Časopis Naše řeč
en cz

Vymýtit/vymítat – falešná vidová dvojice?

Petr Kaderka

[Drobnosti]

(pdf)

-

Při čtení českého překladu jednoho klasického sociologického díla jsem narazil na zjevnou pravopisnou chybu: namísto o vymítačích a vymítání se v textu píše o vymýtačích ďábla a vymýtání zlého ducha. Překladatel kontaminoval dvě podobně znějící slova, vymítat a vymýtit, mylně se domnívaje, že vymítač a vymítání jsou odvozeny od slovesa vymýtit. Doklady v Českém národním korpusu (ČNK) ukazují, že tato chyba není ojedinělá a že tedy bude stát za to zamyslet se nad jejími příčinami. (Dovolím si připomenout, že v ČNK nalézáme texty knižní a časopisecké, u nichž lze předpokládat, že prošly redakční procedurou, což jen podtrhuje relevantnost této úvahy.)

Nejistotu uživatelů jazyka při psaní i/y ve slovesech vymýtit a vymítat zaznamenala také jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR, která problematiku vymýtit/vymítat zpracovala ve své publikaci z hlediska lexikálního a slovotvorného. Podle autorky článku jsou problémy při psaní těchto sloves způsobeny právě tím, že „na první pohled mohou působit dojmem, že jde o vidovou dvojici“[1].

Chybování v pravopise při psaní vymítat a vymýtit můžeme vysvětlit tak, že uživatelé jazyka konstruují na základě svého povědomí o vidové korelaci falešné vidové páry *vymítitvymítat a vymýtit – *vymýtat. Dokládá to následující příklad, ve kterém pisatel chybně vytváří ke slovesu vymýtit nedokonavý korelát *vymýtat[2]. Výhružné anonymní telefonáty mají pracovníky vsetínské správy lesů odradit od pokutování těžařských firem, které bez povolení vymýtají lesy v okolí Vsetína. (Mladá fronta DNES). Tento příklad je, myslím, výmluvný, protože slovesa je zde užito v primárním významu kácet. To je ovšem případ ojedinělý, ve všech ostatních dokladech kontaminací vymýtit/vymítat je užití slovesa metaforické[3]. Přenášení významu celou věc komplikuje pouze zdánlivě, ukáže se totiž, že právě metaforičnost je klíčem k jejímu vysvětlení.

Sloveso vymítat je podle Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) varianta slova vymetat, tedy jeho vidový protějšek je sloveso vymést. Obou sloves vidového páru se podle slovníku užívá také přeneseně ve významu ‘mocí, násilím vyhnat/vyhánět, vypudit/vypuzovat’. Uvedu příklady: Z vlády i vrcholné politiky ho [= Jelcina] vymetl vír ekonomického krachu loni v létě. (Mladá fronta DNES); Můžeme vést spor o tom, zda lze zlo nazývat démony a zda lze démony vymítat. (Týden). V dnešním psaném úzu, tak jak ho odráží ČNK, se varianta vymítat užívá výhradně v tomto přeneseném významu (vyhánět), zatímco slovesa vymést a vymetat mohou kromě svého primárního významu nést i tento přenesený význam. A tak vedle vymítače zla můžeme se setkat i s vymetačem zla: Takový vymetač zla by se měl především zamyslet nad tím, [109]jaký problém vlastně dítě drogami řeší. (Lidové noviny).

Sloveso vymýtit je odvozeno od slovesa mýtit (tj. kácet) a má svůj vidový korelát ve slovese vymycovat (u J. Nerudy nalezneme i vymyťovati, srov. SSJČ). V přeneseném významu znamená sloveso vymýtit ‘odstranit, vyhubit, vyhladit (něco nežádoucího)’ (SSJČ), např.: Černý obchod se vstupenkami asi úplně vymýtit nelze. (Právo). Materiál ČNK dokládá, že sloveso vymýtit se v knižních a časopiseckých textech užívá v převážné většině případů v přeneseném významu, a nejinak je tomu u méně frekventovaného slovesa vymycovat.

Vraťme se nyní k hypotéze, že slovesa vymýtit a vymítat tvoří falešnou vidovou dvojici. Jak známo, vidový pár tvoří slovesa, která se liší pouze videm, a nikoli lexikálním významem. Význam je entita vytvářená intersubjektově (sociálně), a navíc entita mentální. Pomineme-li uvedený příklad, kdy bylo slovesa vymýtit v chybném případě užito v jeho nepřeneseném významu, týkají se všechny další případy kontaminace vymýtit/vymítat přeneseného, metaforického významu. Souvisí to zřejmě se skutečností, kterou jsem konstatoval už výše, že totiž sloveso vymítat se dnes užívá asi výhradně v metaforickém významu. Konvenčními metaforami v každodenních promluvách se na teoretickém pozadí kognitivní lingvistiky zabývá současná anglosaská teorie metafory (např. G. Lakoff). Metafora je tu součástí běžného, konvenčního konceptualizování světa. V této teorii není místem metafory jazyk, ale myšlení: metaforu hledá tato teorie ve způsobu, jakým konceptualizujeme jednu mentální doménu termíny jiné domény. Podstata této teorie spočívá v přenášení znalostí napříč doménami v rámci konceptuálního systému. Má-li se tedy potvrdit naše hypotéza o falešném vidovém páru, musíme prokázat blízkost významu obou metafor.

