Časopis Naše řeč
en cz

K nářeční morfologii kolektivního označení rodiny v češtině

Libuše Čižmárová

[Články]

(pdf)

-

Jednou ze zajímavých kapitol naší nářeční morfologie jsou tzv. rodinná příjmení, kolektivní označení rodiny odvozená od příjmení nositele rodinného jména, tj. otce, hlavy rodiny. Základem těchto rodinných příjmení je tedy mužské příjmení, jež má v češtině časteji substantivní (Novák), méně často adjektivní (Tichý) podobu. Naše srovnání vychází z materiálu získaného v šedesátých letech výzkumem pro Český jazykový atlas[1]. Dotazníkem pro výzkum českých nářečí se zjišťovala rodinná příjmení k sg. tvaru na -k (Novák) – typ Novákovi, dále k sg. tvaru na nealternující souhlásku (Král) – typ Královi – a konečně k adjektivnímu příjmení (Tichý) – typ Tichých. Příjmení typu Novákovi bylo zkoumáno v nominativu, genitivu, dativu a instrumentálu, ostatní typy pouze v nominativu. Územní rozložení nářečních podob nominativu Novákovi a Tichých je schematicky, bez sporadicky doložených forem, zachyceno na přiložených mapkách (podoby vysvětlené v legendě se vyskytují většinou jako dubletní s podobami tvořícími základní areály, jež jsou popsány přímo v mapkách).

Pokud jde o zeměpisný obraz, u příjmení typu Novákovi spolu jednotlivé pády příliš nekorespondují. Ve většině pádů se sice vyskytují formy substantivní, adjektivní i ustrnulé, avšak jejich územní rozložení a četnost jednotlivých forem i jejich výskytu se značně liší. Určitou zeměpisnou souvztažnost lze pozorovat jen u nominativu a instrumentálu. V obou případech je nejvíce zeměpisně rozrůzněna západní polovina Čech a odděleně pak východní Morava a Slezsko, kdežto střední část je formálně více méně kompaktní; v Čechách se některé ustrnulé podoby běžné v nominativu (Novákovic, Novákojc, Novákouc aj.) používají často i v instrumentálu, mnohem řidčeji v genitivu, nejsou doloženy z dativu. Genitiv se v podstatě shoduje s nářeční diferenciací apelativ na -k; rozdíly se objevují ve střední a jižní části Čech a v nářečích slezských s přilehlým severním okrajem východomoravských nářečí. V dativu se užívá několik variant, které zaujímají rozlohou srovnatelné areály po celém sledovaném území (viz dále).

U příjmení typu Tichý se naopak zeměpisná diferenciace soustřeďuje do centrální části území českého jazyka (vých. polovina Čech a záp. polovina Moravy), jeho ostatní části jsou nářečně jednolitější.

*

[207]Nominativní podoba kolektivního označení rodiny k singulárovému tvaru na -k, který zde reprezentuje jméno Novák (viz mapku), se v českých nářečích řadí k několika typům. Nejběžnější formou je nominativ plurálu životných maskulin přivlastňovacího adjektiva Novákovi, podoba shodná se spisovným jazykem, která pokrývá větší střední část území českého jazyka (zhruba mezi Prahou a Brnem). K ní existuje obměna Novákoví. Ta se vyskytuje v Čechách na malém areálu západně od Mladé Boleslavi, kde vznikla zřejmě příklonem k složenému adjektivnímu sklonění, a dále na Moravě severozápadně od Brna a mezi Brnem a Břeclaví, kde její původ vysvětlujeme vyrovnáním s místním typem klucí. (Podoba na -oví na Moravě měla snad dříve i větší rozsah; později mohlo dojít ke krácení í > i, které proběhlo pravidelně na větší části středomoravských nářečí vyjma pruhu táhnoucího se od Nového Města na Mor. přes Brno směrem na Kyjov.) Jako okrajový regionalismus (na Břeclavsku a Kopanicích) se objevuje forma gen. pl. přivlastňovacího adjektiva Novákových.

