Časopis Naše řeč
en cz

Některé významy a funkce slova to v souvislých textech

Ivana Kolářová

[Články]

(pdf)

-

Tento článek se zabývá zkoumáním výrazů, které mohou v závislosti na pozici ve výpovědi, na kontextu a komunikačních podmínkách měnit význam a s ním související slovnědruhovou příslušnost.[1] Z tohoto hlediska bychom se zaměřili na sémanticky méně vyhraněný výraz to, který v rámci textu vystupuje jako prostředek odkazovací a navazovací, popř. i jako ukazatel dalších komunikačních faktorů.

Široké možnosti uplatnění slova to v zástupné a navazovací úloze v mluvených projevech z různých stylových oblastí a v textech stylizované komunikace literární se odrážejí v tom, že často odkazuje nejen na podstatná jména rodu středního, ale také mužského a ženského (srov. 1, 2), popř. i na výraz ve tvaru množného čísla (srov. 3):
(1) A: V kině hrají ten nový film, o kterém naši včera mluvili.
B: To jsem viděl už dvakrát./Ten film jsem už viděl dvakrát.
(2) To dělá ta břitva, já si v životě neuměl pořádně nabrousit břitvu. Jsem takový nemehlo. No a Petr mi povídá: Dej to sem, já ti ji nabrousím a zejtra ti ji přinesu.[2] /…Dej ji/tu břitvu sem, já ti ji nabrousím a zejtra ti ji přinesu.
(3) „Toto je případ May Cohenové,“ pravil, pokládaje dlaň na listiny vlevo, „a toto dosavadní protokoly o vraždě Kinsleye Dafforna.“
T. B. Corn ukázal na ty vpravo.
„Hogathe, vezměte to k sobě. Nebudeme je prozatím studovat.“[3]/Hogathe, vezměte ty protokoly vpravo k sobě.
Je tedy zřejmé, že to se s pojmenováním, které zastupuje, nemusí shodovat v gramatických kategoriích. Tato schopnost mu umožňuje odkazovat také na příslovce (srov. 4) a výrazy s funkcí příslovečného určení (srov. 5):
(4) K obědu se přiženete pozdě a to už obchází parta za plotem (to odkazuje na časové vyjádření pozdě).
(5) Jdi tam v pravé poledne, to budou strážní spát (to odkazuje na časové vyjádření v pravé poledne).[4]
[194]Slovo to má v (4) a (5) význam vyjádřitelný slovy tehdy/v té době. Mohli bychom je tedy již chápat jako zájmenné příslovce, tj. vlastně jako výraz nesklonný. Takovým způsobem se to chová i ve většině následujících výroků, kterými se budeme zabývat. V (4) a (5) současně vystupuje jako jazykový signál zdůraznění návaznosti tématu druhé části výroku na réma části první.[5]

Jako jazykový prostředek zdůrazňovací s platností částicovou je slovo to hodnoceno ve Slovníku spisovného jazyka českého VI[6] ve výpovědích typu (6), (7) a (8). Jejich interpretace však ukáže, že v nich lze u tohoto výrazu zvažovat i další významové charakteristiky:
(6) Fuj – to jsem se lekla.
(7) „Přinesla jsem vám klíč od pětky,“ řekla žena s velkolepou hlavou. „Kdybyste ještě něco potřeboval, na denní váze je telefon. Z buňky to máte pár kroků.“
To byste se naběhal…“[7]
(8) To máte pravdu.
V (6) a (7) přichází v úvahu synonymie to s měrovými příslovci tolik, pořádně:
(6a) Fuj – to/tolik/pořádně (tak moc) jsem se lekla.[8]
(7a) „Kdybyste ještě něco potřeboval, na denní váze je telefon. Z buňky to máte pár kroků.“
To/Pořádně byste se naběhal…“[9]
V případě (7) umožňuje kontext výroku s to substituci tohoto slova jednak předložkovou vazbou při tom (= při té činnosti), jednak víceslovnými výrazy pokud byste to tak dělal/v takovém případě/za takových podmínek…, které vyjadřují podmínkový vztah k předchozímu textu;[10] mohou být užity místo slova to i v (8):
(7b) „Kdybyste ještě něco potřeboval, na denní váze je telefon. Z buňky to máte pár kroků.“
To/Pokud byste to tak dělal/V takovém případě/Za takových podmínek… byste se naběhal…“
(7c) „Kdybyste ještě něco potřeboval, na denní váze je telefon. Z buňky to máte pár kroků.“
[195]To/Přitom byste se naběhal…“
(8a) To/Pokud to říkáte/V takovém případě/Za takových podmínek máte pravdu.
V (8) se však nabízí také možnost nahradit to předložkovým tvarem v tom a také výrazy vzhledem k tomu, co říkáte/co se týká toho (co říkáte) s platností zřetelovou:[11]
(8b) To/V tom/Vzhledem k tomu, co říkáte/Co se týká toho (co říkáte), máte pravdu.
(8c) To/V tom máte pravdu.
Můžeme tedy usoudit, že v (6) se slovo to z hlediska slovnědruhového pohybuje na hranici zdůrazňovací částice a příslovce míry (tj. výrazu intenzifikujícího, srov. 6a), v (7) na hranici zdůrazňovací částice, příslovce míry (srov. 7a) a také prostředku navazovacího, který vyjadřuje sémantický vztah (srov. 7b); stejně tak v (8) může být to zdůrazňovací částicí i navazovacím výrazem a současně plnit funkci, jakou by mělo příslovečné určení podmínky (srov. 7b, 8b) a zřetele[12] (srov. 8c). S významem intenzifikujícím v (6) a (7) zřejmě souvisí hodnocení slova to jako tzv. náladové částice.[13]