Pokusme se nyní analyzovat doklady metaforického užití sloves vymýtit a vymítat (a odvozenin) s ohledem na nejčastější kolokace a kontextovou zapojenost, a to s cílem srovnat kontext, v němž se objevují, a najít styčné významové plochy, které nám pomohou srovnat obě metafory (způsoby konceptualizace).

Nejčastěji se v kolokaci se slovy vymítat/vymítání/vymítač objevuje slovo ďábel. Tato kolokace – a nakonec i existence slov jako vymítač, vymítací (náčiní), vymítačský (srov. SSJČ) – ukazuje, že mentální obraz vymítání je do značné míry ovlivněn obrazem exorcisty vymítajícího ďábla. Uvedu příklad: Nenahrávám žádné straně „proti zákonům“, chci jen diskutovat o zákonu, který je podle mě špatný a měl by se změnit. Bojím se drog a nepropaguji legalizaci, ale stejný strach mám z extremistů, jimž jde zřejmě více o vymítání drogového ďábla než o tělo, které posedl. (Lidové noviny). Povědomí o existenci úřadu vymítače (exorcisty) doplňují intertextové vztahy k bibli. V bibli má např. svůj původ idiom vyhánět/vymítat čerta ďáblem/belzebubem: Antikomunistka Hromádková ve svém nesmiřitelném boji se stíny minulého režimu nepohrdá nástroji, jaké užívali sami komunisté. Zhlížení se v jejich pseudodemokratické nadvládě hrstky „osvícených“ ovšem není ničím jiným než vymítáním čerta ďáblem. (Mladá fronta DNES). Můžeme na chvíli předpokládat, že tímto idiomem se intertextové vztahy k bibli nevyčerpávají, a prozkoumat obraz vymítání v bibli.[4] V Bibli kralické je výskyt slovesa vymítat oproti ekumenickému překladu sedminásobně vyšší. Převážná většina dokladů v Bibli kralické pochází z Nového zákona a v naprosté většině jsou vymítáni ďáblové, [110]ďábelství, satan, duchové. V ekumenickém překladu je sloveso vymítat v těchto pasážích většinou nahrazeno slovesem vyhánět. V ekumenickém překladu Ježíš a učedníci vyhánějí/vymítají démony, zlé/nečisté duchy, satana. Aniž bych se chtěl dotýkat teologických problémů, rád bych upozornil na to, že vymítání/vyhánění démonů, ďáblů, zlých duchů atd. je často spojeno s uzdravováním. Příklad takového spojení nejdeme i v denním tisku: Začali se modlit za mé uzdravení a nastalo něco, čeho jsem byl jako by svědkem a nemohl to ovlivnit. Cosi ve mně začalo celým tělem třást, hlavně při vyslovení jména Ježíš Kristus. Dnes vím, že se jednalo o vymítání, v mém případě démona leukémie. (Lidové noviny).

Sloveso vymýtit se v přeneseném významu nejčastěji užívá ve významu ‘odstranit nějaký negativní společenský jev’. Nespojuje se tedy tolik s představou jedince (jako sloveso vymítat), ale s představou celé society. Přesto mohou obě slovesa vyjádřit totéž, srov. výše příklad o vymítání drogového ďábla a příklad následující: Místo represe však nevidím v přijímání zákonů, které „preventivně“ udělají z občanů lumpy a dávají prostor pro výklad, který může být snadno zneužíván. Její místo nevidím v omnipotentním úřadu, který bude každoročně požadovat zvýšení pravomocí a rozpočtu, protože vymýtit drogy nelze. (Mladá fronta DNES). Mezi negativní společenské jevy se řadí také výskyt nebo šíření nemoci: Mnohem větší starosti jim dělají nemoci, které se již před lety lékařům podařilo vymýtit a které se v současné době vracejí na scénu. Jde především o záškrt a tuberkulózu. (Lidové noviny). Odstraňování společenských neduhů bývá někdy konceptualizováno jako léčení nemoci. Uvedu příklad, v němž se tato konceptualizace navíc objevuje v kontextu (přenesené, ironizované) religiozity: Jediná chyba, které se dopustila, je generalizace. Necítí nenávist k barevným všeobecně, ale vidí, co Cikáni dělají, tak proč by je měla mít ráda? Ve svaté snaze vymýtit nemoci společnosti popírají obránci lidských práv nejen nesmyslné a rasistické teorie, ale i základní lidské zkušenosti. (Respekt). Podobně se lze setkat s užitím, kdy negativní jevy jsou metaforicky označeny za démony, které je třeba vymýtit (sic!): Světoví představitelé dnes ve svých prvních reakcích na vítězství Afrického národního kongresu (ANC) v prvních mnohorasových volbách v Jihoafrické republice poukázali na to, že se Jihoafričanům podařilo vymýtit démony rasové nadvlády ve volbách, které ukončily apartheid a do čela státu postavily prvního černošského prezidenta. (Mladá fronta DNES).

