Příspěvek k charakteristice jazyka a stylu rozhlasové reportáže

Vladimír Staněk

[Články]

(pdf)

-

[1]V době, kdy sdělovací prostředky oznámily smrt novináře Karla Kyncla (začátek dubna 1997), jsem právě četl jeho rozhlasové reportáže z Anglie. Byl jsem jimi velmi zaujat, a to nejen stránkou obsahovou, ale i stránkou jazykově-stylistickou. Zdá se mi nikoli neužitečné upozornit, jak profesionální uživatel jazyka pracuje s tímto jemným „nástrojem dorozumění“ a jak užívá některých jazykových a stylistických prostředků.

Knížka obsahuje celkem 109 útvarů (většinou reportáže a několik fejetonů), jejichž tematika se vztahuje k Británii; autor je pronesl v letech 1995–1996 v Českém rozhlase, několik jich odvysílal Slovenský rozhlas. Komunikační situace se tedy uskutečňuje mezi dvěma účastníky, z nichž jeden je reálný (autor reportáží), druhý předpokládaný (posluchač rozhlasu). Na tohoto imaginárního adresáta, o němž se dá předpokládat, že se rekrutuje ze všech společenských vrstev našeho národa, bere autor stále zřetel výběrem a užitím jazykových a stylistických prostředků.

V uvedených reportážích jde o projev mluvený, veřejný, ale předem připravený a patrně čtený. Tito činitelé zajisté ovlivňují (vedle příjemců) jazykovou a stylistickou výstavbu Kynclových reportáží.

Ústní rozhlasové reportáže patří mezi ty komunikační oblasti, které svádějí k uvolňování jazykových norem. Nic takového nepozorujeme u Karla Kyncla: jazykovým základem jeho reportáží je současný vytříbený jazyk spisovný; na pozadí tohoto útvaru posluchač může vnímat některé odchylky, např. prostředky z jiných stylových vrstev.

1. Slovník

Jazyk autorův je na mnoha místech jakoby protkáván slovy hovorovými, někdy zabarvenými expresivně, která zmírňují a uvolňují (podobně jako jiné jazykové prostředky) vyhraněně spisovné vyjadřování. Příklady:

… z pařížského Severního nádraží jsme si to fičeli rychlostí tří set kilometrů za hodinu. – … při dotazech premiérovi (rozuměj anglickému) to musí odsejpat. – Tento vykladač a komentátor současnosti (tj. Forsyth) se zatím odvážil krátkodobě předpovědět budoucnost (…) a značně to netrefil. [14]– Jiná hovorová slova: naježit se, fandit si, čtrnáctka (čtrnáctiletá dívka), náklaďák, vytahovat se, obývák, koumák, štamgast, trapas, vyfasovat, žinýrovat se (poněkud zastaralé), novinařina, rozšoupnout se aj.

Jen zřídka najdeme v Kynclových textech slova z obecné češtiny; obvykle jsou motivována, často zabarvena expresivně; např.: Touto argumentací se zpočátku dala zblbnout i taková organizace, jako je Amnesty International. – … obšlehl nápad Jaroslava Haška. – Jiná: kriminál – kudla – fígl – přitroublý.

Pro novinářské projevy jsou příznačné výrazy publicistické. Jsou přirozenou součástí i Kynclova jazyka, ale autor jich užívá s mírou. Někdy jich užije mechanicky jako součásti žurnalistova slovníku, jindy mají příznak expresivity. Některé příklady:

odebrat se na smetiště dějin – být u vesla – dostavit se na místo činu – zaujímat politické postoje – špinavé peníze – smysl pro fair play – železná lady (baronka Thatcherová) – vrhat na trh – zdrcující většina – poskytnout exkluzivní interview – z pera moskevského zpravodaje – alternativy vypjatého nacionalismu – rozhlasák (se slangovým zabarvením) aj. S oblibou autor užívá méně obvyklého slovesa zapříčinit místo způsobit: … bačkory, tento symbol domácí idyly (…), zapříčinily více než třináct stovek zranění.

