Okazionalismy v současné české publicistice

Vladimír Staněk

[Articles]

(pdf)

-

Okazionalismy rozumím příležitostné neologismy, které (na rozdíl od vlastních neologismů) obvykle nemají možnost včlenit se do lexikálního systému nebo ji mají malou.[1] Jejich užití je zpravidla jednorázové, mohou ozvláštňovat situaci nebo vyjadřovat osobní postoj pisatele či mluvčího; jejich komunikativní funkce je často snížena.

Hlavní doménou okazionalismů je poezie (zde se obvykle mluví o autorských slovech). Ale sledujeme-li pozorně publicistiku, psanou i mluvenou, zjistíme, že i zde se objevují okazionalismy; sice ne v takové míře jako v poezii (kde plní především funkci estetickou), ale přesto zaujímají ve výběru jazykových prostředků svébytné místo. Publicistika především využívá mnoha neologismů, které přinesla současná doba a které jsou u nás zachyceny ve dvou slovnících.[2] Vedle toho je oblastí, v níž se uplatňuje i individuální tvořivost některých autorů. Vznikají tak okazionalismy, bez kterých by se autor nakonec obešel (mnohé z nich by se daly vyjádřit např. nepříznakovým slovem souznačným), ale které dodávají jeho jazykovému projevu „šťávu“ a které autor tak také často pociťuje (viz např. u R. Křesťana, který si svůj okazionalismus s chutí okomentuje).

Okazionalismus je tedy výsledkem „individuálního řečového aktu“;[3] vzniká patrně často zcela nenadále (na rozdíl od vlastního neologismu, který podle M. Jelínka „vzniká z nějakého komunikativního podnětu“[4]) v daném okamžiku myšlenkového pochodu a jeho řečové realizace; autor jím často vyjadřuje svůj subjektivní pohled na určitý jev. Lze tedy okazionalismus považovat za lexikální jazykový prostředek, který je výrazem postoje pisatele nebo mluvčího k předmětu sdělení;[5] domnívám se, že tady lze mluvit spolu s A. Macurovou o jedné ze složek významové perspektivy.[6]

[58]Užití okazionalismu v jazykovém projevu (komunikátu) v sobě zahrnuje především aspekt stylistický: okazionalismus je hlavním prostředkem aktualizace; užití neobvyklého, neočekávaného, překvapivého[7] okazionalismu mezi prostředky obvyklými oživuje vyjádření, přitahuje pozornost, zejména když některé příležitostné názvy nemají vzor v existujících slovních typech a víceméně deformují slovotvornou normu (nasebáctví, „Sudičky nám nedaly do vínku běžnou výbavu nasebáctví a sebelásky…“, P. Kohout, LtN č. 41/2000). Okazionalismus může však obsahovat doprovázející významy, konotace: může to být především expresivita (ta provází význam většiny okazionalismů), depreciativní záměr (teleblábol, J. Rejžek, LtN č. 34/1999), komický účin (nezdravenko – kdo nezdraví, R. Křesťan, ČR 2, 28. 1. 2000), vtip (větrodeštismus, J. Hanák, LN 1990), ironie (superúředník ministr Špidla, LN 11. 12. 1999) aj.

Někdy autor, vědom si zvláštnosti vyjádření, označuje okazionalismus uvozovkami; tím chce zdůraznit jeho příznakovost. Ojediněle autor zvýrazňuje příležitostné slovo kurzivou („… na novou generaci se tlačí ze všech stran konzumismus“, J. Zajíc, X č. 3/1995).

V některých případech je možné místo okazionalismu užít stylově neutrálního synonyma; autor volí příležitostný název buď ze snahy po přesnějším vyjádření, nebo po vyjádření s určitým významovým odstínem (nenávistnost – nenávist, I. Klíma, LtN č. 10/2000, podnikač – podnikatel, „prozíravost podnikatele /podnikavce, ba i podnikače/“, A. Stich, LtN 28. 9. 1995), nebo častěji pro ozvláštnění vyjádření (letuš – steward, ČR 2 20. 6. 2000).

Vznik okazionalismu může vyvolat nějaká nenadálá situace (v povídání J. Suchého v televizi se objeví slovo divák, které mu okamžitě vybaví pojmenování slyšák, TV 1, 31. 12. 2000), okazionalismy mohou reagovat i na poměry v současné společnosti (oposmluvní – ze spojení opoziční smlouva, A. Drda, LN 5. 1. 2001 i jinde, opošéfové, L. Frej, TV 2, 29. 1. 2001, bobovize – podle J. Bobošíkové, pracovnice v ČT v krizi koncem roku 2000, velmi časté v době této krize, bobozprávy – ironické a znevažující, J. Dienstbier, LN 16. 1. 2001). Tato pojmenování budou sotva přijata do lexikálního systému, pravděpodobně zaniknou, jakmile pomine dotyčný jev, popř. se mohou objevit v historických nebo podobných pracích jako reminiscence na onu událost.

