Časopis Naše řeč
en cz

K typům pojmenování v rámci jedné specifické sémantické skupiny výrazů (Na základě nářečních pojmenování projevů pohlavního pudu u některých druhů domácích zvířat)

Karel Fic

[Články]

(pdf)

-

1.0 V materiálu shromážděném při výzkumu pro Český jazykový atlas se nacházejí pojmenování projevů pohlavního pudu u krávy, kobyly, kozy, svině a kočky. Položka dotazníku zjišťovala nářeční slovesa (v tvaru 3. osoby přítomného času) ve spojení s označením příslušné zvířecí samice: kráva se běhá, kobyla chce hřebce, koza se prská, svině se bouká, kočka se honí.

1.1 Nářeční ekvivalenty spisovného výrazu (kráva) se běhá se liší především lexikálně: běhá se × bouří se × honí se × hraje se × voluje. Diferenci honí se × hání se je možno považovat za rozdíl slovotvorný (stč. háněti je opětovacím slovesem k honiti). Popisná konstrukce (kráva) chce jít k býkům má pouze okrajový charakter stejně jako vazba chce se běhat.

1.2 Dialektická pojmenování projevu pohlavního pudu u kobyly vytvářejí dvě výrazné skupiny. Do jedné patří především popisné konstrukce typu kobyla jde k hřebci/hřebcům × chce k hřebci/hřebcům × chce jít k hřebci/hřebcům, popř. chce hřebce. Jako výrazný protiklad se jeví diference mezi konstrukcemi se substantivem v singuláru a v plurálu (např. chce k hřebci × chce k hřebcům); pozornosti si rovněž zasluhují diference slovesné části této vazby (např. jde k hřebci × chce k hřebci) stejně jako rozdíl ve vazbách s modálním slovesem chtít (např. chce hřebce × chce jít k hřebci). Vedle územní projekce výše uvedených konstrukcí se rozdíly lexikální hřebí se (tj. v námi sledovaném významu) × honí se × hynká se × hníká se × horuje se × rosuje × běhá se × vede se jeví z hlediska jazykovězeměpisného spíše jako okrajové regionalismy. Registrovány byly i diference slovotvorné, např. hřebí se × hřebčí se, běhá se × běží se. Sporadicky byly zaznamenávány i další výrazy, jež jsou přenesenými názvy z označení projevu sledovaného jevu u jiných druhů zvířat (např. hraje se, hárá se – v původním významu o krávě, hárá se – o feně).

1.3 Rozdíly mezi nářečními ekvivalenty spisovného spojení koza se prská jsou především povahy lexikální: prská se × prčí se × honí se × breká se × bříská se; jako okrajové regionalismy nebo jako výrazy sporadické lze posuzovat pojmenování přenesená (chruje se, bouká se /původně o svini/, běhá se /pův. o krávě/). Z aspektu jazykovězeměpisného se jako okrajová jeví popisná konstrukce jde × chce jít ke kozlu/kozlům a konstrukce chce se prčit. Diference prskat se × prčit [27]se lze z hlediska synchronního považovat za rozdíl lexikální, z hlediska diachronického jde však pouze o rozdíl slovotvorný (výraz prská se vychází též z psl. *p6rkati).

1.4 Také nářeční rozdíly v označování pohlavního pudu u svině jsou především lexikální povahy: bouká se × houká se × řouká se × brouká se × chruje se × honí se. Zaznamenány byly též hojné obměny slovotvorné: bouká se × bučí se, houká se × hučí se × houče se, řouká se × rouče se × řoučí se.

1.5 Nářeční ekvivalenty spisovného spojení kočka se honí vykazují v první řadě četné rozdíly lexikální, např. honí se × mrouská se × mňouká se × mrňouká se × prská se × bříská se × řondí se × marcuje se × kocouruje se × vdává se. K nim se přidružuje poměrně hojná variabilita slovotvorná (např. honí se × honejcí se × honcuje, mrňouká se × mrní se × mrnká se, marcuje se × marčí se) a také hláskoslovná (např. mroucá se × mraucá se, mňourá se × mňaurá se × ňourá se atp.). Konstrukce typu chce kocoura je pouze okrajová, ojedinělé je rovněž obrazné vyjádření kočka jde do Krumlova.

2.0 Materiál všech těchto uvedených položek zkoumaných pro Český jazykový atlas zahrnuje celkem 60 lexikálních jednotek a 8 typů slovesných konstrukcí. Z toho 6 lexémů označuje sledovaný jev společně u dvou druhů zvířat (bouká se /svině, koza/, bříská se /koza, kočka/, hárá se /kráva, kobyla/, horuje se /kobyla, koza/, hraje se /kráva, kobyla/, prská se /koza, kočka/) a 3 lexémy pojmenovávají projev pohlavního pudu společně u tří zvířecích samic (běhá se /kráva, kobyla, koza/, honcuje se /kobyla, koza, kočka/, chruje se /svině, koza, kočka/). Jeden výraz je vyjádřením projevu pohlavního pudu u všech sledovaných zvířat (honí se).