O Kynclově smyslu pro stylové rozdíly slov svědčí i výskyt slov knižních. Užívá jich záměrně s humorným účinem: K tomuto kýženému stavu má opravdu dojít během příštích dvou let. – Věřící (…) vjeli na svých ořích přímo dovnitř. U jiných výrazů je stylistický příznak knižnosti méně patrný; tak je tomu u slov poté (velmi časté), zhusta, zhruba, leč.

Ze slov, která před časem přešla do oblasti výrazů zastarávajících a dnes se znovu zvyšuje četnost jejich užití, se u autora vyskytuje substantivum přehršle (skandálů) a přehršel (událostí), a to ve významu blíže neurčeného množství.

Příznačná pro publicistický styl jsou přejatá slova. Také Kyncl jich hojně užívá, ale je třeba říct, že až na výjimky jsou to slova běžně známá širokému okruhu posluchačů: minimálně – konjunktura – patriotický – egoismus – investice – striktní – happy end – evidentně – konverzovat – riziko – série – formulace – problematický a mnohá další. Za meze obecné srozumitelnosti přesahují výrazy antropocentrický – altruismus – sofistikovaný – generalizace – apel – adekvát a několik jiných. Mnohá Kynclova přejatá slova jsou internacionalismy nebo pojmenování z internacionálních základů. Některá přejatá slova, kterých autor užívá, si vynucuje změněný způsob života, změněné poměry politické a ekonomické: supermarket, walkman, fax, odfaxovat, establishment, kreditkarta, byznysmen, médium (o rozhlase), komunikační, importér, zprivatizovat aj. Sluší se uvést, že tato slova nikde neztěžují porozumění textu.

[15]Významnou složkou Kynclova stylu jsou frazeologické obraty, frazémy. Autor jich užívá hojně a zřejmě s chutí. Uplatňuje je při hodnocení jevů, při vyjadřování postojů a vztahů ke sdělovanému obsahu, a to často s odstínem nadsazenosti, expresivity nebo komičnosti. Obohacují a oživují autorův styl, jsou prostředkem pestrosti vyjadřování, vzbuzují zájem posluchačů.

Autor užívá převážně frazémů uzuálních, běžných, často zautomatizovaných. Příklady:

Dnes si tu před vámi budu sypat popel na hlavu. – … svitla mu jiskřička naděje – … na všechny děti bez rozdílu musí (učitel) brát stejný metr – Taková úvaha je ovšem mírně řečeno přitažená za vlasy. – Zbyly mu jenom oči pro pláč.

Jiné běžně užívané frazémy: prohrát na celé čáře – vidět dál než na špičku nosu – vzít si někoho do prádla – jablko sváru – pálí ho dobré bydlo – držet někomu palec – zakroutit někomu krkem – mít něco pod palcem – špička ledovce (dnes typicky publicistické, autor je si však vědom opotřebovanosti tohoto výrazu a dává to najevo adjektivem příslovečná špička ledovce).

Mnohé Kynclovy frazémy mají více či méně expresivní příznak a s tím často spojený příznak nespisovnosti: dostal se do průšvihu – v tom fofru – skočil někomu na špek – mít o něčem páru – vykašlat se na něco.

Méně obvyklé jsou frazémy uvidět světlo na konci tunelu – být ideální nahrávkou na smeč – chodit na vrabce s atomovým dělem. Ojediněle se vyskytne frazém autorem aktuálně vytvořený: Když pominou nevysílatelné projevy nevole a vole, rozeznávám v této bouři rozumové argumenty.

Někdy autor vyjadřuje svůj postoj k obsahu frazému užitím výrazu takříkajíc; tím se jaksi zbavuje odpovědnosti za tento výraz, do jisté míry se od něho distancuje: Do té doby totiž byli Santa Clausové takříkajíc každý pes jiná ves. – … je takříkajíc ruka v rukávě.

Podobný odstup můžeme pozorovat i jinde užitím výrazu jaksi: Anglická oslava Vánoc se takto nevědomky vrátila ke kořenům svého původu, jaksi se odkřesťanštila. – Jaksi to Alžbětu zlidšťuje, abych tak řekl.