Menší významová vyhraněnost slova to, která se projevila v různých možnostech jeho substituce výrazy s přesnějším významem již v předchozích ukázkách, se odráží i v příkladech (9), (10), (11). V (9) může být to zájmenem odkazujícím na závislou větu a stát na počátku první části výpovědi (tj. na počátku věty řídící) i na jejím konci (srov. 9a), možná je i změna větosledu (srov. 9b):
(9) A: Dostals můj vzkaz? B: Včera večer.
A: A to jsi nevěděl, že jsi tady měl být už před hodinou?
(9a) A: Dostals můj vzkaz? B: Včera večer.
A: A to jsi nevěděl, že jsi tady měl být už před hodinou?/A nevěděls to, že jsi tady měl být už před hodinou?
(9b) A že jsi tady měl být už před hodinou, to jsi nevěděl?
To však můžeme považovat za synonymum konektorů přesto, a stejně, a ani tak, a ani potom, podílejících se na vyjádření nesplnění očekávaného předpokladu[14] a nacházejících se vždy na počátku výpovědi:
(9c) A: Dostals můj vzkaz? B: Včera večer.
A: A to/A přesto/A stejně/A ani tak/ani potom jsi nevěděl, že jsi tady měl být už před hodinou?
Vztah vyjadřovaný slovem to v (9c) může mít blízko ke vztahu odporovacímu. Ten je zřejmě signalizován v textech (10) a (11), ve kterých je to substituovatelné výrazy zato, na rozdíl od apod. V (10) mluvčí pomocí slova to na počátku výpovědi [196]zřejmě zdůrazňuje odlišnost svého přání od přání ostatních účastníků komunikace, v (11) to pravděpodobně slouží jako prostředek pouhého srovnání odlišných situací:
(10) „Já chci nějaký jemný a jahodový.“
„Pro mě meruňkový a ne tučný.“

„A to já chci zase pěkně hustý, jako smetanový.“[15]
(10a) A na rozdíl od vás/A zato já chci zase pěkně hustý, jako smetanový.“
(11) „Jak my jsme se na vánoce vždycky těšívali,“ řekl dědeček, „těšíval se na ně i můj pan učitel otec. Takový vesnický učitel byl vždycky chudý, ale o vánocích mu bylo povoleno obcházet stavení a prosit. A lidé mu dali, když mohli, třeba i koláč. To vy, pane Josefe, dnes už přece máte lepší živobytí…“[16]
(11a) „… To/Na rozdíl od něj vy, pane Josefe, dnes už přece máte lepší živobytí…“
V (10) i (11) bychom v užití slova to mohli sledovat i aspekt zřetelový:
(10b) „A to/co se týká mě/pokud jde o mě, já chci zase pěkně hustý, jako smetanový.“
(11b) „… To/Co se týká vás/Pokud jde o vás, vy, pane Josefe, dnes už přece máte lepší živobytí…“

