Časopis Naše řeč
en cz

Apelativa zelinka, zelenka a zelánka v pomístních jménech v Čechách

Pavel Štěpán

[Články]

(pdf)

-

Barva patří k základním zrakovým vjemům. Zbarvení přírodních i člověkem vytvořených objektů se proto často stává motivem vzniku pomístních i místních jmen. V pomístních jménech na území Čech jsou nejčastější poukazy k černé barvě, dále pak poukazy k barvě bílé a červené.[1] Zelená barva, která je předmětem našeho zájmu, je v pomístních jménech v Čechách co do počtu dokladů na čtvrtém místě.[2] Poukazy k jednotlivým barvám se v pomístních jménech nejčastěji vztahují ke zbarvení půdy. Zelená barva je v tomto ohledu výjimkou. Jedná se totiž o barvu, která (na rozdíl od barev ostatních) půdě není vlastní. Je pozoruhodné, že i přesto se adjektivum zelený a jeho odvozeniny vyskytují v pomístních jménech poměrně často. Poukazy k zelené barvě se v pomístních jménech téměř vždy vztahují k porostu, zejména k porostu travnatému.[3]

V pomístních jménech shromážděných z území Čech[4] se kromě četného adjektiva zelený (zastoupeného 339 doklady) vyskytují i odvozená apelativa zelinka (20 dokladů), zelenka (17 dokladů) a zelánka (16 dokladů). Všechna tato apelativa jsou zaznamenána v Jungmannově i Kottově slovníku, v Příručním slovníku jazyka českého – PSJČ i ve Slovníku spisovného jazyka českého – SSJČ (viz níže); [144]Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost zaznamenává pouze apelativa zelinka a zelánka.

Apelativum zelinka je podle Jungmannova slovníku deminutivem od zelina ‘bylina zelená’. Kromě toho Jungmann uvádí pojmenování zelinky, které se vztahuje k určitému druhu zelených sliv, odrůdě zelených nebo žlutých hrušek a k druhu hub.[5] F. Š. Kott navíc uvádí pro apelativa zelina a zelinka význam ‘místo porostlé něčím zeleným’. Jungmannův význam ‘houby’ je u Kotta blíže specifikován: označení zelinky se užívá na Třebechovicku pro zelené houby skryté v písku, podobající se malým hříbkům. Kott uvádí u substantiva zelinka ještě několik dalších významů (‘žába rosnička’, ‘nemocný, neduživý, bledý člověk’ aj.), které však pro výklad pomístních jmen nejsou relevantní.[6] Ostatní výkladové slovníky češtiny uvádějí u apelativa zelinka vždy některé z významů obsažených již v Jungmannově nebo Kottově slovníku, žádné další významy zde doloženy nejsou.

Obdobné, ne však zcela shodné významy jsou v Jungmannově a Kottově slovníku uváděny u apelativa zelenka. Oba slovníky uvádějí významy ‘ožatá pšenice, potrava housatům, přížinky’, ‘zelenina’. Ve významu ‘odrůdy hrušek a švestek’ se apelativa zelinka a zelenka podle obou slovníků zcela shodují.[7] F. Š. Kott navíc u apelativa zelenka dokládá i význam ‘houba (agaricus equestris)’. PSJČ a SSJČ slučují apelativa zelinka a zelenka do jednoho hesla; jsou zde chápána jako synonyma. PSJČ u nich uvádí významy ‘zelená odrůda hrušky nebo švestky’ a ‘druh hub zelenavé barvy, čirůvka zelenka’.[8] SSJČ navíc vyděluje přenesený význam ‘bledý, slabý člověk’.[9]

Apelativum zelánka vykládá Jungmann stručně jako ‘zelinka, bylina, Pflanze’[10], Kott uvádí pouze německý ekvivalent ‘frisches Grünfutter’[11]. PSJČ zde má významy ‘čerstvé zelené krmivo’ a ‘houba z druhu čirůvek, zelenka’.[12] Obdobné definice uvádí i SSJČ.[13]

Z našeho přehledu slovníkových definic vyplývá, že všechny významy sledovaných apelativ se sice neshodují, avšak přesto si jsou apelativa zelinka, zelenka a zelánka sémanticky velice blízká a do značné míry jsou navzájem zaměnitelná.

Zaměřme se nyní na výskyt sledovaných apelativ v pomístních jménech v Čechách, a to nejprve ze sémantického hlediska, poté z pohledu jazykovězeměpisného.

