Spotřebiště

Ludmila Uhlířová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pracovníci jazykové poradny Ústavu pro jazyk český už po mnoho let pravidelně odpovídají na dopisy, které přicházejí od veřejnosti. Korespondence je natolik početná, že stálo za to začít budovat počítačovou databázi odpovědí na tyto dopisy.[1] Jen zřídka se stane, že odpovědět nemohou, protože se tazatel nepodepíše. Přitom však i anonymní dopis může obsahovat racionální jádro a zajímavě vypovídat o jazykovém povědomí pisatele a konec konců i o jeho vnímání prvků slovní zásoby současného jazyka. Platí to i v následujícím případě.

Do jazykové poradny poslal někdo xerokopii oznámení, v němž mu Pražské vodárny sdělují, že „… přecházejí na nový monitorovací systém spotřeby vody dle jednotlivých tlakových pásem a tím dochází k přeřazení jednotlivých spotřebišť“. Příjemce podtrhl slovo spotřebiště a připojil poznámku: „námět pro jazykový koutek“.

Odpovědět lze stručně. Podstatné jméno spotřebiště slovotvorně souvisí se slovesem spotřebovat a znamená ‚místo spotřeby‘. Přípona -iště je nejběžnější českou příponou, jíž se tvoří pojmenování míst, a to od sloves i od jmen. Jsou mezi nimi jak slova z nejfrekventovanější vrstvy slovní zásoby, např. bydliště, hřiště, kluziště, letiště, výstaviště, působiště, dějiště, odbytiště, smetiště, schodiště, kolejiště, brambořiště, ohniště a mnoho dalších, tak slova s významem speciálním; např. úložiště je odborný termín pro místo k přechodnému uložení materiálu (ve sdělovacích prostředcích se dnes hodně diskutuje o úložišti radioaktivního odpadu), tokaniště je místo, kde tokají tetřevi. Znovu se do užívání vrací výstupiště, tj. místo, kde se vystupuje, utvořené analogicky k nástupiště, a to v současném úzu nikoli jako termín železniční (takto viz Příruční slovník jazyka českého: „nádražní plošina mezi kolejemi, kde se vystupuje“), ale označující místo na autobusovém nádraží, kde se vystupuje z autobusu.

Spotřebiště patří k slovům označeným v SSJČ jako řidší, avšak nikoli jen jako speciální pojmenování pro místo spotřeby vody[2]; může jít též např. o spotřebiště energie, zboží aj. Z hlediska slovotvorného ani významového nelze mít proti slovu samému ani proti jeho užití ve výše uvedené větě žádné námitky. Skutečnost, že si s ním pisatel nedokázal poradit, svědčí o obecnějším sociolingvistickém faktu, s nímž musí pracovníci v oblasti jazykové kultury počítat, že totiž nemůže-li se uživatel jazyka z nějakého důvodu opřít o svou osobní jazykovou zkušenost s konkrétním slovem, může jeho povědomí normy selhat; ne vždy je ovšem ochoten se k takovému selhání či aspoň pochybnosti přiznat.

---

[1] Databáze je budována s podporou grantu s registračním číslem 961409 uděleného Akademií věd ČR.

[2] Stojí však za zmínku, že Příruční slovník jazyka českého uvádí jako jediný doklad užití tohoto substantiva právě ve spojení s vodou: „Voda jímaná se dopravuje dále ke spotřebišti.“

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 5, s. 270

Předchozí Jiří Kraus: Obchodované akcie

Následující Vladimír Staněk: Poznámka k psaní skloňovaných zkratek typu dikové/DIKové