V (12) a (13) jsou pomocí slova to spojeny výpovědi, mezi nimiž je vztah vysvětlovací. Ten vystoupí zřetelně do popředí, nahradíme-li to slovem totiž (srov. 12a, 13a):
(12) Určitě nejsou doma. To by už dávno přišli otevřít.
(13) Do pátku to nedokončím. To bych musela pracovat i přes noc.
(12a) Určitě nejsou doma. To už by/Už by totiž dávno přišli otevřít.
(13a) Do pátku to nedokončím. To bych musela/Musela bych totiž pracovat i přes noc.
Se slovem to může být v (12) a (13) synonymní i výraz jinak, signalizující vztah vysvětlovací a současně důvodový:[17]
(12b) Určitě nejsou doma. To/jinak by už dávno přišli otevřít.
(13b) Do pátku to nedokončím. To/jinak bych musela pracovat i přes noc.
Je však také pravděpodobné, že vysvětlovací nebo důvodový poměr bychom mezi výpověďmi interpretovali i tehdy, kdyby výrazem to spojeny nebyly, srov.:
(12c) Určitě nejsou doma. Už by dávno přišli otevřít.
(13c) Do pátku to nedokončím. Musela bych pracovat i přes noc.
Nabízí se tedy možnost chápat užití to nejen jako slova vyjadřujícího uvedené významové vztahy, ale také jako pouhého výrazu rytmického, popř. zdůrazňujícího návaznost výpovědí.[18]

[197]Texty (7)–(13) ukazují fungování to jako prostředku vyjadřovací úspornosti. Ukazuje se totiž, že v určitých kontextech je jeho užití pro pochopení významu výpovědi a textu dostačující a vyjádření příslušných vztahů např. pomocí složených konektorů nemusí být nezbytné.

Vrátíme-li se k příkladům (7) a (8), lze říct, že konkurence tvarů slova to ve výpovědích to byste se naběhal/při tom byste se naběhala to máte pravdu/v tom máte pravdudokazuje další jazykový jev spjatý s jeho užíváním: základní (nominativní a akuzativní) tvar to může zastupovat i jinou gramatickou formu (předložkovou i bezpředložkovou) a vlastně také plnovýznamové pojmenování, které by mělo jiný tvar než nominativní nebo akuzativní. Dokladem je i následující výrok:
(14) Prostě on tenkrát panu Goldsteinovi řekl, že se mu vede dobře, že má samostatnou preclíkárnu, to myslil tu špeluňku u Jirchářské, ač to byla úplná lež, už ji dávno neměl.[19]
Vzhledem k tomu, že to se pojí se slovesem myslit, můžeme předpokládat, že vlastně zastupuje tvar tím nebo plnovýznamové pojmenování v instrumentálu:
(14a) Prostě on tenkrát panu Goldsteinovi řekl, že se mu vede dobře, že má samostatnou preclíkárnu, tím/tou preclíkárnou/tím, o čem mluvil, myslil… tu špeluňku u Jirchářské…
Pokud bychom vyšli z výkladů M. Grepla a P. Karlíka, přisoudili bychom slovu to v (14) funkci navazovacího prostředku signalizujícího vysvětlovací vztah.[20]

Také v následujících případech nahrazuje zájmeno to zřejmě jiné gramatické formy než nominativ nebo akuzativ: v (15) se pojí s přísudkem, který mívá vazbu lokálu s předložkou o (mít potuchy o něčem), v (16) a (17) nahrazuje genitiv vyjadřující množství:
(15) „Víte, s kým se paní Brendová stýkala mimo práci?“
To teda nemám potuchy“[21] /O tom teda nemám potuchy.
(16) V podloubí malého náměstí si bezděčně sáhl rukou na náprsní kapsu. Kolik to Evě vlastně dlužím?[22] /Kolik toho/těch peněz Evě vlastně dlužím?
(17) – On myslí jako, jestli máte dost šatů –, vysvětloval pan Lenský s úsměvem. A přitom ukázal pomalu své krásné zuby. – Šatů, to mám dost.[23] /Šatů, těch mám dost.