Okazionalismus je jazykový fenomén, jehož výskyt bychom patrně mohli sledovat do vzdálené minulosti. Uvádím pro ilustraci aspoň několik okazionalismů ze starší publicistiky 20. století:

patokařit (F. X. Šalda, Šaldův zápisník IV, 1931–32, s. 34), zhotentočťovat (tamtéž s. 213), mračnopozorsky (tamtéž s. 213), jedenkrátnost (V. Černý, Kritický mě[59]síčník VII, 1946, s. 390), zhokuspokusovat (V. Černý, KM VIII, 1947, s. 322), vylibomudrčit (V. Černý, tamtéž, s. 310), zrcadlič (života, o J. Horovi, V. Černý, tamtéž, s. 332), půlnočnost (Halasových Starých žen, Jan Ort = P. Eisner, Svobodné noviny 7. 2. 1947), souznivost (J. Ort = P Eisner, tamtéž 1. 2. 1948), picabraque (Picasso + Braque, srov. fr. bric-à-brac = veteš, O. Mizera, Volné směry 40, 1942, s. 67), připochválit (J. Kainar, Host do domu 1954, s. 550), pochodovánky (E. Valenta, Svob. noviny 26. 10. 1947), václavočerňování (E. F. Burian, Kulturní politika 14. 11. 1947).

Chtěl bych si dále povšimnout, jak se tvoří okazionalismy. Ze souboru 1105 slov uvádím ty názvy, které nejvýrazněji zastupují jednotlivé skupiny.

Podotýkám, že některé okazionalismy je možné zařadit do dvou, popř. více skupin.

A. Podstatná jména

1. Názvy činitelské

koukač (R. Křesťan, ČR 2, 26. 4. 2000), přesvědčovač (V. Havel, TV 1, 28. 4. 2000), přitlachávač (C. Höschl, MFD 29. 4. 2000), vnímač (J. Menzel, ČR 2, 12. 1. 2000), ocmrdálek (J. Hanák, LtN 16. 2. 1996), ožvaňovatel (B. Blažek, LtN 19. 3. 1997), těkatel (P Filipovská, TV 2, 8. 10. 1999), zbásňovatel (R. Grebeníčková, KPRR č. 4/1996), podpisant (kdo něco podepsal, zde pejor. „moskevští podpisanti“, V Just, LtN č. 37, 11. 9. 1996), udržista (O. Vaculík, LtN 30. 9. 1998), tolerátor (signatář „tolerančního patentu“, LN 4. 2. 2000).

2. Názvy konatelské

kotníkář (kdo obdivuje ženin kotník, J. Kraus, TVP 28. 12. 2000), nicotnůstkář (J. Šotolová. LtN č. 45/1999), pokleskář (L. Henek, LN 22. 8. 1997), výtkař (I. Janžurová, LN 30. 9. 1995), hmyzák (nadávka, K č. 46/2000), průserák (L. Županič, ČR 2, 23. 12. 1999), koláčník (pojídač koláčů, P. Kohout, L č. 4/1999), stíněnka (členka stínové vlády, S. Šporková, LN 1. 9. 2000), svalouš (J. Pokorný, KPRR č. 5/1996), blokádista (kvůli Temelínu, M. Hekrdla, Po 14. 10. 2000), legracista (J. Měchýř, L č. 6/1999), metaforik (svébytný metaforik malíř J. Sopko, A. Potůčková, A č. 25/1994).

