Desubstantivní adjektivní přívlastek v současné spisovné češtině
František Štícha
[Články]
-
Vztah mezi dvěma objekty (v nejširším smyslu toho slova), substancemi či jako substance pojatými fakty se v českém jazyce od jeho historického počátku až do současnosti vyjadřuje dvojím obecným způsobem, z nichž první lze pokládat za základní, druhý za odvozený:
1. spojením nominativu určovaného substantiva s některým z ostatních pádů substantiva určujícího, např. cesta lesem;
2. spojením určovaného substantiva s adjektivem utvořeným z odpovídajícího substantiva: lesní cesta.
Oba tyto způsoby si v celé historii českého jazyka zajímavě a dosti složitě konkurují a nepřetržitě dochází, jak v kategoriích a typech, tak v jednotlivých případech, k záměnám jednoho způsobu druhým, a to tak, že jeden z obou způsobů dominuje nad druhým, je výrazem preferenčním, anebo je jeden z obou způsobů dokonce závazný jako jedině možný, a je tedy jazykovou normou.
Jestliže ve staročeských textech ze 14. a 15. století lze nalézt velmi mnoho desubstantivních vztahových adjektiv různého slovotvorného typu, která jsou v dnešní češtině nejen nepřijatelná, ale mnohdy dnes znějí až směšně (např. tání ledné namísto tání ledu[1]), svědčí to o značném vývojovém pohybu, k němuž za několik století ve vývoji češtiny v tomto jediném jejím syntaktickém detailu došlo.
Sledujeme-li však výskyt vztahových desubstantivních přívlastků v současných českých textech, zjišťujeme, že pohyb ve vývoji tu není jednosměrný: mnohých z těchto atributů je užito způsobem, který se jeví jako víceméně neobvyklý. Bude-li však tento vývoj pokračovat, tato dnes ještě neobvyklá užití vztahových atributů se ustálí, lexikalizují a za několik desetiletí budou zaznamenávána ve slovnících jako pevná součást lexikálního systému češtiny, popřípadě jen jako přijatelná možnost (v mnoha případech opět jako ve starší češtině, v jiných jako historické novinky).
V tomto článku chceme především poskytnout odborným i laickým zájemcům o český jazyk jistým způsobem utříděný soubor desubstantivních atributů, jejichž relační význam implikovaný daným syntagmatem a/nebo inferovaný [226](vyvozovaný) ze smyslu celé výpovědi se nám jeví jako neobvyklý. Tento dojem neobvyklosti ovšem bez rozsáhlých materiálových výzkumů velkého množství rozmanitých textů uložených v paměti počítače a bez speciálních počítačových programů nemůžeme opřít o zcela objektivní nálezy.[2] Také konfrontace lingvistovy introspekce s výklady a příklady velkého čtyřsvazkového Slovníku spisovného jazyka českého (dále SSJČ), obsahujícího 192 000 slov (lexémů), může být jen jistým vodítkem, nikoli však spolehlivým argumentem.
Náš korpus vztahových desubstantivních přívlastků vznikal několik let nesoustavnou, příležitostnou excerpcí převážně novinových textů, ale i knih a dalších zdrojů.[3] Zdá se nám účelné představit tyto atributy ve značném rozsahu (i když přece jen v jistém výběru), neboť ani SSJČ relační význam těchto atributů svými výklady a doklady většinou nereflektuje a některé z nich ani (zejména vzhledem k tomu, že jde o dílo již čtvrt století staré) nezaznamenává.
Prezentaci utříděného korpusu dokladů je však třeba předeslat jisté minimum teoretických východisek a zobecnění:
1. Vztahový význam desubstantivního adjektiva není nikdy v daném spojení plně explicitně (to znamená speciálními jazykovými prostředky) vyjádřen, nýbrž je vždy buď na bázi spojení s daným substantivem pouze implikován (lesní cesta, stolní kalendář, zimní prázdniny atd.), anebo nejde-li o běžné spojení, je tento význam třeba vyvozovat – jak uvidíme dále na našich dokladech – z širšího kontextu. Přestože čeština disponuje řadou různých slovotvorných přípon, jimiž se vztahová adjektiva odvozují (-ov-, -n-, -sk- a mnohé jiné), nerozlišují se jimi různé vztahové významy a z tohoto hlediska se tato rozmanitost jeví spíše jako neužitečný systémový balast (věc je ovšem mnohem složitější; v tomto článku se však nelze zabývat všemi souvislostmi). Co je kteroukoli z těchto přípon vyjádřeno, je pouze nejobecnější relační význam ’jsoucí ve vztahu k základovému substantivu, resp. k obsahu tohoto substantiva.’[4]
[227]2. Na rozdíl od adjektivních slovotvorných přípon mají různé pádové tvary (zvláště předložkové) své různé obecné relační významy, a proto jsou odpovídající neshodné substantivní přívlastky explicitnějším prostředkem, než je adjektivum: lesní cesta : cesta lesem, stolní kalendář : kalendář na stůl, zimní prázdniny : prázdniny v zimě. Vidíme, že též slovotvorné příponě -n-[5] u tří různých adjektiv odpovídají tři různé pádové tvary odpovídajícího substantiva.