Autor se nevyhýbá ani frazeologickým obratům cizojazyčným, a to zpravidla latinským, o nichž patrně předpokládá, že jsou známé a srozumitelné i generaci neprošlé studiem latiny: et cetera – suma sumárum – ad absurdum; ojedinělé je francouzské à propos. Užije však i frazému přeloženého: Když na podzim roku 1990 byla (roz. lady Thatcherová) nucena opustit Downing Street číslo 10 (…) prohlásila (…), že hodlá být velice dobrým řidičem ze zadního sedadla. U nás je tento frazeologický obrat neobvyklý, ale jak vysvětluje autor, v angličtině je to pojem (backseat driver).

[16]I když autor stojí většinou objektivně nad sdělovaným obsahem, přesto se u něho dost často projevuje citové zaujetí, jemuž dá průchod užitím slova expresivního, a přenáší tak toto zaujetí na posluchače. Příklady:

… doufám, že jsem si své poslední zavření opravdu odkroutil v komunistickém Československu. – A ještě nápadnější je morální sešup, který za posledních čtyřicet let prodělala anglikánská církev. – V dalších měsících následuje (roz. v konzervativní straně) jeden průšvih za druhým. – Žena milostně vrká do sluchátka… – … užvaněné interpelace, v kterých si libuje český parlament. Jiné příklady: blekotat, populistické plky, zažraný republikán, ostří hoši ze Státní bezpečnosti, letecký courák, žvanění, vrazit do něčeho peníze, kruťas, trapas atd.

Se silným expresivním příznakem užívá autor citoslovcí a částic: I v Británii se zaplaťpánbu podařilo vytvořit prostředí, v němž jsou primitivní rasisté většinou společensky nepřijatelní. – Ach bože, jak se mění názory na člověka v průběhu jedné jediné lidské generace. – Hurá – tak se mi tedy splnila čtvrtina mého snu.

Autor se nebojí užít ani slov zhrubělých a hanlivých, jestliže vyhovují jeho záměru. Příklady:

Dnes pod praporem svobody slova může v podstatě každý hejhula zveřejnit, co ho napadne. – Autoři scénáře nového filmu nepodlehli tlaku mezinárodních suchoprdů a Bonda neumravnili. – … takovýhle plátek mohou číst jenom blbečkové. – Jiné výrazy: Stalinův kulturtrégr Andrej Ždanov – komerční propadák – lumpárna.

Svérázným prostředkem Kynclova stylu jsou aktualizace; ty vznikají záměrnou odchylkou od zvyklostí běžných v daném textu; často konfrontují zcela nečekaně odlehlé významové oblasti a někdy jsou i hrou se slovy. Prozrazují autorovu stylistickou vynalézavost. Aktualizace budí pozornost posluchače a získávají jeho zájem.

Pro Kyncla je charakteristická záliba v aktualizacích lexikálních. Příklady:

Když byla povýšena (M. Thatcherová) do šlechtického stavu, musela přesídlit z Dolní sněmovny do Sněmovny lordů, do jakéhosi záhumenku britské politiky. – Z bedny vylezl (roz. zloděj) právě ve chvíli, kdy skladištěm procházel hlustvisihák firmy City Line. – Toto zjištění platilo v době, kdy bylo Rudé právo prohlašováno za adekvát slova Božího. – … stylem hry našeho mužstva je soustředit minimálně devět hráčů na vlastní polovině hřiště a odtamtud jen čas od času vysílat k soupeřově brance tři čtyři dobrodruhy. – zvuk motorů (roz. nadzvukového letadla) následuje letadlo v uctivém odstupu. – … zatlačili kuřáky do hluboké ilegality, na záchody, na dvorky a do opuštěných uliček. – … čaj, send[17]viče a sladké zákusky byly v Buckinghampském paláci (roz. na garden party) nanejvýš chutné. Je to vynikající hospoda.

