Časopis Naše řeč
en cz

Rybitví nebo Rybitvy?

Emanuel Michálek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Uvedenými jmény se na českém jazykovém území označovaly odedávna dvě lokality: část města Mnichovo Hradiště do 15. století (podle Ottova Slovníku naučného 22, 397) a dodnes ves v blízkosti Pardubic. Podoba Rybitví je v užívání běžná. Ale v Ottově slovníku, který místopisu věnuje zasvěcenou pozornost i z hlediska historického, se k podobě Rybitví připojuje na druhém místě také forma Rybitvy jako domněle správnější s odkazem na staré jméno obecné rybitev, v množném čísle rybitvi, označující rybáře. Tento výklad Ottova Slovníku je zcela ve shodě se stanoviskem J. Gebauera v Příruční mluvnici českého jazyka z r. 1900, s. 67. Pro posouzení této otázky je třeba přihlédnout aspoň stručně k historii slova, o něž jde.

Ve své monografii Místní jména v Čechách 3, 1951, s. 617 spatřuje A. Profous základ místního jména Rybitví (podobu Rybitvy nebere v úvahu) v staroslověnském apelativu rybitvь ’rybář’. K výkladu A. Profouse můžeme připojit jako ilustraci citát ze staroslověnského evangeliáře Assemanova v Lukášově evangeliu 5,2: „rybitvi … plakaachǫ mrěžę“ a srovnat jej s týmž biblickým místem v staročeské Drážďanské bibli: „rybáři … práchu (tj. prali) sieti“. Slovo rybitvy v staré češtině podle výkladu A. Profouse zaniklo, ale udrželo se jako apelativum i jako jméno vlastní v polštině. Autor Místních jmen v Čechách připomíná, že v češtině je místní jméno Rybitví jednotného čísla a rodu středního. Několik dokladů počínaje druhou čtvrtí 16. stol. dosvědčuje také rod ženský, např. „hrad … s městečkem Bohdančem, s Bystřicí, Rybitvou“. Ojedinělé doklady na rod ženský vysvětluje A. Profous tím, že jde o jméno se zakončením blízkým slovům jako bitva, pastva ap. Od nejstarších dokladů ze 14. stol. byla běžná podoba Rybitvie, s níž se v Profousově díle srovnávají jména jako Jestřebí, Nedvězí ap. Domníváme se, že je v této souvislosti třeba připomenout také místní jména středního rodu odvozená od jmen označujících lidi, jako Babí, Černčí, Němčí. Tato vlastní jména zaznamenává vedle A. Profouse zejména monografie L. Hosáka a R. Šrámka Místní jména na Moravě a ve Slezsku, vydaná ve dvou dílech r. 1970, 1980. Takové paralely ukazují, že základní podobou bylo od počátku Rybitví – neutrum singuláru.

Některé formulace v starší odborné literatuře by mohly vést k nesprávné představě, že apelativní základ vlastního jména Rybitví není v češtině vůbec doložen. Staročeské jméno obecné rybitev ’rybář’ však čteme kromě evangeliáře Seitenstettenského a Života Krista Pána v Drkolenském zlomku Legendy o Jidášovi (2a9), kde český charakter tohoto apelativa záslužně ozřejmil v slovníkové části své monografie Nejstarší české veršované legendy (vyd. 1964) Jiří Cejnar. Autor monografie pracoval po léta jako redaktor Staročeského slovníku, ale v letech po okupaci republiky byl z vědecké práce vyloučen. Cejnarovu činnost na poli staré češtiny si připomínáme u příležitosti autorových sedmdesátých narozenin na konci r. 1994.

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 2, s. 109

Předchozí Mieczysław Balowski: K Słowniku języka C. Norwida a výzkumu individuálního slohu spisovatele v Polsku

Následující František Štícha: Potažmo

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1