K vydání gramatiky Václava Jana Rosy v anglickém překladu

Emanuel Michálek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

[1]Už v r. 1991 byla vydána Rosova česká gramatika (Čechořečnost) z r. 1672 v anglickém překladu G. Bettse a J. Marvana s úvodem J. Vintra. Anglicky byl přetlumočen lat. text gramatiky, partie české byly vydány v původním znění. Vlastní edici je předeslána jednostránková předmluva Monashovy university datovaná rokem 1991. Po ní následuje zhodnocení Rosovy Čechořečnosti a studií s ní souvisících napsané J. Vintrem, profesorem vídeňské university (s. XV–XXIV). V následující ediční poznámce se podávají některá vysvětlení k překladu G. Bettse a J. Marvana. Rosův originální text z r. 1672 byl reprodukován fotograficky s úvodem J. Marvana v mnichovských Specimina Philologiae Slavicae 52, O. Sagner, Mnichov 1983.

V dnešní odborné literatuře je Rosova mluvnice hodnocena jako nejrozsáhlejší a nejpodrobnější příručka o češtině střední doby zahrnující 16.–18. století. Rosa se snažil o postižení systémového uspořádání jevů a o formulování přesných a jednoduchých pravidel. K nejpodrobněji propracovaným částem mluvnice patří zvláště výklady o slovesném vidu, o rodu substantiv, o stupňování adjektiv aj. Rosův úzus se v podstatě zakládá na češtině 16. století. Na rozdíl od starších mluvnic, např. Gramatiky náměšťské nebo Benedikta z Nedožier, vycházejících z východněji položených jazykových oblastí, je Rosův přístup poznamenán autorovým původem v nářeční oblasti na pomezí středočesko-západočeském, srov. doklady jako orlice lýtají … od vejchodu (s. 302, p. 354), vopice, voběd (s. 298, p. 351); hnízký přemáhá jedlice trnky (s. 376, p. 437). S nářeční podobou hnízký místo nízký se lze někdy setkat u starších rodáků z Berounska. U Rosy čteme adj. hnízký v překladu Vergiliovy Eklogy.

Některé neúplné údaje se najdou v citování literatury v Rosových poznámkách. Např. na s. 11, p. XXII–XXIII odkazuje Rosa na Baroniovy Annales Ecclesiae s. 880, ale neuvedl, ke [217]kterému z 10 svazků Baroniova díla se číslo strany vztahuje. V Sylviově a Dubraviově Historii Bohemorum není patrné, k čemu v obou Historiích čísly označená místa v Rosově kontextu náleží. V takových případech by snad bylo vhodné připojit vydavatelskou poznámku.

Je nepochybné, že Rosova Gramatika v anglickém překladu má velmi dobré předpoklady k tomu, aby uspokojila všechny, kdo se ve světě zajímají o dějiny jazykovědy. Na závěr se vnucuje otázka, zda i dnešní český zájemce bude mít možnost hlouběji se seznámit s Rosovým jazykovědným dílem.

---

[1] Publikaci vydala Porta, Praha 1991, v distribuci nakl. Academia.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 4, s. 216-217

Předchozí Jitka Malenínská: Nová monografie o německých příjmeních Čechů

Následující Světla Čmejrková: O vysílání signálů