Už vám někdo nabízel peníze jen tak?

František Štícha

[Články]

(pdf)

-

Už vám někdo nabízel peníze jen tak? ptá se nás jeden z bezpočtu reklamních sloganů, jež nyní v době svobodné na nás ze všech stran nepřetržitě a neodbytně dorážejí a nepříjemně nám připomínají ten neradostný fakt, že ničím lepším než finančním profitem společnost lidí nedokáže být ovládána. A jiný slogan zas doráží: Proč byste nemohli dostat dárek jen tak? My však, neboť nepíšeme rozpravu sociologicko-filozofickou, nýbrž toliko stručnou úvahu lingvistickou, se budeme nyní věnovat jazykové formě a významu citovaných vět. Konkrétněji jejich posledním dvěma slovům (nikoli slůvkům, jak s oblibou někteří říkávají; neboť – jak praví Karel Čapek – byť by to bylo slovo sebenepatrnější, je to kousíček vědomí milionů lidí, a tedy něco tak ohromného, co se vylíčit nedá).

Umístěna bezprostředně za sebou, mají slova jen tak v českém jazyce zvláštní a velmi zajímavé postavení. Především jde o to, že se jich užívá, zejména v řeči hovorové, často však i v jazyce literárním, v řadě různých a dosti odlišných významů, které jsou vždy tak či onak vázány na smysl celé věty nebo i širšího kontextu či na danou komunikativní situaci. Že musíme smysl slov a vět často vyrozumívat z širšího kontextu či komunikativní situace, není ovšem samo o sobě nic zvláštního. Naopak: v přirozeném jazyce jde o věc naprosto běžnou, bez níž bychom se patrně vůbec nedorozuměli. Co je však na různých významech slovního spojení jen tak obzvláště pozoruhodné, je to, že tyto významy nejsou v našem vědomí s ním pevně spojeny již „předem“, nezávisle na kontextu, nýbrž vlastně jakoby „vznikají“ až „na místě“ v té či oné větě (naproti tomu si lehce vzpomeneme i mimo jakýkoli kontext, že např. adjektivum těžký znamená jednak ‚mající velkou váhu‘, jednak ‚obtížný‘). Kromě toho je na tomto dvojslovném výrazu pozoruhodné to, že patrně disponuje jediným velmi obecným významem, na nějž lze všechny jeho specifické významy převést. Tento význam je však natolik obecný, že s ním lze sotva nějak operovat. To je také patrně důvodem, proč se autoři velkého čtyřsvazkového Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) nepokusili tento společný obecný význam definovat a rovnou uvádějí jeho specifické významy kontextové, které jsou vždy doloženy konkrétní větou či alespoň slovním spojením.

Podívejme se tedy nejprve, co nám o tomto spojení říká slovník.

SSJČ, díl I. (A–M) pod heslem jen na s. 782 uvádí (cituji ve výběru a s některými drobnějšími rozdíly v grafické úpravě):

[136]„… ve spoj. s tak: to není jen tak = snadné, lehké; to on řekl, udělal jen tak = ne doopravdy, bez zvláštního úmyslu; nemohl se svých názorů jen tak vzdát = lehce; žili spolu jen tak = neoddáni; zpíval zpaměti, noty držel v ruce jen tak = pro formu; vyběhl z domu jen tak = v domácím oděvu, neupraven nebo nahý.

Tytéž údaje lze nalézt i ve svazku III. z r. 1966 pod heslem tak. Abychom zjistili, jak se tohoto dvojslovného výrazu skutečně užívá v dnešní češtině, alespoň v jejích psaných textech, prohledali jsme náš malý počítačový korpus (cca 4 MB textů), obsahující mj. romány M. Kundery Žert a Nesnesitelná lehkost bytí, román L. Fukse Obraz Martina Blaskowitze, povídky I. Klímy, prózu B. Hrabala Městečko, kde se zastavil čas a projevy Václava Havla. Získali jsme tak množství dokladů s různými významy daného spojení.

