Životní jubileum profesorky Radoslavy Brabcové

Olga Martincová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 19. září 1995 oslaví své významné životní jubileum prof. PhDr. Radoslava Brabcová, CSc. Její jméno je spjato nejen s katedrou českého jazyka Pedagogické fakulty UK v Praze, kde jubilantka více než tři desetiletí se zaujetím připravuje studenty k učitelskému povolání, ale také se pojí – jak je čtenářům Naší řeči známo – s výzkumem městské mluvy, mluveného jazyka, dynamických jevů současné češtiny aj. Širší okruh zájemců o češtinu zná R. Brabcovou z její činnosti popularizační, ať již z jazykových sloupků uveřejňovaných v běžném denním tisku, nebo z přednášek a televizních pořadů věnovaných dnešní češtině. V neposlední řadě patří k okruhům jubilantčiných zájmů také tematika slavistická.

Tato rozsáhlá pedagogická, vědecká, obecně kulturní a – doplňme ještě také – organizační činnost vyžaduje, abychom alespoň několika údaji připomněli jubilantčinu životní a odbornou dráhu. Narodila se r. 1935 v Doubí u Liberce. Po absolvování Vysoké školy pedagogické (obor český jazyk) krátce působí jako učitelka v Hulíně a Kroměříži. Roku 1959 nastupuje do vznikajícího Pedagogického institutu v Brandýse nad Labem. Po zřízení Pedagogické fakulty UK přichází (r. 1964) na katedru českého jazyka jako odborná asistentka. Během studia jsou jejími učiteli A. Jedlička, F. Vodička, K. Dvořák, Fr. Cuřín, P. Hauser, kteří nepochybně mají vliv na její rozhodnutí věnovat se jazyku i na utvoření jasné představy o charakteru a obsahu fakultního vzdělávání učitelů. Bezprostředně u počátků její vědecké dráhy stojí dvě osobnosti: prof. J. Bělič, který projektem popisu městské mluvy v Čechách a na Moravě dává podnět k zkoumání městské mluvy v Brandýse, a tehdejší vedoucí katedry českého jazyka prof. Fr. Cuřín, který vyvolává její zájem o jazyk národního obrození a o toponomastiku. – Poznamenejme hned, že výsledky svých tehdejších výzkumů publikuje R. Brabcová v práci Městská mluva v Brandýse nud Labem (1973) i v několika článcích a studiích (srov. např. z let 1969 a 1973 studie o rázu a o koexistenci í(i)//é v brandýské mluvě uveřejněné ve Filologických studiích I, IV, stať v NŘ z r. 1974 o stylové charakteristice slovní zásoby; tématu národního obrození je věnována studie Thámovy Básně v řeči vázané ve sb. Stati k národnímu obrození, 1972). – Roku 1968 získává doktorát filozofie, v r. 1972 obhajuje kandidátskou disertační práci, o několik let později se habilituje, r. 1979 je jmenována docentkou a 1990 – profesorkou v oboru český jazyk.

[266]Ve středu badatelského zájmu R. Brabcové stojí mluvený jazyk. Jestliže zpočátku tvoří těžiště jeho zkoumání městská mluva, vědomí souvislostí mezi dynamikou současné češtiny, jazykovou praxí, jazykovou kulturou a výchovou vede k důležitému posunu. Do popředí se zejména dostává zkoumání úrovně mluvených projevů dětí, mládeže i starších mluvčích z hlediska jazykové kultury. Výsledky novějších výzkumů přinášejí opět jednak dílčí studie v časopisech a sbornících (např. z r. 1978 K otázce vyjadřovacích schopností žáků základní školy ve spisovném jazyce, z r. 1981 Vztah spisovné češtiny a nespisovných útvarů národního jazyka ve školní praxi Středočeského kraje, z r. 1985 Slovesné vyjadřování v mluvených projevech), jednak syntetizující monografie Mluvený jazyk v teorii a praxi (1987), jíž se dostává mezinárodního ohlasu.

Vědecké dílo Brabcové se však hlásí i do dalších tematických okruhů. Rozpětí jejího zájmu je možno ilustrovat na příkladu statí jako: K překladům Viléma Mrštíka (1962), Hovorovost v díle Karla Čapka (1990); Kolísání rodu podstatných jmen (1976); Nad překlady děl M. Laliće (1977); Lexikální prostředky v překladu díla M. Krleži (1981); Ustnaja gorodskaja reč kak sociolingvističeskaja problema (1990) atd.

Na pozadí dalšího okruhu prací stojí vnitřní potřeba reagovat na požadavky vyučování českému jazyku.

Početnou skupinu zde představují vysokoškolská skripta, např.: z r. 1967 Jazykové rozbory I. (za spoluautorství P. Hausera a V. Vitvara), z r. 1976 Jazykové cvičení a rozbory (také vznikla ve spolupráci s P. Hauserem a V. Vitvarem), z r. 1989 Současný český jazyk. Slovník lingvistické terminologie (spoluautorka O. Martincová). Jinou užitečnou pomůckou pro pedagogické fakulty (a nejen pro ně) je Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy (1990).

K této tvorbě se v poslední době připojují učebnice českého jazyka: Čeština pro 6. ročník ZŠ a pro víceletá gymnázia (1993), rozvržená do tří částí (část A, B a pracovní sešit).

Kromě toho zasluhuje pozornost bohatá publikační činnost ve vysokoškolských sbornících a v čas. Český jazyk a literatura. Příspěvky se týkají výkladu jazykových jevů, informací o nových lingvistických pracích, vyučování českému jazyku a stranou nezůstává ani tematika komunikačních schopností a dovedností žáků.

Osobitou položku díla R. Brabcové tvoří práce uveřejněné v zahraničí nebo k němu se vztahující. Referativní příspěvky, recenze publikované v našich lingvistických časopisech a souběžně v slavistických periodikách zahraničních (Zbornik za slavistiku, Zbornik Matice srpske za slavistiku aj.) jsou výrazem snahy přispívat vzájemné informovanosti o lingvistickém výzkumu v slovanských jazycích. – Vedle toho ovšem vznikají studie, jako např. 200. výročí narození V. St. Karadžiće (1988), Lingvistička terminologija Vuka St. Karadžića (1988) aj.

Ve stručném medailonku se jen stěží můžeme povšimnout všech důležitých publikací R. Brabcové, tím méně podat souhrnnou bibliografii. Nemůžeme však nechat bez povšimnutí, jak při uskutečňování badatelských zájmů a publikačních záměrů dokáže být jubilantka také ve středu organizačního dění na Pedagogické fakultě i mimo ni. Jmenujme alespoň vedení katedry českého jazyka, členství v ediční komisi pro vydávání vědeckých publikací a skript, předsednictví komisí pro obhajoby kandidátských [267]prací a pro habilitační řízení v oboru český jazyk a teorie vyučování českému jazyku školení doktorandů, členství v mezinárodní sociolingvistické společnosti INSOLISO, působení v redakční radě Naší řeči.

Jubileum zastihuje prof. R. Brabcovou v plné práci. U jeho příležitosti chceme zde vyslovit přání, aby ani v budoucích letech neztratila svůj dosavadní pracovní elán, aby se jí podařilo připravit ty práce, které má nepochybně v plánu.

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 5, s. 265-267

Předchozí Ivan Lutterer: Sto let od narození univ. prof. Vladimíra Šmilauera

Následující Jiří Kraus: Obchodované akcie