Časopis Naše řeč
en cz

Acta onomastica k poctě Vladimíra Šmilauera

Karel Komárek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Onomastický zpravodaj (dříve Zpravodaj Místopisné komise ČSAV) vychází od XXXVI. ročníku (1995) s novým názvem Acta onomastica. Jeho první takto nazvaný svazek je věnován 100. výročí narození zakladatele moderní české onomastiky Vladimíra Šmilauera. Význam této osobnosti ovšem přesahuje hranice nauky o vlastních jménech, a tak i obsah tohoto šmilauerovského čísla ukazuje širší souvislosti současných onomastických bádání a jejich podíl na poznávání naší jazykové reality.

Šmilauerův odkaz je námětem čtyř jubilejních příspěvků, které napsali jeho žáci, popř. spolupracovníci a pokračovatelé v oboru onomastiky – I. Lutterer, M. Majtán, J. Marvan a L. Olivová-Nezbedová. Všichni souhlasně oceňují jeho zakladatelský a inspirátorský význam, univerzální lingvistický záběr, vědeckou poctivost a vzácnou vyváženost odborných a lidských kvalit. Osobní vzpomínky a výrazy vděčnosti nezapomenutelnému učiteli se objevují i ve většině ostatních článků svazku.

Obsah čísla přináší informace o několika významných onomastických projektech, na kterých svého času zásadním způsobem spolupracoval právě V. Šmilauer. Jde především o Slovník pomístních jmen v Čechách, připravovaný na pražském onomastickém [208]pracovišti Ústavu pro jazyk český. L. Olivová-Nezbedová ve stati Počítačové zpracování Slovníku pomístních jmen v Čechách podrobně referuje o historii a současném stavu prací na tomto díle. Jak z jejího sdělení plyne, byla počátkem devadesátých let (i přes dočasnou nepřízeň normalizačního vedení ústavu) hotova excerpce a revize generálního katalogu pomístních jmen. Celý materiál obsahuje půl milionu dokladů, v kterých se vyskytuje přes 45 000 různých lexikálních jednotek. A protože každé z předpokládaných 45 000 hesel má přinášet všechna doložená znění příslušného jména, přehled objektů pojmenovaných tímto jménem i s frekvenčními údaji, eventuálně s mapkou, je nezbytné počítačové zpracování, k němuž se v současnosti připravují podklady.

Pro srování se nabízí stať R. Šrámka Ukázka lexikografického zpracování pomístních jmen z Moravy a Slezska, informující o podobném díle onomastiků brněnských. Také zde je již dokončen soupis a generální katalog, navíc heslář; materiál obsahuje přibližně 225 000 dokladů. Vzhledem k větší nářeční diferenciaci na Moravě a ve Slezsku – a na rozdíl od Slovníku pomístních jmen v Čechách – budou dialektové varianty zpracovávány společně se spisovnou podobou jména a nikoli jako samostatné heslo či podheslo.

Z materiálu pro Slovník pomístních jmen v Čechách vychází několik dalších článků. M. Harvalík (K rozložení nářečních variant pomístních jmen označujících bělidlo v Čechách) vyslovuje hypotézu, že pomístní jméno Bělovna předpokládá existenci apelativa bělovna s významem ’budova, v níž se bělí látky’, i když toto apelativum není v novočeských výkladových slovnících doloženo. P. Nejedlý (K výkladu pomístního jména Vastržej) nastiňuje sémantický vývoj motivujícího apelativa vastržej, přejatého z němčiny, od významu ’strouha odvádějící vodu z dolu’ k označení trativodu. K. Oliva (Krecht v pomístních jménech v Čechách) zase dokumentuje rozdílný sémantický vývoj apelativního a propriálního užití téhož slova: zatímco apelativum krecht dnes znamená ’chráněný kryt na ukládání brambor nebo řepy’, pomístní jména Mezi krechty, Na krechtách apod. často svědčí o apelativním základu s významem ’příkop’ podle holandského gracht. K oblasti pomístních jmen se dále vztahují příspěvky M. Novákové (Pomístní jména na Těchobuzsku) a L. Švestkové (Ludmila, U Ludmily).

Dalším významným onomastickým projektem, na kterém se podílejí čeští lingvisté, je Slovanský onomastický atlas. E. Eichler v stati Über die Zukunft des Slawischen Onomastischen Atlasses konstatuje, že ačkoliv existuje relativně uzavřená koncepce díla, dosažené výsledky jsou zatím skromné. Hlavním úkolem atlasu je podle něho vystižení vývoje praslovanských jmenných typů a jejich realizací v jednotlivých jazycích. Je tedy třeba postupovat jak šmilauerovskou metodou „malých typů“, tak stanovením obecně slovanských souvislostí, jak ukazuje v česko-polsko-německé spolupráci připravený dokument Strukturtypen der slawischen Onomastik (Berlin 1995).

