Příspěvek k válečnému slovníku

Ferdinand Stiebitz

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Slova a rčení vojenské mluvy, tuto ze vzpomínek zachycená, poznal jsem hlavně u býv. pl. pražských střelců v Solnohradě a v poli v létech 1914-15 a 1917-8. Z příspěvků již uveřejněných uvádím ty, o kterých soudím jinak nebo snad vím něco určitějšího. Vystříhal jsem se slov, která ve vojenské mluvě žila již za míru, byť i teprve za války zdomácněla; ačkoli snad i některá slova, která sám uvádím, vyskytovala se již dříve, aniž o tom víme. Zde je třeba kontroly všech, kdo se o to zajímají.

anebo taky: projev silné pochybnosti. »Máme bejt přeložený do Prahy«. — »Anebo taky do Prahy!« pochybuje někdo. Jeden čas byla takřka manie takto mluviti. »X. Y. prej pojede o příští marš do pole.« — »Anebo taky do pole!«

antifrontin: býti očkován antifrontinem = nedati se vystrnaditi do pole.

bíliti: slovo to žilo už v roce patnáctém. Nabylo-li významu »krásti«, nevím; ale původně se ho užívalo ve významu podobném jako rčení »vyházeti, rozházeti hospodu«, vykliditi, udělati pořádek, ale »frajersky«. Tak na př. r. 1915 v dubnu před odjezdem do pole byli hoši [23]»bílit«; facit: neplechy v kterési nechvalné ulici solnohradské, kde zaplavili jeden vykřičený dům vodou z vodovodu, dále rozbité ploty, vyházené židle ap. Pokud bylo pozorovati, tanula při pojmu tohoto »bílení« na mysli představa o vyklizování bytu, když se maluje nebo bílí (což je prostému vojáku, zvláště venkovanovi, obvyklejší). Odtud nabylo slovo »bíliti« významu »rozházeti hospodu« (»pod, rozházíme to« — »vybílíme to«) pak i rváti se, drancovati a snad i krásti. Naopak zeslabil se jeho význam na pouhé »jíti si hlučně popíti«. Ptá se kdosi: »Kam dete, hoši?« »Bílit,« t. j. do hospody. Ovšem »poďme to tam vybílit« znělo hrozivěji.

blboun: tato přezdívka voj. knedlíku je dávno známa.

březňák: rekrut, který nastoupil do služby v březnu 1918.

buřt: býti dobrý do buřtů = nestáti za nic. Jdou vojáci, potkají děvče (Němku); prvý nahlas: »’y si dobrá!« Druhý: »Ale takle do buřtů!«

bylina otravná (z mluvy důstojnické): tabák špatné jakosti, pak i tabák vůbec; smotek byliny otravné = cigareta (obyč. kroucená a nechutná).

čoud: dej mi čouda, šluka, taha, bafa = dej mi zakouřit ze své cigarety, fajfky.

dělanyko, cpanyko: ručně vyrobená cigareta (»dělaný«, s koncovkou ze jmen jako trabuko, britaniko).

domovina: útulek pro vojáky (Soldatenheim, až r. 1918).

drn: užívalo se této přezdívky už před válkou v žargonu studentském; překládalo se i do latiny »caespes«.

dýchati: »honit plicní befunt« (nebo i skutečně býti churav). »Na co se ulejvá?« »Dejchá!« Původ: lékařské vyšetřování plic s povelem: »vodevř hubu a dejchej!«

ekrasitka: cigareta nevyslovitelné jakosti a obyč. tvrdá, takže ji nebylo možno rozdýmati. »A’, voni maj ňákou ekrasitku!« Název je buď ironický nebo má původ v nepříjemných pocitech již po jediném »čoudu« z »ekrasitky« v hrdle.

flákat se = ulejvat se; flákač = ulejvák, ale takový, který (ať skutečně či domněle) nedělá vůbec nic.

flaksa, flaška, viz rána.