3. Názvy vlastností a stavů

bezdějinnost (P. Hořejš, Př č. 1/2000), mamlasovitost (O. Vaculík, LtN č. 4/2000), mátlivost (básně, V. Fischerová, LtN č. 18/2000), nedostačivost (C. Höschl, MFD 29. 4. 2000), nepoznamenost (V. Novotný, T č. 10/2000), odpočinkovost (M. Čejková, K č. 39/1999), předpoděšenost (P. Uhl, LN 17. 6. 2000), událostnost (J. Trávníček, LtN 12. 6. 1996), blbečkovství (O. Sommerová, LN 19. 2. 2000), chlíváctví (J. Nejedlý, La č. 3–4/1998), chomoutství (J. Pokorný, KPRR č. 5/1996), chorobenství (O. Vaculík, LtN č. 39/1999), nebešťanství (A. Stankovič, KPRR č. 4/1996), [60]psáčství (J. Vedral, LN 27. 7. 1996), sebemilenectví (J. Cieslar, KPRR č. 12/1998), uplakánství (M. Jareš, T č. 14/2000), frapantno (politické frapantno, I. Lukeš, LN 14. 1. 2000), pršno (bylo pršno, R. Křesťan, ČR 2, 9. 1. 2000), blábolismus (M. Huvar, La č. 5/1996), cokolivismus, jakkolivismus (Postmodernismus … mi málem splývá s pojmy jako „cokolivismus“ a „jakkolivismus“, R. Matys, LN 29. 6. 1995), hovadismus (autorský h., M. Viewegh, Neon č. – 3/1999), něcismus (ateista říká: Něco musí být, T. Halík, TV 1, 22. 12. 1996), nevkusismus (M. Donutil, TV 1, 31. 12. 1999), triumfalismus (sebevědomých a arogantních politiků, T. Tichák, LtN č. 7/2000), třeťocestismus (v politice: třetí cesta, V. Klaus L č. 2/2000), upadlost (novinářské etiky, I. Straka, Rx č. 2/2001).

4. Názvy dějů a jejich výsledků

hrabošení (J. Ptáčková, LtN 25. 6. 1997), masopustění (oslavování masopustu, D. Nesnídal, MS č. 13/2000), nedovypátrání (M. Czerny, LtN 15. 12. 1999), nicotnění (V. Papoušek, T č. 10/2000), odsmyslovávání (Havlova jazyka v 60. letech, M. C. Putna, LtN 15. 12. 1999), pomníkování (Z. Lukeš, KPRR č. 4/1996), sebezjevení (P. Fidelius, KS č. 2–3/1998), zblběnkovatění (jazyka, V. Jamek, LtN 15. 12. 1994), zezábavnění (B. Blažek, KS č. 3/1997), zpopartovnění (V. Huba, DN č. 7/2000), ždrncnutí (protirežimní ž., D. Lužný, LtN č. 32/2000), roztříštěnina (I. Wernisch, N č. – 3/1999), gaučing, ležing, hajing („sporty“ provozované doma, D. Morenová, K č. 51–52/1999), koljizace (podle filmu Kolja, J. Dvořák, La č. 5–6/1999), klepatura (koberců, R. Křesťan, ČR 2, 20. 2. 2000), šlapatura (zelí, R. Křesťan, ČR 2, 25. 2. 2000).

5. Názvy nositelů vlastnosti

blábolivec (I. Wernisch, N č. – 3/1999), jednodušec (H. Librová, LtN č. 44/1999), rozchechtanec (J. Kraus, PLN č. 3/2001), řiťolezec (VZ č. 4/1999), zbylec (kdo někde zbyl, P. Kohout, L č. 4/1999), pokleslík (J. Kraus, PLN č. 3/2001), přiblblík (J. Trefulka, LtN č. 8/2000), hrůzák (M. Kruml, MFD č. 10/2000), nuvórišák (zbohatlík, z fr. nouveau riche, A. Plavcová, MLN č. 3/1997), bývalka (bývalá láska, M. Dvořáková, LN 9. 9. 2000), důležitka (důležitý člověk, J. Saudek, PLN 18. 2. 2000), frakoun (hudebník oblečený do fraku, P. Švorca, TV 2, 9. 4. 2000), vyhublina (vyhublá postava, E. Horká, PLN 10. 7. 1998).

6. Názvy podle příslušnosti a ideových postojů

bulvarizátor (vydavatel a tvůrce „bulváru“, PLN č. 47/2001), neosoba (Forman byl pro normalizační režim typickou „neosobou“, Z. Petráček, R č. 4/2001), tržista (vietnamský t., M. Šimek TVN 4. 8. 2000), příhost (vedlejší host k hostu hlavnímu, TV 1, 8. 1. 2000).

[61]7. Názvy míst

hovniválov (socialistický h., M. Doležal, LN 23. 12. 2000), oblbovárna (F. Tomáš, LtN č. 9/2000), trapárna (J. Kraus, PLN č. 3/2001), poslancovna (pracovna poslance, O. Vaculík, LtN č. 16/1996), odklidiště (J. Jaroš, LN 14. 8. 1999), kapitalisticko (J. Bosák, SL č. 11/1999).

8. Názvy prostředků

couvák (způsob, jak vycouvat z nepříjemné situace, J. Kraus, TVP 25. 4. 2000), nápupnice (náušnice do pupíku, PLN 4. 12. 1998), zapíjedlo (S. Zima, La č. 3–4/1998).