Se Slovanským onomastickým atlasem tematicky souvisí několik příspěvků především od zahraničních autorů. I. Duridanov (Slawisch-byzantinische Sprachbeziehungen im Bereiche der Toponymie) ukazuje na místních jménech z Balkánského [209]poloostrova kontakty Slovanů s Byzantinci v raném středověku: tak např. u jména Varna jde o zpětné přejetí ustrnulé slovanské formy (s neprovedenou metatezí) od řeckého obyvatelstva. R. Krajčovič (Etnonymá Sloveni a Češi v karpatskej kotlině) konstatuje a vysvětluje značný výskyt místních jmen motivovaných etnonymem Čech na území dnešního Maďarska. M. Majtán (Z lexiky slovenskej oronymie) dokládá vznik jmen hradů ze jmen vrchů, na kterých byly postaveny (např. kopec Strečen – hrad Strečno: změnu sufixu umožňuje stejné znění genitivu). Česko-německé (příp. slovansko-germánské) jazykové kontakty jsou ilustrovány v statích J. Malenínské Německá oronymická apelativa severních Čech a jejich české ekvivalenty a J. Udolpha Wolga – Olše/Olza – Elze. Ein Nachtrag (jde mj. o připomenutí faktu, že české úředně zavedené jméno řeky Olše nekoresponduje s polským Olza, které je třeba vykládat z praslovanského základu oliga, znamenajícího ’proud, tok’).

V čísle se dále referuje o výzkumech některých zvláštních skupin jmen. V případě patrocinií čili jmen církevních objektů jde o dluh z minulosti: Z. Boháč (Přínos jazykovědy k dějinám osídlení českých zemí) informuje o chystaném Topografickém slovníku církevních objektů předhusitských Čech, J. Kolařík (K onomastickému výzkumu patrocinií) o zkoumání současných patrocinií v olomoucké arcidiecézi. Studium biblických jmen, přesněji řečeno znění jmen v překladech bible (E. Breza, Jonasz, Jona; E. Michálek, K vlastním jménům v nejstarší české bibli) zase může vycházet vstříc praktickým potřebám překladatelským (viz předmluvy k ekumenickému překladu bible a k českému vydání Jeruzalémské bible). Rodným jménům je věnována stať M. Knappové Proměny českého systému rodných jmen (konstatující mj., že současná módní jména jako Kevin či Nancy se u nás objevují poměrně zřídka) a další příspěvky (J. Matejčík, Deminutívne modely živých osobných mien; A. Superanskaja, Russkije familiji, ne prošedšije standartizaciji), některé orientované historicky (V. Bok, K výskytu jmen z eposu o Tristanovi a Isoldě ve středověkých a raně novověkých Čechách; G. Hofmann, Křestní jména v Tachově a na Tachovsku v druhé polovině 16. století; M. Malec, Staropolskie warianty imienia Agnieszka na tle slowianskim; I. Němec, Česká osobní jména Mironěha a Ubyněha; J. Pleskalová, Základní problémy rekonstrukce bohemik) nebo na skupiny hypokoristik (N. Bayerová, Hypokoristika v oblasti slezských nářečí; S. Pastyřík, Hypokoristika v díle V. Brandla Glossarium Illustrans).

Využití onomastiky k účelům dějepisným se odráží v článcích P. Boháče (Známe pramen Sázavy?), Z. Jiskry (Hledání zaniklé vsi Kopáčov na Bezdružicku) a J. Skutila (Staromoravská a raně přemyslovská centra Moravy ve světle místních jmen). P. Charvát (Libušinka, Žároví a Žiži: české pohanství na cestě ke státu) usuzuje z uvedených místních jmen na charakter pohanských kultů v daných lokalitách; podobně J. Karpenko v ukrajinsky psané stati rozvíjí onomastický aspekt zkoumání nejstarších forem slovanského pohanství. Náměty zbývajících příspěvků jsou jména brouků (E. Havlová), československých pohraničních pevností (L. Klimeš), jednostopých motorových vozidel (L. Kuba – J. J. Hvězdová-Zázvorová), ulice v středověké České Lípě (J. Panáček) a cesta na východním Těšínsku (B. Téma). P. Burdová se zabývá místními jmény v poštovnictví, [210]O. Pokorný výskytem jmen Fraga a Praga na Pyrenejském poloostrově a L. Zgusta současnými proměnami onomastické terminologie.

Jubilejní šmilauerovské číslo Acta onomastica tedy svědčí o tom, že současná česká, příp. slovanská onomastika svou tematickou rozmanitostí a mezioborovou orientací respektuje odkaz svého zakladatele.

Naše řeč, ročník 80 (1997), číslo 4, s. 207-210

Předchozí Alena Černá: Znova ze Staročeského slovníku

Následující Milan Jelínek: Jazykověda na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1