frčky: hvězdičky, distinkce; »uříznout frčky« = degradovati.

frajeřina: vlažné vykonávání služby, přestupky proti kázni, zejména ve výstroji (na př. chodil-li »moník« v plášti »přehoupnutém« po důstojnicku, nosil-li »extra« hvězdičky a pod.). Slovo velmi oblíbené a širokého rozsahu.

honit befunt: uměle získávati lékařský nález; viz i sup.

houpati: pochybuji o associaci s mořem, o níž mluví dr. Langer (N. Ř. IV, 123). To slovo má svůj původ patrně v žargonu velko[24]městském; znám je už ze studentských dob. Ale vojna je rozšířila ve významu »podávati si někoho«. Působila tu asi představa ukolébávajícího houpání, jakož se zhusta užívalo toho slova ve významu »uspávati, konejšiti« (o zprávách rak. gen. štábu: »Ty nás houpaj, co?« »Nehoupej mě« = »nelej mě«, nestřílej si ze mne!). Houpati se: býti zařaděn do pochodové setniny (»tak sem se tam shoupnul«), pak i »smočiti si«, účastniti se.

kadet: voják, který »honil frajeřinu«, parádil se nebo také takový, který vše při cvičení kazil.

kroutiti: 1. odbývati si trest (»v neděli si to vodkroutěj!«), známo už dříve; 2. překročiti »přesčas«, dovolenou, jako: »táhnout to«.

lajtnantky: cigarety t. zv. uherky.

lať (srv. Langer 123) znamenalo u nás pušku. Nastoupil-li rekrut k praporu, řeklo se mu: »Máš lať!« Načež on: »Ať!«

libočudka: nelibě páchnoucí cigareta; i cigareta vůbec.

libový: ironicky ve rčení »libový frajer« (»co tu chtěj, voni libovej frajírku?«).

lísteček růžový: Feldpostkarte (z r. 1914—1915).

mařka říkali místo marška, marš, pochodová setnina. »Už sem v mařce, v marš; zejtra de marška; svez’ sem se s devátou marš.«

mišunk: slovo velmi oblíbené, z něm. Mischung, míchanice; 1. nepořádek (»co je to tam za mišunk?«, »to ti byl mišunk« o pračce v hospodě); hlučné dělání pořádku (»je tu starej, to bude zas mišunk!«).

motýlek: aeroplan. U 3. pěší divise na italské frontě říkali tak už roku 1917 jednomu druhu italských výzvědných letadel.

nadrnit se (srv. drn): opíti se; nadrněnej, opilý.

naheftit to: »nahonit befunt«. Někdo by rád vyvázl z maršky: »Já to musím ňák naheftit« — myslí na »lití« do špitálu.

nahnout frajeřinu, vojnu (srv. Langer 123), pod. jako »zaříznout frajeřinu« = ukončiti frajeřinu, potrestati. Rčení »nahnout« bylo snad oblíbenější. »Já jim tu frajeřinu nahnu, že na to budou do smrti pamatovat!«

nalejt se, nařvat se dát: o aktivování záložních důstojníků (»ty si se dal nalejt?« »Von se dal nařvat.«).

na(v)obědvanej: 1. nafouklý, nadutý, 2. nakvašený, »namíchaný«; také »navečeřenej«.

ocas, ohon: queue kolony na pochodu (»jít na vocasu kumpanie«; »dou na vohon!«; »vocasní šarže«).

pěkný: »jedna pěkná (běhná) domů«, výhodné zranění v poli.

plecháč, půllitr, tuplák: šrapnely, zejména velkého kalibru; vlastně o jejich plášti, patroně.

plešatec: kdo se léčí v sanatoriu na Pleši.