[145]Všechna sledovaná apelativa vystupují v pomístních jménech (mimo jiné) ve významu, který je odvozen od významu ‘zelená odrůda hrušky nebo švestky’. Tento význam, uváděný slovníky u apelativ zelinka a zelenka, zde však doznal určitého posunu. Pomístní jména svědčí o tom, že sledovaná apelativa se vztahovala nejen k plodům, ale i ke stromům, které tyto plody nesou.[14] Tento význam žádný ze slovníků neuvádí. Ve významu ‘planá hrušeň rodící zelené plody’ je v pomístních jménech doloženo dokonce i apelativum zelánka, u kterého slovníky význam ‘zelená odrůda hrušky nebo švestky’ neuvádějí. Uveďme alespoň několik příkladů jmen, která dokládají význam ‘planá hrušeň/slíva’: U zelinky – pole v Ledcích u Opočna, u kterého stávala „slíva planá zelinka“[15], Zelinka – místní část obce Lestkov u Turnova ležící u sadu, „kde se pěstovaly švestky zelinky“; U hrušky zelenky – pole v Dolánkách u Roudnice nad Labem pojmenované „podle hrušky dávno poražené“; U zelánky – pole v Zahorčicích u Blatné nesoucí název „podle hrušně zelánky“; Na zelánkách – pole ve Strážovicích u Planice pojmenované podle „hrušek zelánek“.

Ve dvou případech dávají zpracovatelé soupisů jména pastvin do souvislosti s houbami, které zde údajně rostou nebo rostly (Zelánka – pastvina v Nesvačilech na Březnicku, na které „rostly houby zelánky“; Na Zelánce – pastviny ve Smrkovci na Horažďovicku, podle zpracovatele soupisu zde „býval les, kde rostly houby zelánky“). Jedná se však o lidovou etymologii, která není příliš pravděpodobná, a to zvláště vezmeme-li v potaz skutečnost, že se jedná o pastviny. Apelativum zelánka je totiž v několika výkladových slovnících češtiny doloženo ve významu ‘čerstvé zelené krmivo’, ‘zelená píce’ (viz výše), který se v souvislosti s výkladem jména pastviny jeví jako mnohem pravděpodobnější. I když jsou apelativa zelánka, zelenka i zelinka ve slovnících ve významu ‘nazelenalá houba, čirůvka zelánka’[16] bezpečně doložena, nejeví se jako pravděpodobné, že by v pomístních jménech tento jejich význam figuroval (pojmenování pozemku podle hub není obvyklé; příliš neodpovídá psychologii pojmenování).

Pro výklad mnohých pomístních jmen obsahujících sledovaná apelativa je důležitý význam substantiva zelinka ‘místo porostlé něčím zeleným’, doložený v Kottově slovníku (viz výše). Vzhledem k tomu, že i jiné významy jsou společné všem třem apelativům, není zcela neopodstatněná domněnka, že tento význam uváděný Kottem náležel nejen apelativu zelinka, ale i apelativům zelenka a zelánka. Někte-

[146]

 

[147]rá jména pozemků obsahující sledovaná apelativa bychom tedy mohli vysvětlovat jako ‘místa se zeleným, např. travnatým porostem’ (např. pole Na zelenkách ve Skrýšově na Neveklovsku, pojmenované dle údajů zpracovatele soupisu pomístních jmen podle zelených mezí a blízkých lesíků; pole U zelenky v katastru obce Chrudim, nesoucí jméno podle travnaté, tedy „zelené“ cesty; louka Na zelince ve Skuhrově na Železnobrodsku, která byla podle místního zpracovatele na rozdíl od jiných luk stále zelená).

Ve dvou případech je podle zpracovatelů soupisů pomístních jmen „zelenkou“ míněn nazelenalý, mechem porostlý močál (v Trpišovicích u Ledče nad Sázavou je pole U zelenky pojmenované „podle močálu, který se tu zelená“, v Kosoři u Prahy se pak nachází pole Na zelence, které bývalo „močálovité, mechovité“). Pouhé dva doklady nepředstavují pro vyslovení názoru, že apelativum zelenka mohlo v češtině vystupovat i ve významu ‘nazelenalý močál’, dostatečnou oporu. Určitým způsobem však podporují vyslovenou domněnku, že sledovaná apelativa zřejmě v češtině měla obecnější význam ‘místo porostlé něčím zeleným’.