Další typ představuje ustrnulá, nesklonná forma Novákovic, vzniklá jako genitivní tvar ke starému rodinnému příjmení Novákovici (to se geneticky váže na staré tvoření synovských jmen, z nichž mj. vznikla jména obyvatelská), a několik jejích hláskoslovných variant, odrážejících nářeční změny ve skupině -ovi-: -ojic × -ojc × -ujc × -oc × -uc × -ouc × -oec × -ejc. Všechny tyto podoby jsou více či méně soustředěně doloženy ze západní poloviny Čech (na mapce jsou zakresleny jen ty nejrozšířenější). Podoby -ouc a -oec mohly vzniknout i z patronymika Novákovec s vyslovovaným -w-.

Ve funkci rodinného příjmení byl také zachycen přímo nom. pl. substantiv na -k, tj. Nováci, zaznamenaný ve východomoravských nářečích s drobnými přesahy do nářečí středomoravských a ve Slezsku, řídce i jeho morfologická varianta Nováké, doložená z jižní a střední části východomoravských nářečí. Kompaktní areál na širokém Českobudějovicku zaujímá genitivní forma Nováků.

Samostatnou slovotvornou variantou je sporadická podoba Novákovci, navazující na slovenštinu. Pro svůj rozptýlený výskyt není na mapce zachycena. Vyskytuje se při jižní a střední části moravsko-slovenské hranice.

V některých oblastech byly zapsány předložkové vazby: od + gen. sg. m. (od Novaka) a také u + gen. pl. m. (u Nováků), tento druhý typ (doložený ze středomoravských nářečí, zejména z Prostějovska) však označuje především usedlost, teprve druhotně může fungovat i jako jméno rodiny; není patrně plně ekvivalentní s ostatními rodinnými příjmeními, proto ho na mapě nezachycujeme. Vazba od Nováka se často, někdy i nedubletně, vyskytuje především v západní polovině slezských nářečí.

Pokud jde o nominativ rodinného příjmení typu Královi, jeho nářeční podoby se na většině území shodují s typem Novákovi, v mnohem větším rozsahu se však objevuje varianta na -é Krále, která pokrývá téměř celou oblast východomoravských

[208]

Schematická mapka územního rozložení nářečních ekvivalentů rodinného příjmení Novákovi

[209]

Schematická mapka územního rozložení nářečních ekvivalentů rodinného příjmení Tichých

[210]nářečí, a navíc byla zapsána forma Králove; ta se vyskytuje sporadicky v Horním Pojizeří a na východním Královéhradecku (tam zřejmě navazuje na původní u-kmenovou formu), odděleně pak ve Slezsku (zde mohla vzniknout i krácením novějšího -é > -é).

*

Genitiv kolektivního označení rodiny k příjmení na -k má ve spisovném jazyce dvě formy, Nováků a Novákových. V nářečích byly opět zachyceny formy adjektivní, ustrnulé na -c i substantivní, avšak jejich územní rozložení se od nominativu značně liší.

Převažují podoby gen. pl. jména představitele rodiny (Novák), které se diferencují morfologicky: Nováků × Novákuv × Novákůch, a to zhruba ve shodě s genitivem plurálu apelativních maskulin; na většině zkoumaného území byla zachycena forma Nováků, na členitém areálu ve středočeských a jihočeských nářečích a na severním okraji východomoravských nářečí Novákůch, ve slezských nářečích Novákuv; malý areál naposledy uvedené formy se na rozdíl od obecných jmen objevuje ještě mezi Prahou a Mladou Boleslavi. Na Moravě a ve Slezsku proběhlo pravidelné krácení ů > u. Samohláska ů se často v těchto jménech krátí i v Čechách, avšak krácení zde nebylo předmětem našeho zájmu. V západní polovině slezských nářečí bylo rozptýleně zachyceno spojení s předložkovou vazbou tych od Nováka (genitiv je zde vyjádřen pomocí gen. tvaru ukazovacího zájmena).