[25]pokojník: Zimmerarrest; říkalo se tu a tam mezi důstojníky podle »kasárníka«.

prezent: od významu »muž konající službu vojenskou« přešlo se k významu »rekrut, mladý voják«, a to obyčejně takový, který vše kazil. »Voni prezente!« znamenalo nadávku podobnou jako »ucho«. Připletla se tuším do toho i představa »prezentu« = dar, takže: »dostali jsme to prezenta« (na př. nováčka nebo představeného) znamená: »pěkné nadělení!«

profesor: voják, zejm. »jednoročák«, který všechno kazí. »Á, zas pan profesor!« »Voni jeden profesore, udělaj pořádnej fertig, jó?!«

prohrát to: oblíbené rčení, bylo-li něco zkaženo při cvičení (zvl. o inspekci) nebo byl-li někdo v něčem odmítnut, provedl-li něco nepříslušného a pod. Na př. plukovník »zjezdil« na »place« kadeta; i mluvilo se, že X. Y. »to dnes prohrál«. Někdo byl »herštelován«, že má »lajtnantské« hvězdičky; i řekl mu »felák« u raportu: »Voni to zas prohráli!« Nebo přijel-li někdo opožděně z dovolené: »No, voni to prohráli!«

předpolí: Vorfeld před zákopy.

přehoupnout: předělati, zvl. přesíti; »dát si přehoupnout mantl« nebo »komisšúhy«. Pod. i přešoupnout.

rána, míti ránu: znám už také z pražského žargonu před válkou, ale za války se toto rčení velmi rozšířilo. Říkalo se také »mít hýbu, šupu« ale častěji »flaksu« i »flašku«. »No ty máš flaksu« = ty vypadáš pěkně!

rek: zkratka rekonvalescentního oddílu (Rek. Abteilung); odtud se říkalo: »voni pudou do reku«, »sloužím v reku«, »flákat se u reku«.

rum: šturm, útok, protože vojáci dostávali před útokem pro rozjaření rum; také rum = nadšení.

správný: znám už ze studentského žargonu před válkou.

sup: 1. zkratka superarbitrace; odtud: »jít k supu«, »honit sup(a)« = připravovati se, obyčejně uměle, na superarbitraci; »vyhrát sup« a pod.; 2. zkr. superarbitračního oddílu (Sup. Abteilung); odtud: »flákat se u supu«.

šafránka: cigareta vyrobená s přimíšením šafránu, aby byly podrážděny plíce.

špekoun (srv. N. Ř. IV, 88): pochybuji, že by pocházelo z Barbussa; nemýlím-li se, slyšel jsem tuto přezdívku kuchařů již dříve, než »Oheň« vyšel.

šrapas (srv. tamtéž): u nás se říkalo častěji šrapák.

švencíř (srv. tamt.): pochází ze studentského žargonu; říkalo se už před válkou »švencovat« = choditi za školu.

tágo: puška.

[26]táhnout to: pobýti »přesčas« nebo na dovolené déle než povoleno. »Ten už to táhne tři dny« = o tři dny překročil dovolenou. »Voni to včera zas natáhli« = přišel jste v noci do kasáren pozdě. Srv. také: »čoveče, já už to táhnu tejden« = flámuji a nespím. [Natáhnout t o se říkalo již před válkou.]

tachynýra: ulejvák.

tangocuk: vybraná četa 1. znamenitá (r. 1914 v Praze), 2. mizerná. Říkalo se tak zejm. také četě »marodů«, kteří nebyli uznáni při prohlídce lékařem a byvše zahnáni na cvičiště, společně cvičili, nebo o poškozencích, nemocných, rekonvalescentech, kteří konali jen lehké cviky a bez pušek uzavírali kolony na cestě ke cvičišti i z cvičiště.

trata (srv. N. Ř. IV, 88): u nás se říkalo vždy tata: »ať sou tu na to tata!«

trojčit: »honit befunt« předstíranou poruchou duševní.

truhla: jedna pěkná truhla, populární vysvětlení zkratky lékařské I. P. T. (init. tuberculosae pulm., začátek souchotin), psané na »kopcetl« ve »špitlíku«. »Jakej ty máš befunt?« »Jednu pěknou (běhnou) truhlu.« Zvl. mezi »jednoročáky«.