9. Názvy vztahové

bezvizí (doba bez vize, A. Strochlein, NP č. 6/1999).

10. Názvy obyvatelů

Zeměkoulané (M. Kubátová, LN 30. 12. 2000).

11. Názvy časových pojmů

poráno (R. Křesťan, ČR 2, 26. 5. 2000).

12. Názvy mláďat

nenarozeně (M. Doležal, LN 18. 2. 2000), doskáče (ptáčata – doskáčata, R. Křesťan, ČR 2, 24. 10. 1999), vodníče (I. Bartík, K č. 46/2000).

13. Názvy oborů činnosti

memoáristika (politická memoáristika, J. Pokorný, KPRR č. 4/1996), vumlologie (podle VUML = večerní univerzita marxismu-leninismu, Na humanitních oborech se stále drží při životě různí arbitři vumlologie, J. Pokorný, KPRR č. 12/1998).

14. Názvy podle soutěží, kampaní

zeliáda (soutěž o pokrmy ze zelí, TV 1, 20. 11. 2000), želviáda[8] (ČT 2, 27. 9. 2000).

15. Názvy hromadné

básnictvo (M. Reiner, N č. – 2/1999), muklovstvo (soubor muklů – vězňů zavřených za komunismu, VZ 1999), papírstvo (Pořádal jsem své staré papírstvo, L. Vaculík, LtN 22. 7. 1998).

[62]16. Názvy zdrobnělé

příběžíček (A. Burda, T č. 13/2000), údělíček (V. Vaníček, LtN 18. 9. 1999), Stalínek (Stalínek v zapadlé gubernii, J. Štětina, LtN č. 8/2000), blběnka (V. Jamek, LtN 15. 12. 1994), blbůstka (A. Šloufová, K č. 3/2000), rozkošnůstka (B. Blažek, KS č. 3/1997), zvrácenůstka (M. Bílková, DN č. 7/2000), retrokreslůvka (J. Kuběna, LtN 6. 10. 1999), hitůvka (od hit, Z. A. Tichý, MFD 21. 2. 2000), nahárnička (fotografie nahé ženské postavy, J. Pokorný, KPRR č. 5/1996), soukromníčko (M. Skarlandtová, ZP 17. 12. 1999), varovátko (P. Verner, K č. 38/1999).

17. Názvy přechýlené

hipísačka (V. Šlajchrt, LtN. č. 1/2001), pohodářka (žena, která žije v pohodě, A. Šloufová, K č. 25/1998), kotelnice (M. Jílková, „kotelnice“ z Novy, J. Kříženecký, K č. 4/2000), chůvák (muž – zpravidla student, který chodí pomáhat vozíčkářům, A č. 2/1995), letuš (od letuška, ČR 2, 20. 6. 2000), macešák (k macecha, J. Musil, TVP 10. 5. 2000), rosničák (R. Křesťan, ČR 2, 9. 6. 2000), švadlen (R. Křesťan, ČR 2, 10. 12. 1999).

18. Názvy utvořené z vlastních jmen

brežněvizace (období, kdy v čele KSČ byl Husák, J. Slomek, LtN 13. 1. 1999), klaman (= Klaus + Zeman, T. Urban, NP květen 1999), Klauzeman (V. Kotecký, LtN č. 39/1999), klausismus (J. Brož, LN 11. 2. 2000), klauzovize (Klaus + televize, Z. Janík, LN 28. 12. 2000), bobozprávy (podle J. Bobošíkové, J. Dienstbier, LN 10. 1. 2001, P. Šustrová, LN 6. 1. 2001), bobovize[9] (L. Tvarůžková, LN 27. 12. 2000 a jinde), nobelista (nositel Nobelovy ceny, J. Med, LtN č. 40/2000), bondolog (obdivovatel Bonda, ČR 2, 26. 1. 2000), Putinochet (Pinochet + Putin, L. Dvořák, MFD 30. 3. 2000), dakarista (účastník soutěže Paříž – Dakar, LN 22. 1. 2000), tvářisté (lidé kolem časopisu Tvář, M. Jungmann, LtN 18. 12. 1996), disneylandizace (architektury, D. Stilseová, LN 22. 7. 2000), hollywoodizace (spisovatelovy látky, M. Bystrov, LN 20. 6. 2000).

