Potažmo

František Štícha

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jedním z výrazů prožívajících v porevoluční době patrně svou renesanci je i slovo potažmo. Sleduji užívání tohoto slova především v Mladé frontě dnes a první můj výpis z tohoto deníku má datum 22. 3. 1993. Do 8. 11. 1993 jsem zaznamenal 7 výskytů v MFD a jeden v Lidových novinách, které čtu nepravidelně. Skutečná frekvence tohoto výrazu v našem soudobém reprezentativním tisku bude však jistě vyšší. Přesto jde nepochybně o slovo užívané – ve srovnání s běžnými výrazy – řídce a nepravidelně. Malá známost tohoto nápadného slova a matné či neexistující povědomí o jeho výskytu v řeči a o jeho významu upoutá však k němu naši pozornost. Tato soustředěná pozornost pak vede k tomu, že se výraz může stát součástí našeho jazykového vědomí, i když v něm zůstává víceméně jakýmsi cizorodým či periferním prvkem, vůči němuž jsme značně nejistí a nedůvěřiví

Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960–71, dále SSJČ) hodnotí slovo potažmo (s variantou potahmo) jako výraz zastaralý a uvádí doklady z Tyla, Nerudy a K. Čapka. Tyto tři doklady ilustrují dva významy, které SSJČ tomuto slovu přisuzuje: 1. ‚se vztahem, se zřetelem, vzhledem k něčemu‘: potažmo na jednotlivce; 2. ‚vlastně, respektive‘: syn souseda (potahmo domácího pána). Česko-německý slovník Jungmannův (1835–9) zaznamenává pouze tvar potahmo, a to jen v jediném významu, odpovídajícím 1. významu uvedenému v SSJČ, s jediným dokladem potahmo na illyrské nářečí.

Avšak ze smyslu vět našich excerpt jasně vyplývá, že slovo potažmo je dnes užíváno v dosti odlišném významu. Přesněji řečeno, v prvním významu, který uvádí slovník, se neužívá vůbec; pokud jde o druhý význam slovníkem uváděný, odpovídá dnešní význam slova potažmo významu slova vlastně jenom částečně a nepřesně. Podívejme se tedy nejprve na doklady z dnešního tisku:

Nebýt Marka Ebena a jeho vzácného moderátorského daru udělat si vkusnou a přesnou legraci i z vlastního smokingu, potažmo z celé té „oscarové“ slavnostní přehlídky usměvavých tváří… (MFD 22. 3. 1993). Ohroženi jsou vychovatelé v domovech mládeže a některých domech dětí a mládeže, potažmo i pracovnice školních jídelen… (MFD 31. 3. 1993). Sdělovací prostředky, potažmo veřejnost jim vděčí za mnoho. (MFD 5. 4. 1993). … má jeden silný spojující prvek: tajemství, jež jsou schopny vyzářit obyčejné věci, a potažmo stírání křehkých hranic mezi skutečností a nadrealitou. (MFD 17. 4. 1993). … stavba ropovodu z Ingolstadtu do Litvínova je v rukou bavorské vlády, potažmo v rukou sudetoněmeckého landsmanšaftu. (LN 10. 6. 1993). Pokud se BIS, potažmo vládě, nepodaří zabránit jejich vzniku, máme tu vážný problém na desítky let dopředu. (MFD 12. 10. 1993). … radikálové napravo vidí amorálnost ODS v tom, že se dostatečně nevyrovnala s minulostí, potažmo připustila přítomnost exkomunistů ve svých řadách… (MFD 13. 10. 1993). … vliv zájmové lobby severočeských těžařů a energetiků, potažmo energetiků vůbec, sahá velmi vysoko. (P. Pithart, MFD 8. 11. 1993).

