Dva sborníky amerických bohemistů

Zbyněk Vintr

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Před třemi lety, při příležitostí 50. výročí vzniku katedry slavistiky, obnovila po pětadvacetileté odmlce Brownova univerzita v americké Providenci ve státě Rhode Island vydávání sborníku Brown Slavic Contributions (Slovanské příspěvky Brownovy univerzity). Ten by měl nyní vycházet v ročních intervalech, jeho lichá čísla by měla být věnována českým studiím a čísla sudá ruské literatuře a jejím překladům. Z technických důvodů vyšla dvě česká čísla v těsném sledu za sebou v letech 1999 a 2000 a jedno ruské číslo v roce 2001. Ruské XII. číslo (Alexander Levitsky, ed., Brown Slavic Contributions. Volume XII: G. R. Derzhavin, Poetic Works. A Bilingual Album, Brown University, Providence 2001) je věnováno Děržavinovi a anglickým překladům jeho poezie. Česká čísla XI a XIII (Alexander Levitsky – Masako Ueda, eds., Brown Slavic Contributions. Volume XI: Modern Czech Studies, Brown University, Providence 1999; Alexander Levitsky – Masako U. Fidler, eds., Brown Slavic Contributions. Volume XIII: Modern Czech Studies, Brown University, Providence 2000)[1] se široce orientují na jazyk i literaturu. První polovinu obou čísel tvoří příspěvky z každoročně pořádané konference North American Association of Teachers of Czech (Severoamerické asociace učitelů češtiny), která se konala roku 1998 v San Francisku a roku 1999 v Chicagu, a polovinu druhou studie členů profesorského sboru Brownovy univerzity.

Příspěvky věnované českému jazyku lze s nutným zjednodušením rozdělit přibližně do dvou skupin: na jedné straně se setkáváme se synchronním popisem jazyka, ať už je to popis češtiny současných nebo bývalých amerických Čechů, analýza současného mluveného úzu v České republice, nebo hledání upřesňujících pravidel pro českou vokalizaci, která by usnadnila orientaci [155]zahraničním studentům češtiny. Na straně druhé přinášejí sborníky podrobné diachronní a srovnávací studie usouvztažňující vývoj češtiny v slovanských souvislostech, a to v příspěvcích o zvláštnostech české derivace nedokonavých i-kmenových sloves 4. třídy, o západoslovanském vlivu na východoslovanskou cyrilskou ortografii nebo o souvislostech mezi českou kvantitou a praslovanským přízvukem a intonací.

Sborník číslo XI je uveden dvěma pracemi o jazyce českých emigrantů v Texasu. Etnolingvistická studie Lidy Dutkové z univerzity v Mississippi (Lida Dutkova, Texas Czech of Texas Czechs: An Ethnolonguistic Perspective on Language Use in a Dying Language Community, č. XI, s. 2–10) je založena na souboru dat ze sociolingvistického průzkumu mezi mluvčími, kteří tvoří druhou až čtvrtou generaci potomků přistěhovalců z oblasti severovýchodní Moravy z doby rakousko-uherské monarchie. Dutková zkoumá situace (pozdravy, formalizované zdvořilosti, besedy s krajany, žertování, afekt), v nichž mezi sebou současní mluvčí dosud používají českého jazyka. Ve druhém článku se Eva Eckertová z Connecticut College (Eva Eckert, Language Variation in an Immigrant Community: Language and Community Maintenance, č. XI, s. 11–37) zabývá souvislostmi majícími vliv na zachování, změnu a vývoj jazykového kódu v komunitě emigrantů, relativně odtržených od vyvíjejícího se spisovného jazyka v původní vlasti. Všímá si zvláště relativní neměnnosti původního jazyka způsobené sociálními tlaky na udržení jednolitosti skupiny v cizím prostředí.

Spolueditorka sborníku Masako Ueda Fidlerová je v obou číslech zastoupena vždy jedním esejem na téma konverzační analýzy současné češtiny. V čísle XI (Masako Ueda, A Conversational Analysis of a Debate, č. XI, s. 142–157) rozebírá specifika konfrontačně založeného dialogu, postupy asertivního ujímání se slova, ironizace ostatních řečníků a opravování jejich chyb. Činí tak na základě analýzy diskusního pořadu Aréna z roku 1995 se zástupkyní MV ČR Jitkou Gjuričovou na téma ochrany lidských práv v České republice. V čísle XIII (Masako U. Fidler, When „Just Saying No“ Is Not Enough: Some Discourse Interactional Properties of Ano, No, and Jo, č. XIII, s. 102–111) se zabývá použitím forem ano, no a jo a jejich možnými funkcemi v konverzaci. Konstatuje, že zatímco ano bývá většinou pouhým schválením propozice předchozího obsahu, mívá jo často funkci modifikační a no se jeví jako obecnější a obvykle uvozující příspěvek odpovídajícího. Analyzovány jsou dramatické texty, a to spíše pohádkové a humoristické (Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, Felix Holzmann). Oba eseje jsou přehledně strukturované a doprovázené řadou konkrétních příkladů.

