K otázce vlivu překladů na současnou češtinu (Na materiálu průvodce Švýcarskem)

Jindra Světlá

[Články]

(pdf)

-

Jak již naznačili F. Daneš a J. Kraus ve svém článku z r. 1993,[1] v posledních letech se mění povaha našich jazykových kontaktů se světem. V souvislosti s celkovou změnou orientace našeho státu se k nám v polistopadové době začalo dostávat velké množství cizojazyčných i přeložených textů, jejichž prostřednictvím se seznamujeme s novými informacemi ze západní Evropy. Tak jako se v některých oblastech češtiny projevoval vliv ruštiny, tak ji dnes prostřednictvím překládaných textů začaly ovlivňovat západní jazyky (především angličtina, němčina a francouzština), a to nejenom ve slovotvorbě, ale i ve větné stavbě, v pořádku slov, v užití předložek a v dalších oblastech. Kromě nové slovní zásoby, sloužící pro pojmenování nám dosud neznámých jevů a skutečností, pro které zatím čeština vhodný výraz neměla (ať již z oblasti nové techniky, ekonomiky či práv, reálií dané jazykové oblasti apod.), se tak do jazyka dostává i mnoho prvků souvisejících s interferencí, neboť zprostředkovatelé nových informací, zejména publicisté a překladatelé, bývají často ovlivněni výchozím jazykem, jeho gramatickými a syntaktickými pravidly, spojitelností slov i stylistickými zvyklostmi. Interferenci v rámci teorie překladu se věnovali různí autoři již dříve,[2] v poslední době zejména Z. Kufnerová – J. Povejšil – V. Straková.[3]

V tomto příspěvku není naším cílem kritizovat práci překladatelů, spíše chceme upozornit na některé jevy, které dnešní češtinu ovlivňují. Chyby způsobené interferencí se totiž projevují především odchylkami od normy jazyka cílového, v našem případě češtiny, případně směšováním norem jazyka výchozího a cílového. Pod tlakem jazyka originálu může interferovat lexikální jednotka, vazba, slovosled.

[74]Konkrétně jsme se zaměřili na otázku, jakých nepřesností či prohřešků v užívání jazyka se dopouštějí překladatelé, pro něž čeština buď není mateřským jazykem, a tudíž do ní překládají jako do cizího jazyka, nebo kteří sice jsou rodilými českými mluvčími, avšak nejsou se současnou češtinou v každodenním kontaktu, protože žijí delší dobu v zahraničí – tj. v jiném jazykovém a často i kulturním prostředí, jímž jsou podvědomě ovlivňováni.

S podobným typem překladových textů jsme se setkávali již dříve, např. u různých návodů k použití, zejména u zboží dovezeného z bývalé NDR, a často jsme se usmívali nezvyklým formulacím. Jako příklad překladového textu publikovaného v poslední době jsme si vybrali průvodce Švýcarskem z edice MICHAEL’S GUIDE, který vydalo Nakladatelství Lidových novin roku 1992. Tento turistický průvodce byl vydán v Izraeli a pravděpodobně neprošel jazykovou korekturou u nás. Jde o překlad, avšak nikde není uvedeno, z kterého jazyka, což by však pro hodnocení cílového textu nemělo být podstatné. Avšak právě některé nepřesnosti či odchylky nás vedou k domněnce, že výchozím jazykem byla francouzština. Celý průvodce je napsán dobrou češtinou, ale na některých úsecích textu se pozná, že překladatel (jeho jméno nám bohužel zůstalo utajeno) z vlastní zkušenosti nezná dnešní jazykový úzus současné češtiny a zejména některé reálie, které přeložil jinak, než by je vyjádřil běžný český mluvčí.

Odchylky od běžného jazykového úzu zde můžeme najít v morfologii, syntaxi, slovotvorbě i ve stylistice. Posuzovaný text patří do skupiny návodných a informativních textů, u nichž se – na rozdíl od textů literárních – nedá předpokládat, že by překladatel záměrně chtěl využívat prostředku aktualizace.

Interference v rovině gramatické se projevuje zejména nevhodně zvolenou slovesnou vazbou anebo nesprávným použitím předložek: v jasné dny (místo za jasných dnů), postavit město podle příkazu (místo na příkaz koho), naproti čeho (místo naproti čemu), dát si něco na pití (místo k pití), potřeby do domácnosti (místo pro domácnost). Někdy je nesprávná předložka spojena i s nesprávným pádem podstatného jména: muzeum nejvíce proslulo pro svou zvláště bohatou sbírkou obrazů (zde však je možný i jiný výklad – překladatel mohl změnit pád a pak zapomněl škrtnout původní předložku, což by pak byla chyba z nedbalosti a ne způsobená interferencí).