2.1.1 U lexémů pojmenovávajících projev pohlavního pudu u dvou různých zvířat vesměs jde u jednoho druhu o pojmenování primární, u druhého pak o pojmenování sekundární neboli přenesené (aspoň z pohledu jejich uplatnění dialektickými mluvčími a také s ohledem na zeměpisné rozšíření těchto výrazů). Např. výraz brouká se původně pojmenovává projev pohlavního pudu u svině, v případě označení pohlavního pudu u kozy jde o označení přenesené, podobně výraz bříská se sekundárně označuje projev pohlavního pudu kozy (primárně označuje tento význam u kočky) nebo lexém horuje se je původním výrazem pro projev kobyly, přeneseně pro projev kozy. Pojmenování prská se je pravděpodobně primární pro označení pohlavního chování kozy, přeneseně pro pud kočky. Výraz hárá se chápeme u obou námi sledovaných druhů, tj. krávy i kobyly, jako přenesený; původně pojmenovává projev pohlavního pudu u psů.

2.1.2 Rovněž u výrazů, které označují projevy pohlavního pudu u tří a více samic, rozlišujeme označení primární a označení sekundární. Např. výraz chruje se původně pojmenovával pud svině, přeneseně pak označuje sledovaný jev [28]u kozy a kočky. U pojmenování běhá se je možno stanovit jako primární označení projevu krávy, sekundární pak u kobyly a kozy. Výraz honcuje se ve všech námi sledovaných případech je pravděpodobně sekundární, primárně označuje pohlavní chování u zajíců, králíků, eventuálně i jiných druhů menších zvířat.

2.2 Také popisné slovesné konstrukce se většinou neomezují na označování sledovaného projevu zvířecích samic jednoho druhu, např. chce jít k hřebci/býku/kozlu, chce koně/kocoura, chce se běhat (kráva)/prčit (koza).

2.3 Většina lexémů je však charakteristická pouze pro jediný druh zvířat. Jejich fundujícími útvary jsou zpravidla označení mající vztah k nějakému specifickému rysu toho kterého zvířecího druhu.

3.0 Z pohledu motivací zachycených pojmenování lze vydělit dva hlavní významové okruhy, a to podle projevu chování samic. Ty se v době říje vyznačují změněným chováním, jsou neklidné, což se navenek projevuje buď zvýšeným pohybem, nebo projevy zvukovými. Tyto vnější znaky jsou motivujícími činiteli při pojmenovávání. Je třeba připomenout, že významový okruh výrazů označujících pohlavní pud zvířat je specifický právě těmito mimojazykovými faktory, jež významně ovlivňují vznik příslušných pojmenování. Oblast zvířecího pohlavního pudu, ostatně jako pohlavního pudu vůbec, je nářečními mluvčími chápána jako výrazné tabu. Tímto psychologickým faktorem si můžeme vysvětlit hojné užívání „zástupných“ konstrukcí typu chce jít k [samci], chce [samce], kterými je vlastně projev pohlavního pudu naznačen jen nepřímo. Zůstává otázkou, zda mají námi zachycené konstrukce terminologický charakter. Ve vztahu pojmenování typů hynká se a chce k hřebci je termínem nepochybně první uvedený typ. Vzhledem k teritoriální kompaktnosti užití slovesných konstrukcí je možné i vazby typu chce k hřebci považovat za ustálený způsob vyjádření příslušného významu, mají tedy povahu termínu.

4.0 Základním rysem nářečních výrazů pro projev pohlavníhu pudu u samic je jejich tvoření pomocí zvratného zájmena se. Šlosar[1] spatřuje slovotvornou povahu formantu se především v jeho podílu na sémantice slovesa. Základní slovotvorný model lze vyjádřit graficky takto:

V1 + se = V2. Znakem V1 rozumíme sloveso určitého významu, které připojením formantu se nabývá významu jiného (V2):

V1 – běhat ’sem tam nebo často běžet; probíhat; rychle chodit’

V2 – běhat se ’projevovat pud k páření (u zvířecích samic)’

Tento slovotvorný model se uplatňuje na celém území národního jazyka s výjimkou západoslezské nářeční oblasti, kde je běžný typ bez formantu se, např. rosuje, voluje, bokuje, běhá, honcuje. Uvedená slova bez se jsou termíny; v nářečí tam nemají jiný význam, např. běhá ’běhá se’ – o býku se nedá říci, že běhá, ale jen pobíhá, divočí, lítá apod.