Schopnost slova to zastupovat i plnovýznamová pojmenování v jiném tvaru než nominativním nebo akuzativním, kterou ukazují právě příklady (7), (8), (14), (15), [198](16) a (17), je dalším projevem jeho odkazovací a zástupné univerzálnosti a vlastně také jeho působení na úspornost vyjadřování (srov. již komentář k 7–13). Pro pochopení významu výroků (7), (8) a (14)–(17) je základní tvar to dostačující, explicitní vyjádření příslušného významu přesnou vazbou (v tom máte pravdu; o tom nemám potuchy; tím myslel; kolik toho dlužím; šatů, těch já mám dost) nebo plnovýznamovým pojmenováním není nutné.[24]

Aspekt „ekonomičnosti“ užívání slova to se projevuje zejména tehdy, koncentruje-li v sobě tento výraz informace z předchozích výroků (srov. 18). Text (19) ukazuje, jak výskyt slova to umožňuje elipsu části výpovědi:
(18) „Jak dlouho byla v té vodě?“
„Podle všeho od večera.“

„No a dál?“ rozzlobil se nečekaně Horyna. „Z tebe aby taky všechno páčil heverem!“
„A co ti mám vykládat?“ ohradil se udiveně podporučík Bolek. „O moc víc toho zatím nevím. Vždyť jsme se to teprve kolem osmé dověděli.[25]/Vždyť jsme se to všechno o té ženě (o té mrtvé), co říkám, teprve kolem osmé dověděli.
(19) „Ani na chatu jste k Brendovým nejezdila?“
„Ne.“ Zpytavě na něj pohlédla. Oči měla jako temné mandle.
To jste tam nikdy nebyla?“
„Snad jednou, dvakrát. Mně se na Podhoří nelíbí.“[26]
Elipticky vypuštěn a slovem to je nahrazen pravděpodobně obrat to znamená, že (To znamená, že jste tam nikdy nebyla?). To tedy může fungovat jako zájmeno, ale současně jako konektor vyjadřující předpoklad „na základě toho, co říkáte, předpokládám…“; „předpokládám, že tím chcete říct…“

Schopnost slova to koncentrovat v sobě dříve sdělené informace zřejmě souvisí s jeho užitím v případech, v nichž se může vztahovat k popsané situaci,[27] srov. (20):
(20) A1: Já jsem dneska četl v novinách takovou ne moc lichotivou zprávu pro Ostraváky a Vítkovičáky, že je bohužel do té mamutí haly, kterou důvěrně oba známe, vždyť jsme tam mnohokrát i vystupovali, že je prodáno pouhých tisíc vstupenek a další tisíce že ještě jsou k dostání v pokladnách i v hale.
B1: Já si myslím, že Ostrava, jestli takhle dopadne, já doufám, že ne, že bude snad jediným městem v životě Julia Iglesiase, kde bylo málo lidí.
A2: A Jitko, v čem myslíš, že to je?
B2: Já si myslím, že to je v nedostatečné informovanosti, v reklamě, prostě dneska se lidem musí všechno dát strašně na oči.
[199]Na situaci popsanou v A1 odkazuje to v A2 a B2, resp. mluvčí A se mluvčího B ptá na jeho názor na ni (A Jitko, v čem myslíš, že to je?) a mluvčí B svoje mínění objasňuje (Já si myslím, že to je v nedostatečné informovanosti…).

V textu (21) je sice možné vztáhnout slovo to ke konkrétnímu pojmenování (halenka). Pravděpodobnější však je, že výrok Tak to se mně zrovna moc nelíbí… hodnotí situaci, která kupování halenky provází a kterou by mluvčí pravděpodobně komentoval slovy: To, jak v té halence vypadám, se mně zrovna moc nelíbí. Srov.:
(21) A: Zkus si tu zelenou halenku, je docela příjemná.
B: Tak to se mně zrovna moc nelíbí, zelená barva mně nesluší (to = ta halenka).
Uvedená situace není v (21) explicitně popsaná, jako tomu bylo v (20), ale lze na ni usoudit z průběhu rozhovoru.

Texty v tomto příspěvku dokládají, že to je významově nevyhraněný výraz s širokými možnostmi využití nejen ve funkci deiktické, ale také ve funkci konektivní. Jeho interpretace je závislá často právě na možnosti substituce výrazy, které sémantické vztahy ve výpovědi a v textu vyjadřují přesněji, na kontextu i na obsahu samotné výpovědi. Významy, kterých může nabývat, si mohou být navzájem blízké, jako je tomu v (12) a (13), ale i vzdálené (srov. především 6, 7, 8, popř. i 9). S touto závislostí významu a funkce na komunikačních a kontextových faktorech souvisí i nejednoznačná charakteristika slovnědruhová.


