odpovědi recenzentu Pavlu Jančákovi byl třeba notný kus odvahy. Autor některé nedostatky uznal, u některých se snažil vysvětlit, proč k nim došlo. Přímo směšná je výmluva na „záměnu korektur“.

Abych pravdu napsal, otázku, zda lokalitu XY řadíme k nějaké nářeční skupině, podskupině či typu, považuje za zásadní jen ten, kdo toho o povaze dialektů moc neví. Tomuto problému věnuje autor desítky stran.

Holub několikrát připomíná, že jeho stať je „jen kompilací“. (Přitom při jiné příležitosti označuje týž text jako „kapitolu ve vědecké monografii“.) Patrně soudí, že by se na její hodnocení měla nasadit méně přísná měřítka. Myslím, že badatel, který je ozdoben doktoráty zprava i zleva, kompilační články by psát neměl. Tuto činnost přenechme studentům.

O vědecké úrovni jeho monografie se zde vůbec nezmiňuji, neboť její oprávněné negativní hodnocení si můžeme přečíst v tomto čísle.

Autor se ohání tím, že sborník s nešťastným příspěvkem byl zaslán na Ústav pro jazyk český a na vysoké školy už v r. 2000. Protože se do Jančákovy recenze v r. 2004 neukázala žádná jeho nepříznivá kritika, domníval se, že je vše v pořádku. Není. Nepíšeme a nezveřejňujeme články proto, abychom si zajistili jejich event. opravu. Sleduji publikační činnost Zb. Holuba delší dobu. Byl jsem si vědom, že jeho příspěvky jsou špatné, diskutovali jsme o nich na pracovišti, ale veřejně jsem je neodsoudil. Mea culpa. Že tak neudělal nikdo, svědčí buď o tom, že je nikdo nečetl, nebo nikomu nestály za kritiku. Budí údiv, že autorovi neřekli pravdu recenzenti. Toho, kdo chce vědět, co vše se u nás publikuje v jinak solidních sbornících Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, odkazuji na čtyři Holubovy příspěvky. Zvláštní pozornosti si zaslouží jeho stať K problematice genia loci v lexikální rovině jazyka na Doudlebsku, in: Jazyk a řeč jihočeského regionu IV, České Budějovice 1995, zvl. str. 33–34, 41–42. Tady už nejde o větší nebo menší nedostatky.

Plodný autor, autor Lexikonu, si není jist, zda by se v současné době našel odborník, který by nahradil jeho působení v dialektologii. Byl by to opravdu soumrak české dialektologie, kdyby se nenašel.

[239]Před několika dny jsem dostal do ruky spis Zbyňka Holuba a kol. Doudlebské nářečí a slovník, Roční období, České Budějovice 2004. Nemohu si odpustit otázku, zda to není velká troufalost, ba nestoudnost vydat během jednoho roku (zčásti za státní peníze) dva stejné slovníky. Jeden je z „nejjižnějšího úseku českých nářečí“, druhý z Doudlebska, tedy z naprosto stejné nářeční oblasti, jeden má 2567. druhý 2360 heslových slov. Najděte druhý případ stejného plýtvání prostředků.

Naše řeč, ročník 87 (2004), číslo 5, s. 238-239

Předchozí Zbyněk Holub: Nad recenzí k regionálnímu výzkumu na jihu Čech

Následující Libuše Čižmárová: Úvaha nad knihou Zbyňka Holuba Lexikon nejjižnějšího úseku českých nářečí