3. Desubstantivní adjektivum a pádový tvar odpovídajícího substantiva si při daném způsobu atribuce (přivlastňování) jistým způsobem konkurují: Zatímco v mnohých případech volíme většinou nebo závazně (noremně) jeden z obou způsobů atribuce, v mnoha jiných případech není neobvyklé užít víceméně libovolně způsobu jednoho či druhého (poměr může být třeba 40 % : 60 %).[6] Například atributivní spojení rozpočet rodiny je patrně v současné češtině mnohem méně běžné než spojení s desubstantivním adjektivem rodinný rozpočet. Naproti tomu spojení rodinná či státní hlava, potenciálně konkurující běžnému hlava rodiny (státu), je nejen neobvyklé, ale dokonce značně komické. Podobně je tomu i u konkurenčního páru rodinný živitel – živitel rodiny. Dále např: sklenice na pivo – pivní sklenice, ale jedině sklenice na vodu, nikoli vodní sklenice; památky Prahy – pražské památky, ale návštěvníci Prahy bude patrně vysoce převládat nad pražští návštěvníci atd. Bohužel zjišťovat tyto údaje manuální excerpcí, bez pomoci počítače, by bylo nesmírně časově náročné a vyžadovalo by celé týmy excerptorů pracujících třeba i celá léta. Uvážíme-li, že jazykových jevů, které by bylo žádoucí doložit jejich textovými výskyty, je obrovské množství, není bez počítače taková práce fakticky proveditelná.
4. Zatímco nepřijatelnost některých adjektivních atributů je vázána na určité spojení s určitým substantivem (např. *rodinná hlava proti rodinný rozpočet, rodinná dovolená, rodinná fotografie aj.), v jiných případech jde o to, že nepřijatelné je samo adjektivum jako lexikální jednotka, neboť se jeho užívání z toho či onoho důvodu nevžilo. Například SSJČ uvádí adjektivum autový pouze s jediným příkladem autová doprava, zatímco např. u adjektiva potoční, které pokládáme rovněž za málo běžné, je uvedena celá řada různých spojení. Je tedy [228]pravděpodobné, že adjektivum autový bude v současných českých textech jen obtížně k nalezení.
5. Konkurence desubstantivního adjektiva s pádovým tvarem podstatného jména[7] je při daném způsobu atribuce ovlivňována několika zásadními faktory:
(a) typem obsahové determinace: druhová nebo prostá. Druhovou determinací rozumíme takové přisouzení vlastnosti, jímž se vyjadřuje specifický druh v rámci nějakého rodu, pokud je jako takový obecně chápán a manifestuje se například tvarem apod. Naproti tomu prostou determinací rozumíme takové přisuzování vlastnosti, jímž se nespecifikuje druh, nýbrž pouze se označuje nějaký aktuálně platný vztah určovaného objektu k objektu (látce) určující. Např. spojení pivní sklenice můžeme pokládat za druhovou determinaci, neboť druhovost se zde projevuje obvyklým tvarem a kvalitou skla, které trvale (rozumí se po jistou historickou dobu) slouží jako nádoba na pivo. Naproti tomu představuje spojení sklenice na mléko determinaci prostou, jestliže neexistuje zvláštní (příznačný) obvyklý tvar a kvalita materiálu nádoby na mléko. Toto hledisko není ovšem vždy rozhodující, jak ukazuje např. nepříliš běžné spojení vinná sklenka;
(b) charakterem vztahu mezi označovanými skutečnostmi: (relativně) elementární, nebo (relativně) složitý, např. těžba ropy – ropný průmysl;
(c) aktuálním členěním věty a syntagmatu: sdělný důraz je na určovaném substantivu, nebo na určujícím substantivním atributu, např. Arbesova romaneta – román od Arbesa.
Je možné, že existují ještě faktory další, především složitější činitele textové.