Pokud se na apelativa zelinka, zelenka a zelánka v pomístních jménech v Čechách zaměříme z jazykovězeměpisného hlediska, zjistíme, že výskyt dvou z nich (zelinka a zelánka) je výrazně geograficky vymezen. Pomístní jména obsahující apelativum zelinka vytvářejí výrazný areál v severovýchodních Čechách; nejpočetnější jsou v povodí Jizery a dále v širším okolí Hradce Králové. Ještě výrazněji je ohraničen areál jmen obsahujících apelativum zelánka, která se vyskytují (až na jedinou výjimku) výhradně v okolí Horažďovic, Nepomuku, Strakonic a Březnice. Apelativum zelenka výrazný areál nevytváří; je však nápadné, že se řídce vyskytuje pouze mimo areály apelativ zelinka a zelánka.

Teritoriální rozložení sledovaných apelativ v pomístních jménech je zachyceno na připojené mapce[17]. Pokud tuto mapku porovnáme s mapou L. Olivové-Nezbe[148]dové, která se na stránkách tohoto časopisu zabývala apelativy označujícími červenou půdu v pomístních jménech v Čechách[18], dojdeme k pozoruhodnému závěru, že areály apelativ zelinka a zelánka velmi přesně odpovídají areálům červinka a červenka. Apelativum červinka se vyskytuje až na výjimky pouze v severovýchodních Čechách, zvláště na území ohraničeném řekami Jizerou a Sázavou, výskyt apelativa červánka je omezen na jihozápadní Čechy, nejčastější je na Nepomucku. Zajímavá je i skutečnost, že apelativum červenka se v pomístních jménech „vyskytuje řídce po celých Čechách s výjimkou severovýchodních Čech […] a Čech jihozápadních“[19], tedy podobně jako apelativum zelenka.

Závěr

Z analýzy pomístních jmen z území Čech vyplynulo, že apelativa zelinka, zelenka a zelánka z nich vytvářejí tři rozdílné, navzájem se nepřekrývající areály. Z porovnání s rozšířením apelativ červinka, červenka a červánka v pomístních jménech v Čechách vyplývá, že územní distribuce sufixů -inka, -enka a -ánka se v obou těchto případech relativně velmi přesně shoduje.

Skutečnost, že areály výskytu apelativ zelinka, zelenka a zelánka jsou vymezeny velmi výrazně a jsou od sebe poměrně ostře odděleny, podporuje již naznačený předpoklad, že mezi sledovanými apelativy vyskytujícími se v pomístních jménech nejsou téměř žádné sémantické rozdíly. Domníváme se, že by bylo dokonce [149]možné hovořit o jediném apelativu, které má tři odlišné nářečně podmíněné slovotvorné realizace.

Můžeme předpokládat, že všechna tři apelativa (případně tři slovotvorné realizace jednoho apelativa) měla v češtině dříve i obecný význam ‘něco zeleného’, ‘místo porostlé něčím zeleným’. Z tohoto obecného významu mohly být odvozeny některé významy konkrétní (např. zelená bylina, zelený plod – sekundárně pak i strom nesoucí zelené plody, nazelenalá houba aj.), z nichž některé figurují rovněž v pomístních jménech. Podobně tomu mohlo být i u apelativ odvozených od některých dalších „barevných“ adjektiv, srov. např. řadu různých významů apelativa červenka, které označuje velmi různorodé objekty, jejichž jediným společným znakem je červené zbarvení (‘červená nemoc’, ‘červená země’, ‘pták’, ‘plemeno krávy’, ale také ‘odrůda hrušek’[20]).


[1] Vycházíme z analýzy dokladů abecedního lístkového generálního katalogu pomístních jmen z území Čech uloženého v Archivu pomístních jmen úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze.

[2] Pro úplnost dodejme, že ostatní barvy se v pomístních jménech v Čechách vyskytují zřídka nebo ojediněle (modrá, žlutá, šedá/šedivá), popřípadě zde nejsou zastoupeny vůbec (hnědá).

