Rozloučení s Janem Chloupkem

Eva Minářová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Krátce po svých pětasedmdesátinách (7. 10. 2003) opustil rodinu, své přátele i celou lingvistickou obec význačný brněnský bohemista a vysokoškolský pedagog, profesor Masarykovy univerzity v Brně Jan Chloupek. I když už v poslední době ho stále více omezovala nemoc, ve svém tvůrčím snažení neustával a sledoval vše, co se v jazykovědě nebo na akademické půdě děje. Do posledních chvil psal a publikoval, spolupracoval při řešení grantového úkolu, byl naším obětavým recenzentem a vlídným a ochotným konzultantem.

Prof. PhDr. Jan Chloupek, DrSc., se narodil 25. července 1928 v Brně a s brněnským prostředím jsou spjata nejen Chloupkova studentská léta, ale později i jeho životní dráha vědce a vysokoškolského učitele. Po krátké gymnaziální pedagogické praxi v Uherském Brodě se stává odborným pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český tehdejší ČSAV. Je aspirantem prof. F. Trávníčka a mezi Chloupkovy učitele patřili i jiní významní lingvisté, jako byli V. Machek, A. Kellner, anglista J. Vachek nebo akademik B. Havránek.

První odborné práce J. Chloupka spojené se získáním vědeckých hodností vycházejí z jeho původních dialektologických výzkumů. Jsou jimi kandidátská disertace Syntax východomoravských nářečí (1958) a spis Otázky nářeční skladby (1962), jímž se habilituje pro obor český jazyk. V r. 1969 přechází na Masarykovu univerzitu (tehdejší Univerzita J. E. Purkyně), na jejíž Filozofické fakultě strávil všechna další plodná léta a působil rovněž ve funkci děkana.

V r. 1980 je jmenován univerzitním profesorem. To už je Jan Chloupek dobře znám nejen mezi bohemisty a stovkami učitelů v českém prostředí, ale i za hranicemi. V té době už má za sebou úspěšné zahraniční přednášky o českém jazyce, např. působí na univerzitě v Norimberku – Erlangen, od r. 1958 se účastní několika mezinárodních slavistických sjezdů, vystupuje na konferencích, ale v zahraničí především stále častěji publikuje (např. v Sofii, Krakově, Záhřebu, Wiesbadenu, Berlíně. New Yorku, Moskvě, Lipsku, Mnichově, Bratislavě atd.). Po odchodu do penze nejdříve přednáší jako externí učitel na FF MU v Brně a později působí na PdF Ostravské univerzity.

Chloupkova celoživotní rozsáhlá vědecká práce byla vždy spjata s aktuálními úkoly bohemistiky a některé práce zabírají také témata šířeji slavistická. Vědecké dílo profesora Chloupka zahrnuje přes dvě stě padesát studií, statí a recenzí, obsáhlo monografické práce vědecké i popularizační, časopisecké články a učební texty.[1] Zvláště cenný je Chloupkův podíl na kolektivních monografiích a vysokoškolských učebnicích, nesčetná byla také vystoupení na konferencích, záslužná pak práce v redakčních radách sborníků, časopisů a celostátních tisků.

Po počátečním dialektologickém zaměření profesorovy tvorby (připomeňme si monografii Aspekty dialektu, 1971) rozšiřuje svůj zájem o poznávání českého jazyka nejen se zřetelem k je[45]ho teritoriální diferenciaci, ale všímá si také sociální stratifikace jazyka (např. monografie Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti, 1986). Jde mu o teorii národního jazyka a zachycení češtiny v jejím fungování ve společenské komunikaci, o postižení dichotomie formy a výrazu i dichotomie funkční. Jeho odborné zájmy pak nutně vyústily ve stylistiku. Jan Chloupek rozšiřuje tematické oblasti svého snažení a publikuje desítky statí, v nichž sleduje komunikační aspekty funkčních stylů, zaměřuje se zvl. na stylovou sféru publicistickou a hovorovou, řeší stylovou povahu mluvené komunikace, útvarovou diferenciaci a mnoho jiných aktuálních témat.

Ze stěžejních prací nelze opomenout Chloupkův podíl na napsání akademické Mluvnice češtiny III (1987), spoluautorství na kolektivní monografii Mluvená čeština na Moravě (1997) a na práci Tváře češtiny (2000) nebo zpracování hesla národní jazyk jako příspěvek do Encyklopedie češtiny (2002). J. Chloupek také stál v čele autorského týmu při vydání Stylistiky češtiny (1991) a je spoluautorem kolektivních monografií Stylistika současné češtiny (1997) a Současná česká stylistika (2003).

Suchý výčet bibliografických dat nám však, bohužel, nemůže plně přiblížit Jana Chloupka jako člověka s velkou láskou k jazyku a s obdivuhodným vnitřním zájmem o otázky jazykové kultury, ale ti, kteří pana profesora znali nebo jeho práce studovali, o jeho lásce k mateřštině a citovém vztahu k jazyku nikterak nepochybují. Jan Chloupek dovedl vždy zajímavě vyložit český jazyk v jeho systému i funkcích, a to zvl. v popularizačních pracích (Pověry o češtině, 1968, a Knížka o češtině, 1974), v rozhlasových relacích o češtině nebo v přednáškách pro veřejnost. Neustále poukazoval na bohatství naší mateřštiny, někdy s laskavým a humorným nadhledem, jindy kriticky, dokázal promlouvat k odborníkům i laikům.

Odchod pana profesora Chloupka je velkou ztrátou pro českou bohemistiku a slavistiku. Odešel však také vynikající učitel a především dobrý člověk, na něhož nezapomeneme.

---

[1] Úplná bibliografie J. Chloupka dosud nevyšla a jsou známy pouze tyto dílčí soupisy: M. Krčmová, Soupis prací Jana Chloupka, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, roč. 37, řada jazykovědná (A), č. 36, Brno. 1988, s. 10–14; Soupis prací Jana Chloupka od roku 1988, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, roč. 47, A 46, Brno, 1998, s. 203–205; E. Minářová, Výběrová bibliografie prací J. Chloupka, in: Stylistyka VII, Opole, 1998, s. 406–411.

Naše řeč, ročník 87 (2004), číslo 1, s. 44-45

Předchozí David Short: Setkání s češtinou

Následující Pavel Jančák: Za docentem Bohumírem Dejmkem