K aktualizacím patří i ne příliš početné neologismy: … při prvním hlasování o Maastrichtské dohodě v Dolní sněmovně hlasovalo šestadvacet konzervativních eurorebelů s opozičními labouristy… – Jiné neologismy: diplomatština – novinářstvo – přípodotek.

K aktualizacím se řadí i obrazná vyjádření a přirovnání, jimiž autor opět zvyšuje účinnost svého projevu. Několik příkladů:

(Stranu se podařilo) zakormidlovat zpět do hlavního proudu britské politiky. – (Šéfové Labour Party) přesvědčili britské voliče, že je nejvyšší čas změnit spřežení. – Když člověk zavřel před televizorem oči a jenom poslouchal tu krásnou mladou ženu (rozuměj princeznu Dianu), skoro se mu začala měnit v matku Terezu. – Nespravedlnost britské vojenské byrokracie (…) mu neustále seděla za krkem a jeho podvědomí kvasilo a podebíralo se.

Vyskytne se i oxymóron: Po počátečním třeskutém tichu (…) se na hlavu sira Paula Condona snesla bouře.

Přirovnání jsou spíš ojedinělá (… sehnat v západním Walesu kvalifikovaného tlumočníka z čínštiny do angličtiny a naopak se jevilo stejně nemožné jako třeba trojúhelník o dvou úhlech.) a spíš se vyskytují jako lidové frazémy: pitomý jako štoudev – holka jako lusk – čouhá jako sláma z bot.

K aktualizacím v širším pojetí lze počítat i antonyma: nenormální oslavy skončily normálním krveprolitím – … není to literatura, ale docela zábavná neliteratura. – Každou volnou chvilku strávil na ulicích tohoto města, které je současně strašně ošklivé a strašně krásné.

Autor dovede aktualizovat text i výběrem vhodného slovesa, někdy s nádechem metaforičnosti nebo expresivity. Příklady:

… zvyk se tam už nikdy pořádně nezmátořil z rány … – statistika právě dorazila na můj stůl … – britští bojovníci proti nikotinu to poněkud přepískávají. – … vrazili mu do ruky mikrofon … – nemohu se k tomu žvanění při nejlepší vůli dokopat – … mluvčí moskevského ministerstva viditelně zabrzdil.

Aktualizací, a to, s příznakem mírné komičnosti, je mluvnicky nevhodné užití zájmena týž: Vzdálenosti na britských silničních ukazatelích se zásadně uvádějí v mílích a řezníci vám ochotně naváží libru hovězího, ale nikoli půl kila téhož.

Na základě významové nesourodosti, popř. protikladnosti vytváří autor kontrasty, které jsou působivým stylistickým prostředkem, zejména když jsou zabarveny ironicky nebo humorně. Následující příklad je po slohové stránce zesilován tím, že s věcí „vysoké vědy“ spojuje výraz ze zcela jiné, „nižší“ významové oblasti:

[18]Tak zvaná DNA (…) patří (…) mezi takové záhady, jako je třeba Einsteinova teorie relativity nebo způsob, jak se v České republice vypočítávají daně.

Kontrast je i prostředkem, jímž je možno zahrát si se slovy, ale nikoli samoúčelně; tak např. v následující ukázce autor s ironickým podtextem naráží na ideologicky zneužívaný slogan o „zemi, kde zítra již znamená včera“:

Pro naprostou většinu obyvatel bývalého Československa byl ještě donedávna uzavřen prakticky celý svět – s depresivní výjimkou několika zemí, kde údajně „zítra“ již znamenalo „včera“, ale ve skutečnosti tam spíš „zítra“ znamenalo „zhruba před deseti lety“.

K tomuto stylistickému prostředku můžeme přiřadit i případ, kdy jde o tzv. změnu významové oblasti; vyznění je tragicky humorné: … štěkot dozorců a strážních psů (roz. v Ruzyni).