Především snad je třeba vzít na vědomí, že ani jednou (i v případech, které nemáme zaznamenány) jsme se nesetkali s užitím slova potažmo ve vazbě uváděné Jungmannem i SSJČ potažmo na něco. Význam ‚vzhledem k něčemu‘, udávaný [111]touto vazbou, tedy u tohoto výrazu oživen nebyl. Smysl uvedených textů však ani příliš nenasvědčuje významu, které má samotné slovo vlastně v kterémkoli jeho užití. Spíše jde o to, že se výrazem potažmo vyjadřuje jisté vztažení řečeného („potažení“ – slovotvorná struktura potaž-mo, podobně jako např. ob-kroč-mo, z-kus-mo, je dosti patrná, i když vzhledem k neživému způsobu tvoření i specifickému významu zastřená) na širší nebo související oblast jevů. Tomuto významu může jen někdy zhruba odpovídat i samotné slovo vlastně (popř. slovo respektive); tak v prvním našem dokladu bychom patrně příliš neposunuli význam sdělení, kdybychom napsali … i z vlastního smokingu a vlastně (i) z celé té… Ale spíše se zdá, že pokud bychom mohli slovo potažmo nahradit nějakým jiným, běžným výrazem českého jazyka, šlo by o výrazy typu a tím i, a tedy i, popřípadě a tedy vlastně i a podobně. Tedy např. Pokud se BIS, a tedy vlastně i vládě, nepodaří… Nebo Ohroženi jsou…, a tedy vlastně i pracovnice školních jídelen. Podstatnou a nevypustitelnou součástí všech těchto výrazů je přitom ve většině případů výraz i; jeho vypuštěním by věta dostala zcela jiný smysl, např.: Pokud se BIS, vlastně vládě, nepodaří… Slovo vlastně v podobných kontextech užíváme a chápeme spíše jako jakousi opravu či upřesnění řečeného, nikoli jako výraz zahrnutí jednoho do druhého, jak je tomu u slova potažmo.

Pokud bychom tedy příliš důvěřovali údajům SSJČ (který zaznamenává slovní zásobu češtiny převážně z 1. poloviny tohoto století), mohli bychom se domnívat, že výše doložený význam nabylo slovo potažmo teprve v posledních letech s jeho oživeným užíváním. Avšak zalistujeme-li v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český, zjistíme s jistým překvapením, že slovo potažmo se vyskytuje v kontextech analogických dnešním již ve 30. letech a ojediněle už v minulém století. Uvedu tři doklady:

… dotyčný pán vás může za to žalovat pro urážku na cti, a vy to prohrajete, potažmo prohraje to odpovědný redaktor… (K. Čapek, 1937); … vy mu otvíráte nejen dveře, ale i srdce, potažmo kapsy. (Národní politika, 1940); Miloval svou paní, a poněvadž tato milovala pana Vrtáčka, miloval potažmo i tohoto.

Výraz potažmo nicméně působí zřejmě na většinu uživatelů češtiny, i když je jim mateřštinou, poněkud záhadně. Svědčí o tom jak jazykové povědomí autora tohoto článku, tak i četné dotazy na toto slovo v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český.

Slovo potažmo budí navíc nejistotu i pokud jde o jeho slovnědruhovou platnost. Slovníky ho sice označují za adverbium, avšak jeho dnešní fungování v textech ho spíše kvalifikuje jako spojku. Pozoruhodné přitom je, že slovo potažmo nenalezneme ani v rejstříku spojovacích výrazů akademické Mluvnice češtiny, ani v mluvnici Trávníčkově, ani v důkladné studii o vývoji českého souvětí od Jaroslava Bauera. Pouze pozornosti Vladimíra Šmilauera tento spojovací výraz neunikl. Ve své Novočeské skladbě ho uvádí ve větě z Karla Čapka jako jeden z prostředků vyjadřování slabého vztahu odporovacího (připojováním eventuality) a hodnotí jej jako zastaralý a žertovný.

Smysl slova potažmo tedy nemusí být vždy zcela zřejmý, a je dokonce možné, že leckterý čtenář jej pochopí trochu nebo i docela jinak, než autor zamýšlel. Bylo [112]by ostatně zajímavé zeptat se těch, kdo tohoto výrazu dnes užívají, jak k němu přišli, jak mu rozumějí a s jakým komunikativním úmyslem jej používají.[1]

---

[1] Děkuji Běle Poštolkové a Jiřímu Krausovi za podněty ke zpracování konečné verze tohoto příspěvku.

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 2, s. 110-112

Předchozí Emanuel Michálek: Rybitví nebo Rybitvy?

Následující Zdeňka Sochová, Běla Poštolková: Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě) Část 6.