[3] Velmi časté je v Čechách pomístní jméno Zelená cesta, které se vztahuje k zatravněným komunikacím (srov. též L. Olivová-Nezbedová, Cesty v Čechách a jejich vlastní jména, in: L. Olivová-Nezbedová – M. Knappová – J. Malenínská – J. Matúšová, Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest, Praha 1995, s. 321). Z analýzy všech pomístních jmen z území Čech obsahujících označení barev (viz P. Štěpán, Označení barev a jejich užití v toponymii Čech, diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 2001) dokonce vyplynulo, že jméno Zelená cesta je nejčastějším spojením „barevného“ adjektiva s konkrétním substantivem v souboru českých pomístních jmen vůbec. Spojení Zelená cesta, které je v Čechách zastoupeno 107 doklady, je tedy ustáleným pojmenováním pro cesty porostlé travou, případně pro cesty a stezky procházející lesnatým porostem, komunikace vroubené stromořadím apod. Pojmenování Zelená cesta však není časté pouze v Čechách; srov. kupř. jméno Chemin vert (‘zelená cesta’), které je rozšířené mj. v Belgii (viz J. Pohl, Couleurs, oppositions et onomastique, in: Proceedings of the Eighth International Congress of Onomastic Sciences in Amsterdam, 1963, The Hague – Paris 1966, s. 391).

[4] Viz Soupisy pomístních jmen z území Čech zpracované v letech 1963–1980, uložené v Archivu pomístních jmen úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze.

[5] Viz J. Jungmann, Slovník česko-německý V, 2. vyd., Praha 1990, s. 648.

[6] Viz F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický V, Praha 1887, s. 442.

[7] Viz J. Jungmann, d. cit. v pozn. 5, s. 646, a F. Š. Kott, d. cit. v pozn. 6, s. 439.

[8] Viz Příruční slovník jazyka českého VIII, Praha 1955–1957, s. 377.

[9] Viz Slovník spisovného jazyka českého IV, Praha 1971, s. 715.

[10] Viz J. Jungmann, d. cit. v pozn. 5, s. 645.

[11] Viz F. Š. Kott, d. cit. v pozn. 6, s. 437.

[12] Viz d. cit. v pozn. 8, s. 369.

[13] Srov. d. cit. v pozn. 9, s. 712.

[14] Došlo zde tedy k běžnému významovému posunu, který pozorujeme např. i u substantiva hruška, jež v lidovém jazyce označuje nejen plod, ale i strom, hrušeň.

[15] Údaje v uvozovkách jsou citovány podle soupisů pomístních jmen (viz pozn. č. 4) pořízených pro jednotlivé obce dobrovolnými místními spolupracovníky.

[16] S. Šebek (Slovník lidových názvů hub, Poděbrady 1968, s. 22) uvádí pro houbu s botanickým názvem čirůvka zelánka velké množství lidových pojmenování, mj. zelenáč (Poděbradsko, Kolínsko, Chlumecko), dále zelánka s variantou zelinka (Českobudějovicko, Domažlicko, Nymbursko, Poděbradsko), zelenka (Domažlicko).