V závěru této části nelze opomenout slovní hříčky a bonmoty, jimiž autor koření své reportáže; jejich předmětem jsou stálé vlastnosti lidské povahy či nějaká společenská zařízení; bývají zabarveny ironicky nebo vyjadřují emocionální vztah k předmětu slovní hříčky. Příklady:

Politika bez humoru je jako káva bez kofeinu. – … místo anglického Essexu dává přednost tureckému sexu. – Na dětech je nejlepší jejich výroba – a pak to s nimi obvykle nestojí za nic. – Britská policie se tetelí nad úspěchem, jehož dosáhla. Mnoho lidí v Británii se však nijak netetelí. – My lidi už jsme prostě takoví, že před náročným moudrem dáváme většinou přednost snadno srozumitelné blbosti. – Tato nepřirozená situace má přirozeně nepřirozené následky.

2. Tvarosloví

Ze stylisticky příznakových tvarů bychom mohli připomenout užití 1. osoby plurálu, jíž se mluvčí zahrnuje v jeden celek s posluchači a tím se s nimi sbližuje, popř. s nimi navazuje kontakt: Nezastírejme si, že významnému počtu mužů a žen pohled na obrazovku (…) nepřinese kýžený oddech a uvolnění. – Ale vraťme se z prognostiky do reálu. Svoji osobu vtahuje autor do projevu užitím 1. osoby singuláru: Jako bych slyšel bouři nesouhlasu, kterou toto nepřípustné zjednodušení vzbudilo mezi plastickými chirurgy. Jinde: chci tím zdůraznit… – Jak říkám…

Čistě kontaktové je oslovení posluchačů 2. osobou plurálu nebo osobním zájmenem: Vím, co mi teď namítnete. – Doufám, že je vám jasné, že si nedělám nemístnou legraci z něčeho, co je – a hlavně bylo – velice smutné. Jinde: Pokud vám to připadne směšné, vysvětlete mi… – Jak vidíte…

Připomeňme ještě, že autor v 1. osobě singuláru sloves třetí třídy dává všude přednost hovorovým tvarům na -u: vyjadřuju, cituju, lituju, popularizuju, cestuju, ukazuju aj.

[19]3. Skladba

Složitější myšlenkové vztahy vyjadřuje autor logicky konstruovanými, přehlednými souvětími, jejichž smysl je zcela jasný; při čtení se snadno člení na úseky, a jsou proto dobře sledovatelné posluchači. Příklady:

Když si odmyslím světlý knírek, který tehdy neměl, vypadá tussaudovsky Václav Havel tak, jak jsem ho v originále poznal na počátku roku 1969, když jsme spolu s několika ostatními připravovali na pražském Veslařském ostrově první veřejné disidentské prohlášení k sovětské okupaci Československa. – Loni jsem se tady setkal s českými turisty, kteří přijeli do Británie vysloveně jenom proto, aby se seznámili se skotským jezerem Loch Ness, ve kterém prý sídlí podivná příšera, nebo jenom proto, aby si prohlédli londýnské obrazové galerie.

Věty jednoduché jsou méně časté.

Pro publicistický styl (ale i odborný a administrativní) jsou příznačná parataktická spojení se vztažným zájmenem což; jsou poměrně častá i v Kynclových reportážích: Navíc v zemi propukla hospodářská recese a zvýšila se nezaměstnanost, což postihlo mnoho zdejších vlastníků hypoték.

Častým stylistickým prostředkem je u Karla Kyncla vsuvka. Vsuvky jsou příznačné pro mluvený projev: výrazně jej člení tím, že jsou od ostatní výpovědi odděleny přestávkami, a zpravidla jsou pronášeny jinou intonací než základní věta; činí proto jazykový projev živějším a bezprostřednějším.

Kynclovy vsuvky komentují výpověď, vysvětlují nebo zpřesňují její obsah, upozorňují na cizí výrok apod. Příklady:

Margareta – mimochodem mnohem hezčí než její sestra královna – zářila… – Část tohoto balíku – loni to bylo skoro jednadvacet milionů – se však do státní pokladny vrací. – Ti všichni však – abych parafrázoval slavný výrok Julia Caesara – sice přišli, viděli a zvítězili, ale nakonec se asimilovali… Jako vsuvku nezřídka uvádí citoslovce: … jsou lepší alternativy než pár facek nebo – chraň bůh – něco ještě horšího. Podobně užívá jako vsuvek výrazů nedej pánbu, nedej Bůh aj., zpravidla s citovým zabarvením.