[1] V časopisu Naše řeč se k tomuto tématu objevila již řada příspěvků, např. J. Hoffmannová, Funkce a významy výrazu prosím v mluveném dialogu, NŘ 75, 1993, s. 75–82; M. Vondráček, Citoslovce a částice hranice slovního druhu, NŘ 81, 1998, s. 29–37; M. Vondráček, Příslovce a částice – hranice slovního druhu, NŘ 82, 1999, s. 72–78, aj.

[2] M. Švandrlík, Draculův švagr, Praha 1970, s. 98.

[3] E. Fiker, Paní z šedivého domu, Praha 1968, s. 26.

[4] Příklady (4), (5) jsou citovány ve Slovníku spisovného jazyka českého (dále jen SSJČ) VI, Praha 1989, s. 178, v němž je slovu to také přisouzena funkce zájmenného příslovce.

[5] Příruční mluvnice češtiny (dále jen PMČ), 2. vyd., Praha 1996, s. 641.

[6] V SSJČ VI na s. 178, jsou citovány výroky (6) a (8). Na základě výkladů jejich významu přisuzujeme funkci zdůrazňovací, popř. náladové částice slovu to v literárním textu (7).

[7] V. Milota, Šestý splav, Praha 1988, s. 16.

[8] Srov. též příklad to prší!, tj. silně, mnoho prší. SSJČ VI, s. 179.

[9] Ovšem výroku (7) dodává intenzifikační význam i slovesná předpona na- (ve spojení s reflexivním se) vyjadřující velkou míru činnosti/děje. Mluvnice češtiny I, Tvoření slov, Praha 1986, s. 394.

[10] Autoři SSJČ VI (s. 178) posuzují i takto užité slovo, když „(zejm. v řídící větě souvětí podmínkového) vyjadřuje (zesíleně) výsledek, důsledek něčeho“, za zájmenné příslovce; na s. 178 jsou citovány např. výroky: když někoho vytáhl (profesor) na procházku, to ho prohnal; škoda, že nemohla (přimrazit smrt na lavici), to by byla maminka neumřela. V textech (7b) a (7c) chápeme jako ukazatele podmínkového vztahu jak výrazy pokud byste to tak dělal/v takovém případě/za takových podmínek, tak tvar při tom. Ten může vystupovat také jako určení okolnostní.

[11] M. Grepl, P. Karlík, Skladba češtiny, Olomouc 1998 (dále jen Grepl, Karlík), s. 286–287.

[12] Grepl, Karlík, s. 286–287 (příslovečné určení zřetele), s. 292 (příslovečné určení podmínky). Jako ukazatele zřetelového určení bychom v (8b), (8c) chápali jak výrazy vzhledem k tomu, co říkáte/co se týká toho (co říkáte), tak tvar v tom.

[13] SSJČ VI, s. 178–179.

[14] Grepl, Karlík, s. 363–364.

[15] Jde o text známé televizní reklamy na jogurt Danone.

[16] L. Fuks, Cesta do zaslíbené země a jiné povídky, Praha 1991 (dále jen Fuks), s. 9. V citovaném textu respektujeme pravopis předlohy, tj. slovo vánoce píšeme podle Pravidel českého pravopisu, Praha 1957.

[17] Grepl, Karlík, s. 307, s. 371.

[18] SSJČ VI, s. 178–179; M. Čechová a kol., Čeština – řeč a jazyk, Praha 1996, s. 336.

[19] Fuks, s. 77.

[20] Grepl, Karlík, s. 371. Jako doklad této sémantiky slova to citují zmínění autoři příklad: V útrobách archy vrčelo a bzučelo: to motor hnal vodu do zásobníku na půdu. Slovo to v tomto případě považují za zájmeno.

[21] L. Junková, Příliš mnoho blonďáků, Praha 1985 (dále jen Junková), s. 25.

[22] Junková, s. 74.

[23] L. Hodáčová, Bláhový sen, Liberec 1948, s. 42. Současně bychom mohli to chápat zejména v (15) a (17) také jako jazykový signál vytýkající téma výpovědi (srov. již pozn. 5).

[24] M. Slezáková, Role ukazovacích zájmen ten, ta, to v mluveném dialogickém textu, JazAkt XXXV, 1998, s. 9n., s. 14. V (soukromé) diskusi na tuto eventualitu upozornil M. Jelínek.

[25] Junková, s. 11.

[26] Junková, s. 31.

[27] PMČ, s. 689.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 4, s. 193-199

Předchozí Josef Šimandl: Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část), II

Následující Radoslava Brabcová: Za profesorem Aloisem Jedličkou