Určit přesnější pravidla užití vokalizovaných předložek (s/se, z/ze, před/přede apod.) se ve svém článku snaží Jeffrey D. Holdeman z univerzity v Ohiu (Jeffrey D. Holdeman, Czech Prepositional Vocalization: Towards an Articulatory Approach, č. XIII, s. 53–65). Podle autorových slov takové vymezení v českých mluvnicích buď zcela chybí, nebo se omezuje na popis možných míst vokalizace a její příčiny, nedává však cizímu mluvčímu přesný návod, kde vokalizovanou předložku užít. Holdeman se pokouší o vytvoření takové klasifikace a správnost svého modelu dokládá řadou příkladů. Zároveň však apeluje na českou lingvistiku, aby nabídla vlastní řešení celého problému, a upozorňuje na řešení již vzniklá v ostatních slovanských jazycích.

Srovnání české derivace nedokonavých sloves 4. třídy (s kmenotvorným -i-) s obdobnými derivacemi v dalších slovanských jazycích (hlavně ruštině) se věnuje konferenční příspěvek Charlese E. Townsenda z univerzity v Princetonu (Charles E. Townsend, Some Special Problems [156]of Imperfective Derivation in Czech, č. XI, s. 38–47). Autor upozorňuje na česká specifika a nepravidelnosti, zvláště s důrazem na slovesa vyjadřující pohyb a změnu pozice. Studie se zabývá historickým vývojem těchto typů sloves a srovnáním s dnešním stavem.

V zajímavém článku o cyrilské ortografii předkládá Robert Mathiesen (Robert Mathiesen, West Slavic Influence on East Slavic Cyrillic Orthography before the 12^th Century: Novgorodan žg and Galician žč, č. XI, s. 128–141) hypotézu, že čistě fonetické vysvětlení některých pravopisných změn ve východoslovanských rukopisech, jak je podal Roman Jakobson roku 1937, nemusí být úplně přesné, a nabízí variantu interpretace těchto změn vlivem styků se západoslovanským světem a jeho rozdílnými ortografickými normami. Podrobně rozebírá možné příčiny a historické souvislosti používání žg a žč místo předpokládaného žd v období do 12. století.

Pohledu na rekonstrukci přízvuku a intonace v praslovanštině na základě intonace, přízvuku a délky v současných jazycích se věnuje Mark Pisaro z univerzity v Chicagu (Mark Pisaro, Czech Quantity: Proto-Slavic Accentology, č. XIII, s. 66–75). Všímá si zejména vztahu české, slovenské a slovinské délky a ruského přízvuku k praslovanské intonaci a-kmenových feminin. Česká délka zde dokládá předpokládanou akutovou intonaci prvních slabik praslovanských kořenů, podle Mathiesena lze ovšem poukázat i na některé nesrovnalosti u určitých českých a-kmenových feminin.