V Kynclových reportážích najdeme dále vsuvky, kterými se přímo obrací k posluchači a jimiž jej vtahuje do sdělovaného obsahu (nebudete tomu věřit – zaklepejme to – dejme tomu – doufejme) nebo které zdůrazňují osobu mluvčího (jak říkám, jak už jsem podotkl), jejichž parentetická platnost je obvykle již značně setřena.

Kontaktovým prostředkem jsou otázky, jimiž se autor obrací na posluchače jako výzvou k zvýšení pozornosti: Zajímáte se o to, co dělá Nigel Mansell, slavný britský pilot formule 1, po svém nedávném odchodu z výlučného prostředí špičkového motoristického sportu?

[20]Postupnému vyjadřování myšlenky slouží osamostatněný větný člen i osamostatněné věty; výpovědi se jakoby teprve vytvářejí, jako je tomu v nepřipravené řeči. Příklady:

Za tu dobu vzala za své i mnohá údajně neměnná vnitřní pravidla anglické etikety. Nebo snobismu, chcete-li. – … co nevidět budete potkávat stále více turistů z Británie, kteří k nám přijedou poznat Prahu Bohumila Hrabala či Franze Kafky, Brno Milana Kundery nebo místa, kde žil a pracoval Karel Čapek. Nebo kteří si přijedou zopakovat putimskou anabázi vojáka Švejka…

Je zajímavé, že v Kynclových reportážích se téměř vůbec nevyskytují sekundární předložky (našel jsem pouze za účelem, vzhledem, s výjimkou), dále opisný trpný rod, jmenné a slovesně-jmenné konstrukce a řetězce genitivů. Absence těchto mluvnických jevů souvisí patrně s tím, že Kynclovy reportáže mají blízko ke stylu uměleckému, v němž jsou tyto jevy řídké, protože by působily jako cizí, nesourodý element.

Pokud jde o textovou syntax, zaslouží si pozornosti způsob, jakým autor dovede obsah textu vtipně a překvapivě uzavřít závěrečnou pointou. Uvedu alespoň dva příklady:

Počet opilých vánočních skotských řidičů se už blíží počtu opilých vánočních řidičů anglických.

Pokrok se zřejmě opravdu nedá zastavit.

Autor podává historii Santa Clause a zdůrazňuje, že v západním světě se stal Santa Claus vánočním symbolem číslo jedna. A dodává:

„A tak mě napadá, zda by naše Občanská demokratická strana neměla začít přemýšlet, jak využít světového triumfu Santa Clause k popularizaci stejnojmenného českého premiéra.“

Závěr. Ve svém příspěvku jsem se pokusil o rozbor jazyka a stylu Kynclových reportáží pronášených v rozhlase. Na jeho základu můžeme konstatovat, že tento rozhlasový reportér osobitě a tvořivě užívá nejrůznějších prostředků, které mu poskytuje náš bohatě rozvrstvený národní jazyk. Velké rozpětí autorových jazykově-stylistických prostředků je výrazem kultivované autorské individuality; jeho reportáže jsou živé, zajímavé, vynalézavé, vtipné, zejména také zásluhou autorova stylu. Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že na mnoha místech stírají hranice mezi krásnou literaturou a dobrou žurnalistikou. Kynclovy rozhlasové reportáže jsou příkladem moderního přístupu k tomuto stylistickému útvaru a mohou přispívat k šíření kultury veřejného ústního vyjadřování.

---

[1] Karel Kyncl, Gardenparty u královny, Radioservis, a.s., Praha 1996.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 1, s. 13-20

Předchozí František Štícha: Nad překladem románu Franze Werfla Čtyřicet dnů hory Mojžíšovy

Následující Eva Věšínová: Úvaha na téma „Čeština a žena“