V psaných literárních a zejména publicistických textech se setkáváme poměrně velmi často se vztahovými desubstantivními adjektivy[8], jejichž kontextový význam je vzhledem k ustálenému lexikalizovanému kruhu významů nápadný jako víceméně zvláštní a neobvyklý. Relační obsah těchto atributů je často patrný pouze ze smyslu věty, v níž je ho použito, někdy až z širšího kontextu, popřípadě z aktuálních „znalostí světa“. Mnohé tyto přívlastky se vztahují na značně specifické oblasti aktuální reality a bez speciálních znalostí politické, právní, [229]hospodářské atd. situace mohou být nesrozumitelné. Někdy však ani speciální znalosti, ani kontext celého textu neumožní spolehlivě identifikovat ten význam, v němž bylo atributu použito.
Některá tato adjektiva, v běžném vyjadřování neobvyklá, jsou součástí odborné terminologie[9], popřípadě slangu a někdy snad i publicistického žargonu (na to již upozorňoval A. Jedlička – viz pozn. 8). Protože adjektivní atribut je jako jazykový výraz specifikace druhu ve významové opozici k atributu substantivnímu, je preferován všude tam, kde o takové označení druhu především jde, a to i tehdy, je-li příslušné vztahové adjektivum mimo dané specifické terminologické spojení výjimečné, popřípadě i zcela neznámé. Setkali jsme se například s takovou kuriózní situací, kdy novinový recenzent vytýká překladateli, že namísto spojení vlivový agent (má jít patrně o zvláštní druh agenta) soustavně překládá (podle anglického agent of influence) agent vlivu. Přitom však adjektivum vlivový není v SSJČ vůbec zaznamenáno a nemáme je ani my ve své poměrně již rozsáhlé sbírce. Neodborník, a těch je mezi čtenáři novin vždy drtivá převaha, nedokáže pochopitelně ze spojení vlivový agent odhadnout více než ze spojení agent vlivu; v obou případech je zřejmé nanejvýš jen to, že jde o agenta, který má mít na něco vliv, nevíme však na co.
Podívejme se nyní podrobněji na některé z nejzajímavějších výskytů vztahových desubstantivních adjektiv naší sbírky:
Rusko a Čína prosazují zmírnění iráckých sankcí (titulek MFD 12. 11. 1994); pekingská návštěva ministra Zielence (televize, červen 1993); ČSSD souhlasí s německým projevem Klause (MFD 27. 2. 1995); chorvatské selhání OSN (titulek MFD 7. 3. 1995); sudetské váhání koalice (MFD); evropské sliby kancléře Kohla (titulek MFD 3. 2. 1993).
Zatímco SSJČ u vztahových adjektiv odvozených z názvů měst a zemí uvádí pouze taková spojení, z nichž je jasně patrný význam ’existující v daném městě/zemi’ nebo ’(v širokém slova smyslu) pocházející z tohoto města/této země’, např. pražské ulice či vídeňský řízek, každý čtenář novin pochopí, že irácké sankce v citovaném případě nejsou sankcemi přicházejícími z Iráku, nýbrž že jde právě naopak o sankce proti Iráku, že ministr Zieleniec navštívil Peking a ne naopak, že nejde o Klausův projev v Německu, nýbrž – obecněji vzato – o Německu, konkrétně o česko-německých vztazích, že nejde o selhání Chorvatska, nýbrž o selhání OSN, v souvislosti se situací v Chorvatsku, že to nejsou obyvatelé Sudet, kdo váhá, nýbrž naše vláda, která váhá, jak se vypořádat s požadavky [230]a nároky těchto bývalých obyvatel Československa, a konečně že to není Evropa, kdo slibuje něco kancléři Kohlovi, ale naopak Kohl něco slibuje Evropě.
Mezi prvními dvěma uvedenými a následujícími doklady z tisku je však jistý zásadní rozdíl. V prvních dvou případech lze adjektivní atribut v jeho aktuální významové platnosti nahradit plně ekvivalentním substantivním přívlastkem předložkovým nebo genitivním bez předložky; jde přitom o ustálené vazby: sankce proti Iráku, návštěva Pekingu. Naproti tomu v příkladech následujících taková možnost neexistuje: v prvním případě proto, že tu nejde o bezprostřední a přímý vztah Klausova ’projevu’ a ’Německa’, v případech dalších proto, že žádná pevná, ustálená vazba substantiv ’selhání’, ’váhání’ a ’slib’ s nějakou předložkou neexistuje (lze například použít příležitostně vazbu ’slib o něčem’, ale to není vazba ustálená).
