Výraz ovšem a jeho významové modifikace

Milan Malinovský

[Články]

(pdf)

-

1. Popudem k napsání tohoto příspěvku je stále vzrůstající častost výskytu víceznačného výrazu ovšem, a s tím související možný posun v chápání jeho významu. Že nejde o jev, který by se stal nápadný až nyní, svědčí např. komentář K. Svobody[1], který pokládá výraz ovšem ve funkci spojky za hovorový a poznamenává, že „se dnes v projevech některých mluvčích vyskytuje nadměrně a bez odstínu samozřejmosti“. E. Macháčková[2], citujíc uvedenou Svobodovu poznámku, vyslovuje soud, že výraz ovšem i ve funkci spojky odstín samozřejmosti dodává[3]; pokud jde o projev písemný (zejména odborný), upozorňuje na to, že „předpoklad samozřejmosti u pisatele není splněn u čtenáře“.

Užívání výrazu ovšem souvisí s povahou příslušného funkčního stylu; z našich zjištění vyplývá, že se ovšem nejčastěji vyskytuje v publicistice a v odborných textech (a to zvláště exaktních disciplín). V těchto oblastech mívá začasté přídech jakési odbornické převahy (srov. opět Macháčková, d. cit. v pozn. 2, s. 121).

Lze říci, že se vyjadřování samozřejmosti týká jak projevů písemných, tak mluvených a že se adresát výpovědi nemusí s postojem původce promluvy ztotožňovat. Jde ovšem také o to, do jaké míry mají původce promluvy a její adresát stejné znalosti o vypovídaném.

Přidržíme-li se výkladu, jak ho podává Slovník spisovné češtiny[4], lze u výrazu ovšem rozlišit tři významy; kromě významu přitakávacího (Pojedeš s námi? – Ovšem.) plní výraz ovšem dvě základní funkce: je modální částicí a odporovací spojkou (přitom tyto funkce mohou být různou měrou promíseny).

2. Ve významu modální částice se výrazem ovšem vyjadřuje komentář mluvčího k obsahu promluvy, hodnocení obsahu; zároveň částice ovšem slouží k vyjádření stupně přesvědčení, stává se výrazovým prostředkem ujištění o správnosti nebo [247]nesprávnosti soudu apod. V tomto smyslu může být substituována výrazy jako pochopitelně, přirozeně, (rozumí se) samo sebou, samozřejmě, tak jak já to vidím aj.

Mluvčí, užívaje hodnotícího výrazu ovšem, naznačuje, že
(a) on sám je přesvědčen o samozřejmosti výpovědi: Jak trávíte svůj volný čas, to je vaše věc. V určitých mezích, ovšem, a nemusím vám vykládat, jaké ty meze jsou.[5] – Pokud by se lékař choval tržně a nemocného neošetřil, vystavoval by se riziku trestního stíhání (s čímž ovšem také souhlasím);
(b) svou výpovědí zastupuje předpokládané obecné přesvědčení: Někteří naši přátelé s obzvláštním instinktem tíhnou k prostřednosti. Ovšem, vrána k vráně sedá. – Morální zkaženost tajného agenta Plojhara nemohla totiž zůstat utajena pozorovatelům jen trochu pečlivějším a slušné lidi ovšem odpuzovala. – Prožíváme však a ještě více budeme prožívat období bouřlivého kontaktu češtiny s mnoha jazyky cizími, především ovšem s angličtinou;
(c) přesvědčení mluvčího o samozřejmosti vypovídaného se s jistou pravděpodobností ztotožňuje s přesvědčením obecným: Nejvíce ovšem motorista ušetří (kromě toho, že tankuje a nakupuje mimo dálnici), vlastní-li úsporný vůz a dokáže-li úsporně i jezdit. – Božena Němcová mluvila česky, a Vladislav Vančura mluvil česky. Rozumíme jim oběma, ale cítíme, že se od jednoho k druhému cosi změnilo. V takových případech ovšem nemůžeme říci, že jsou to změny nevědomé nebo nechtěné.

Pomíjíme zde případy, kdy osoba, k níž se hodnocení výrazem ovšem může vztahovat, je v textu výslovně označena: Petr řekl, že o tom ovšem nevěděl; mluvčí v takovém případě pouze reprodukuje cizí mínění.

Nejfrekventovanější pozice výrazu ovšem je uvnitř výpovědi (někdy je ovšem součástí vsuvky), méně běžná je na začátku a dosti ojedinělá je na konci; v takovém případě jde často o výrazové zeslabení, dodatkový charakter. Finální pozici má např. v těchto dokladech: Příští rok o pouti na Maří Magdalenu by chtěli kapli slavnostně otevřít. „Dá-li nám Pán Bůh zdraví a podaří-li se nám sehnat prostředky, ovšem.“ – Řekněme již teď – vyznamenání budou podrobena šťouravé kritice české povahy, jíž se málokdy a máloco zdá v pořádku. Zbytečně ovšem.