Uvedené příklady ukazují, že k významovým překrytím obou sloves při metaforickém užití skutečně dochází, přestože metafora mýcení a metafora vymítání se spolu neshodují. Na vyšší úrovni obecnosti však vidíme, že máme co do činění s konceptualizací zla, ať už duševního nebo společenského. Bude-li pisatel personifikovat společenské zlo jako démona, mohli bychom očekávat, že ho bude vymítat, pokud si ho představí jako plevelný porost, že ho vymýtí. Posledně citovaný příklad však ukazuje, že pisatelé toto rozlišení nepředpokládají. Oba obrazy se vzájemně kontaminují. A právě kontaminace na úrovni obrazů (metafor) umožňuje kontaminaci na úrovni lexikální. Zbývá dodat, že na syntaktické úrovni je kontaminace podpořena existencí vazby vymýtit z (něčeho, někoho), která syntakticky odpovídá vazbě vymítat z (něčeho, někoho): Mnoho badatelů světových jmen tehdy soudilo, že za to měli být obdařeni Nobelovou cenou. Bohužel nebyli, ač vlastně poprvé pokusně dokázali, že gen je v podstatě molekula DNA, a zároveň vymýtili z hlav některých mikrobiologů utkvělou domněnku, že bakterie geny nemají. (Vesmír).

[111]Před úplným závěrem bych chtěl na dvou příkladech kontaminací demonstrovat možnost záměny obou metafor (mentálních obrazů). V určitém kontextu se sémantické rozdíly obou lexémů neutralizují. Místo nesprávného *vymítit může v následující větě stát jak sloveso vymýtit, tak dokonavý protějšek slovesa vymítat, tj. vymést: Pro cvalové koně by bylo zapotřebí zlepšit sázkový systém a vymítit z prostor závodiště černé bookmakery anebo je zlegalizovat. (Lidové noviny). Podobně lze nesprávné *vymýtá v další větě nahradit buď slovesem vymítá, nebo slovesem vymycuje: Ovšem pozor: Když Trend prosazuje ekonomické řešení mimo pravo-levé schéma, když vymýtá ideologičnost, tak mimo jiné i proto, že buduje image těch politiků, kteří se chtějí nazývat „umírněnými“ v rámci zemanovské sociální demokracie. Taky ideologie, jenže moci. (Lidové noviny).

V tomto příspěvku jsem se pokusil poukázat na některé obecnější příčiny chybování v pravopise slov vymýtit a vymítat. Předpoklad, že za chybováním stojí konstruování falešné vidové korelace mezi těmito slovesy, jsem podepřel analýzou jejich kolokability a srovnáním pro ně typického kontextu. Analýza ukázala, že obě slovesa se mohou spojovat s totožnými výrazy a že se často ocitají v podobném kontextu, v němž pak může dojít i k neutralizaci jejich sémantického protikladu. Uživatelé jazyka si mnohdy neuvědomují přesně rozdíly v metaforičnosti a obrazy směšují. Toto směšování je podpořeno shodnou vazebností obou sloves. Touto sérií shod se vytvářejí „dobré“ podmínky pro chybování, autentické doklady ale naštěstí ukazují, že pisatelé (ironicky dodávám, že ve spolupráci s redaktory) chybují relativně málo: z 306 dokladů užití slov vymýtit a vymítat/vymítání/vymítač/vymítačský v ČNK jich bylo chybných třináct, pětkrát se vyskytlo slovo *vymýtat, třikrát *vymýtání, dvakrát *vymýtač a třikrát *vymítit.


[1] Srov. A. Černá, Vymítám, abych vymýtil. in: A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte. Ze zkušeností jazykové poradny, Scientia, Praha 2002.

[2] Všechny následující příklady pocházejí z Českého národního korpusu, v závorkách je uváděn původní zdroj.

[3] Chybný pravopis *vymítit nacházíme v ČNK třikrát, dokladů *vymýtat/ *vymýtání/ *vymýtání je v ČNK deset.

[4] Pro vyhledávání v ekumenickém a kralickém překladu bible jsem využil internetový vyhledávač, který je na adrese: http://www.biblenet.cz/bible/search_form.php3.

Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 2, s. 108-111

Předchozí Karel Šebesta: Významný příspěvek k výuce češtiny jako cizího jazyka

Následující Z dopisů jazykové poradně

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1