19. Názvy vzniklé napodobením běžných slov

breptýz (podle striptýz, K. J. Beneš, N č. – 2/1999), dcerovražda (podle otcovražda, V. Novotný, T č. 14/2000), dolník (podle horník, pracuje v dole, M. Komárek, ČR 2, 21. 1. 2001), holomzda (podle holobyt, Z. Bubílková, ČT 1, 30. 10. 1999), maličina (podle veličina, P. Kohout, L č. 4/1999), malinkán (podle velikán, P. Kohout, L č. 4/1999), odpolednice (podle polednice – moderátorka odpoledního [63]vysílání, J. Petránek, ČR 2, 9. 1. 2001), pěknohlíd (podle škarohlíd, R. Křesťan, ČR 2, 25. 2. 2000), slyšák (podle divák, J. Suchý, TV 1, 31. 12. 2000), sněháňky (podle přeháňky, M. Dolinová, v předpovědích počasí 2000 na TVN),[10] veličkost (podle maličkost, R. Křesťan, ČR 2, 25. 2. 2000), vlasolog (podle složenin -log, kdo doporučuje správné ošetření vlasů, M. Pavlicová, K č. 48/2000), zpěvandule (podle levandule, J. Pokorný, KPRR č. 5/1996).

20. Názvy tvořené na základě frazeologismů

podpantoflák (své manželky, V. Cibula, LN 23. 12. 2000), podržtaška (léta se úspěšně živí podržtaškové slavných a vykradači „slavínů“, J. Rejžek, KPRR č. 4/1996), shůrydanost (L. Dobrovský, LtN č. 19/2000), tojefór a nikdonenídokonalý (Anekdoty…, které moderátorům a soutěžícím ve všech těch tojefórech a nikdonenídokonalých nepřijdou divné, B. Osvaldová, LN 9. 10. 1999), ztělamrtvýchvstání (E. Bondy, RR č. 31/1996), jánicjámuzikantství (vydat kulturu napospas trhu s alibistickým jánicjámuzikanstvím, J. P. Kříž, X leden 2000).

21. Složená podstatná jména

autogramník (sběratel autogramů, R. Křesťan, ČR 2, 26. 11. 1999), blízkookolník (kdo žije v okolí, V. Větvička, TV 1, 12. 9. 1999), domabyl (domácký člověk, M. Žbirka, MMFD 6. 3. 1997), emhádéčkář (uživatel městské hromadné dopravy = MHD, zn. -mšá-, LtN č. 45/2000), jednonápaditost (M. Švejda, DN č. 7/2000), kufronoš (M. Šteindler, TVP 31. 12. 2000), kýčobijce (K. Novotná, LN 9. 6. 2000), lumpenfolklor (A. Stankovič, KPRR č. 4/1996), monstrobraz (monstrobrazy vousáčů na 1. máje, I. Reifová, NP květen 1999), mrdkožrout (Mrdkožrouti, kteří … otravují tenhle starý svět, V. Kahuda, LtN č. 39/1999), oposmlouva (smlouva mezi ODS a ČSSD, V. Just, LtN č. 50/2000), oposmluvce (T. Halík, LN 4. 1. 2001), opošéfové (předsedové ODS a ČSSD, L. Frej, TV 2, 9. 1. 2001), pornosoška (J. Halas, MFD 12. 2. 2000), pragoAVUcentrismus (T. Bruthansová, A č. 12/1995), režimovládí (opoziční smlouva vede … ke vzniku režimovládí, V. Bělohradský, LN 8. 10. 1999), samožer (nejsem moc samožer – moc si o sobě nemyslím, I. Czáková, TVP 12. 10. 1999), sprostokazeta (LN 26. 11. 1999), staropapalášský (staropapalášská záliba v lidovkách, A. Stankovič, KPRR č. 5/1996), teleradění (účast v Radě České televize, V. Just, LtN č. 52/2000), tupovize (D. Černý o televizi NOVA, LN 30. 9. 2000), Tvaropražané (čtenáři časopisu Tvar, J. Kuběna, LtN 6. 10. 1999), vzdorokonec (V. Šlajchrt, NP č. 6/1999), kontrasamet (sametový odchod komunistů od moci byl vystřídán příchodem demokracie s plíživým kontrasametem, VZ č. 5/1999), superpostkapitalismus (J. Trefulka, LtN č. 1/2000), xenozadnice (módní ekonomické i kulturní xenozadnice, J. Trefulka, LtN č. 20/2000).