Interference lexikální spočívá v tom, že překladatel pod vlivem jazyka originálu nepřeloží nějaké slovní spojení jako celek, ale slovo od slova a použije přitom pro některý komponent daného slovního spojení jiný výraz, než jaký je v češtině běžný. To znamená, že nerespektuje kompatibilitu (sémantickou slučitelnost) slov v češtině. Podobných jevů je v posuzovaném textu více. Výběr méně běžného ekvivalentu lze najít jak ve volných slovních spojeních, tak ve slovních spojeních ustálených, terminologických i frazeologických. Je pravda, že [75]veškerá spojitelnost slov nemůže být ve slovnících (výkladových či překladových) uvedena. Ovšem někdy si ji překladatel ani neověřuje a spoléhá na svou zkušenost z běžné komunikace anebo na svůj jazykový cit, který právě může být ovlivněn kontaktem s druhým jazykem. V některých případech jde o nesprávnou volbu slovníkového ekvivalentu bez ohledu na kontext, stylovou charakteristiku, obor činnosti apod.

Dost často jde o záměnu dvou adjektiv, např. Město pořádá mnoho festivalů a koncertů pod otevřeným nebem (místo pod širým nebem), festival zpěváckých sborů (místo pěveckých sborů), městská ústřední pošta (místo hlavní pošta), po zavedení nové ústavy byla všem obyvatelům Basileje dočasně poskytnuta rovná práva (místo stejná práva), Ženeva vznikla z primitivní vesnice u břehu jezera (místo z původní vesnice, k tomu srov. heslo primitif ve franc. i angl., kde znamená především prvotní, původní, nejenom primitivní).

Jindy je zase použito nesprávné substantivum, např. jezero obklopené prstenem zasněžených hor (místo prstencem hor), výhodné umístění města na okraji údolí (místo výhodná poloha) atd. Uvědomujeme si vůbec, že toto je nejčastější druh chyb, kterých se my všichni dopouštíme, když se snažíme mluvit cizím jazykem? Dost často totiž překládáme doslova jednotlivé komponenty slovních spojení a nebereme přitom v úvahu, že daný cizí jazyk může mít právě ve spojitelnosti slov jazykovou praxi zcela odlišnou od češtiny.

Některá řešení se nám mohou zdát nelogická, protože není jasné, co měl původně na mysli autor originálu: přímo vlevo na náměstí, na přední straně jezera, na přední straně řeky – chybí upřesnění, odkud se to posuzuje. V některých případech nelogičnost spojení vynikne teprve překladem, ve výchozím textu nemusí formulace nikoho zarazit: taškami pokrytá špičatá věž (zřejmě jde jen o špičku věže) anebo obchody, které prodávají oblečení.

V oblasti tvoření slov můžeme najít různé novotvary, jimiž si každý překladatel občas musí vypomoci, neboť právě prostřednictvím překladů se do jazyka dostávají nová pojmenování pro skutečnosti, pro něž zatím v cílovém jazyce žádné označení nebylo nutné. Pokud se nové slovo ujme, může se stát neologismem. Takový by mohl být osud některých konkrétních řešení v daném textu, jako např. jezerní přístav, kostelní muzeum nebo zookoutek, kdežto spojení kosmonautické kabiny v muzeu letectví asi zůstane jen autorským užitím.

Na druhé straně se můžeme v textu setkat s případy, kdy překladatel nezná u nás běžně používaný termín, a proto si vypomůže kalkem, doslovným překladem: autostráda místo dálnice, paralelní překlad filmu (místo simultánní tlumočení), zdobená velikonoční vajíčka (místo kraslice), muzeum krojů a zvyků (místo národopisné muzeum), muzeum řemesel a dekorativního umění (místo uměleckoprůmyslové muzeum). Nezvykle nám může znít i spojení obchody [76]s filmy do fotoaparátů (= prodejny foto-kino). Ten, kdo tady nežije, to však nemusí znát a většinou se podobné případy nedají najít ve slovníku. Nepřesnosti při převodu termínů, ustálených spojení či jazykových reálií se mohou projevit např. právě v tom, že každý jazyk dává přednost jinému úhlu pohledu na danou skutečnost, a je na překladateli, jak si s tímto problémem poradí či zda se nechá výchozím jazykem ovlivnit – srov. např. další sály vystavují sbírky zbraní, muzeum vystavuje mince, město se znovu obnovilo ve 14. století, budova podstoupila velké opravy a změny.

