Mezinárodní konference Město a jeho jazyk

Jiří Zeman

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve dnech 22.–24. září 1998 uspořádaly Slovenská jazykovedná spoločnosť a Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV mezinárodní konferenci Mesto a jeho jazyk. Zaznělo na ní třicet referátů, které přednesli odborníci z České republiky, Slovenska, Německa a Francie.

Už úvod konference naznačil, že význam termínu „jazyk města“ je značně široký a bude potřebné jej dále diferencovat. Postupně začaly být užívány tři další termíny – městský jazyk (jazykový systém typický pro městské prostředí), městská mluva (městská řečová varieta) a mluva/řeč města (zahrnující zvláštnosti komunikace ve městě v protikladu ke komunikaci na vesnici).

Jak uvedl v úvodním referátu S. Ondrejovič, výzkum komunikace ve městě se stal světovým trendem. Své tvrzení dokumentoval přehledem významných projektů ve světě a zvlášť představil situaci ve slavistice. Na Slovensku začalo bádání uplatňující dobové sociolingvistické [95]přístupy už v 60. letech, skutečný sociolingvistický výzkum mluvy města probíhá až od konce 80. let. Jeho výsledky jsou publikovány v ediční řadě Sociolinguistica Slovaca.

První blok referátů řešil obecné problémy spojené s vymezením mluvy města a jejím výzkumem. Nejobecněji byl zaměřen příspěvek J. Kořenského. Na základě situace v Praze poukázal na vlastnosti a proměny diskurzu hlavního města jako centra státu a vztah jeho mluvy k ostatním varietám fungujícím na dalším území státu. P. Sgall analyzoval metodologické problémy výzkumu mluvené češtiny v Praze a zmínil faktory, které ji ovlivňují. M. Krčmová se zabývala zdroji mluvy města, jejím současným stavem a perspektivami a závěry ilustrovala na situaci v Brně. B. Hochel se zamyslel nad vymezením městské mluvy jako jazykové variety a jejím vztahem k nářečí. M. Dudok považuje za hlavní znak mluvy města její dynamičnost, jež je výsledkem působení měnících se činitelů (např. jazykové zázemí, vliv masmédií aj.).

Diskuse k tomuto bloku zdůraznila, že města vznikala převážně na základě institucionálního rozhodnutí. Při výzkumu není dobré stavět je do opozice k vesnickému prostředí, protože města netvoří homogenní systém. Dále zazněl požadavek vypracovat pro popis mluvy města specifickou metodologii. Jak ukázal v referátu I. Ripka, je možné v této oblasti navázat na dosavadní dialektologické výzkumy.

Několik referentů se zaměřilo na charakteristiku mluvy v konkrétních slovenských městech. Z větších měst zde byl zastoupen Zvolen (L. Urbancová), z menších Stupava (J. Horecký) a Gelnica (G. Múcsková). Z příspěvků vyplynulo, že v těchto městech funguje v neoficiální komunikaci specifická hybridní varieta, v níž se uplatňují prostředky celostátní, regionální i úzce teritoriální, jejich vzájemný poměr se však v jednotlivých městech liší.

Konference naznačila, že při výzkumu mluvy města jsou upřednostňovány sociologické a sociolingvistické metody. Převažuje užití dotazníků, na jejichž základě se zkoumá distribuce konkrétních výrazových prostředků a postoje k nim. D. Slančová poukázala na užívání vulgarizmů v současné městské komunikaci; mluvčí je považují za integrální součást mluvy města, avšak jejich užití je situačně omezené. P. Odaloš se zabýval slovní zásobou, která se objevila od počátku 90. let, a faktory, které ovlivňují preferenci jejího užívání v projevech dělníků.