Pokusíme-li se všechny kontextové významy tohoto spojení nějak uspořádat a poněkud pregnantněji definovat, získáme následujících pět významových skupin:

a) ‚bez cíle, účelu, důvodu, bez zvláštního záměru‘; tento význam je, jak se zdá, nejčastější:
Cítil jsem, že tatínek tak trpí, že by nejraději odešel, ne někam, ale jen tak šel a pořád šel, pořád pryč z tohoto pivovaru, kde byl správcem…
A strýc křičel, už ne k někomu, ale vůbec, jen tak pro potěšení, do večerního vzduchu, kterým odcházel do města za krásnými slečnami…
a jednou dokonce z Kostomlat se vydali na vejlet do Vídně, bez propustky, jen tak se podívat, jak vypadá Vídeň ze štefího anobrž chrámu svatého Štěpána…
Jen tak se chci podívat po ulicích.
Janáková je příliš důležitý svědek, aby si s ní mohli povídat jen tak, nezávazně…
Co já vím, ale jen tak mě tady přece nedrží…
Z aktovky vytáhl pouze láhev vodky a prohlásil, že se jen tak stavil, aby si zjistil, jak se mi daří.
Lucie si nejdřív myslila, že tam jdeme jen tak civět a pozorovat lidi, kteří proudili po schodištích dolů a nahoru.
A hle, dnes se usmívá. Bez podnětu. Jen tak.

b) ‚aniž se jedná/jednalo (postupuje/postupovalo atp.) určitým způsobem; tak, že je jednáno způsobem víceméně neobvyklým, nevhodným, nemístným, nenáležitým, nepřístojným či pouze překvapivým‘; jde patrně o druhý nejrozšířenější význam[1]:
[137]Přece neodejdeme jen tak.
Kradli spolu třešně, nemůže jen tak odjet.
A to mi říkáš jen tak?
A vy opravdu, pane redaktore, myslíte ta prkna jen tak vzít?
Bránila jsem se, jsem přece vdaná žena, nemohu si jen tak vyjíždět s cizím mužem do lesa…
… ostatní ženské se kupily kolem dokola, dívaly se na něho, vztahovaly k němu ruce nebo prostě jen tak stály (jedna také ležela) a vystavovaly své pěkné tvary.
Prostě Martin po Jendově pozvání jen tak stál, hleděl na lžičku a mlčel.
… přes hranice neprchal, aspoň tak mi to líčil, ale něco podstoupit musil, jen tak ho tam nepustili.
Nevšiml jste si náhodou, jestli měl peněženku, nebo nosil peníze jen tak po kapsách?

c) ‚snadno, snadné; obvyklé‘:
Obešli kapličku a začali se drápat do vršku. Nešlo to jen tak, jako horolezci se museli přidržovat výstupků – pahýlů stromů, větví zákrsků.
Nedá jen tak z ruky svůj trumf.
Ale copak kozy pěstovat, to není jen tak, křičel tatínek…
Takový kus se jen tak nepotká.

d) ‚s úmyslem zastírat pravdu‘:
… to se jen tak říká…
Neříkáte to jen tak?

e) ‚řádně neoblečen‘:
A otec odcházel s revolverem a strojník s baterkou, jen tak ve spodním prádle, zachvěli se nočním chladem.

Všechny tyto rozdílné významy lze nicméně převést na jeden velmi obecný společný jmenovatel: ten bychom mohli nejspíše formulovat asi takto: ‚bez toho, co je náležité‘. Této definici je třeba rozumět velmi široce. Například i ve větě Jdu jen tak kolem znamená jen tak, že za normálních, běžných okolností je náležité, jde-li člověk za nějakým cílem a dějí-li se věci jistým náležitým způsobem. Vyběhnout na ulici jen tak pak znamená bez náležitého oblečení (což může být i bez jakéhokoli oblečení vůbec), žijí-li spolu muž a žena jen tak (příklad SSJČ), je to bez náležitého úředního osvědčení, není-li něco jen tak, jde o to, že to nelze jak náleží snadno provést atd.