V následujících dokladech si nejprve všimneme jednodušších případů, kdy méně obvyklému či zcela neobvyklému adjektivnímu atributu v jeho aktuálním kontextovém významu odpovídá v systému českého jazyka ta či ona vazba, buď pouze se samotným pádovým tvarem substantiva, nejčastěji genitivem, nebo s pádovým tvarem ve spojení s určitou předložkou:
přežívali na střechách domů i v stromových korunách (Klíma, Láska a smetí), smrt nastala z chorobných příčin (LN 1. 9. 1993), Historické pochopení zraje ve společnosti pomalu (Solženicyn, Gulag 236), Němci však oznámili ještě tvrdší mírové podmínky (MFD 7. 11. 1992), geologické a klimatické údaje o této planetě (MFD 26. 9. 1992), Díky rozpočtovému sporu se veřejnost dozví, zda jsou státní finance využívány účelně (MFD 3. 12. 1993), koncepční jednání s HZDS (MFD 21. 1. 1992), V Praze natočila pro Supraphon áriovou desku (Gramorevue 2/1990), Malíř vstoupil na potoční lávku (Fuks, Vévodkyně 153), Právě mi dorazil ovocný balík (V. Havel, Dopisy Olze 42), Snad největší kurzové potěšení čeká návštěvníky Ruska (MFD 23. 3. 1995).
Mnohdy adjektivní atribut nepřipouští jiný význam než ten, který lze explicitně vyjádřit atributem substantivním: stromové koruny : koruny stromů, potoční lávka : lávka přes potok, ovocný balík : balík s ovocem. Na druhé straně není vždy snadné „naráz“, při zběžném čtení rozpoznat, že například historické pochopení není pochopení čehosi, co má historický význam (srov. např. historické rozhodnutí), ale pochopení historie, že koncepční jednání není jednání, které má nějakou koncepci, ale jednání o koncepci, že mírové podmínky nejsou podmínky existující v míru, ale podmínky míru, tj. (ještě explicitněji řečeno) ’podmínky (pro) uzavření míru’ atd. Při troše znalostí a přemýšlení o smyslu toho, co čteme, dokážeme však ten význam, o nějž jde, většinou víceméně bezpečně identifikovat. Vyžaduje to jen různý stupeň úsilí a důvtipu.
[231]Relační adjektivní atribut odvozený ze substantiva je však často v textu implicitním rámcem složitějších determinačních vztahů, než jsou ty, které můžeme explicitně pojmenovat jedinou substantivní vazbou. Tyto relace lze explicitně vyjádřit různě rozsáhlými determinačními řetězci. Uvedeme několik příkladů:
Prezident vetoval celní novelu (titulek MFD 23. 7. 1993; význam: novela zákona/zákonů o clech), Strojvedoucí se vrátili na hranici mzdového rozumu (titulek MFD 1. 4. 1993; význam: rozum vzhledem k požadavkům na růst mezd), Odborové tažení za vyššími mzdami … vzbudilo inflační obavy (MFD 17. 3. 1993; význam: obavy z růstu inflace), u velkého množství kuponových podniků (MFD 10. 11. 1993; význam: podnik získaný v kuponové privatizaci), kuponový pokles (Večerník Praha 27. 1. 1992; význam: pokles zájmu veřejnosti o registraci kuponových knížek), … magistrátní úřad se už třetí sezonu dohaduje na znění smogové vyhlášky (Respekt 3/1992; význam: vyhláška předepisující opatření vyhlašovaná při zamoření ovzduší smogem), úspěšný hašišový zásah (titulek SS 21. 1. 1992; význam: zásah policie proti pašerákům hašiše), povinné emisní prohlídky aut (MFD 13. 7. 1994; význam: prohlídky automobilů zaměřené na kontrolu emisí), … prakticky katedru vede jeho zástupkyně…, k níž mají lidské i profesní výhrady (MFD 16. 10. 1992; význam: výhrady k lidským vlastnostem i profesní zdatnosti), Sloní výlet v pražské zoologické zahradě (titulek v SS 26. 6. 1992; význam: výlet do pražské ZOO spojený s projížďkou na slonech).