[64]B. Přídavná jména

1. Přídavná jména vyjadřující vlastnosti

blboučkatý (M. Nesvadba, TV 1, 29. 11. 1998), doslovistický (doslovistická polemika, V. Novotný, T č. 10/2000), ichformní (F. Tomáš, T č. 10/2000), naschválovitý (naschválovité formáty knih, I. Janáková At č. 13/1995), opodálný (R. Vašinka, LtN 24. 9. 1997), osakovaný (oblečený do saka, M. Urban, LtN č. 24/2000), prožlucený (saharské dálky prožlucené pískem pouště, Z. J. Slouka, LtN č. 8/2000), přemaminkovaný (čekárna byla předěckovaná a přemaminkovaná, L. Machala, D č. 1/2000), připocený (smyslně připocená krajina dětství, D. Ž. Bor, T č. 10/2000), rozvrkočený (uličnicky rozvrkočená Lucie Bílá, K. Říhová, K č. 48/2000), svéjazyčný (svéjazyčné texty Havlovy, M. C. Putna, LtN 15. 12. 1999), šikulózní (pragmatismus, O. Sommerová, LN 19. 2. 2000).

2. Přídavná jména vztahová

mimokrajinný (J. Cieslar, KPRR č. 12/1998), porozpadový (porozpadové Česko, E. Goldstücker, L č. 4/1999), předpůvodní (J. Dědeček, LtN č. 19/2000), služtičkovský (V. Just, LtN č. 20/2000).

3. Přídavná jména s významem podobnosti

cihloidní (knížka velikosti cihly, Š. Švec, T č. 20/2000), diblíkoidní (diblíkoidní H. Zagorová, PLN 23. 10. 1998), nekňuboidní (manžel ve filmu Knoflíkáři, J. Foll, LtN 5. 5. 1999), kuřátkovitý (I. Reifová, NP květen 1999).

4. Přídavná jména dějová

absurdizující (J. Hýsek, N č. – 3/1999), znesvobodňující (M. Rýc, LN 11. 9. 1999).

5. Přídavná jména tvořená z vlastních jmen

kvazikožmínovský (podle liter. kritika Z. Kožmína, J. Nejedlý, T č. 17/2000), postlopatkovský (podle liter. kritika Lopatky, M. Viewegh, N č. – 3/1999), provázkovský (podle Divadla Husa na provázku, V. Morávek, La č. 3–4/1998), tvářistický (podle časopisu Tvář, M. Jungmann, LtN 17. 4. 1996), zklausovatělý (podle V. Klause, J. Pokorný, KPRR č. 12/1998).

6. Přídavná jména zdrobnělá

barevňoučký (M. Reslová, DN č. 7/2000).

7. Přídavná jména zveličelá

obrovitánský (B. Matragi, TVN 9. 4. 2000).

[65]8. Přídavná jména tvořená na základě frazeologismů

jaktěživý (Prázdná místa … mají svůj jaktěživý tvar, K. Šiktanc, LtN č. 12/1997), podpantoflený (podpantoflený Lízal, V. Just, LtN č. 47/1999).

9. Přídavná jména složená

černohumorný (A. Janovská, DN č. 8/2000), debilbordelní (reklama, zn. -az-, LtN č. 39/2000), hyperidiotský (T. Hanák, PLN č. 29/2000), mocibažný (K. Steigerwald, LN 16. 5. 1997), můjdeníčkovitý (Šaldovsky vzletná rétorika prolíná s můjdeníčkovitým dojmoslovím, u E. Kantůrkové v knize Valivý čas proměn, J. Mlejnek, LN 18. 5. 1996), oposmluvní (D. Kaiser, LN 7. 10. 2000), postparadýsionální (zkušenost, A. Kliment, LtN č. 51/2000), předprvoválečný (Ivan Olbracht, M. Špirit, KPRR č. 5/1996), různopohledový (E. Petrová, At č. 14–15/1995), sebezkušenostní (J. Hrubý, LtN č. 19/2000), vlezdopingový (v-á propaganda, V. Dubský, LN 24. 3. 2000).

C. Slovesa

1. Slovesa odvozená od podstatných jmen

blběnkovat (od blběnka, V. Jamek, LtN 15. 12. 1994), kapsařit (kapesní zloděj kapsaří, Rudolf Křesťan, ČR 2, 28. 1. 2000), pakatět (asi od pako, Nechtěl bych pakatět, J. Ruml, TV 1, 11. 2. 2000), podvodničit (od podvodník, J. Anděl, RR č. 31/1996), proloktovat se (protlačit se, VZ č. 4/2000), sóličkařit (být sólem v nějakém kolektivu, UN č. 18/2000), zvelikonočnit (P. Podlaha, TV 1, 27. 4. 2000).

