K jednomu typu názvu podniků

Milena Šipková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V souvislosti se změnami v naší společnosti a s rozvojem velké a malé privatizace stává se aktuální otázka pojmenování nových, popř. přejmenování starých podniků a organizací. Tato skupina jmen zvaná chrématonyma se rozrůstá téměř nekontrolovatelně a je velmi proměnlivá. V tomto příspěvku nám nejde ani tak o otázky spojené s pravopisem, spíše bychom se chtěli zamyslet nad slovotvornou strukturou jednoho typu těchto pojmenování.

Inspirací nám byl mimo jiné list Kuponová privatizace č. 23 ze 4. března 1994, který uvádí oficiální seznam akciových společností pro druhou vlnu kuponové privatizace. Nalezli jsme v něm jeden typ pojmenování podniků, který byl pro češtinu doposud zatím víceméně okrajový. Jde o názvy jako Vodárenská, a. s. (místo dřívějšího názvu Jihomoravské vodovody a kanalizace), Vodárenská a kanalizační, a. s. (dř. Vodárny a kanalizace Plzeň), Plzeňská teplárenská, a. s. (dř. Západočeské energetické závody), Pražská (Jihočeská, Jihomoravská, Severomoravská…) plynárenská, a. s. (dř. Český plynárenský podnik, s. p.), Sokolovská uhelná, a. s. (dř. Palivový kombinát, s. p.), Zlínská dopravní, a. s. (dř. ČSAD Zlín, s. p.), Frenštátská (Hanušovická, Zábřežská, Vsetínská, Opavská…) lesní, a. s. (dř. Severomoravské státní lesy, s. p.), Autoremont – 1. bruntálská, a. s. (dř. Autoremont Bruntál, s. p.), První Investiční, a. s. (v tomto případě jde o fond).

Jsou tyto názvy utvořeny správně? K základním podmínkám vzniku nových jmen patří nejen potřebnost nového pojmenování, vhodné pojmenovávací východisko, ale i nutnost utvořit nové pojmenování podle jistých pravidel, zákonitostí platných pro češtinu. Po formální stránce představují názvy společenských institucí a podniků zpravidla typ víceslovných pojmenování popisných. Jejich základem bývá obecné jméno, které vyjadřuje, o jaký typ instituce nebo podniku jde. Slouží k tomu výrazy jako podnik, společnost, závod(y), banka, fond apod. Z důvodů individualizace bývá toto obecné jméno určováno nějakým vhodným individualizačním prostředkem (onomaziologickým příznakem) s funkcí shodného nebo neshodného přívlastku. Tento příznak může označovat např. oblast „zájmu“, v níž daný podnik působí (Gramofonové závody, Zpracovna ryb), příslušnost podniku k jisté organizaci (Podnik speciálních prací, Továrny mlýnských strojů, Výzkumný ústav stavebních hmot), jeho územní působnost (České vinařské závody, Středočeské sběrné suroviny), pořadí vzniku (První novinová společnost), vztah k nadřazené instituci (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity), na počest koho je instituce pojmenována, tzv. dedikační příznak (Masarykova univerzita), vztah k sídlu instituce (Vodní stavby Praha, Vodovody a kanalizace Beroun), a v neposlední řadě i organizační začlenění podniku, jeho organizační charakteristiku (spol. s r. o., a. s., s. p.).

Úplné podoby názvů podniků by měly být samozřejmostí při oficiálním styku. Mimo oficiální užití se však projevuje – podobně jako v jiných oblastech – i v této věcné skupině tendence oficiální názvy zkracovat. Zkrácené podoby zpravidla [224]vznikají elipsou některých prvků víceslovného pojmenování. Obvykle se vynechává jeden individualizační příznak, ale někdy i několik (Sběrné suroviny Praha – Sběrné suroviny, Akademie věd České republiky – Akademie), vynechat se může i obecné jméno (První brněnská strojírna Brno, a. s. – První brněnská; typologicky sem náleží i označení akcí – např. Velká pardubická steeplechase – Velká pardubická), aniž by se tím ztrácela individuální platnost názvu. U zkrácených podob napomáhá srozumitelnosti kontext a situace.

Vraťme se nyní k názvům podniků uvedených na počátku našeho příspěvku. Vynecháme-li z oficiálních názvů obecné podstatné jméno, zjistíme z formy tvrdého adjektiva alespoň to, že jde o označení instituce, jejíž pojmenování předpokládá substantivum ženského rodu. Tedy např. Zlínská dopravní, a. s., by mohla označovat třeba společnost, službu, provozovnu, ale třeba i pojišťovnu nebo banku: srov. První slezská [banka], a. s. Obsahuje-li zkrácený název pouze adjektivum měkké (První investiční, a. s.) nepoznáme z něho, zda jde o fond, podnik, banku, společnost apod. Nadto mohou být adjektivní názvy nejednou zaměněny i s názvem ulic (Vodárenská, a. s. × Vodárenská ulice).

Doporučujeme tedy z důvodů srozumitelnosti a jednoznačné identifikace se názvům typu Vodárenská, Zlínská dopravní prozatím vyhýbat a volit místo toho názvy jako Zlínská dopravní společnost // Zlínský dopravní podnik, Pražská plynárenská společnost // Pražské plynárny, Plzeňská teplárenská společnost // Plzeňské teplárny, Frenštátská lesní společnost // Frenštátské lesy. Zkrácené podoby mají opodstatnění v mluvených projevech a v příslušných odborných kruzích. Ať už si podniky vyberou jakýkoli název, jisté je jedno – lidé si i nadále budou chodit vyřizovat záležitosti spojené s vodou, plynem a teplem do vodárny, plynárny a teplárny, nikoli do Vodárenské, Plynárenské a Teplárenské.

Jiným problémem těchto pojmenování jsou zkratky typu a. s. Podniky totiž často samy nevědí, zda tato zkratka je či není součástí jejich oficiálního názvu. Proto se vyskytují názvy podniku v podstatě v těchto třech grafických podobách: Jihomoravská plynárenská, a. s., JIHOMORAVSKÁ PLYNÁRENSKÁ a. s., JIHOMORAVSKÁ PLYNÁRENSKÁ A. S. Pokud zkratka a. s. vyjadřuje organizační začlenění podniku a není míněna jako oficiální název, je nutno psát ji malým písmenem a čárkou oddělovat. Je-li však míněna jako součást oficiálního názvu, neměla by se vlastně zkracovat, měli bychom tedy v oficiálním styku psát Jihomoravská plynárenská akciová společnost. Zkracování typu Jihomoravská plynárenská a. s. v oficiálním rámci považujeme za méně vhodné. Jako přístavek, oddělený čárkou, by měla zkratka a. s. udávat povahu celého názvu vždy, a to i v případě, jeli spojení akciová společnost již součástí oficiálního názvu (např. Jihomoravská plynárenská akciová společnost, a. s.), neboť cizincům poskytuje podobnou informaci jako Čechům např. něm. zkratka GmbH (= Gesellschaft mit beschränkter Haftung) nebo angl. Ltd (= limited) ‚spol. s r. o.’

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 4, s. 223-224

Předchozí Ivan Lutterer: K nedožitým sedmdesátinám Emila Dvořáka

Následující František Štícha: Desubstantivní adjektivní přívlastek v současné spisovné češtině