[17] Zkratky použité na mapce jsou zkratkami jmen sídel bývalých soudních okresů z roku 1923, podle kterých se lokalizují pomístní jména v Archivu pomístních jmen Ústavu pro jazyk český AV ČR. Seznam užitých zkratek: Aš, BB – Bělá pod Bezdězem, Bech(yně), Ben(ešov), Ber(oun), Bez(družice), Bíl(ina), BJ – Benátky nad Jizerou, BL – Brandýs nad Labem, Bla(tná), Blo(vice), Boch(ov), BP – Benešov nad Ploučnicí, Brou(mov), Bře(znice), BT – Bečov nad Teplou, Cvi(kov), Čás(lav), ČBr – Český Brod, ČBu – České Budějovice, ČD – Český Dub, ČKa – Česká Kamenice, ČKr – Český Krumlov, ČL – Česká Lípa, ČS – Česká Skalice, Dbš – Dobříš, Dby – Dobřany, Děč(ín), DKL – Dvůr Králové nad Labem, DoK – Dolní Kralovice, Dom(ažlice), Dou(pov), Dub(á), Duch(cov), Frý(dlant), Hab(ry), Har(tmanice), HBl – Horní Blatná, Hři – Hořice, Hřo – Hořovice, Hsé – Hostinné, HSK – Hora Sv. Kateřiny, Hsň – Hostouň, HSŠ – Hora Sv. Šebestiána, HT – Horšovský Týn, Hum(polec), HV – Hluboká nad Vltavou, Chab(ařovice), ChC – Chlumec nad Cidlinou, Cheb, Chom(utov), Chot(ěboř), Chra(stava), Chru(dim), Chva(lšiny), Jách(ymov), Jar(oměř), Jes(enice), JH – Jindřichův Hradec, Jič(ín), Jil(emnice), Jíl(ové), Jir(kov), JN – Jablonec nad Nisou, JP – Jablonné v Podještědí, Kad(aň), KaH – Kašperské Hory, Kap(lice), Kar(lín), KaV – Karlovy Vary, KČL – Kostelec nad Černými lesy, Kdy(ně), KL – Kamenice nad Lipou, Kld – Kladno, Klt – Klatovy, KO – Kostelec nad Orlicí, Kol(ín), Kou(řim), Krá(líky), Krl – Kralovice, Krs – Kraslice, KrV – Kralupy nad Vltavou, KuH – Kutná Hora, Lan(škroun), Lbá – Libáň, Lbe – Liberec, Lbo – Libochovice, Lip(ová), Liš(ov), Lit(vínov), LK – Lázně Kynžvart, LL – Lomnice nad Lužnicí, Lok(et), Lou(ny), Lov(osice), LP – Lomnice nad Popelkou, LS – Ledeč nad Sázavou, Ltě – Litoměřice, Lty – Litomyšl, Man(ětín), Mar(šov), MB – Mladá Boleslav, Měl(ník), MH – Mnichovo Hradiště, Mil(evsko), Mim(oň), Mir(ovice), MK – Městec Králové, ML – Mariánské Lázně, Mos(t), MV – Mlatá Vožice, Nách(od), Nas(avrky), NBd – Nový Bydžov, NBo – Nový Bor, NBs – Nová Bystřice, Nech(anice), Nej(dek), Nep(omuk), Net(olice), NH – Nové Hrady, NMM – Nové Město nad Metují, NMS – Nové Město pod Smrkem, NP – Nová Paka, NS – Nové Strašecí, Nym(burk), Nýr(sko), Opo(čno), Pac(ov), Par(dubice), Pbm – Příbram, Pbv – Přibyslav, Pdb – Podbořany, Pdě – Poděbrady, Pel(hřimov), Pís(ek), Pla(ná), Plá(nice), Pli – Polička, Pln – Polná, Plz – Plzeň, PM – Police nad Metují, Pob(ěžovice), Poč(átky), Pos(toloprty), Prch – Prachatice, Při(mda), Přl – Přelouč, Přs – Přísečnice, Přš – Přeštice, Rak(ovník), RJ – Rokytnice nad Jizerou, RK – Rychnov nad Kněžnou, RL – Roudnice nad Labem, ROH – Rokytnice v Orlických horách, Rok(ycany), Rum(burk), Říč(any), Sbs – Soběslav, Sbt – Sobotka, Sdc – Sedlec, Sdč – Sedlčany, Sem(ily), Ska(lná), Sku(teč), Sla(ný), Smí(chov), Sok(olov), Sto(d), Str(akonice), Stř(íbro), Suš(ice), Šlu(knov), Ště(tí), Što(ky), Táb(or), Tach(ov), Tan(vald), TM – Teplice nad Metují, Touš(kov), Tpá – Teplá, Tpe – Teplice, Tru(tnov), Tře(boň), TS – Trhové Sviny, Tur(nov), TV – Týn nad Vltavou, UJ – Uhlířské Janovice, ÚL – Ústí nad Labem, Unh(ošť), ÚO – Ústí nad Orlicí, Úpi(ce), Úšt(ěk), Var(nsdorf), VB – Vyšší Brod, Vej(prty), Vel(vary), Vim(perk), VJ – Vysoké nad Jizerou, VL – Veselí nad Lužnicí, Vla(šim), Vly – Volyně, VM – Vysoké Mýto, Vod(ňany), Vol(ary), Vot(ice), Vrch(labí), Zbi(roh), Zbr(aslav), Žac(léř), Žam(berk), Žat(ec), ŽB – Železný Brod, Žlu(tice).

[18] Viz L. Olivová-Nezbedová, Apelativa s významem ‘červená země’ v pomístních jménech v Čechách, NŘ 78, 1995, s. 247.

[19] Viz L. Olivová-Nezbedová, d. cit. v pozn. 18, s. 244.

[20] Viz F. Š. Kott, d. cit. v pozn. 6, sv. I, Praha 1878, s. 177.

Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 3, s. 143-149

Předchozí Lucie Hašová: Romové v písničkách

Následující František Štícha: Miloš Dokulil devadesátiletý

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1