[29]Uvedený slovotvorný model se rovněž uplatňuje při adaptaci přejatých výrazů, např. šteruje se, remluje se, burcuje se.

5.0 Z hlediska sémantiky fundujících útvarů lze slovesa označující projevy pohlavního pudu u sledovaných zvířat rozdělit do tří skupin. Jsou to:

5.1 Výrazy, jejichž základem jsou slovesa pojmenovávající určitý pohyb: běhá se (od běhat), běží se (od běžet), hání se (k honit), hárá se (od hárat, to podle Jungmanna[2] ’běhat, jet skokem’), honí se (od honit), honejcí se (od honit), honcovat se (od honit), hraje se (od hárat analogicky podle hrát), bziká se (od bzikat, např. ’plašit’), drmolí se (podle Jungmanna[3] též ’drobným krokem běžet’). Zvukomalebný základ má slovo frndí se (k citoslovci fr, jímž se naznačuje jakýkoliv rychlý pohyb).

5.1.1 K tomuto sémantickému okruhu lze přičlenit i všechny popisné konstrukce, jež naznačují pohyb samice k samci, eventuálně i vůli k tomuto směřování, popř. „přání“ samice, a to: jde/chce [samce], chce jít k [samci], chce [samce] apod. a také specifikovaný význam výrazu vede se (o kobyle).

5.2 Výrazy, jejichž základem jsou slovesa (popř. slova) onomatopoického původu vyjadřující specifické zvuky, kterými se zvířata v době páření projevují, event. které jsou pro ně typické vůbec: hníká se (od hníkat ’vydávat zvuk hní’), houká se, hučí se (od houkat, to k onomatopoickému ), bouká se (mylnou dekompozicí z obhoukat se), chruje se (od chrouti ’vydávat chručivý zvuk’, marčí se (od nář. marčet ’kňourat’), mňouká se, mrňouká se (od mňoukat, to z onomatopoického mňou), mňourá se (od mňourat ’kňourat’, mrní se (od mrnět ’kňourat, vrnět’), škroucá se (od škroukat ’vydávat kručivý zvuk’), bříská se (od vřískat), breká se (od brečet – kozí mekot připomíná brek dětí), mroucá se, mraucá se (k zvukomalebnému mrou, popř. mrau), řouchá se, řouká se, řouče se, řoučí se (k onomatopoickému základu řo/chro).

Od mnoha výrazů se pak ještě různými hláskovými záměnami vytvářejí další varianty, např. brouská se (k mrouská se).

Onomatopoický základ mají rovněž spojení jde do Krumlova, volá Urbana vyjadřující metaforicky projev pohlavního pudu u kočky na základě určité podobnosti zvuků, které kočka v době páření vydává, se slovy obsahujícími hlásky r a u.

5.3 Výrazy, které jsou odvozeny od substantiv pojmenovávajících samce: bokuje (k něm. Bock ’kozel’), kocouruje se (od kocour), rosuje (k něm. Ross ’kůň’), hřebcuje se, hřebčí se (od hřebec), voluje (od vůl), i když motivace tohoto posledního pojmenování není zcela jasná.

Desubstantivem je rovněž výraz hřebí se (k hříbě).

[30]Závěr: Specifické rysy pojmenování projevů pohlavního pudu u domácích zvířat jsou tyto:

1. Často se vyskytuje typ pojmenování popisného, které lze označit jako „neplné“; pojmenovávaný sledovaný jev je tedy vyjádřen jen v náznaku, např. kobyla jde k hřebci, kobyla se vede. Jak jsme již uvedli výše, souvisí tento typ pojmenování s pocitem potřeby „tabuizace“ tohoto jevu ze strany nářečních mluvčích. Ostatně je možné jako výraz určité specifičnosti tohoto významového okruhu vidět i skutečnost, že pro projev pohlavního pudu u zvířecích samic se užívá výrazů označujících primárně některé „vnější znaky“ tohoto pudu, tj. projevy v chování, a to pohybové (běh) a zvukové.

2. Výrazně se prosazuje slovotvorný typ tvoření pomocí formantu se, který se jako modelový vzor uplatňuje i při adaptaci výrazů přejatých.


[1] D. Šlosar, Slovotvorný vývoj českého slovesa, Brno 1981, s. 141 n.

[2] J. Jungmann, Slovník česko-německý I, A-J, Praha 1835, s. 658.

[3] J. Jungmann, cit. dílo, s. 479.

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 1, s. 26-30

Předchozí Josef Šimandl: Nad 2. vydáním SSČ, zejména o tvarosloví

Následující Vladimír Koblížek: Rodná jména a jejich hypokoristické podoby v Jungmannově Slovníku česko-německém