Ve srovnání s nom. pl. přivlastňovacího adjektiva Novákovi byla forma gen. pl. Novákových zapsána mnohem vzácněji (hláskovými variantami ý, tj. í, i, ej a é, jsme se nezabývali). Je doložena zpravidla jako dubletní více či méně soustředěně z východní poloviny Čech a západní poloviny Moravy (tedy z oblasti výskytu nominativu Novákovi), nejhustěji, někdy i nedubletně, z jihozápadního cípu Moravy a ze středomoravského areálu vymezeného městy Moravský Krumlov, Nové Město na Mor. a Litovel. Sporadicky se vyskytuje i v západní polovině slezských nářečí.

Poměrně vzácně byly zachyceny ustrnulé, hláskoslovně diferencované tvary -ovic, -ojic, -ojc a -oc (řídce rozptýleně v jihočeských nářečích; soustředěněji se objevuje pouze varianta -ovic na Doudlebsku).

*

Také dativ rodinného příjmení může mít formu substantivní a adjektivní, přičemž forma adjektivní je méně častá. Jako spisovné jsou hodnoceny podoby Novákovým, Novákovům a Novákům.

Adjektivní forma se diferencuje především morfologicky – Novákovým × -ovům × -ovem × -ovom. Hláskové rozdíly (krácení ů, ú > u a obměny ý ve formě -ovým) nesledujeme. Forma Novákovům (na velkém areálu pokrývajícím střed Čech) vznikla příklonem k subst. dativu pl. na -ům (typ Novákům), podoba Novákovem (v Podkrkonoší) se shoduje s místní variantou dat. pl. m. tvrdého adjektiva (dobrem), ve formě Novákovom (na Kopanicích) došlo k vyrovnání se subst. dativem [211]pl. na -om (typ Novákom). Forma Novákovým nezaujímá kompaktní areál, častěji se objevuje jen ve středomoravských nářečích, zejména na severním Brněnsku, a dále na jihozápadním okraji slezských nářečí.

Také u formy substantivní byly zachyceny morfologické rozdíly, a to Novákům × -om × -oum × -am. Varianty Novákom (na západě, severu a východě Čech, odděleně i na Doudlebsku) a Novákam (na záp. Opavsku) vznikly příklonem k místním apelativním formám klukom, klukam. Forma Novákoum (mezi Mladou Boleslavi a Novou Pakou, ojediněle i jižněji na pomezí středočeských a východočeských nářečí) má patrně původ ve tvaru Novákovům s vyslovovaným w, nelze však ani vyloučit, že vznikla kontaminací podob Novákovům a Novákom, příp. Novákům (Českobudějovicko, Ledečsko, západní polovina Moravy a slezských nářečí se severomor. pohraničními městy), protože byla zapsána na pomezí areálů těchto podob).

Na Opavsku bylo zapsáno i spojení s předložkovou vazbou k tym od (Novak)a, kde je dativ vyjádřen tvarem ukazovacího zájmena.

*

Instrumentál kolektivního označení rodiny od jména na -k je v čes. nářečích velmi bohatě diferencován. Opět může mít formu adjektivní, substantivní i ustrnulou. U adjektivního typu rodinného příjmení byl zachycen morfologický rozdíl Novákovými (podoba shodná se spis. jazykem, doložená v českých nářečích jen zcela okrajově) × -ovýma (forma většinová, navazující na starý duál, doložená zhruba v oblasti nominativu Novákovi). Nezabýváme se pravidelnými obměnami ý v instr. tvaru -ými, -ýma.

Substantivní typ rodinného příjmení podléhá v oblasti svého výskytu co do repertoáru stejným diferencím jako týž morfologický typ u jmen obecných: Novákama (v pruhu pokrývajícím většinu východomoravských nářečí, bez oblasti na severovýchodě, s přesahem na Holešovsko) × Novákami (ve vých. polovině slez. nářečí) × Novákoma (na jv. Opavsku) × Nováky (v sv. části východomor. nářečí), jednotlivé formy se od jmen obecných poněkud liší jen svým územním rozložením. Na širokém Českobudějovicku převažuje gen. tvar Nováků.