2.1. Jak již bylo v úvodu naznačeno, výrazu ovšem se různým způsobem nadužívá, popř. užívá pochybeně, nevhodně. Toho jsou si vědomi mimo jiné překladatelé. Ukážeme si to na několika případech překladů z češtiny do angličtiny. [248]Příkladové věty jsou vyexcerpovány z technických oborů, neboť v nich sledovaná problematika vystupuje nejvýrazněji[6]. Jde o případy, kdy výraz ovšem je pro obsah promluvy nadbytečný, a proto zůstává nepřeložen (srov. 2.1.1.), nebo je přeložen jinak (2.1.2.).

2.1.1. Časté jsou případy nadbytečného užití výrazu ovšem už v českém originálu; překladatel ho pak může v anglickém textu vypustit:

Pro naprosto exaktní práce se ovšem železo nehodí. For exact work the use of iron is not suitable. – Na acetyleny lze za podmínek radikálové reakce addovat halogenové parafiny stejně jako olefiny, výběr provedených reakcí je ovšem chudší. Under free radical conditions, acetylenes accept halogenated paraffins in the same way as olefins, but instances are not so numerous. – Méně časté než addiční reakce Grignardových činidel jsou reakce organohořečňatých sloučenin s halogenderiváty. Vyžadují ovšem dostatečně reaktivní halogen. Less common than the addition reactions of the Grignard reagents are the reactions of organomagnesium compounds with halogen derivatives. They acquire sufficiently reactive halogens.

2.1.2. Na druhé straně se setkáváme s případy, kdy výraz ovšem je přeložen, avšak nikoli očekávaným anglickým ekvivalentem of course, nýbrž výrazy významově poněkud posunutými; často je zde protějškem výrazu ovšem výraz however. Takto se z promluvy originálu překladem vytrácí již zmíněná odbornická povýšenost a anglická výpověď se stává – paradoxně – adekvátnějším protějškem, než kdyby se použilo mechanického překladatelského postupu, tj. převodu jednotky za jednotku.

Příklady: Z malého počtu zkušeností tohoto druhu nelze ovšem zatím vyvodit žádné konečné závěry… No final conclusions can be drawn as yet, however, from the small series of observations… – Také při addicích nitrosylchloridu rozhodují o směru addice polarita dvojné vazby a způsob rozštěpení nitrosylchloridu. Addice je ovšem provázena sekundárními reakcemi, … In the case of nitrosyl chloride, the direction of addition is also dictated by the polarity of the double bond and by the scission of nitrosyl chloride. […] However, the additions of nitrosyl chloride are usually accompanied by side reactions, … (V uvedeném příkladu je výraz ovšem vyjádřen nejen kontrastivním výrazem however, ale i časovým výrazem usually.)

3. V této části článku si všimneme případů, kdy výraz ovšem plní spíše funkci odporovací spojky. Na rozdíl od většiny případů uváděných v odd. 2. může být ovšem nahrazeno spojkami ale, avšak, však, leč aj.

Obdobně jako v odd. 2. lze i zde utřídit užívání spojovacího výrazu ovšem podle toho,
[249](a) zda mluvčí vypovídá víceméně subjektivně: Nedočkal se odškodnění, o kterém rozhodla naše vláda. On ovšem také nikdy žádné odškodnění nečekal. – Prezident Václav Havel při své včerejší návštěvě Ostravy připomenul, že byl několikaletým obyvatelem města v osmdesátých letech. „Ve věznici v Heřmanicích ovšem obyvatelem nedobrovolným,“ konstatoval Havel. – Goethe ani Einstein z hrobu nevystoupí, aby dali Ransdorfovi pár pohlavků. My ovšem jsme naživu;
(b) zda mluvčí svou výpovědí sděluje víceméně objektivní přesvědčení, srov. Naše první republika vznikla na troskách Rakouska v osmnáctém roce jako mnohonárodnostní stát. Ovšem náš národ tu byl přece mnohem dřív… – Moderní ženu hluboce obepíná svoboda: nemusí být ženou, nechce-li, nemusí být matkou, nechce-li. Ovšem někde ve druhém, třetím trimestru těhotenství je stanoven klíčový bod, kdy těhotná žena, ať si to přeje nebo nepřeje, matkou již být musí;
(c) zda se mínění mluvčího (tou či onou měrou) ztotožňuje s míněním obecným: Suma za kupón na městskou dopravu se někomu může zdát vysoká… Majiteli se však vyplatí. Ovšem na to, abychom kupón ztratili, je tato investice přece jenom vysoká. – Právo pomlčet o zdroji existuje již dnes. Ovšem na vlastní zodpovědnost, a to jak novináře, tak třeba upovídané sousedky.