übt: povel při prostných, stále dále až do »halt!«. Odtud se užívalo toho povelu jako adverbia. »Von je vožralej übt.« »Čoveče, ty übt spíš.«

ulíti něco: tajně schovati a vzíti. »Já sem dnes ulil při fasunku jeden mantl.« »Pane fíra, ulejou mi tam ňáký boty!« Když jsem to slýchal, míval jsem představu, jak někdo poslán jsa pro pivo ulije, odlije si v úkrytu pro sebe. Myslím, že z této vazby přechodné ulíti něco (= schovati něco) lze pak vyložiti užití zvratné: ulíti se = schovati se a tedy i vše, co s »ulejváním« souvisí. Říkalo se také »vodlít se«, na př. jel-li někdo do pole a vrátil se ještě z cesty: »já jsem se jim vodlil«. Ale »ulejvanda« znamenala příjemné (t. j. nedbalé) cvičení i zábavu. »Čoveče, že si se dnes hlásil marod: to ti byla dnes ulejvanda.« »Tak, hoši, žádnou ulejvandu!« »Ulejvat si z někoho« = »lejt někoho, nalejvat«, tropiti si blázny.

utahanina: nadávka, zejména pro toho, kdo si troufal něco proti staršímu vojákovi (»starej mazák«) nebo šarži. Bylo to i kamarádské oslovení: »Poď sem, ty utahanino, a tumáš bafa!«

vézt se, svézt se: být zařaděn do »maršky«. »No tentokrát už se vezu!«

vožírka = »flákání se«; něco »vožrat« znamená odbýti něco, vykonati nedbale, jen na oko, »ulejvati se«.

vylíti, také »vylejt boty« = vyhoditi do pole.

vyváleti: nechati řízně cvičiti »nieder — auf«, obyčejně za trest. »Smradi, jak nebudete pořádně před starým cvičit, tak vás v tom saj[27]rajtě vyválím!« Pak znamenalo to vůbec ostré cvičení, zejména o rojnicích: »Sakra, ten nás dnes vyválel!«

zabodnout se: postaviti se, usaditi se někde 1. kam kdo náleží, 2. kde by se schoval. Často se říkalo i zapíchnout se. »Tak se tam někam zabodnou, zapíchnou,« volá šarže na vojáka, který se má postaviti někam do řady. »Zapíchnu se jim do špitlíku a už mě nevyndaj!« »Koukaj, ať se někam zapíchnou, aby jich starej nezmerčil!« Hledali někoho při »vyrukování«, a on byl »zabodnutej v cimře«, nechtělo se mu ven.

zadělat vojnu: prohnati někoho (zvl. nedbalce) ve službě. »Já jim zadělám vojnu, voni flákači, frajere!« Podobnou metaforou kuchyňskou i zavařit vojnu (viz toto); vedle toho nahnout, zaříznout vojnu.

zapadnout: postavit se do řady, stát vyřízeně. »Tak zapadnou tam, zapadnou!«

zápolí, záfrontí: válečné pásmo, etapa.

zařezávat: dostaviti se, býti na svém místě. »Marod« nebyl uznán; šarže: »Tak si vemou tágo (břízu, lať) a ať už zařezávaj na place!« Šikovatel určil někoho k raportu: »Zejtra budou zařezávat na levým (křídle)!« Kdosi má jíti v pátek k »supu«: »Tak ať tu zařezávaj ve vosum před kanceláří!«

zaříznout to: podobné rčení jako nahnout vojnu a j., velmi oblíbené. »Abych jim to nezaříz, jó?!« (Také: »Abych jim to neuťal!«) »Já jim tu vojnu zaříznu!« »Abych jim tu frajeřinu nezaříz!« Tedy: rázně ukončiti nějakou nedbalost, okázalost a pod.

zavařit vojnu: rčení podobné, zatočiti s nedbalcem. »Já vám zavařím vojnu, že ste to jakživ nejedli (nežrali)!«

zelenina: nadávka pro rekruta (ein grüner Kerl). »Có, to povídáš mně, starýmu mazákovi, ty zelenino?«

žráti: zažíti. »To sem jakživ nežral« = to se mi ještě nestalo.