Alespoň krátce stojí za zmínku i literární části obou sborníků. V zásadě lze říci, že těžištěm článků je zájem o známou a v zahraničí vydávanou a čtenou trojici autorů Kafka, Hrabal a Kundera. Kunderovu životu a peripetiím s anglickými překlady jeho děl se věnuje esej Deborah Garfinklové z univerzity v Austinu (Deborah Garfinkle, Betraying K: Milan Kundera on exile and the Translator’s Art, č. XI, s. 54–73), významem kýče a ironie v Kunderových dílech, zejména v Žertu a Nesnesitelné lehkosti bytí, se zabývá Aaron Beaver z univerzity v Chicagu (Aaron Beaver, Kitsch and Irony in Kundera: The Joke and The Unbearable Lightness of Being, č. XIII, s. 10–23), vztahu Kundery a Kafky, vlivu Kafky na Kunderu a Kundery na čtení Kafky je věnována společná práce Hany Pichové z univerzity v Austinu a Marjorie E. Rhineové z univerzity v Louisianě (Hana Pichova, Marjorie E. Rhine, Kundera’s Kafka, Kafka’s Kundera, č. XI, s. 65–73). Srovnáním literárních postupů a významů v dílech Franze Kafky s paralelami v knihách ruských autorů N. V. Gogola a F. M. Dostojevského se zabývá druhý z editorů sborníku Alexander Levitsky (Alexander Levitsky, In Search of Representational Means for Inner Worlds: Gogol-Dostoevsky-Kafka, č. XIII, s. 112–140). Na Bohumila Hrabala a místo grotesky a groteskna v jeho pracích je zaměřen konferenční příspěvek Laury S. Urbaszewské z univerzity v Chicagu (Laura Shear Urbaszewski, Rethinking the Grotesque in Hrabal’s Fiction: Carnival as a Model for Closely Watched Trains, č. XIII, s. 34–46). Kunderou i Kafkou se do značné míry zabývají i dvě literárněteoretické studie Petra A. Bílka, profesora Karlovy univerzity hostujícího na Brownově univerzitě (Petr A. Bílek, Referentiality vs. Intertextuality: Transformations of Meanings and Ambiguity of Reference in Contemporary Czech Prose-Fiction, č. XI, s. 88–99, a Petr A. Bílek, The East, West, and the Center of Europe as Cultural Concepts, Emblems, and Vehicles of Creative Misunderstanding, č. XIII, s. 78–101).

Druhý typ literárních příspěvků se zabývá okrajovějšími a méně známými tvářemi české literatury v různých dobových kontextech. Již zmíněný Alexander Levitsky publikoval v XI. čísle rozsáhlou studii o barokní české literatuře a jejích ozvěnách v díle pozdějších autorů ve srov[157]nání s ruskou literaturou (Alexander Levitsky, The Baroque Spirit of Czech Literature and the Legacy of Russian Arabesques: Neruda, Čapek, Gogol and Dostoevsky, č. XI, s. 100–127). Židovské tematice a holocaustu v české literatuře je věnován příspěvek Alisy G. Mayorové (Alisa G. Mayor, Czech-Jewish Identity after the Holocaust: The Case of Jiří Weil, the Pinkas Synagogue, and Weil’s Elegy for the 77,297 (Žalozpěv za 77 297 obětí), č. XIII, s. 141–148).

Nezanedbatelnou součástí obou sborníků jsou práce sledující ženské autorky současné české prózy. V čísle XI se Elena Sokolová z univerzity ve Woosteru věnuje feministickým prvkům v románech Ivy Pekárkové (Elena Sokol, From Prague to New York City: The Feminist Poetics of Iva Pekárková, č. XI, s. 74–86), v čísle XIII rozebírá Lauren McConnellová vyobrazení polistopadové společnosti v jednoaktovce Daniely Fischerové Masážní stůl (Lauren McConnell, Daniela Fischerová’s The Massage Table; Politics and Guilt in Post-Communist Czechoslovakia, č. XIII, s. 24–33).

Kromě uvedených studií stojí za zmínku i hodnotící reakce (v čísle XI) a úvody (v čísle XIII) připojené k jednotlivým částem, které se čtenáři mohou stát vodítkem pro orientaci ve sborníku, lze je ovšem číst i jako obecnější uvedení do problematiky konkrétních oborů.

V čísle XI navíc Jeffrey D. Holdeman (Jeffrey D. Holdeman, The Czech Teaching Resources and Materials Project, č. XI, s. 158–165) zveřejnil kompletní seznam internetových stránek a elektronických adres kateder češtiny nejen ve Spojených státech, ale i v dalších zemích. Do tohoto seznamu lze nahlédnout na adrese http://www.slavic.ohio-state.edu/people/holdeman. Takovýto rozcestník by si možná zasloužil i svou českou obdobu na internetových stránkách některého z bohemistických pracovišť, aby tak učitelé a studenti češtiny získali možnost snadnější a rychlejší komunikace s relativně vzdálenými kolegy.

Tematicky široká (ač počtem stran limitovaná) edice Brown Slavic Contributions nabízí českým lingvistům a literárním teoretikům velmi přínosný pohled na současný stav českého jazyka i literatury očima zahraničních pozorovatelů. Všechna tři dosud vyšlá čísla jsou pro zájemce k dispozici k nahlédnutí například v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

---

[1] Srov. též recenzi L. Římalové, SaS 63, 2002, s. 70–73.

Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 3, s. 154-157

Předchozí František Štícha: Miloš Dokulil devadesátiletý

Následující Josef Šimandl: O slovesu vazbit a co s ním souvisí