2. Slovesa odvozená od přídavných jmen

maličkatět (J. Šmoranc, LtN 31. 3. 1999), neduživit (Knižní trh neduživí, V. Kremlička, LtN č. 6/2000), přihoršovat (TVP 5. 6. 2000), vypěknit se (J. Loewy, LN 1. 7. 2000).

3. Modifikace druhu slovesného děje pomocí předpon

dozařídit (chalupu, E. Jurinová, PLN č. 27/2000), odkoprnit (přestat být zkoprnělý, P. O. Stradický, N č. – 3/1999), probatolit (P. Chudožilov, PLN 17. 9. 1999), prostrašit se (I. Blanarovičová, TVP 21. 6. 2000), přiomdlít (L. Skořepová, ČT 1, 3. 2. 2001), připřeložit (J. Kraus, TVP 16. 11. 1999), přivysvětlit (T. Pletánková, TVP 7. 12. 2000), zezápadnět (J. Pauer, P č. 31/1996), zneprovoznit (M. Reslová, DN č. 8/2000).

4. Perfektivizace sloves nedokonavých

doproflákat se (M. Pavlata, LN 20. 5. 2000), dostipendiovat (V. Morávek, La č. 3–4/1998), zapochlebovat (pokleslému vkusu čtenářů, A. Burda, T č. 13/2000), [66]zašmrdolit (I. M. Havel, PLN č. 10/2000), zpřívětivit (Z. Kaprál, LtN č. 46/1999), zrozložitět (P. Král, N č. – 3/1999).

5. Stavové trpné příčestí

naježíno (Dostala jsem naježíno = vánoční nadílku, P. Břínková, TVP 31. 1. 2000), přebabíno (Budeme tady mít dnes přebabíno, TVP 8. 12. 1999), přebuchtíno (V. Just, LtN č. 47/1999), přepsováno (Ve městech je teď přepsováno, H. Librová, LtN 6. 10. 1999), přejohankováno (příliš mnoho Johanky z Arku, R. Kalenská, PLN č. 14/2000).

6. Slovesa zdrobnělá

zavraždinkat (V. Just, LtN č. 48/1999).

7. Slovesa utvořená z vlastních jmen

hurvínkovat (V. Just, LtN č. 23/2000), přehamletovat (V. Just, LtN č. 9/2000), zabaudyšovat si (podle býv. ministra Baudyše, který se věnuje astrologii, V. Větvička, ČR 2, 4. 6. 2000), zkrylovatět (J. Hutka jako by poněkud zkrylovatěl, J. Slomek, LtN č. 8/1996), znovizovat (učinit televizi podobnou televizi Nova, J. Petránek, ČR 2, 30. 1. 2001).

8. Slovesa utvořená na základě frazeologismu

zahromburácet (I. Reifová, LN 27. 10. 1995).

9. Slovesa utvořená zvláštním způsobem

babysitovat (z ang. baby sit = hlídat (cizí) dítě … Měli chlapečka a my u něj v nepřítomnosti rodičů často babysitovali…, A. J. Liehm, L č. 5/1999).

D. Příslovce

1. Odvozování od přídavných jmen

jazykolomně (J. Novotný, L č. 5/1999), nevypratelně (zn. -onon-, LtN č. 3/2000), smrtícně (s. nestoudné lidské chování vůči přírodě, V. Kremlička, LtN č. 21/1999), sodovčitě (se perlila průzračná voda, P. Kohout, L č. 4/1999), ucestovaně (Vypadal jsem u., L. Vaculík, LtN č. 1–2/2000), zpaskřivěle (Slova zpaskřivěle sprosťačí, I. Wernisch, Neon č. – 3/1999).

E. Slovní hříčky

blocháda (Moje přítelkyně Jana Blochová dělá kolem mě dokonalou blochádu, M. Macek, LN 20. 5. 2000), hovnostář (pejorativně o hodnostáři, který r. 1981 zakázal vydávání Komárkova Okna, L. Kundera v doslovu k bibliofilii Z pařížských [67]dopisů Jana Zrzavého, 1989), levandule (hraje levou rukou, V. Škutina, Martina, 1990), Naocetung (na ocet + ung podle čínského politika Mao Ce-tunga, dívka, která marně čeká na ženicha, V. Jamek, LtN č. 11/1995), sexploze (sexuální exploze, P. O. Stradický, LtN č. 47/1999), Winternet (podle J. Wintera, publicisty propagujícího internet, LN 14. 1. 2000), V.I.P.jatá hruď (V. I. P. = very important person, vypjatá hruď laureátky Ceny knižního klubu básnířky V. Chase, N č. – 2/1995).