Ve všech těchto a mnoha jiných podobných případech je z jazykové formy vždy zřejmé pouze to, že obsah určovaného substantiva (např. rozum) se týká obsahu substantiva, z nějž bylo utvořeno určující adjektivum (např. mzda), tedy například: ’rozum týkající se mzdy/mezd’. V jakém smyslu se týká ’rozum’ ’mezd’, ’zásah’ ’hašiše’, ’obavy’ ’inflace’, ’vyhláška’ ’smogu’ atd., to je třeba vědět „ze života“, anebo pochopit ze souvislostí daného textu. V některých případech dokážeme význam atributu odhadnout ze smyslu samého spojení, např. u výrazu inflační obavy, jindy, např. ve spojení kuponový pokles to není možné a je třeba vyvozovat z celého kontextu.
Vyvozování smyslu z kontextu je velmi často nutné a snadné, někdy však naopak obtížné až nemožné. Například z kontextu věty Ve výbavě budou mít závodníci například … jedovou pumpu proti hadům (MFD 1. 3. 1995) nedokážeme (celý text článku neposkytuje žádnou jinou informaci o ’jedových pumpách’) odhadnout, zda jde o ’pumpu, z níž se jed pumpuje’, anebo naopak o ’pumpu, do níž se jed pumpuje’, tedy explicitněji řečeno, zda má být pumpou jed na hady stříkán, anebo naopak jed z hadů či z jimi způsobeného uštknutí odsáván. Z kontextu věty … programů, které umožňují složité konstrukční výpočty, nepochopíme, nevyznáme-li se v daném oboru, [232]jde-li o výpočty různých konstrukcí v obecném smyslu či určitých konstrukcí ve smyslu speciálním, anebo o význam ještě více implicitní a speciální.
Aktuální kontextový význam desubstantivního adjektivního atributu je někdy od systémového významu relačního adjektiva natolik vzdálen, že dané spojení působí jako metafora, např.: benzinové čekání, masné šoky, uhelná politika, krevní skandál aj. Autoři těchto atributů kladou proto někdy taková relační adjektiva do uvozovek:
Příkladem jsou zářijové „masné“ šoky a předvánoční vaječná horečka (MFD 27. 12. 1993); V ČR jsou jen čtyři „evropské“ skládky (titulek MFD 10. 9. 1993); … ti atleti, kteří se na dráhu vrátili po dvouleté „dopingové“ distanci… (MFD 17. 3. 1993); Dodržování „katalyzátorové“ vyhlášky bez kontroly (titulek MFD 3. 4. 1993); Švýcarsko má vysokou úroveň „zubní“ prevence (MFD 10. 9. 1993).
Speciální jsou případy, kdy určované substantivum je determinováno vztahem nikoli k substantivu, z nějž je daný adjektivní atribut odvozen, nýbrž ke spojení daného adjektiva se substantivem, jež je tímto adjektivem implikováno. Např. zubní prevence v posledním námi citovaném dokladu nepochybně znamená ’prevence zubních kazů’. Podobně rozvojová pomoc v následujícím dokladu znamená ’pomoc rozvojovým zemím’: Žádná rozvojová pomoc sama o sobě ještě nikde prosperitu nezařídila… (MFD 14. 3. 1995).
Je pochopitelné, že některá tato adjektiva, která se týkají trvajících a neustále se obměňujících významných společenských jevů, se v publicistických textech objevují v nových a nových souvislostech a míra implicitnosti vyjadřovaných vztahů postupně narůstá[10]. Jde například o adjektiva jaderný, kupónový, ekologický aj. Uvedeme několik příkladů vysoké implicitnosti adjektiva jaderný:
Německo váhá: jestliže by uznalo novou nukleární mocnost, některé domácí kruhy by mohly oživit německé jaderné ambice (Respekt 2.–9. 12. 1991); Spojené státy jsou znepokojeny únikem jaderných mozků z bývalého SSSR (Respekt 3/1992); Vysoký jaderný inspektor OSN… (MFD 28. 1. 1993); Obávám se však, že zájem o naši větší jadernou vnímavost není ani dnes (MFD 28. 1. 1993).
I když většinou význam, o který jde, dokážeme bez větších potíží identifikovat, nelze patrně vyloučit, že v některých speciálních případech budeme při odhadování významu kalkulovat s pravděpodobností blížící se přesně padesáti procentům. To ve skutečnosti znamená, že nezískáme žádnou pozitivní informaci. Nejde tu však o nic mimořádného, nýbrž pouze o speciální projev obecného problému komunikace přirozeným jazykem. Domníváme se, že při posuzování „správnosti“, tj. adekvátnosti zákonitostem jazykového systému na jedné straně [233]a přiměřenosti komunikačním potřebám a charakteru textu na straně druhé, není podstatná míra implicitnosti vyjadřovaných vztahů, nýbrž pouze to, zda příjemce informace má nějakou šanci smysl výrazu bez větších potíží bezpečně rozpoznat. Ohled na čtenáře a vědomí, že ten není odborníkem na všechno, by měl být prvním předpokladem úspěšné práce novinářovy.