Bez zajímavosti není ani postavení tohoto výrazu ve větě, totiž zda stojí na konci věty, či uprostřed, zda stojí před slovesem, či jiným slovním druhem. Ani tyto slovosledné okolnosti nejsou, jak tomu v přirozených jazycích často bývá, [138]nijak náhodným jevem a leckdy bývají spjaty, jak je tomu i v tomto případě, také s faktory významovými. Z tohoto hlediska lze naše doklady uspořádat do tří skupin:

a) Výraz jen tak je umístěn na konci věty; v této pozici je ho v našem korpusu užito v každém z výše stanovených pěti významů:
aa) Proč byste nemohli dostat dárek jen tak?
ab) A to mi říkáš jen tak?
ac) Nešlo to jen tak.
ad) Neříkáte to jen tak?
ae) Vyběhl na ulici jen tak.

b) Výraz jen tak je umístěn uprostřed věty před určitým tvarem slovesným nebo před infinitivem; v této pozici slouží k vyjádření všech významů až na specifický význam pátý:
ba) … jen tak šel…
bb) … nemůže jen tak odjet.
bc) Takový kus se jen tak nepotká.
bd) … to se jen tak říká…

c) Výraz jen tak je umístěn uprostřed věty před jiným výrazem, než je sloveso; v našem korpusu schází význam d):
ca) Co já vím, ale jen tak mě tady přece nedrží…
cb) Nevšiml jste si náhodou, jestli měl peněženku, nebo nosil peníze jen tak po kapsách?
cc) Nedá jen tak z ruky svůj trumf.
ce) A otec odcházel … jen tak ve spodním prádle…

Je tedy patrně výraz jen tak slovosledně značně pohyblivý a mohlo by se zdát, že jeho umístění ve větě je zcela libovolné. Např. větu Nedá jen tak z ruky svůj trumf můžeme slovosledně obměnit několikerým způsobem: výraz jen tak budeme neustále přesouvat z místa na místo, a přesto bude jeho význam stále tentýž, totiž ‚snadno‘:
Nedá jen tak z ruky svůj trumf.
Jen tak nedá svůj trumf/svůj trumf nedá z ruky.
Nedá z ruky jen tak svůj trumf.
Nedá z ruky svůj trumf jen tak.

Budeme-li však takto zkusmo postupovat i v dalších případech, uvidíme, že takovéto slovosledné záměny nejsou vždy bez vlivu na jeho význam. Např. kdybychom ve větě A vy opravdu, pane redaktore, myslíte ta prkna jen tak vzít? přesunuli výraz jen tak za infinitiv vzít, do koncové pozice (… ta prkna [139]vzít jen tak), mohli bychom pak – s podporou jistého kontextu či komunikativní situace – rozumět spojení jen tak v této větě spíše ve smyslu ‚bez zvláštního důvodu‘. Má-li být větou Nemohu si jen tak vyjíždět s cizím mužem vyjádřeno zhruba tolik, že toto je nepřípustné činit libovolně a kdykoli, pak se pozice výrazu jen tak uprostřed věty před infinitivem zdá být pozicí tomuto významu nejlépe vyhovující. Přemístěním na konec věty (tedy: Nemohu si vyjíždět s cizím mužem jen tak) bychom mohli zamýšlet vyjádřit spíše jen to, že bez zvláštního důvodu toto není možné (nechme zde stranou, že potenciálně tu připadá v úvahu i význam ‚bez (řádného) oblečení‘). Významy to sice nejsou zcela rozdílné, nicméně věřím, že z hlediska spontánních komunikativních záměrů mluvčích dosti patrné a nikoli nevýznamné.

Pouze specifický význam pátý (‚řádně neoblečen‘) je vázán preferenčně na jinou pozici než bezprostředně před slovesem, popřípadě na pozici vsuvkovou, tedy např.:
Vyběhla za ním na chodbu jen tak (ve spodním prádle).
Řádně neoblečena, jen tak, vyběhla za ním na chodbu.

Nikoli však například:
Jen tak za ním vyběhla na chodbu.
Vyběhl jen tak na ulici.

Hlavní významový rozdíl mezi různými slovoslednými pozicemi výrazu jen tak však přece jen bude tkvít patrně toliko v aktuálním členění věty, totiž v tom, co je východiskem a co jádrem výpovědi. Například přemístěním výrazu jen tak do jiné, nejpřijatelnější pozice v naší reklamní větě Proč byste nemohli dostat dárek jen tak?, před infinitiv dostat (tedy: Proč byste nemohli jen tak dostat dárek?), bychom takřka znemožnili pochopit záměr této reklamy zdůraznit, že dárek lze obdržet i jindy než k jisté příležitosti (narozeninám, Vánocům, úspěšně složené maturitě apod.); věta by vlastně vyjadřovala něco poněkud jiného, než co reklama zamýšlí: že to může být i dárek, co lze získat bez zvláštního důvodu.