Méně byly na konferenci zastoupeny příspěvky, jejichž centrálním pojmem byla komunikační událost. J. Zeman představil výsledky výzkumu zaměřeného na dialogy s žádostí o udání směru v Hradci Králové. L. Bazac-Billaud poukázal na rozdíly v označování prostoru městských lokalit u různých skupin obyvatel (starousedlíků, úředníků, politiků aj.). Oba referáty naznačily možnosti, které může přinést analýza verbální strukturace měst v každodenní komunikaci.

Celý blok referátů byl věnován mluvě slovenských měst v předspisovném (tj. předbernolákovském) období a vlivu městské mluvy na formování spisovné slovenštiny. I když výzkum starších fází jazyka umožňuje jen zprostředkovaný obraz, bez něj by poznání dnešní mluvy města nebylo úplné. P. Žigo rekapituloval formování kulturních předspisovných útvarů slovenštiny; ukázal na sociální rozdíly mezi městem a vesnicí ve 14.–17. století a odraz tohoto faktoru na jazyk. J. Skladaná na základě rozboru dochovaných městských knih z 16.–18. století naznačila, jaké možnosti tyto písemnosti nabízejí pro poznání starších forem jazyků. R. Kuchar analyzoval žilinskou městskou knihu a charakterizoval hlavní znaky městské [96]mluvy v Žilině 16. století. Ľ. Ďurovič se zabýval zdroji vzniku spisovných forem slovenštiny a poukázal na jejich shody s mluvou některých slovenských měst v 18. a 19. století.

Jak vyplynulo z diskuse, městský jazyk nebyl jediným zdrojem spisovného jazyka, vliv na jeho konstituování měly i teritoriální dialekty. Propojenost městské mluvy a nářečí však byla v různých oblastech různá, a proto i vliv mluvy měst na formování oblastních a celostátních variet byl specifický (např. situace v České republice se od situace na Slovensku diametrálně lišila).

Poměrně malá pozornost byla věnována jazykové heterogennosti města. K. Musilová seznámila s dílčími výsledky výzkumu sledujícího vztah české mládeže ke slovenštině a slovenské kultuře. J. Glovňa se zabýval mluvou vídeňských Slováků a popsal interferenci slovenských a německých prostředků v jejich projevech. K. Palkovič připomněl řeč starých obyvatel Bratislavy a multilingvizmus tohoto města ve 20. letech 20. století. Komunikační situace, v nichž se setkávají mluvčí různých jazyků, je oblastí, na kterou bude potřebné v budoucnu orientovat výzkum.

Konec 20. století přinesl řadu nových faktorů, které mohou mluvu měst výrazně ovlivnit. Jedním z nich jsou regionální masmédia. M. Hirschová podrobila rozboru vysílání několika moravských soukromých rádií; jejich moderátoři často využívají úzce regionální prostředky, jimiž tyto stanice zvýrazňují svou lokální specifičnost. V. Benko, A. Jarošová a V. Patráš analyzovali vliv elektronické komunikace (zvl. internetu) na městskou mluvu. Volně lze k této skupině přiřadit i příspěvek M. Nábělkové, která se zaměřila na soukromou poštovní schránku jako „otevřený“ komunikační prostor.

Program konference vhodně doplnily pohledy architektonické (J. Falťan), filozofické (H. Friesen) a literárněvědné (M. Kusá). Naznačily zároveň možnosti spolupráce lingvistiky s těmito obory při řešení některých problémů.

Závěry konference (referáty budou otištěny ve zvláštním sborníku) mohou mít značný praktický dosah. Toho si byli vědomi i představitelé bratislavského magistrátu. Jejich zásluhou se konference uskutečnila v důstojném prostředí Zrcadlové síně starobylého Primaciálního paláce. V jeho reprezentačních místnostech přijal účastníky konference bratislavský primátor P. Kresánek, který převzal nad konferencí záštitu.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 2, s. 94-96

Předchozí Lucie Hašová: Setkání mladých slavistů v Berlíně

Následující Michal Křístek: Sympozium Čeština — univerzália a specifika