3.1. V některých výpovědích mluvčí jaksi předjímá obecný souhlas s tím, o čem vypovídá, a zde má užití výrazu ovšem (místo neutráln(ějš)ího ale nebo (a)však) do jisté míry své opodstatnění. Jde o výrazové formule typu záleží ovšem na tom, zda…; patří to ovšem k…; to na věci ovšem nic nemění; to je ovšem něco jiného; to byla ovšem chyba; to ovšem (zásadně) mění situaci apod. Srov. Pokud pro nezájem posluchačů stanice Vltava zanikne, bude to škoda, kterou jistě pocítí jen lidé s výrazně kulturními zájmy. Je ovšem otázka, jaký význam mají právě takoví lidé v naší současné společnosti. Asi není příliš veliký. – Omlouvat se za dějiny en bloc je nereálné, ale za díl, za nějž odpovědni jsme, to na místě je, protože jedině tak je možno přistupovat k budoucnosti. Že může ovšem někdy vyznít pokus o omluvu jednostranně a tragikomicky, je pravda, na morální potřebě omluvy to ovšem nic nemění. – Přirozeně, že Kozyrev smí letět také (do New Yorku), řekl Jelcin žoviálně, a rovněž v úřadě zůstane – zatím. Taková nestálost v jednání by snad nepostrádala jistou dávku komičnosti, pokud by ovšem Jelcin stál v čele nějakého tichomořského trpasličího státečku.

3.2. V naší excerpci se vyčleňuje skupina výpisků z oblasti sportovního zpravodajství, v níž používání výrazu ovšem pokleslo vyšší měrou než jinde v pouhé klišé. Ilustrujme tento jev na následujících ukázkách: … naznačoval, že dokáže Byrona Blacka přidusit a zakončit výměnu vítězným úderem, vzápětí ovšem dobrý dojem smazával lehce zkaženým balónem. – Blízko druhému gólu byli dvakrát Lokvenc, třikrát Nedvěd, ovšem buď vše zachránil brankář Silkebor[250]gu, nebo míč těsně minul konstrukci brány. – Už předtím mohla ovšem dát Sparta třetí gól, kdyby Frýdek „střihl“ nůžkami přesněji.

3.3. Nevhodné užívání výrazů ovšem je časté i v jiných druzích publicistických textů. Za zmínku stojí, že nejméně prohřešků při užívání odporovacích spojek jsme našli v Literárních novinách[7]. Pochybení tkví v tom, že nebývá splněn zásadní komunikační požadavek, aby jak autor promluvy, tak i její adresát měli zhruba stejné znalosti o vypovídaném. Jinak řečeno, autorova informovanost by se neměla dostat do rozporu s neinformovaností adresátů. Dojde-li k tomu, vzniká jakýsi komunikační nedodělek: adresát sdělení je v takovém případě znevýhodněn a přestává být rovnocenným partnerem autora.

Doložme toto tvrzení několika ukázkami: K oficiální a úplné emancipaci židovského obyvatelstva v českých zemích došlo ovšem až v roce 1867. – Pro Němce se neznámé věci až příliš rychle stávaly „českými vesnicemi“ (böhmische Dörfer“ – ty jsou ovšem pro Čechy vesnicemi „španělskými“), … – Přeplněnost věznic je o deset procent vyšší než jejich kapacita, ovšem v západní Evropě je situace ještě horší. – Psali jsme i o senátorovi za Aljašku, ovšem dostalo se nám odpovědi, že rozhodující slovo mají rangeři… – Není divu, že takřka sedmdesát procent japonského území pokrývají lesy. Ovšem nikoli lesy ledajaké: … – … na ruském území dnes působí přes 6000 podniků se smíšeným kapitálem. Zaregistrováno je jich ovšem kolem 12 tisíc. – Inspekce původně podezírala Jana Zátorského, že při nevydařeném zásahu u Holubů i on porušil zákon. Státní zástupce ovšem později dospěl k závěru, že nejsou důvody pro to, aby byl policejní náměstek obviněn.

3.3.1. Často se výrazu ovšem nevhodně užívá ve spojení se jmenovanou osobou: Libor Kráčmera. Slouží tam dodnes, své úkoly plní svědomitě, přesně a včas – vždyť je policistou. Ovšem jeho cesta k venkovské pohodě policisty na Zlíchově byla zpočátku dosti schizofrenická. – Jaroslav Mihule je mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Nizozemském království. Známý je ovšem také jako jeden ze zakladatelů Společnosti Bohuslava Martinů… – Původně měli před orchestrem stát ještě dva další dirigenti – loni zesnulý Václav Neumann a Rafael Kubelík, který se ovšem ze zdravotních důvodů koncertu nezúčastní ani jako divák. – V sobotním článku „Dnes si zopakujeme aritmetiku“ se premiér Klaus dopustil myšlenkové roztržitosti včetně početní chyby ve vzorečku. […] Ovšem náš redaktor chybu včas odhalil a upozornil na ni premiérovy poradce.