Poslední zajímavostí, na niž chceme v tomto článku upozornit, je, že výraz jen tak nelze doslova překládat do cizích jazyků: ani angličtina, němčina či francouzština podobným výrazem nedisponují. Z toho vyplývá, že kdybychom snad chtěli občas promluvit některým z těchto jazyků stejně bohatě jako svým jazykem mateřským a použít v angličtině výrazu only so, v němčině nur so či ve francouzštině seulement ainsi podobně jako česky říkáme jen tak, dosáhli bychom nejspíše toho, že by nám nikdo nerozuměl.

Pokud jde o němčinu, jazyk ze zmíněných tří světových jazyků naší mateřštině geograficky, historicky i kulturně nejbližší, odpovídají v ní českému jen [140]tak, v závislosti na významu, výrazy různé, anebo také žádný. Uveďme si pro zajímavost jen několik příkladů možných česko-německých ekvivalentů:[2]
Neumím však pochopit, jak může existovat rasa, která si jen tak žije, aniž se stará o jména svých předků. / Ich kann nur nicht begreifen, daß es eine Rasse geben soll, die einfach in den Tag hinein lebt, ohne sich der Namen ihrer Ahnen bewußt zu sein.
Nelze tedy nad důvody, které pan Ši-šmi uvádí, jen tak mávnout rukou. / Also ist die Argumentation von Herrn Shi-shmi nicht von der Hand zuweisen.
Ale to jen tak mimochodem. / Aber das nur nebenbei.
Pan Ši-šmi si nežije špatně, ale cestu do země Ší-na si nemůže jen tak dovolit. / Herr Shi-shmi lebt nicht schlecht, aber eine Reise nach Chi-na könnte er sich ohne weiteres nicht leisten.
Chce-li někdo někoho navštívit, nemůže prostě jen tak zajít k němu domů … / Wenn man jemanden besuchen will, kann man nicht einfach in dessen Wohnung gehen…

Co je výraz jen tak v naší řeči? Je to frazém? To bychom přímo neřekli, neboť o tom, co je frazém, máme poněkud jinou představu. Mohli bychom však tvrdit, že tento výraz je součástí některých ustálených větných i nevětných obratů, např.: To není jen tak či (říci něco) jen tak mimochodem, které již povahu frazémů mají. Je tedy tento výraz gramatická konstrukce? Snad. Ale příliš elementární. Nejspíše řekneme, že jde právě jen o jistý složený, komplexní výraz: dvě slova stojící bezprostředně za sebou a tvořící jeden významový celek, a tím i celek formální – proto jde o jeden výraz.

Kam patří výklad o významu tohoto výrazu? Nejspíše do velkého výkladového slovníku (tam ovšem musí být podán obvyklým lexikografickým způsobem, nikoli například způsobem, který jsme uplatnili v tomto článku), ale možná i do oddílu velké gramatiky pojednávajícího o kombinatorice částic. Náš článek je nepatrná ukázka jednoho dosud nepříliš známého faktu: že jazyk není (mimo jevů tzv. pragmatiky a rozmanitých obecných i speciálních pravidel komunikace) jen gramatika, slovník a frazeologie, nýbrž pojímá i mnoho pravidel, norem či tendencí, které stojí kdesi na pomezí mezi těmito třemi hlavními jeho složkami.

---

[1] Zodpovědnější statistické závěry bude možno činit až s rozsáhlejšími počítačovými korpusy textů.

[2] Německé věty jsou originály z románu Herberta Rosendorfera Briefe in die chinesische Vergangenheit (Dopisy do čínské minulosti), české věty jsou mým překladem těchto originálních německých vět.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 3, s. 135-140

Předchozí Marie Čechová: Charakter pojmenování cestovních kanceláří

Následující Jindra Světlá: Překládání a čeština