Veliké množství obratů mluvy vojenské tvoří slova silná nebo obscenní. Ze snahy po výraznosti nazývaly se věci a děje vojenského života jadrnými i neslušnými názvisky; a pro zjevy přirozených úkonů tělesných a zejména ovšem pro úkony pohlavní vytvořila se terminologie mravně velmi povážlivá. Ale pokládati proto morální úroveň českého vojáka za nízkou tak prostě nelze. Mnoho dodala spodina společenská, mnoho se vyvinulo přirozeně, docela nevolky a bez nízkých citů v kasárenském a zákopovém životě, kdy člověk zhusta klesal na tvora primitivního i pod jeho úroveň. A konečně mnoho lze pochopiti z duševní nálady vojákovy: válka byla pro většinu všech sousto tvrdé, nezáživné, a mnohému bylo třeba silně si je okořeniti. Patřilo mezi znalosti dobrého vojáka mluviti sprostě, zejména na cvičišti, a leckoho učinila sprostým jen snaha státi se »starou vojnou«. Byli ovšem šarže a mnozí důstojníci, kteří užívali [28]tohoto koření vojenského nad nutnou míru, ale i zde bylo by nutno tázati se po příčinách psychologických. Často byla sprostota jediná cesta, jak působiti na vojáky. A ostatně, vtipné sprosťáctví neměl za zlé na vojně nikomu ani člověk nejcitlivější: byla to sůl života.[1]

Při této příležitosti přispívám také několika výrazy z válečné mluvy zázemní, které posud nebyly uvedeny, ač jsou celkem známy.

Čehona: z vtipného čtení verše rak. hymny »Čehona byl občan pilný«; slyšel jsem jako nadávku ve Vršovicích (červen 1920): »Čehona, utíkej a nesmrď!«

havran: železný dvacetihaléř.

káča, káče: zpodstatnělá zkratka Kč.

keťásek: velurový klobouk (r. 1919 podzim).

keťasky: cigarety, draze pod rukou koupené, zejm. egyptské.

mapař: člověk, sledující pilně na mapě, jak pokračuje válka.

nekolkovaní (legionáři): posměšek o domobrancích, vracejících se z Italie, kteří byli zajati až při shroucení rak. fronty. Odtud také zváni: za pět minut dvanáct.

ponorka: jako nadávku slyšel jsem v létě 1916 na pražské ulici od kluka: »ty jedna ponorkó!«

rámusenka: o toto slovo rozmnožil počet -enek »28. Říjen« 17. června 1920 v lokálce »U potravní daně«; míněny lístky pokutové za rušení nočního klidu. Tamtéž i »keťasenky« o pokutových lístcích pro keťasy, kteří přejíždějí potravní čáru, nedbajíce potravní prohlídky.

saranče neboli kobylka stěhovavá: polský žid.

»uhelné« prázdniny.

zařvati: slyšel jsem po prvé r. 1919 v proroctví o konci Rakouska: »Uviděj, že to jednou zařve« = shroutí se. [I tak se říkalo již před válkou, když něco vzalo za své, na př. nějaká nádoba nebo něco podobného.]

---

[1] Autor nasbíral a uvádí několik ukázek i z tohoto oboru. Jsou to ovšem výrazy velmi »silné« a nevíme, jak bychom se tím klasobraním svému čtenářstvu zavděčili. Uschováváme proto zatím tyto ukázky jako vědecký materiál.

Naše řeč, volume 5 (1921), issue 1, pp. 22-28

Previous E. (= Václav Ertl): Šestero ústí

Next Což