Závěrem připojujeme abecedně a slovotvorně utříděný seznam naší sbírky těch relačních desubstantivních adjektiv, která v daném spojení s určovaným substantivem považujeme za méně obvyklá či zcela neobvyklá. V závorce uvádíme výčet všech nebo většiny substantiv, která jsou ve spojení s daným adjektivem zaznamenána v SSJČ.[11]
1. Adjektivum jako lexikální jednotka je zcela běžné a velmi frekventované; v SSJČ je uvedeno jako samostatné heslo ve spojení s řadou substantiv:
a) s příponou -ní/ný
celní novela (správa, prohlídka, politika, unie, systém, papíry, doklady, průvodka), duševní dokumenty (rozvoj, vývoj, stav, práce, choroba, utrpení, majetek aj.), hořčičné kelímky (semínko, moučka, olej, silice, omáčka, placka, zrno), jaderný/á/é rozruch, inspektor, vnímavost, ambice, mozky (fyzika, záření, reakce, energie, reaktor, technika, zbraně), jídelní vytříbenost (příbor, miska, kout, stůl, vůz, lístek), konvenční odzbrojení (1. politika, značky; 2. slova, přetvářka, lež, úsměv, literatura, obrazy, manželství, vztah), krevní skandál (barvivo, plazma, sérum, skupina, oběh, tlak, cesta, obraz, zkouška, cukr, výron, podlitina, tlačenka, prejt, sůl), kulturní návrh (1. dějiny, vývoj, potřeby, vliv, styky, dohody, politika, pracovník, středisko; 2. národy, společnost, člověk; 3. půda, rostliny), masné šoky (výrobek, extrakt, průmysl, trh, krámy, hrnce, červi, drůbež), ovocný balík (stromy, sad, trh, sklep, kompot, šťáva, víno, chlebíček, cukr), prkenná hromada (1. zhotovený z prken: ohrada, bouda, lešení; 2. upjatý, strnulý: držení těla, pohyby, důstojnost, tvář, překlad, jazyk), sloní výlet (chobot, kly, kůže, mládě, troubení, noha, ruka, pohyby), sněžný sesuv (voda pláň, mrak, vánice, závěje, zima, pole, plíseň, pásmo, oblast, čára, jáma, člověk, podnebí), uhelná politika, těžba (doly, ložiska, pánev, sloj, revír, plyn, brigáda, prázdniny, kombajn, pilíř, prádlo, mlýn, kal, drť, moučka, prach, zásobník, kolej, stanice, parník, list);
b) s příponou -ový
atomový zákon (energie, teorie, váha, jádro, bomba, zbraň, reaktor, fyzika; publ. politika, diplomacie), benzinové čekání (pumpa, motor, lampa; výbuch), bytové dveře[12] [234](klíč, jednotka, doplňky, otázka, kultura, družstvo, komise, úřad, referát, odbor, poplatek), cenový vliv (hladina, index, rozdíly, vyhláška, skupina, třída, úřad, kontrola, politika, kartel), daňové dotazy (soustava, politika, zákon, povinnost, morálka, výhody, nedoplatky, přiznání, únik), druhové bohatství (vlastnost, znak, jméno – číslovka, kříženec), hotelový vzkaz (podnik, pokoj, kuchyně, restaurace, zřízenec, hosté, účet), květinová radost (vůně, záhon, zahrádka, dar, věneček, stolek, hrnek, park, plátky), mzdový/é rozum, stávky (podmínky, systém, katalog, politika, fond, zákon, vyhláška, referent, účetní), ocelové sankce (1. vyrobený z oceli: drát, řetěz, plech, ingot, odlitek, nástroj, magnet, meč, lano, oštěp, přilba, nábytek, péro, pták, hadi; 2. k oceli se vztahující: odpad, šrot; 3. připomínající nějakou vlastností ocel: barva, oči, nebe, zdraví, nervy, svaly, hlas, slova, pěst, povaha, tvář, srdce), rozpočtový spor (dokumentace, zákon, rozprava, provizórium, organizace, klasifikace);
c) s příponou -ský/cký:
dámské pohledy (společnost, návštěva, hodinky, šaty, krejčí), ekonomická představa (zásady, vztahy, základna, zákon, studie, problém, fakulta, pokusy, zisky, politika), evropské sliby, skládky (země, národy, státy, jazyky, kultura, rekord, rozhled, organismy), historické pochopení (pramen, spis, mluvnice, proces, situace, rozhodnutí), irácké sankce (republika, nafta), německý vývoj, projev (jazyk, literatura, republika, ovčák), pekingská návštěva (občané, kachna), sudetské váhání (pásmo, oblast, reneta);
