[Drobnosti]
-
Prosím o sdělení všech významů slova „prostřednictvím“. Zejména mne zajímá spojení „čin spáchaný prostřednictvím šeků, cenných papírů“. (Tazatel je právník.)
Všechny významy slova prostřednictvím (není jich mnoho) najdete ve slovnících spisovné češtiny, a nechcete doufám, abychom Vám je opisovali. Co je důležité: je mezi nimi i „pomocí“ a tento ekvivalent lze dosadit do spojení, která uvádíte.
Myslím, že máte problém s něčím jiným. Možná cítíte slovotvornou motivaci prostřednictvím-prostřednictví-prostředník a spojení s šeky apod. Vám připadá nepatřičné. Z hesel prostřednictví (substantivum) a prostřednictvím (předložka) v jednosvazkovém Slovníku spisovné češtiny se zdá, že se obě slova dají užít jen o osobách (které stojí mezi oběma stranami a uskutečňují styk mezi nimi). Ale starší, vícesvazkový Slovník spisovného jazyka českého má také prostřednictví smyslů. V textech z 90. let máme doloženo jednak – poměrně samozřejmé – spojení s označením institucí (prostřednictvím banky, Chrámové služby, KGB, KPB, autobazaru, firmy, fondu, úřadu, soudu), dále spojení s čímkoli, co lze chápat jako nástroj nebo prostředí pro nějakou činnost (prostřednictvím čidla, megafonu, elektronické pošty, Internetu, médií), dále spojení s názvy dějů a stavů (prostřednictvím zpětné vazby, víry) a také s názvy aktů a dokumentů (prostřednictvím zásnub s …, voleb, dotací, článku, dekretů, brožurek, AKCIÍ, DLUHOPISŮ). Do této řady zapadají Vaše příklady se šeky a cennými papíry zcela plynule. Musíme se přiznat, že nás by asi jazykové cítění vedlo spíš k výrazům pomocí, s použitím, zatímco prostřednictvím bychom si nechali pro opravdové zprostředkování – ale nelze od každého textu a každého vyjádření chtít, aby bylo zváženo na lékárnických vážkách. Pokud jsme přišli do styku s policejními a soudními protokoly, notářskými zápisy a podobnou agendou, shledali jsme, že jazykový Koniáš by musel naprostou většinu z nich spálit na hranici pro mnohem evidentnější jazyková kacířství, ba mnohdy přímo pro naprostou nesrozumitelnost.
Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 2, s. 112
Předchozí Petr Kaderka: Vymýtit/vymítat – falešná vidová dvojice?
Následující František Daneš: Naopak z hlediska lexikálního, syntaktického a textového