3.4. Vzácné nejsou ani případy, kdy výraz ovšem dodává promluvě ironický (sarkastický) přídech (v mluvené řeči k tomu přistupují signály intonační). Pří[251]klady: Řekněme, že šlo o osobní archivy účastníků druhého odboje, kteří tyto materiály padesát let shromažďovali, předkládali je tehdy oficiálním místům, která ovšem nic nepodnikla, a tak doufali, že jednoho dne bude moci pravda vyjít na světlo. – Tato kniha byla po válce ohořelá a zachránil ji sociálnědemokratický odbojář Jaroslav Pixa, jenž ji po prostudování předal do Vojenského historického ústavu, kde se ovšem ztratila. Autoři Reportáže z ní citují, takže i tuto knihu měli k dispozici. Měli tedy přístup k nejzávažnějším dokumentům, aniž by se to ovšem nějak zvlášť ve zpracování kauzy Fučík odrazilo.

4. Je pochopitelné, že čím je autor promluvy osobně zaujatější, čím je angažovanější ve věci, o níž vypovídá, tím spíše zamění v odporovacím vztahu neutrální spojku výrazem ovšem.[8] Dobří stylisté však s ním zacházejí jako s kořením: vyhrazují ho jen pro výpovědi, v nichž je odporovací vztah provázen přesvědčením autora, že podává dobře zdůvodněnou informaci.

Závěrem je možné si připomenout, že I. Poldauf řadil výrazy typu ovšem mezi prostředky třetí syntaktické roviny[9]. Těmito prostředky se věty doplňují, ale pro smysl vět nejsou nezbytné. Vezmeme-li toto v úvahu, pak naše případné rozhodování, zda výraz ovšem v textu užít, či ho nahradit odporovací spojkou, nebo ho vypustit, by nemuselo být příliš obtížné.

---

[1] K. Svoboda, Souvětí spisovné češtiny, Praha 1972, s. 81.

[2] E. Macháčková, K úloze některých spojovacích prostředků v textu (zvl. prostředků s významem odporovacím), NŘ 70, 1987, s. 121.

[3] Mluvnice češtiny 3, Praha 1987, s. 459, konstatuje, že „příslovce ovšem s významovým rysem samozřejmosti se stává v dnešním jazyce frekventovaným hovorovým spojovacím prostředkem; význam ’nesouladu’ (obsahů obou vět) je tu oslaben“; toto tvrzení ilustruje na příkladové větě: Vnitřní a zahraniční obchod byl na výši, byl ovšem pod státním dohledem (tento příklad je též uveden v knize M. Grepl, P. Karlík, Skladba spisovné češtiny, Praha 1986, s. 362).

[4] Slovník spisovné češtiny, Praha 1994, s. 256.

[5] Tato a další příkladové věty jsou excerpovány především ze současných periodik (ponejvíce z Lidových novin a Literárních novin), z novější beletrie anebo byly zachyceny z rozhlasu a televize. – Pro postižení závislosti zkoumaného jevu na kontextu je někdy třeba citovat širší okolí, nikoli jen samotnou větu obsahující výraz ovšem. Současně autor musel dbát i na to, aby rozměr příspěvku rozsáhlými citacemi příliš nenabyl; počítá tedy s tím, že čtenář si potřebný kontext před některými výpověďmi s ovšem může domyslit.

[6] V tomto a také v dalším odstavci (2.1.2.) používáme překlady publikované, abychom vyloučili nebezpečí, že bychom při posuzování zkoumaného jevu postupovali subjektivně; podotýkáme též, že v dokladových ukázkách v celém článku zachováváme pravopis i interpunkci původních textů.

[7] Stejně tak je hodno zaznamenání, že se s užíváním výrazu ovšem v posunutém, a tudíž nepřesném významu obvykle nikdy nesetkáme v textech, jejichž autorům záleží na dobré stylistické úrovni.

[8] Jistě svou roli hraje i to, zda promluva byla, či nebyla předem připravena, dále zda jde o promluvy rázu monologického, či dialogického, s přímým, či nepřímým kontaktem apod.

[9] I. Poldauf, Třetí syntaktická rovina, PhilPrag 6, 1963, s. 134–146.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 5, s. 246-251

Předchozí Pavel Flegl: Experimentální studie k výzkumu lexiky v oblasti charakterových vlastností

Následující František Štícha: Nad novou Příruční mluvnicí češtiny