d) s příponou -í
myší zprávy (díra, ocásek, barva, past), psí poplatky (chlupy, štěkot, bouda, spřežení, suchary);
2. adjektivum jako lexikální jednotka je v dnešní češtině více či méně ustálené, popř. pouze nepůsobí neobvykle; v SSJČ je uvedeno jako podheslo nebo není zaznamenáno:
a) podheslo: asociační dohoda, kombinace (proces, metoda – kopaná, kapitán), emisní prohlídky (pouze odb. termíny: banka, mohutnost tělesa, spektrum), distanční odposlech (připodobnění – závod, lhůta, šroub, trubka), ekologická/é vášnivost, zlepšení (vztahy), federační dítě (politika, plány), inflační obavy (politika, peníze), klimatické údaje (poměry, podmínky, pásmo, vlivy, mapy, lázně), kompetenční změna (spor), koncernové vedení (podnik), konstrukční výpočty (materiál, práce, změny, inženýr, oddělení), kuponový/á pokles, podnik, vlna, reklama (arch, blok), ozonové zpravodajství, svědomí (molekula), parlamentní představy (soustava, budova, zpravodaj, řeč, volby), televizní průzkumy, budoucnost (obrazovka, anténa, kamera, přijímač, vysílač, studio, obraz, signál, technika, přenosový vůz, kanál, přenos, vysílání, hra, program, inscenace, autor), univerzitní dělení (studie, přednášky, profesor, knihovna, město), uragánová výstraha (ničivost, smích);
[235]b) nezaznamenáno: azylový/á problém, jednání, buřtový stánek, dopingová distance, koncepční jednání, privatizační nejistota, romské přepadení, katalyzátorová vyhláška, množstevní požadavky, oscarová premiéra, smogová vyhláška;
3. méně obvyklá adjektiva:
v SSJČ samostatná hesla:
chodbový dozorce (stěny, dveře; hroby)[13], jedová pumpa (had, nápoj, žláza, zub), potoční lávka (voda, koryto, louka, mlýn, ryby, rybářství), stromové koruny (kůra, míza, listí, zeleň, hlodavec, savec, užovky, klokan)[14], škodní průběh (náhrada, průběh), zbožové skupiny (katalog, listina, úvěr);
v SSJČ podhesla u příslušných substantiv:
árijová deska (opera), bombové oznámení (atentát), datumový háček (razítko), hašišový zásah (jed, opojení), kurzové úpravy, potěšení (ztráta, školení), trofejní doba (materiál), vinární sál.[15]
[1] Staročeskými denominativními vztahovými adjektivy se zabývá Alena Fidlerová v nepublikované kandidátské práci Denominativní vztahová adjektiva ve staré češtině (Praha 1976).
[2] K využití počítačových korpusů pro výzkum gramatiky přirozeného jazyka srov. naše články Čas korpusové lingvistiky, SaS 55, 1994, s. 141–5, a Komputační korpusy a empirická lingvistika, v tisku.
[3] Užíváme těchto zkratek: MFD (Mladá fronta dnes), LN (Lidové noviny), SS (Svobodné slovo), VP (Večerník Praha).
Ostatní doklady máme z těchto zdrojů: Ivan Klíma, Láska a smetí, Československý spisovatel 1990; Ladislav Fuks, Vévodkyně a kuchařka, Československý spisovatel 1987; Václav Havel, Dopisy Olze, Atlantis 1990; Alexandr Solženicyn, Souostroví Gulag, MUDR. Jaroslav Hanzel – OK centrum Praha 1990.
[4] V tom se čeština shoduje s německými kompozity: lesní cesta: Waldweg. Ještě méně explicitní než čeština a němčina je angličtina, která nevyjadřuje speciálním jazykovým prostředkem (jímž je v češtině slovotvorná přípona adjektiva a v němčině kompozitum) ani obecný vztah: wood path jsou z hlediska jazykového systému a jeho prostředků pouze dvě vedle sebe položená substantiva: význam této juxtapozice je třeba vždy vyvozovat ze situačních či textových souvislostí.
[5] -í není vlastní slovotvorná přípona, nýbrž jde o prostředek tvaroslovný signalizující slovní druh.