V několika případech překladatel použil stylisticky nevhodnou formulaci, např. tvůrce sošky si chtěl udělat legraci z obyvatel města, jindy jde zase o formulace neobratné: události pokračovaly stejnou cestou, starobylá čtvrť byla kdysi místem římského fóra, můžete uskutečnit zvláštní návštěvu, kterou si objednáte pomocí telefonu, dlouhá tradice v hoštění turistů a návštěvníků vybraných chutí přerostla v gastronomickou kvalitu, město leží tváří v tvář Alpám, náhrobek postavený pro pochování vévody Karla. Návštěvník muzea může být svědkem předvádění elektromagnetického testu předepsaného zákonem všem lanovkám.

Některé neobratnosti jsou mile úsměvné: V čísle 18 je hasičské muzeum. Každou neděli sem přicházejí hasiči, pyromani a jiná kuriózní individua, aby si prohlédli výstavu.

Některá překladatelská řešení jsou naopak velice zdařilá a mohou být pro češtinu jako cílový jazyk přínosem, např. zamračená obloha se vyjasní jako křišťál (i když je to možná doslovný překlad, ale vždy závisí na rozhodnutí překladatele, zda to tak ponechá nebo něco změní). Je jen škoda, že v kontextu celé věty toto krásné slovní spojení svůj půvab poněkud ztrácí: Během jednoho dne se zamračená obloha vyjasní jako křišťál a naopak.

Za zdařilé řešení považujeme i ekvivalent hráči pozemního šachu v parku. Když máme pozemní hokej, proč bychom nemohli mít i pozemní šach? A nikoho přitom asi nezarazí, že šachy jako hru vlastně označujeme množným číslem a že výraz šach byl dosud vyhrazen jen pro íránského panovníka anebo pro spojení dát někomu šach (srov. Slovník spisovného jazyka českého).

Další nepřesnosti či odchylky mohou souviset s kulturním transferem mezi jazyky a společenstvími. Celý tento průvodce je napsán s ohledem na „západního“ uživatele – předpokládá se v něm totiž, že většina návštěvníků Švýcarska přijede směrem od Francie či Německa, a proto jsou všechny trasy popisovány směrem od západu na východ. Tento demografický aspekt si vydavatelé uvědomili a v úvodu na něj české čtenáře upozorňují.

Na závěr chceme připomenout, že všechny uvedené příklady byly čerpány z jediného textu (psaného průvodce), a jsou tedy omezeny jak jeho rozsahem, tak i žánrem. Interference však je jev obecnější a nemusí být vázána jen na [77]uvedený typ textu. Dané příklady nám proto mohou posloužit jako ukázka jevu, se kterým se čeština musí vyrovnávat, neboť vliv interference můžeme odhalit v překladových textech z nejrůznějších oblastí. Je proto pravděpodobné, že nové či intenzivnější jazykové kontakty mohou vyvolat celou řadu dílčích problémů v užívání jazyka, a je nepochybné, že bude třeba se k nim vracet.

---

[1] F. Daneš – J. Kraus, K současnému stavu jazykové kultury a kultury dorozumívání vůbec, NŘ 76, 1993, s. 139.

[2] Viz např. O. Schulzová, Prekladateľ a jeho vzťah k materinskému jazyku, in: Slavica Pragensia XXIII, AUC Philologica 4–5, 1980, s. 119–123, J. Svobodová, K lexikálním interferencím mezi francouzštinou a češtinou, in: Translatologica Pragensia I, AUC Philologica 4–5, 1984, s. 207–212, J. Veselý, K otázce překonávání interference, CJŠ 30, 1986/87, s. 56–61, D. Žváček, Stupeň obeznámenosti překladatele s věcnou problematikou oboru a jeho odraz v textu překladu, in: Překlad odborného textu, Bratislava 1977, s. 211–212.

[3] Z. Kufnerová – J. Povejšil – V. Straková, O záludnostech interference, in: Překládání a čeština, Praha 1994, s. 47–52, J. Povejšil, Jak se jazyk originálu odráží v jazyce překladu, in: Překládání a čeština, Praha 1994, s. 78–81.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 2, s. 73-77

Předchozí Petr Karlík: Syntaktické sloveso

Následující František Štícha: O jazyce pamětí Vlastimila Brodského (Vlastimilu Brodskému k 75. narozeninám)