Ze západní poloviny Čech jsou doloženy i hláskoslovně diferencované ustrnulé tvary Novákovic × -ojic × -oje × -ouc, k nimž se na nejzazším západočeském okraji připojuje nářeční instrumentálová koncovka -ma: Novákovicma × -ojicma × -ojema × -iema × -oucma.

V záp. polovině slez. nářečí se opět objevuje spojení s předložkovou vazbou – s tyma od Novaka, kde pád vyjadřuje ukazovací zájmeno.

*

Kolektivní označení rodiny vycházející z příjmení ve tvaru tvrdého adjektiva (typ Tichý), zkoumaná v nominativu, jsou opět značně rozrůzněná. Byl zachycen [212]morfologický typ tvrdého adjektiva, typ přivlastňovacího adjektiva, s nímž geneticky souvisí okrajově doložený typ ustrnulý na -c a typ na -ovci, a konečně typ substantivní.

U typu tvrdého adjektiva se objevuje jednak pravidelná forma nom. pl., která se dále diferencuje jako ostatní tvrdá adjektiva na formu životnou Tiší (ta zaujímá celý východ Moravy, odděleně i Boskovicko, a také oblast slez. nářečí, především jejich vých. polovinu) a na formu unifikovanou směrem k neživotným podobám (jako hezkí hoši, dívky, domy) Tichí (v Podkrkonoší a Podještědí a dále na vých. pomezí středočeských a jihozápadočeských. nář.), jednak formy gen. pl. Tichých (na dvou oddělených areálech: v záp. polovině Čech s Jindřichohradeckem a ve středním severojižním pruhu Moravy) a gen. sg. Tichího (v pruhu, který se táhne střední a jižní částí severovýchodočeských nářečí až na Novoměstsko) – ve jménech Tichí a Tichího je í vzniklé úžením é > í, proto obě jména proti zásadám českého pravopisu zapisujeme takto –, příp. Ticheho (v záp. polovině slez. nářečí; z výchozí podoby -ého pravidelným krácením dlouhých vokálů). U typu tvrdého adjektiva je vzácně doložena i forma nom. sg. Tichý (Kyjovsko), zvukově shodná s unifikovanou formou nom. pl. Genitivní forma byla zachycena i v předložkové vazbě od Ticheho (Opavsko).

Typ přivlastňovacího adjektiva vznikl příklonem k běžnějšímu typu rodinného příjmení Novákovi: ke kořeni Tich- bylo připojeno posesivní zakončení -ovi (forma Tichovi je doložena v širokém nepravidelném pruhu zhruba ve středu zkoumaného území, mezi Mladou Boleslaví a Moravským Krumlovem). Obměna Tichovi (na Mladoboleslavsku) vznikla kontaminací se sousedním typem Tichí, tj. příklonem ke složenému adjektivu, srov. Novákoví.

Ustrnulé formy Tichojic a Tichojc (Doudlebsko) a forma Tichovci (vých. Kyjovsko) vznikly příklonem k příjmením typu Novákovic, -ojc, -ovci.

Substantivní typ má tři podoby: nominativní Tichove (sporadicky na Těšínsku a Jablunkovsku) a Tiché (ojediněle na Břeclavsku) a genitivní Tichů (Doudlebsko). Tyto formy vznikly spojením adjektivního kořene Tich- se subst. koncovkami podle modelu Králove, -é, -ů.[2]

Zájemci o tuto problematiku se s výše uvedenými položkami budou moci blíže seznámit ve čtvrtém díle Českého jazykového atlasu, kde jsou všechny detailně zobrazeny na syntetických nářečních mapách a podrobně vyloženy v komentářích.


[1] Český jazykový atlas 1–3, Academia, Praha 1992, 1997, 1999; Český jazykový atlas 4, Academia, v tisku.

[2] Tento příspěvek vznikl za podpory grantového projektu GA ČR č. 405/95/0013.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 4, s. 206-212

Předchozí Martina Ireinová: Tvary genitivu a dativu/lokálu singuláru feminin tvrdého sklonění adjektiv a rodových zájmen v běžně mluveném jazyce nejstarší generace Jindřichova Hradce

Následující Pavel Jančák: Studie o mluvě v severomoravském pohraničí