[6] Lingvistika se dosud podobnými statistickými výzkumy prováděnými na rozsáhlém souboru žánrově a stylově rozmanitých textů z různých důvodů téměř nezabývala. Doufejme, že zásadní obrat v lingvistické práci, a zároveň i její výraznější společenskou prestiž přinesou až výzkumy velkých počítačových korpusů. Jimi bude možno v mnoha případech (patrně však bohužel zdaleka ne ve všech) objektivně doložit, co se skutečně píše a/nebo říká velmi často, méně často či téměř vůbec ne, a za jakých komunikativních podmínek, v jakých textech či promluvách se tak děje.
[7] Podrobněji se tímto jevem zabývám ve skriptu Současný český jazyk – význam a konkurence v syntaxi, Praha 1989.
[8] Tohoto jevu si všiml již před lety Alois Jedlička a napsal o něm jednu stránku ve stati Kořeny a rozvoj konfrontačního studia češtiny a slovenštiny uveřejněné ve Slavica Pragensia XXV, 1982, UK Praha 1985, s. 11–23. Rád bych několik pasáží ocitoval: „Zatím málo pozornosti bylo věnováno … jednomu typu syntagmatického spojení substantivum – závislé desubstantivní adjektivum, spojení, které je v konkurenčním vztahu ke spojení substantivum – závislé substantivum (v pádě prostém nebo předložkovém) … (s. 20). – „V české publicistice, zvláště také sportovní, je dnes tento typ velmi frekventovaný, a to v různých modifikacích; jedna z nich (léková závislost) je vlastní především stylu odbornému, kde je prostředkem výrazné terminologizace, druhá (vnitřně dále diferencovaná, srov. např. mramorový vývoz – vývoz mramoru) je charakteristická pro současnou publicistiku. Za upozornění na tuto stať bych rád poděkoval L. Uhlířové.
[9] J. Hrbáček v recenzním posudku tohoto článku správně upozorňuje na to, že „vysoká frekvence těchto adjektiv v odborné terminologii je v souvislosti s tím, že významové zneurčitění způsobené adjektivním vyjádřením je zde eliminováno přesným terminologickým vymezením celého souslovného názvu“.
[10] A. Jedlička hovoří ve zmíněné stati o „stupňování eliptičnosti“ a uvádí zajímavý příklad sněžné úvahy ve smyslu ’úvahy týkající se fotografování zimní krajiny’.
[11] Adjektivum uvádíme vždy pouze v tom tvaru, který se shoduje se substantivem citovaného dokladu, a v závorce je pro úsporu místa v odpovídajících shodných tvarech již neopakujeme; tyto tvary nechť si laskavě čtenář sám doplní.
[12] Jistou objektivní indicií potvrzující naše introspektivní jazykové povědomí je nález v našem malém počítačovém korpusu obsahujícím devět knih prozaických textů od sedmi různých autorů (Hrabal, Škvorecký, Kundera, Klíma, Fuks, Švandrlík, Binar, Eidler) a knihu projevů Václava Havla: v tomto souboru textů se vyskytuje dvakrát spojení dveře bytu, jednou dveřích bytu, jednou dveře od bytu, ale ani jednou bytové dveře.
[13] V našem počítačovém korpusu je substantivum chodba poměrně značně frekventované (několik desítek výskytů), avšak v atributivní platnosti se vyskytuje pouze dvakrát: dveře na chodbu, dveřím do chodby; adjektivum chodbový se v něm nevyskytuje.
[14] V našem počítačovém korpusu jsme nenalezli ani jedno adjektivum stromový/á/é, zato 11 atributů substantivních: koruny stromu, koruny stromů, v koruně stromu, kůra stromu, kůře stromu, kůry stromu, kmen stromu, kmeni stromu, kmeny stromů, větev stromu, větve stromů. Velký počet substantiv uvedený v SSJČ u adjektiva stromový, přestože některá ze spojení jsou odborné termíny, tedy patrně zcela neodpovídá jeho systémovému zakotvení v současné češtině.
[15] Několik těchto adjektiv v nových spojeních (bytové divadlo, inflační spirála, kompetenční zákony, množstevní sortiment, ozonová díra, pocitový film, potratová turistika, povodňová aktivita) zaznamenávají i Zdeňka Sochová a Běla Poštolková v slovníčku neologismů publikovaném na pokračování v Naší řeči pod názvem Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě).
Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 5, s. 225-235
Předchozí Milena Šipková: K jednomu typu názvu podniků
Následující Hana Prouzová: K vazbám některých sloves myšlení
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1