Závěr

Okazionalismus je jazykový jev, jehož užití je vedeno především snahou po aktualizaci; aktualizované jazykové prostředky umožňují individuální a tvůrčí přístup k jazyku. Okazionalismy vznikají příležitostně v řečovém aktu a odhalují, jaké možnosti jazykového tvoření jsou skryty v češtině. Pokud jde o způsoby jejich tvoření, využívají slovotvorných možností českého jazyka; méně často jsou tvořeny způsobem, který nemá oporu v slovotvorné normě. Autoři je nejednou tvoří s cílem zaujmout nebo překvapit čtenáře či posluchače neobvyklým výrazem, ale někdy je patrný i záměr vzbudit pozornost schopností dovedně používat jazyka; to ovšem vyžaduje vytříbený cit pro jazyk. Poněvadž jsou výsledkem jedinečného aktu a nestávají se zpravidla součástí lexikálního systému, představují periferní útvar slovní zásoby.

 

Seznam zkratek užitých v textu
Ano	A	Právo	Po
Ateliér	At	Proglas	Pr
Český rozhlas 2	ČR 2	Prostor	P
Dítě	D	Přítomnost	Př
Divadelní noviny	DN	Reflex	Rx
Kritická příloha Revolver Revue	KPRR	Respekt	R
Kritický sborník	KS	Revolver Revue	RR
Květy	K	Studentské listy	SL
Labyrint	La	Televize 1	TV 1
Lidové noviny	LN	Televize 2	TV 2
Listy	L	Televize Nova	TVN
Literární noviny	LtN	Televize Prima	TVP
Magazín Lidových novin	MLN	Tvar	T
Magazín Mladé fronty Dnes	MMFD	Týden	Tý
Mladá fronta Dnes	MFD	Učitelské noviny	UN
Mladý svět	MS	Věrni zůstaneme	VZ
Neon	N	Xantypa	X
Nová přítomnost	NP	Zdraví plus	ZP
Pátek Lidových novin	PLN

---

[1] Srov. O. Martincová, Problematika neologismů v současné spisovné češtině, Universita Karlova, Praha 1984, s. 131. Viz také Vl. Staněk, Neologismy v díle Karla Čapka, NŘ 83, 2000, s. 77 a 89.

[2] Z. Sochová, B. Poštolková, Co v slovnících nenajdete, Praha 1994. O. Martincová a kol. Nová slova v češtině, Praha 1998.

[3] K. Buzássyová, O vzťahu potenciálnych a príležitostných odvodených slov k jazykovej norme, sb. Z teórie spisovného jazyka, Bratislava 1979, s. 124.

[4] M. Jelínek, Kritérium systémovosti při kodifikaci spisovné normy, sb. Spisovnost a nespisovnost dnes, Brno 1996, s. 38.

[5] Srov. A. Macurová, Ztvárnění komunikačních faktorů v jazykových projevech, Praha 1989, s. 22.

[6] V. Mathesius už dříve mluvil v této souvislosti o řečnické perspektivě a rozuměl jí utváření vztahu autora a adresáta – nikoli jen mluvčího a posluchače – prostřednictvím jazykových, popř. i jiných prostředků, a to tak, aby se dosáhlo „působivé účinnosti podání“, Jazykozpytné poznámky k řečnické výstavbě souvislého výkladu, SaS 9, 1943, s. 114–145. Přetištěno v publikaci Čeština a obecný jazykozpyt, Praha 1947, s. 318–414.

[7] Jako překvapivý bude chápat okazionalismus příjemce sdělení s vyvinutějším citem pro jazykové vyjádření a stylistické kvality textu; adresát, který chápe jazyk jen jako prostředek sdělení, si okazionalismu patrně nevšimne a nebude jím překvapen.

[8] O těchto názvech viz M. Janečková, Co zatím ve slovnících nenajdete, ČJL 49, 1998–99, s. 118–123.

[9] Novinář J. Jírů u slova bobovize podotýká, jak český člověk dovede trefně pojmenovat nějaký jev, a soudí, že by z něj měl radost Pavel Eisner. V budoucnu by prý mohlo být názvem pro špatnou televizi (ČR 2, 10. 1. 2001). Malíř J. Anderle se domnívá, že by se toto slovo mohlo dostat do naučných slovníků (LN 13. 1. 2001).

[10] Srov. H. Konečná, Sněháňky, NŘ 83, 2000. s. 222.

Naše řeč, volume 85 (2002), issue 2, pp. 57-67

Previous Z dopisů jazykové poradně

Next Jaroslav Bartošek: Tlak profese – specifický faktor ovlivňující jazyk žurnalistiky